Jaké materiály snáší horkou vodu z vaření nejhůře? Obzvláště hodně prochladlá keramika nesnáší teplotní šoky, prasknout může hned. Pokud tedy máte keramické umyvadlo nebo dokonce dřez, horká voda do nich nepatří, stejně jako do keramické toaletní mísy. Horkou vodou také trpí smaltované dřezy, odpadní potrubí z PVC a různá těsnění. Dejte si dobrý pozor, aby si třeba voda z právě uvařených brambor nevyžádala novou keramickou záchodovou mísu, nebo dřez.
Keramická záchodová mísa praskne rychle
Že by bylo úplně běžné lít horkou vodu z vaření rovnou do záchodu, to říct nemůžeme. V každém případě to ale bylo bezpečné ještě v době dřevěných latrín. A ta je dávno pryč. Téměř veškeré záchodové mísy jsou dnes z keramiky a to je problém. I když mísa vypadá velmi stabilně, masivně, doslova nerozbitně, po vylití horké vody snadno praskne. Největším rizikem je teplotní šok, kdy je záchod například v nevytápěném přízemí chaty či chalupy. Problém ale představuje i ledová voda v keramickém sifonu toalety. Její teplota je oproti vroucí vodě velice nízká a způsobuje, že sifon je na dotek zvenčí hodně studený. Výsledkem mohou být tisíce za novou mísu plus peníze pro instalatéra a autodopravu. Platí to i pro keramické bidety.
)
Vroucí vodu nesnáší ani keramická umyvadla a dřezy
Úplně stejně může při vylití vroucí vody dopadnout keramické umyvadlo a dřez. Je to hned, uslyšíte jakési rupnutí a na zemi je voda. Při větší smůle si můžete v případě zavěšeného umyvadla i opařit nohy. Keramické dřezy nejsou u nás až tak časté, ale také se s nimi setkáme. Keramika prostě horkou vodu nesnáší. To vydrží spíše mechanický náraz než působení vroucí vody. Platí to samozřejmě i pro keramické vany a sprchové vaničky.
)
Proč nesnese horkou vodu i smalt?
Smalt by přece měl vydržet všechno, řeknete si. Horká voda ale vadí smaltu kvůli teplotnímu šoku podobně jako keramice. Smalt je vlastně křemičitá tavenina podobná sklu, která po vypálení při vysokých teplotách (750 až 850 °C) vytváří na kovu (oceli a litině) hladký, lesklý a tvrdý ochranný povlak. Smalt chrání kov před korozí, je hygienický a odolný vůči teplu i chemikáliím. Jenže právě smaltovaný povrch se může při teplotním šoku poškodit. Následuje postupná koroze kovu, výrobek navíc přestává být hygienickým. Vytvoří se perforace, do kterých se zachytávají nečistoty a kde se množí bakterie.
)
Potíž je také v tom, že smalt a jeho podkladní kov (litina nebo ocel) mají odlišnou tepelnou roztažnost. Při prudkém zalití horkou vodou nebo náhlém zchlazení (tepelný šok) se materiály roztahují a smršťují různou rychlostí. A právě to vede ke vzniku mikrotrhlin, prasklin nebo dokonce odštípnutí smaltu. Když pak horká voda dál proniká přes trhliny až ke kovu pod smaltem, urychluje jeho korozi, rez zvětšuje svůj objem a smalt je zdola tlakem nadzvedáván. Výsledkem je odlupování smaltu a rychlá degradace celého výrobku.
Horká voda také podporuje rychlejší usazování vodního kamene (především vápníku a hořčíku) na smaltu. Jeho lesk je nižší, povrch drsnější a drží se na něm nečistoty. Povrchovou strukturu smaltu může také narušovat horká voda spolu s agresivnějšími čisticími prostředky. Ten se pak stává matnějším a poréznějším. Naopak je oproti keramice a smaltu mnohem odolnější granit a nerez.
Jaké jsou materiály odpadového potrubí?
Určitě nechceme, aby u vás doma odpadové potrubí a horká voda způsobovaly hádky. Ale pokud máte odpady z PVC, které bývaly dříve standardem (dnes jsou nahrazovány teplotně odolnějším polypropylenem – PP), měli byste svou „drahou polovičku“ upozornit. PVC se snadno poškodí už od teplot okolo 60 °C. Je to dáno již jen vlastností PVC oblíbenou instalatéry, totiž snadnou tvarovatelností PVC trubek vlivem tepla. PVC trubky sice vyloženě neprasknou, ale mohou na nich vznikat výdutě a mohou být zkrabacené, pokud jimi proléváte vroucí vodu. Důsledkem pak může být časté ucpávání odpadu, nečistoty se mají kde zachytit. A důvod? Opakované vylévání horké vody do dřezu, byť by samotný dřez byl třeba z odolného granitu. Nakonec si pomůžete „krtkem“ (hydroxidem), který opět zalijete vroucí vodou, poškozené místo praskne a vy musíte odpadní potrubí vyměnit.
)
Problém představují i gumová těsnění
Vysoké teploty vody, případně oleje a jiných tekutin představují problém i pro gumová těsnění. Především ta, která jsou umístěna mezi odtokem z dřezu (či umyvadla) a sifonem, v případě záchodu mezi sifonem a odpadní rourou. Dokonce na ně působí ještě vyšší teploty než na trubky, kterým je teplo postupně předáváno. Jsou spolu s hmotou dřezu, umyvadla a toalety tím, co je zatěžováno vysokými teplotami na prvním místě. Guma vysoké teploty nesnese, postupně měkne, těsnění začne prosakovat a musíme je vyměnit.
)
Existuje jednoduché řešení?
Nejjednodušší je nechat vodu vychladnout alespoň na 60 °C a méně. Kdo pak opravdu chvátá a zároveň nemá dostatek nádobí (třeba hned potřebuje hrnec od vařených brambor), měl by přilít do hrnce ledovou vodu. Nebo nalít dostatečné množství studené vody do dřezu, poté horkou z brambor a nakonec značně ochlazenou směs vypustit. Mělo by stačit i přilévání studené vody přímo do odtoku v dřezu za současného vylévání horké vody z hrnce. Při vaření těstovin pak stačí dát síto do dalšího hrnce, vodu i s těstovinami vylít a počkat, až voda v druhém hrnci zchladne. Do keramického záchodu a umyvadla nelijte horkého nikdy nic. Vůbec se už nikam nepokoušejte vylévat horký olej po smažení, jeho teplota může být až 190 °C. Olej navíc nepatří do odpadů.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia
