Kouření je zlozvyk, který život rozhodně neprodlužuje a jeho kvalitu ani za mák nezvyšuje. A to nejen aktivním kuřákům, ale i jejich spolubydlícím, partnerům. Kteří jsou, kromě přepestrého spektra pasivně přijímaných rakovinotvorných látek vystaveni také intenzivnímu zápachu. Bydlet s kuřákem prostě není med. Dá se regulovat onen nevábný odér spáleného tabáku jinak, než že kuřáka udusíte polštářem? Jde to, ale slavné to není. Vyžaduje to spoustu zbytečné práce navíc.
S rozumným kuřákem se dá (s vynaložením pořádné porce tolerance na obou stranách) po většinu roku vyjít. Ale zima je pro všechny zúčastněné zlomovým obdobím. Procházky na čerstvý vzduch s cigaretou se krátí, místnosti se hůře vyvětrávají, vzduch je těžší a dým vlezlejší. Co se dá učinit? Setrvat na pravidlech, která platí i v teplejších měsících. Třeba taková, že doma se nekouří. A možná se ty cesty v zimníku s cigaretou na zledovatělý chodník podepíšou na odhodlání kuřáka skoncovat se svou závislostí. Že to takhle jednoduše nepůjde? Dobře, ať se hlavně nekouří všude, ale jen někde. Ideálně na balkóně, kde to nedusí sousedy. Anebo ve sklepě, v dílně? Prostě ideálně mimo trvale zabydlený prostor.
)
Zapalte svíčky
Nedá se? Pak tedy kuřácký sektor omezte na jednu stabilní (vzdálenou, izolovanou, dobře větratelnou místnost). Ideálně takovou, kde se nepohybují děti, kde se nespí a kde se nepřipravuje jídlo. Ano, výběr vhodných lokací tyto požadavky dost omezují. Zvlášť, když se nepohybujeme v domě, ale jen v bytě. A dál? V této vyvolené místnosti, například pracovně, pak budete muset vynaložit maximum energie na to, abyste „utlumili“ to, co jde nelibě cítit. Co funguje? Například svíčky. Ne, nemusí být nutně aromatické. Jde spíše o to, že otevřený plamen má schopnost spalovat některé z aromatických uhlovodíků, které se při kouření uvolňují do ovzduší. Kdo zapaluje cigaretu, ať si u toho zapálí i svíčku. Je to víc než symbolické, opravdu to trochu funguje.
)
Pěstujte lapače pachů
Na to, abyste zatočili se zápachem, ale budete muset učinit mnohem víc. Například stát se pěstitelem domácích okrasných rostlin, pokojovek. Některé z nich totiž disponují schopností lapat konkrétní skupiny zplodin z ovzduší. Dracény, palmy, fíkusy, šplhavnice, zelence, aloe, filodendrony, ledviníky. Oceníte ale i jiné (které působení kouře ustojí). Tím, že dýchají, pročisťují vzduch i v zakouřeném prostředí. A když už nic jiného, slouží jako samočistící podklad pro sedimentaci kouřových částic. Rostlinami je třeba zabydlet nejen kuřárnu, ale i místnosti a chodby poblíž. Tabákový kouř je totiž po čertech vlezlý. Určitě není špatný nápad „maskovat“ příchod ke kuřárně nějakým aromatickým osvěžovačem vzduchu.
)
Provoňte byt
Když přijde na potírání zápachu, využijete kompletně celý arzenál dostupných voňavek pro domácnost, aroma-lamp, vonných tyčinek. Podle vašeho gusta. Pachy lapá také jedlá soda, sušená i čerstvá kůra citrusových plodů, dřevěné a aktivní uhlí, kávová zrnka, rýže. Vhodně je instalovat na místech, kudy proudí vzduch, se určitě vyplatí. Jen pozor – v první fázi tyto prostředky pach nasají a izolují, v druhé jej začnou vydávat. Proto je musíte pravidelně měnit. Částečně také puch přerazíte miskou s vodou, ochucenou octem. Tedy, brzy půjde cítit vůně zavedené octárny, a nikoliv kuřárny. Jestli je ale tohle řešení? Pochopitelně, že vytváření aromatické clony pomáhá, ale ve své podstat neřeší příčinu.
