Jak Čína dobyla Ameriku. Dragon Springs: nástup čínské architektury a kultury ve státě New York

Jenom hodinu cesty autem od ruchu newyorské metropole začala skupina čínských přistěhovalců budovat komunitní centrum, jehož srdcem je rozsáhlý stavební komplex. Shluk budov, který vypadá, jako by pocházel z nějakých čínských filmových kulis, nebo rovnou ze Zakázaného města. Ne tedy ledajaký, postavený ve stylu tradiční čínské architektury z období dynastie Tchang. Areál dostal poetické jméno Dragon Springs (Dračí prameny).

Lai Hanchang, zdejší stavitel tradiční čínské architektury a zároveň vedoucí stavitel projektu, řekl: „Rovné a dalekosáhlé střechy dynastie Tchang byly vznešené a velkorysé, stejně jako tehdejší lidé, kteří v sobě pojili myšlenky konfucianismu, buddhismu a taoismu.“ Jak se Lai Hanchang k této práci vlastně dostal?

Když se v roce 2001 přestěhoval z Tchaj-wanu na zalesněnou horu v západní části státu New York, byl Lai Hanchang cizincem, imigrantem. O praxi Falun Dafa určené pro sebezdokonalování a meditaci se poprvé dozvěděl v roce 1997 od členů své rodiny. Tak se seznámil s hlavními zásadami praxe: pravdivostí, soucitem a snášenlivostí. Začal provádět pomalá cvičení a studovat díla Mistra Li Chung-č’, zakladatele praxe Falun Dafa. Tehdy ho ještě ani nemohlo napadnout, že ho nastoupená duchovní cesta povede až ke stavbě pagody nebo velkolepé síně inspirované největšími architekty a císaři čínské historie.

Právě malá skupina lidí praktikujících Falun Dafa se pod vedením zakladatele této praxe rozhodla vytvořit rozsáhlý komplex autentických staveb ve stylu dynastie Tchang. Lai Hanchang zprvu nevěděl o architektuře dynastie Tchang vůbec nic, ani o tradičních dřevěných konstrukcích. Doma pracoval jako výrobce nábytku, když se však dostal ke spolupráci s Mistrem Li, začal si osvojovat zapomenuté umění tesařských spojů a tehdejšího strukturálního inženýrství. Architektura dynastie Tchang začala ožívat v srdci Ameriky.

Ukázek architektury z období dynastie Tchang není na světě mnoho, dokonce existuje jenom hrstka knih a kreseb. Styl a struktura tchangské architektury byly téměř zcela ztraceny, stavitelé Dračích pramenů ale vycházeli z učení Mistra Li. Ten věděl, jak vytvářet spoje sun-mao (dlab a čep) bez použití hřebíků a jak stavět budovy ve stylu tou-kung (dougong). V nově stavěných budovách skutečně nenajdete jediný hřebík ani šroub, řemeslníci používají právě tradiční čínskou metodu spojování dřeva pomocí dlabů a čepů sun-mao. Tou-kung (dougong) je pro změnu styl stavění pomocí sítě do sebe zapadajících dřevěných dílů. Ty spojují stěny a sloupy a podpírají střechy s velkými přesahy a dlouhými okapy.

Paradoxem je, že Lai vlastně nebyl na Tchaj-wanu nijak zručným tesařem a špatně se orientoval ve výkresech. Složité konstrukce tradičních technik sun-mao a tou-kung v Dragon Springs ale zvládl až překvapivě dobře, byť mátly i významné architekty. „Buddhistické myšlenkové směry věří v reinkarnaci. Všichni máme předchozí životy. Napadlo mě, že jsem tyto techniky musel praktikovat už v dřívějších životech. Kultivace Falun Dafa ve mně tyto vzpomínky a moudrost odemkla,“ domnívá se Lai. Řekl také: „Mistr Li se v každém ohledu věnuje oživování božsky inspirované tradiční čínské kultury. Pokud jde o architekturu, Mistr dává přednost stylu dynastie Tchang.“

Budovy v éře dynastie Tchang vyzařovaly majestátnost díky mohutným sloupům, složitým architrávům (násloupí), výrazným krokvím a širokým střechám. Byly navrhovány symetricky a vyčnívající střechy se rovnoměrně svažovaly. Systém byl v té době ucelený a vysoce rozvinutý. Široké okapy se hladce rozprostírají do čtyř stran. Aby bylo možné unést obrovské střechy, využíval se systém vrstvených, do sebe zapadajících dřevěných dílů. Vlastně to celé vypadá jako obří 3D puzzle. Systém tou-kung ve stylu Tchang se zdál být pro historii ztracen, dokud Mistr Li nepomohl svým žákům znovu objevit jeho tajemství.

