Jak kultivovat problematický trávník

Krásný trávník je typický svěží zelenou barvou a hustým travním porostem. Ovšem udržet trávník v takovém stavu, to je tak trochu umění. Už samotné založení trávníku není vůbec jednoduché, zdaleka nestačí jen vysít osivo (či položit travní koberec) a zalít. 

Součástí péče o trávník je pravidelná zálivka, sekání, přihnojování, odplevelování, vertikulace, hrabání listí, odstraňování mechu, dosévání, boj s plísní sněžnou, ochrana před horkem a suchem, … Nedostatečné zavlažování, málo výživy a mnoho plevele, to jsou nejčastější neduhy trávníků, ale je jich víc.

Pokud chceme založit nové travní plochy, je třeba nejprve důkladně připravit půdu, často dokonce navézt na pozemek půdu novou. Obzvláště v případě novostaveb, na jejichž pozemcích leží okolo domu jen hlušina, byť urovnaná těžkou technikou. Travní plochy vlastně vyžadují tak kvalitní půdu, jako bychom na ní chtěli pěstovat zeleninu.

Pokud nemáme možnost získat za rozumnou cenu kvalitní půdu, kompost či jiný substrát, pomůže hnojení. Začneme důkladným vypletím budoucích travních ploch a pokračujeme zeleným hnojením, kdy na ploše budoucího trávníku vysejeme např. vlčí bob, vikev, pohanku, svazenku či hořčici, necháme vyrůst a zapravíme do půdy. Pokud zároveň se zeleným hnojením zaryjeme i jiné organické hnojivo (chlévskou mrvu, koňský hnůj apod.), určitě nic nepokazíme.
Zelené hnojení můžeme vypěstovat jak na jaře, tak na podzim, přičemž výsev travní plochy tím posouváme o cca půl roku (pokud vpravíme hnojivo do půdy na podzim, vyséváme trávník na jaře, pokud na jaře, vyséváme trávník na podzim).

Kromě kvalitní (vylepšené) půdy je klíčem ke zdravému trávníku též výběr osiva. To se prodává ve směsích, kdy základ představuje jílek vytrvalý (až 50%). Těžkým půdám prospívá přídavek až 20% psinečku výběžkatého, vlhkým půdám až 10% lipnice luční, více zatěžovaným travním plochám prospívá až 5% jetele plazivého. Základem pro suché půdy je 50% kostřavy červené, přičemž jílek vytrvalý zde má podíl jen cca 25%. Ostatní složky travních směsí mohou být velmi pestré, například velmi pěkně vypadají na travních plochách otužilé sedmikrásky, které si drží květy dokonce i v zimě pod sněhem.

Předpokládejme, že přes veškerou péči sice trávník vzešel, dařilo se mu, ale nyní již nevypadá dobře, je zarostlý mechem a plný pampelišek (pardon – rostlin smetánky lékařské). Jde o trávník stárnoucí, kterému pomůžeme vypichováním všech pampelišek (jejich kůlové kořeny nesmí zůstat v půdě), důkladnou vertikulací, aplikací anorganických hnojiv a zasypáváním mletým vápencem před zimou.
Pokud je již trávník velmi přestárlý, nabízí se nám více možností. Původní krásu mu vrátíme aplikací většího množství kvalitního kompostu (či jiného substrátu) a dosetím travního osiva, radikálnějším řešením je pohnojení ploch a zrytí, načež trávník vysejeme znovu. Nejrychlejším řešením je v tomto případě položení travního koberce.

Méně známým způsobem ošetření travních ploch je válcování (resp. válení). Tato metoda pomáhá rychlejšímu růstu čerstvě založených travních ploch. Válení se vyhněme pouze na těžších jílovitých půdách a pokud to přece jen uděláme, nikdy ne za mokra! Pokud se pro válení rozhodneme, zpevní půdu okolo kořenů travin.

Opravdovým oříškem pak bývá pro travní plochy zima. Pokud leží na trávě po většinu zimy sníh, hrozí především plíseň sněžná, ale jinak jde o ideální stav – sníh je výborný tepelný izolant a zároveň zdroj vody, když roztaje. Je proto vhodné sníh na trávník zavážet z ploch, které pravidelně šornujeme, přihrneme jej též ke stromům, keřům a trvalkám. Pokud je však zima mrazivá a beze sněhu, travní plochy trpí sešlapem. Vyhneme se proto pohybu po nich a počkáme si až na sníh. Zmrzlá stébla a listy se lámou a nechráněný trávník tak sešlapem za mrazu poškozujeme. Ne náhodou najdeme v zimě například u fotbalových hřišť nápisy ZÁKAZ VSTUPU NA TRÁVNÍK!
Problematické je též opětovné zamrzání a rozmrzání trávníku a s ním související uvolněný a nerovnoměrný povrch půdy. A právě tento stav na jaře napravíme výše zmíněným válením travních ploch. Válením v tomto případě předcházíme poškození trávníku způsobenému vyschnutím rostlin se zpřetrhanými kořeny. Válení je také vhodné při zavlhčení půdy, jelikož zvýší kapilární vzlínavost nakypřené půdy. Vláha se tak dostane kapilárně (vzlínáním) ze spodních vrstev snadněji kořenům rostlin.

Na konec je ještě třeba doplnit, jaké rostliny jsou na travních plochách nevhodné. Patří mezi ně smetánka lékařská, pampeliška srstnatá, jitrocel kopinatý, větší podíl jetele plazivého, rozrazil apod. Nežádoucí jsou též rostliny vyššího vzrůstu, ovšem pouze v případě, že je zde nechceme nechat jako solitéry, okolo kterých trávu vždy opatrně posekáme (ostropestřec, divizna, slunečnice roční, křen selský, …). Obzvláště u ostropestřce musíme dát bedlivý pozor, aby v zahradě nevysemenil, jelikož se v další sezóně objeví úplně všude a jeho kůlovité kořeny jsou ještě zdatnější než kořeny smetánky lékařské.

Pokud uvažujeme o aplikaci selektivního herbicidu, je to třeba dobře zvážit, jelikož součástí travních směsí jsou i rostliny dvouděložné, nejen jednoděložné traviny. Zpravidla raději přistupujeme k mechanickému vypichování nežádoucích plevelů.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com