Jděte po zdrojích
Proto se hodí se zodpovědět otázku, co vlastně v kuřárně nejvíc zavání (kromě kuřáka a zapálené cigarety), i když se tam zrovna nekouří. Obvykle je to popelník, nedopalky cigaret, popel volně rozprášený po okolí. Popelník se proto hodí uzavíratelný (případně vodní, s pravidelně měněnou zálivkou), neskladovat navršené vajgly v koši a hlavně pravidelně vysávat, otírat a čistit. Mantra úklidové trojice se mimochodem jako povinnost přenáší i do ostatních místností. Tabákový dým je sedavý, přilnavý a nepříjemný znečišťující prvek. Častý úklid s vysáváním a otíráním prachu (i na vlhko) pomáhá negativa zápachu redukovat. Ne na úplně přijatelnou míru, byť zlepšení to je.
)
Pozor na textil
V kuřárně se nevyplatí mít takový nábytek, který se nedá snadno otírat a čistit. Pokud pomýšlíte na gauč nebo čalouněné křeslo, raději na to zapomeňte. Cigaretový pach už s nimi zůstane napořád. Přilnavosti pachu k textiliím se dá částečně využít. Třeba tak, že v kuřárně budete mít dlouhý závěs. A ten pak většinu odéru natáhne do sebe. Když jej vyperete (pochopitelně odděleně od ostatního prádla), zase tu bude o něco dýchatelněji. Ale ne napořád, protože kuřák si už zapaluje znovu. Je to nevděčné a stále dokola. Závěs ale může pomoci ještě jednou – a to, když jej předsadíte dveřím pře kuřárnou. Pak dokáže průnik pachu částečně odstínit.
)
Větrejte. Kdy to jen jde.
Pro pobyt v kuřárně by pak mohl platit zvláštní režim – extra pantofle, kuřácký svetr? To proto, aby se popel a zápach neroznášel spolu s neřestným kuřákem dále do bytu. To už je ale o vzájemné domluvě a toleranci. Pochopitelně by pomohlo, kdyby kuřák zainvestoval do pořádné čističky vzduchu. Ta by, alespoň v zimním období, mohla výrazně pomoci.
Zlatým pravidlem nad všechny uvedené ale pořád zůstává, že je třeba větrat. I v mrazivé zimě. Po každém kouření. Rychle, intenzivně a efektivně. Dostat dým ven, aby nesesedal na nábytek a podlahu (na nichž se samozřejmě kuřácké hobby také negativně podepíše). Stejně jako na knihách a obrazech. Topení a větrání jde proti sobě, ale nikdo neříkal, že kouření leze do peněz jen v trafice.
Čistit, čistit, čistit
Kuřárna musí být snadno hygienizovatelná. Určitě vám v mysli naskakuje obraz dlaždiček, ale tak zlé to být nemusí. Postačí jen linoleum místo koberce (koberec je vynikajícím lapačem pachů, ale jeho chemické čištění vyjde draze), anebo zesílená plovoučka. Horší je to tam, kde je místnost/kuřárna obložena dřevem. To má totiž dlouhou paměť. Pomůže leštěnka. A na okna třeba ocet. Při čištění nezapomínejte na takové malicherné detaily, jako jsou například žárovky a lustry. A počítejte také dopředu s tím, že v místnosti s instalovaným kuřákem bude také zapotřebí častěji malovat stěny a strop (zhruba co dva roky, ale můžete i jednou ročně), a ošetřovat podlahu. Je to prostě spousta práce navíc, kterou byste – bez kuřáka v bytě – dělat nemuseli.
Smír, domluva, tolerance
Zatímco v teplé měsíce se tohle všechno dá obejít tím, že kuřák přečkává své chvíle s cigaretou venku, v zimě se problémy přesouvají do domu, a není divu, že začíná být dusno. Těch opatření navíc je skutečně řádka, a jejich výstupem je snížení zápachu, nikoliv jeho úplná a definitivní eliminace. Na druhé straně – pokud dosavadní text působil jako kritika proti vytrvalým kuřákům - je vhodné klást si také otázku „Kdo přišel první?“. Nestává se, že by si partner kuřáka nebyl zlozvyku svého protějšku vědom, předtím, než se s ním sestěhuje na jednu hromádku. A vyvstává pak dilema, kdo koho vlastně toleruje.
Zda není kuřák neoprávněně vystaven uklízecí mánii někoho s příliš přecitlivělým nosánkem, kdo si jen věčně stěžuje a upozorňuje na jeho nedostatek. Který nebyl tajemstvím a skrytou vadou na zboží. To už by ale bylo na jiný článek. Podstatné je, že zima s kuřákem v bytě se přežít dá, pokud obyvatelé bytu společně najdou sílu donekonečna bojovat s čištěním, větráním a aromatizováním. Nakonec, jaro bude za pár měsíců, a pak už svého kuřáka či kuřačku konečně budete moci vyhnat zase ven.
