Odchod dospělých dětí může být začátkem úplně nové životní etapy. Majitelé střešního bytu v kanadském Montréalu se rozhodli, že svůj domov neopustí, ale přizpůsobí ho tomu, jak chtějí žít nyní. Původně členitý interiér proto prošel zásadní rekonstrukcí, která mu přinesla více světla, volnosti i osobitosti. Hlavní roli v něm hraje dubové dřevo, pečlivě vybraný nábytek, umělecká díla a klavírní křídlo, které se stalo skutečným srdcem bytu.
Nová etapa si žádala nový domov
Byt o rozloze 200 metrů čtverečních se nachází ve čtvrti Plateau-Mont-Royal a jeho majitelé v něm prožili velkou část rodinného života. Jakmile však děti dospěly a začaly se postupně osamostatňovat, původní uspořádání domácnosti přestalo odpovídat jejich potřebám. Manželé se ale nechtěli stěhovat z místa, ke kterému měli silný vztah. Namísto hledání nového bydlení se proto rozhodli svůj stávající domov přetvořit. Nešlo přitom jen o výměnu nábytku nebo barev na stěnách. Cílem byla důkladná rekonstrukce, která měla byt otevřít, prosvětlit a zároveň do něj otisknout osobnost jeho obyvatel. Majitelé si přáli sebevědomý, ale nikoli okázalý interiér. Nechtěli zaplnit místnosti množstvím drobných doplňků. Mnohem bližší jim byly výrazné solitérní kusy, kvalitní materiály a umění, které dostalo dostatek prostoru, aby mohlo vyniknout.
Místo příček nastoupily dřevěné objemy
Jedním z největších problémů dosavadního bytu byla roztříštěná dispozice. Jednotlivé místnosti od sebe oddělovaly pevné stěny, takže interiér působil tmavším a menším dojmem, než ve skutečnosti byl. Přirozené světlo se navíc nedostalo do vzdálenějších částí domácnosti. Architekti proto odstranili řadu příček a přišli s řešením založeným na velkých vložených objemech. Ty rozdělují byt do jednotlivých funkčních zón, ale prostor zcela neuzavírají. Díky tomu na sebe obývací pokoj, jídelna, kuchyně a další části přirozeně navazují.
Světlý dub určuje charakter bytu
Nejvýraznějším materiálem se stala světlá dubová dýha. Dřevěné plochy mnohdy sahají od podlahy až ke stropu a na první pohled mohou připomínat samostatné architektonické bloky. Ve skutečnosti však ukrývají úložné prostory, spotřebiče i vstupy do dalších místností. Jeden z těchto objemů například vymezuje cestu k domácí pracovně a zároveň v sobě nenápadně skrývá vstup do hlavní ložnice. Dveře téměř splývají s okolním obkladem, takže nepřerušují čisté linie interiéru.
Klavírní křídlo dostalo vlastní scénu
Hudba má v životě rodiny důležité místo. Majitel na klavírní křídlo pravidelně hraje, a proto si přál, aby nástroj nezůstal odsunutý někde u stěny. V novém interiéru získal samostatně vymezený prostor, který na obývací část přímo navazuje. Klavír je obklopen dřevem, jehož teplý odstín kontrastuje s lesklým černým povrchem nástroje. Výsledkem je téměř scénograficky pojaté místo, které působí jako domácí hudební salon. Podobně pracovali designéři také s výtvarným uměním. Obrazy a další předměty tu nejsou jen dodatečnou dekorací. Už samotná dispozice počítá s tím, že jednotlivá díla potřebují vhodné pozadí, světlo a dostatečný odstup.
Výrazný nábytek oživuje klidný základ
Barevnost bytu stojí především na světlém dřevě, bílé, šedé a dalších tlumených tónech. Interiér však nepůsobí chladně ani jednotvárně. O jeho charakter se stará několik pečlivě vybraných kusů nábytku. Pozornost upoutávají zejména tmavě modrá křesla vytvořená z proplétaných lan. Doplňuje je menší stolek s terazzovým povrchem a nápadné svítidlo se sochařsky pojatou konstrukcí. Každý z těchto prvků má dostatek prostoru a může vyniknout podobně jako samostatný umělecký objekt.
Kuchyň neruší, přesto nabízí vše potřebné
Kuchyň je řešena velmi střídmě. Její základ tvoří bílá rohová linka a jednoduchý ostrůvek se světlou pracovní deskou. Výraznější část představuje dubem obložený blok, do kterého jsou zakomponovány spotřebiče a úložné skříně. Technické vybavení proto zůstává většinou skryté a nenarušuje pohledové linie. Nad ostrůvkem architekti snížili strop. Toto řešení umožnilo elegantně schovat rozvody a zároveň kuchyň opticky vymezit v rámci otevřeného obytného prostoru. Na kuchyň navazuje jídelní část s kulatým stolem umístěným u prosklené fasády. Při stolování se tak obyvatelům otevírá výhled na město a okolní střechy.
Úložné prostory jsou součástí architektury
Promyšlené dřevěné vestavby se objevují také v soukromé části bytu. V ložnici velký úložný blok obepíná dveře vedoucí do koupelny. Vstup díky tomu působí jako součást nábytkové stěny a prostor zůstává vizuálně klidný. Samotná ložnice pokračuje v umírněném stylu celého bytu. Světlou postel doplňuje dřevo, bílá barva a otevřené police určené pro několik pečlivě zvolených předmětů. Nic zde nepřebývá a každá věc má své jasné místo. Také koupelny jsou navrženy jednoduše, přesto nejsou totožné. Zatímco jedna navazuje na neutrální přírodní ladění bytu, druhá dostala výraznější charakter. Vedle převládající bílé se v ní objevuje sytě modrá barva, která odkazuje na křesla v obytné části.
Interiér, který se nesnaží zastavit čas
Rekonstrukce ukazuje, že odchod dětí nemusí automaticky znamenat stěhování do menšího bytu. Velkorysý prostor může dál dobře sloužit, pokud se přizpůsobí novému způsobu života svých obyvatel.
Montrealský penthouse už není domovem navrženým především kolem každodenního chodu početné rodiny. Stal se místem pro setkávání, odpočinek, práci, hudbu a umění. Z minulosti si zachoval důležité předměty i vzpomínky, ale současně se otevřel budoucnosti.
Zdroj: Entre Quatre Murs
Foto: Alex Lessage


