Britové „slaví“ každý říjen svůj Unblocktober. Co to je? Nečekejte fangle a balustrády, ani mávátka nebo průvody ulicemi. V krátkosti se jen pokouší tento měsíc zasvětit vzdělávací kampani, v níž se veřejnosti osvětluje, co se do kanalizace nemá splachovat. Protože jinak už příští měsíc budou zase „slavit“ rekordní ucpávky potrubí. A bohužel se to týká i nás, i když odpad neslavíme.
Ve staré dobré Anglii těch světových rekordů zase tolik nemají, a nejspíš proto se tam v roce 2017 stal takovou senzací tukovec, vydolovaný z kanálů na londýnském South Bank. Co to? Tukovec? Tak se totiž překládá anglický novotvar fatberg. Slůvko vzniklé spojením slov fat (tuk) a iceberg (ledovec). Jde o ucpávku, která se v kanalizačním potrubí vytváří z kuchyňského tuku, olejů a mastnoty, spolu s dalším spláchnutým odpadem.
)
Dohromady ty propojené nevábné ingredience vytvoří hmotu, která může být podobně neodbytná jako rozmazaná plastelína, ale též tuhá jako beton. Čímž velmi efektivně zneprůchodní kanalizační potrubí, a „vrací i s úroky“ domácnostem to, co kde bylo spláchnuto. Plyne z toho, že z havárií, které se mohou ve vašem bytě přihodit, zatímco jste třeba v práci, je tahle naprosto luxusní. Vyteklá myčka nebo pračka jsou proti tomu úplná legrace.
Pokud jde konkrétně o rekordní tukovec ze South Bank, měřil na délku 750 metrů a váhou se blížil pětistovce v tunách. Čímž výrazně překonal rekordní tukovec, vysekaný zpod kanalizace ve Whitechappel. Ten měl na délku 250 metrů a vážil „jen“ 130 tun.
)
Po jeho objevení už i britští novináři pochopili, že než propočítávat, zda je ten který tukovec delší než ikonický Big Ben anebo že váží jako X dvoupatrových autobusů, hodilo by se s tím spíš něco dělat. A tak se nyní, zhruba každý říjen, v britských novinách a na regionálních televizních stanicích, objevuje téma tukovců tak často, až tu kampaň čtenáři a diváci přejmenovali na Unblocktober. Měsíc od-blokovávání kanalizace.
Volba měsíce října přitom není náhodná. Vzhledem k tomu londýnskému a vůbec anglickému počasí bude v listopadu už natolik chladno, že nyní ještě docela plastické a porézní tukovce zase zatuhnou, a problém se opět připomene haváriemi. Tukovce přitom nejsou jen doménou Londýna, v žebříčku nejohroženějších je třiadvacítka velkých měst, a extrakce tukovců ročně stojí desítky milionů liber.
)
Na celé to téma pohlížíme s určitou škodolibostí, která ovšem plyne i z neznalosti technického kontextu. Kanalizace v Anglii, potažmo celé Velké Británii, je totiž řešena trochu jinak, než u nás.
Užší průměr, vedeno po fasádě
Začíná to už výlevkou ve dřezu, která má u nás nejčastěji průměr 40 milimetrů, zatímco ty na ostrovech mají nejčastěji 32 milimetrů. U nás pak toalety vedou splaškovým potrubím o síle 100 – 110 milimetrů, ale britské „systémy“ jsou mnohem užší. Mají průměr jen 82 milimetrů. Naše sifony jsou také dělané na větší průtokové průřezy.
Rozdíly jsou i v průměrech svislých stupaček a v principech řešení dešťové kanalizace a svodů. Ale též v materiálu. V Česku jsou už dávno normovaným standardem PVC nebo PP trubky s těsnícími kroužky. Zatímco Britové používají lepené nebo vtlačované modely, které nevyužívají těsnění. A ano, britský kanalizační systém je starší a často spoléhá na kameninu nebo litinu.
)
Odlišnosti jsou i v uspořádání kanalizace v domech. Protože v Česku jsme si je zvykli vést skrytě ve zdech nebo pod podlahou (s oddělenou splaškovou a dešťovou kanalizací), zatímco Britové mají svody sakumprásk pro obojí zároveň (tedy mnohem náchylnější k přetěžování během dešťů). A kanalizační potrubí domů vedou po venkovní fasádě, viditelnými svody.
V praxi jsou tak jejich kanalizační trubky mnohem náchylnější k „prochladnutí“. Vysrážení tukové složky a k tvorbě tukovců. Které efektivněji ucpávají jejich užší potrubí. Britský kanalizační systém byl sice zázrakem techniky, když byl vytvářen. Ale od té doby už poněkud zaostal, a to i kapacitou. Český systém vznikal později, ale už s pokročilejšími technologiemi a s přihlédnutím ke kapacitě.
)
To ale neznamená, že by proti tvorbě tukovců byl náš kanalizační systém imunní. A odtud pramení i snaha připomenout, co vlastně do té toalety nepatří.
Co do toalety určitě nepatří
Vyjdeme-li například z britských anket (třeba té uveřejněné v DailyMail), lidé nejčastěji chybují (a do toalety odhazují) část z následujících odpadů:
Do toalet rozhodně nepatří odstřižky nehtů. I když jsou nepatrné, jsou velmi nepoddajné a mohou se, někde mnohem dál po proudu, stát nerozbornou složkou jednoho pořádně velkého problému. Do toalety byste neměli splachovat ani papírové ručníky a papírové utěrky. Určitě též není dobrý nápad krmit záchod odstřižky vlasů.
)
Není prý ani dobré zbavovat se „vodním pohřbem“ skrze toaletu mrtvých rybiček. Těžko říct, jak velkou neplechu by mohla udělat malá závojnatka, ale u kapřích šupin se to už asi pochopit dá. Záchody rovněž nejsou určeny k likvidaci dentálních nití a čistítek do uší. Do záchodů nepatří ani hygienické tampony, které nabývají na objemu a vytváří ideální ucpávací materiál.
)
Kontační čočky, vlhčené ubrousky a žvýkačky by se také měly držet od záchodů dál. Do toalety nepatří ani kondomy, kuchyňské oleje a tuky, a už vůbec ne plínky, kosti, plastové sáčky, zbytky masa. Na nic z uvedeného nejsou toalety a kanalizační systémy stavěné. Ty britské, které se tak často ucpávají, ani ty české, které by se s takovou náloží odpadků mohly začít ucpávat.
Materiály: TheDailyMail.co.uk, Wikipedia.org, TheGuardian.com
