Co potřebuje oleandr, aby po zimě zase krásně obrazil a vykvetl

Oleandr obecný (Nerium oleander) je dekorativní keř až strom, ve volné přírodě dorůstá výšky až 6 metrů. Má poměrně úzké zelené listy a různobarevné květy (nejčastěji růžové, bílé a žluté). V přírodě tuto rostlinu najdeme především ve Středomoří včetně severoafrického Maroka a Arabského poloostrova. Dále ji najdeme v jižní Asii a na Dálném východě až po provincii Jün-nan na jihu Číny. S naprostou jistotou nelze určit místo, odkud oleandry pochází.

Tento bohatě kvetoucí a vonný keř, který dorůstá v mobilních nádobách výšky až dvou metrů, preferuje slunné stanoviště a nesnáší průvan. Na dno nádoby je vhodné uložit drenáž, zeminu mísíme v poměru 2 díly běžné zahradní půdy, 1 díl listovky a 1 díl kompostu či zetlelého hnoje. Samozřejmě však lze také koupit pytlovaný substrát. Mladé rostliny je třeba přesazovat do větší nádoby každé 2 až 3 roky. Pro přezimování volíme suché a světlé místo, kde se teploty drží mezi 2 a 12 ^oC (obvyklé rozmezí pro tyto druhy rostlin je uváděno 5 až 15 ^oC, háklivějším kultivarům nesmí teplota klesnout pod 8 ^oC), nikdy ne teplou místnost, teprve v chladu si oleandr přes zimu odpočine, mráz ale nesnese. V jejich domovině teplota v zimě klesá, nikdy však pod bod mrazu a nebo jen zřídka. Proto je třeba dát pozor například na nevytápěné průjezdy, za silných mrazů by zde teploty mohly klesnout i pod nulu.

Světlo je při přezimování důležité, jelikož jde o stálezelenou rostlinu. Čím méně má světla, tím více shodí listů a holá místa pak špatně obrůstají. Jelikož však oleandr dobře obráží po řezu, stačí jej v takovém případě pořádně seříznout. Není to však zrovna ideální řešení, natož každoročně.

V zimě zaléváme minimálně, tedy velice opatrně, rostliny snižují svou aktivitu výrazně, po hnojivech pak nesáhneme vůbec. Substrát pouze nesmí zcela vyschnout a to je vše. V podmisce nesmí nikdy stát voda. A pokud již nemá váš oleandr v zimě žádné listy, nevyžaduje závlahu vůbec, dáme-li rostlinu do tmy. Přebytek vody vede při zimování k uhnití kořenů. V sezóně je pak ideální přemístit oleandr na slunné stanoviště někdy po půlce května. Balkón, terasu, slunné místo před domem, prostě kamkoli, kde vynikne.

Při přesazování vyjmeme rostlinu z květináče, očistíme kořeny a zkrátíme je na polovinu. Pozor tedy, před přesazováním nezalévat. Oleandr vysoký cca 1 metr vyžaduje květináč o průměru cca 30 centimetrů.

Oleandry pocházejí ze subtropů, proto jsou teplomilné. Mají však ještě jednu libůstku, totiž zálivku výhradně dešťovou vodou. Vyloženě pak nesnášejí vodu tvrdou, tedy nejčastěji studniční. A pokud oleandr zapomenete zalévat, začne ztrácet listy. V takovém případě je třeba seříznout holé větve, opatrně zalívat a rostlinu nechat ve stínu. Plné slunce by ji dorazilo. Základem správné péče o oleandry je skutečně správné zalévání odstátou vodou a také správné dávkování hnojiva spolu s pravidelným tvarováním.

Přihnojujeme speciálním kombinovaným hnojivem pro pokojové rostliny a nebo organickým hnojivem dvakrát měsíčně a to počínaje květnem. S hnojením pak končíme zhruba v polovině srpna. Osvědčený je například ve vodě rozpustný přípravek Kristalon plod a květ.

V nevětraných prostorech mohou oleandr napadat plísně. Je proto třeba větrat, ale pozor na průvan, v něm oleandr stát nesmí.

Pokud vám právě váš oleandr nekvete, je třeba hledat příčinu v nesprávné péči, případně nedostatečné likvidaci škůdců a chorob. Nejčastěji jsou oleandry napadány černí (listy vypadají jako posypané sazemi), houbami (plísněmi), mšicemi, puklicemi a sviluškami.

Na svém oleandru můžeme najít malé nádorky a kroucení koncových listů s pupeny. V takovém případě pomůže zastřižení zasažených částí rostlin. V žádném případě pak nesmíme z těchto odstřižených částí tvořit řízky. Celou rostlinu nakonec postříkáme vhodným insekticidem (dříve Sumithion super, ten se ale bohužel přestal vyrábět, náhražky: např. nikotinoidy Calypso, Actara, Mospilan).

Žloutnutí listů je často způsobené změnou stanoviště a náhlým slunečním úpalem. V takové případě rostlinu přemístíme do polostínu, sestřihneme a zaléváme jen opatrně. Žloutnutí však může být způsobeno i nedostatkem železa, v takovém případě oleandr přihnojíme hnojivem vhodným pro oleandry a ibišky (např. Kapka).

Listová skvrnitost bývá způsobena nedostatkem světla, nejčastěji se to stává v zimě. V takovém případě je třeba rostlinu přenést na světlejší stanoviště.

Výskyt svilušek poznáme hnědnutím listů a pavučinkami na jejich spodní části. Pod lupou svilušky vypadají jako malé tečky, které se pohybují. V takovém případě je třeba aplikovat postřik (např. Neudosalem nebo Biool), tedy nejlépe zdraví neškodné postřiky na bázi oleje, které sviluškám znemožní dýchání. Postřik musíme aplikovat důsledně, postříkáme každý lístek z obou stran. Dobrou prevencí proti sviluškám je časté rosení rozprašovačem, svilušky totiž nesnášejí vlhko. Stejný postřik je ideální proti mšicím.

Puklice na rostlině vypadající jako malé vypouklé hrbolky. Musíme je seškrábat například tupým nožem, poté listy omyjeme roztokem vody a jaru a postříkáme insekticidem (např. Biool a nebo Zolone). Poté necháme rostlinu v polostínu.

Nejjednodušším způsobem množení oleandrů je řízkování stonkovými řízky, které lze provádět na jaře a v létě v době tvarování rostliny. Odříznuté zdravé větvičky necháme zakořenit ve vodě, případně je zapícháme do vlhkého písku. Množení semeny je zdlouhavější, ovšem osivo se běžně prodává.

Pozor, pouze dva pozřené lístky oleandru zabijí dospělého člověka, jeden zabije dítě! Jde o vůbec jednu z nejjedovatějších rostlin na světě. Zvažte tedy, zda je pro vás bezpečné oleandr vlastnit, například právě kvůli dětem, ale i domácím zvířatům. Člověk se může otrávit dokonce i medem, který včely vyrobily z květů oleandru. Mohou za to glykosidy oleandrin a neriin, které zvyšují tonus srdeční svaloviny. Projevy otravy jsou přitom podobné jako u jiných jedovatých rostlin (zvracení, průjem, horečka, třesavka, závratě, křeče a srdeční arytmie). Z podobného důvodu se však v lékařství využívá extraktů z oleandru k výrobě léků upravujících srdeční činnost.