Období dynastie Tchang (618–907) je považované za vrchol někdejší čínské civilizace. V té době Čína dosáhla největšího mezinárodního vlivu, prosperity, míru a stability. Hlavní město Chang’an bylo tehdy údajně největším městem na světě, kde se scházeli diplomaté ze všech koutů planety. Čína opravdu byla onou „Říší středu“ a odkaz dynastie Tchang je pro mnoho Číňanů dosud zdrojem inspirace i národní hrdosti. Všechno sice začalo sociálními nepokoji a válkami, ale během pouhých pěti let se Tchangům podařilo stabilizovat celou Čínu a potlačit všechna povstání.

Tehdejší vládce Li Shimin, potlačitel vzpoury, nastoupil na císařský trůn v roce 626 pod jménem Císař Taizong z Tchangu. Dokázal řídit bitvy probíhající tisíce kilometrů daleko, byl státníkem, ochráncem země a svých poddaných, básníkem, spisovatelem a kaligrafem. Tak vnímá „velkého Tchanga“ historie. Klid, prosperita a bezpečí na cestách včetně těch obchodních, pohostinnost a otevřenost cizím kulturám. Řád, o kterém jsme mohli v té době v Evropě jenom snít. Téměř 300 let čínského „ráje“. V uvozovkách proto, že kdo byl proti, měl „osudovou smůlu“ a v ráji rozhodně nekončil.

Nedávno Lai v Dragon Springs dokončil pětistupňovou pagodu vysokou 45 metrů. Mohutné střechy jsou přitom u všech pěti pater stejně veliké. Nosnost dřeva byla vlastně posunuta až na samotnou hranici možností. Když se již dnes v Dragon Springs v slunci zatřpytí zlaté střechy, zdá se, jako by budovy podpíralo samo nebeské světlo. Pro Laie však není výstavba Dragon Springs pouze procesem obnovy tradičních architektonických technik a designu. Je to také proces oživování ztraceného ducha tradiční kultury. Číňané od starověku věřili, že jejich kultura je darem z nebes. Starověcí Číňané často označovali obzvláště brilantní prvky v malbách a literárních dílech za dotek bohů, i v řemeslech je vynikající práce často popisována jako „božská“ či „nadpozemská“. Toho však není možné dosáhnout bez kultivace svého vnitřního já.

Aby tedy Lai mohl rozvíjet svůj architektonický talent, soustředil se spíše na kultivaci svého charakteru než na samotné dovednosti. A jelikož jeden člověk chrám sám nepostaví (tedy až na výjimky), pracovní tým v Dragon Springs pochází z celého světa a různých kultur. Lai vlastně vnímá proces budování tohoto místa jako zázrak. Kdyby jeho šéf a kolegové před dvaceti lety viděli, čeho dnes dosáhl, byli by v úžasu. V úžasu zůstáváme i my z pouhých fotografií místa. Například zvonice s velkým bronzovým zvonem zařící v krajině označuje jako tradiční chrámový prvek plynutí času.

Jenže Dragon Springs, to jsou také problémy. Čelí právním bitvám ohledně ekologických škod a sporům o stavební povolení s městem Deerpark. Komplex sloužící jako ústředí hnutí Fa-lun-kung a základna pro Shen Yun je obviněn z vypouštění splašků do místního toku, přičemž praktikující uvnitř čelí tlaku okolí a stavebních inspektorů. Však je také Dragon Springs pro vnější svět odlehlý a tajnůstkářský areál. Uvnitř je ale známý jako „Hora“, tedy alespoň těmi, kdo zde žijí, studují a pracují. Komunita je izolovaná za dvěma hlídanými branami a stovkami akrů lesa. A na vše dohlíží uctívaný Mistr Li, 71 let starý guru, který vytvořil nový systém víry. Takový, jaký v 90. letech uchvátil v jeho rodné Číně miliony lidí a zaplnil parky davy cvičících a meditujících stoupenců. Teď má své paláce kousek od symbolu severoamerického kontinentu. New Yorku. Paláce, jejichž stavbám vlastně šéfuje samouk, kdysi špatný nábytkář z Tchaj-wanu, Lai Hanchang.

Otázkou také zůstává, kdo komplex financuje, kdo stojí v pozadí a jaký je skutečný a možná i skrytý účel Dragon Springs.

Zdroj: dragonsprings.org, magnifissance.com, epochtimes.cz, cs.shenyunperformingarts.org, Wikipedia, NYT, abc.net.au, eu.recordonline.com