Co je řízkování a jak řízkovat?

Mnoho druhů rostlin můžeme množit řízkováním a vlastně i roubování ovocných dřevin je svým způsobem využití řízku mateřské rostliny, který si nese její genetické vlastnosti. Co je řízkování a jak řízkovat?

Právě předjaří je ideálním obdobím pro řízkování mnoha druhů rostlin a nejen těch pokojových. U řízkování jde v principu o to, že z kousku výhonu rostliny, jehož odebrání rostlině neuškodí, vyroste nová rostlina se stejným genetickým materiálem, jaký měla rostlina mateřská. Využít přitom můžeme i výhony z řezu. Řízkování je vegetativním způsobem rozmnožování rostlin, tedy nepohlavním.

Vlastně jde o nejméně náročný a zároveň nejlevnější způsob množení rostlin, ale ne všechny můžeme množit právě řízkováním. Pokud to však u daného druhu jde (a že to lze například u většiny rostlin pokojových, načež řízky některých lze pěstovat i jen ve vodě), většina řízků nám dobře zakoření (vytvoří kořenovou soustavu) do několika týdnů.
Například voděnka, břečťan, tlustice a jiné běžné sukulenty nám ochotně zakoření při pokojové teplotě, oproti tomu třeba diefenbachie vyžadují teplotu až 30 °C. Byť se většinou doporučuje odebírat řízky z vrcholu rostliny, některé můžeme odebírat i ze spodních částí stonku (ibišek, voděnka, dracéna, juka, scindapsus, břečťan, fuchsie, monstera, fíkus benjamínek, buganvilea, filodendron, kroton, diefenbachie). U jiných druhů pro změnu stačí i jen pouhý 1 list, který do substrátu zapíchneme spodní částí či stonkem (tlustice, netřesk a jiné sukulenty, africká fialka, begónie, gloxinie, …).

Pokud řízky konkrétního rostlinného druhu roní ze svého řezu latex, ponoříme řízek nejprve do vlažné vody a teprve až výron ustane, řízek zapíchneme do substrátu nebo necháme v čisté vodě. A pozor – latex je často jedovatý.

Jak správně řízkovat?

1. Ideální je odebírat řízky z vrcholu rostliny. Odebíráme řízky se třemi až čtyřmi listy (nebo páry listů) těsně nad pupenem a nebo v paždí listu. Nesmíme zapomenout, že rostlina se na místě řezu často rozvětví. Můžeme též u některých druhů odlomit boční výhon, který pak použijeme celý, pouze seřízneme (zkrátíme) jeho patku.

2. K řezu používáme zásadně čistý, ostrý nůž, případně žiletku. Tupé nástroje pohmoždí pletiva řízku a ten bude špatně nasávat vodu. Šance na uchycení řízku a vytvoření kořenové soustavy se tak snižuje.

3. Po odebrání řízku vždy odstraníme jeho spodní listy, jelikož ve vodě či substrátu by měl stát pouze holý stonek. Listy by uhnívaly a staly by se zdrojem plísní.
4. Stonek zasuneme do vyhloubené jamky v lehkém substrátu (tužkou, kouskem železa, nejtenčím prstem, kolíkem, …). Poté ke stonku přitlačíme substrát, aby přiléhal ze všech stran. Pokud je stonek dostatečně pevný, můžeme jej rovnou zasunout do substrátu. Poznáme to tak, že se při takovém pokusu neohýbá a neláme. Řízky vysazujeme šikmo a do hloubky 3 až 5 cm. Substrát můžeme vylehčit pískem, perlitem či vermikulitem. Pořídit si však můžeme rovnou speciální substrát.

5. Jednodušší je pěstování řízku ve vodě, kde nám pustí kořínky a až poté je přesazen do substrátu, ne u všech druhů to však lze.
6. Substrát udržujeme stále mírně vlhký, přičemž dobrá je i vyšší vzdušná vlhkost, které dosáhneme například pomocí pokojového miniskleníčku. Použít také lze perforovanou fólii, průsvitný plastový kelímek a seříznuté PET lahve. Kryt je třeba občas odklopit, aby se sazenice otužovaly. Nakonec kryt odstraníme zcela a když sazenice dobře prokoření, můžeme ji přesadit do větší nádoby.

7. Řízky též potřebují dostatek světla, ovšem přímé slunce jim nevyhovuje, před ním je chráníme.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com