Jak si spolehlivě zničit svou novou dřevěnou podlahu?

Kdekdo se bude divit, ale na prvním místě vůbec není vhodný způsob ošetření dřeva před používáním podlahy a výběr vhodných čistících prostředků. Nejdůležitější jsou optimální vlhkost a teplota vzduchu. A právě zajištění těchto podmínek dřevěným podlahám bývá vůbec nejtěžší. Dřevo je prostě náročný materiál. Pravda jde o rozmezí hodnot a poměrně široké, ale i tak není snadné jeho dosažení, obzvláště ve starších budovách bez chytrého ovládání domácnosti a bez rekuperace.

Optimální vlhkost vzduchu pro dřevěné prvky v místnostech, tedy nejen pro podlahy, je 40 až 60 % a teplota 15 až 25 ^oC. Temperování na nižší teploty tedy nevadí, ale přetápění místností vyloženě ano. Při nižší vlhkosti vzduchu pak bude dřevo rychle sesychat, při vyšší naopak bobtnat. Obzvláštní opatrnost je přitom potřebná v zimě, kdy do interiéru pouštíme při větrání vzduch svěží a studený, čímž snižujeme vlhkost vzduchu, ale bohužel bývá tento vzduch za mrazů extrémně suchý. A právě prudké klesání vlhkosti spolu s jejím postupným stoupáním, způsobuje značnou degradaci dřeva.

Ideálním řešením je samozřejmě rekuperace a rekuperační jednotky lze pořídit i decentrální do konkrétních místností, aniž bychom museli řešit rozvody vzduchu po domě. Pokud ale tuto možnost nemáte a nechcete do rekuperace investovat, lze si vypomoci pokojovými květinami, které vodu vypařují a navíc je v zimě v sušších interiérech rosíme, čímž opět zvyšujeme vlhkost vzduchu. Použít lze také elektrický zvlhčovač vzduchu, případně alespoň výparníky zavěšené na radiátory.

Jako ideální se pro dřevěné podlahy jeví z dlouhodobého hlediska oleje. Sice jsou vlhkost a teplota vzduchu nejdůležitější, ale bez povrchové úpravy to prostě nejde. Právě přírodní přípravky na bázi oleje dodají podlaze potřebnou vlhkost a zároveň ji ochrání před tvorbou prasklin. Impregnace olejem dodá dřevu potřebnou pružnost. Ovšem podlahu ošetřenou právě olejem, budou více ohrožovat chemické přípravky i náš pohyb po podlaze. Ovšem olejový nátěr lze snadno nahradit i jen lokálně. Olejem je ideální natřít celou podlahu alespoň jednou ročně, nejlépe na konci topné sezóny. Vhodnou alternativou jsou i vosky, ovšem voskované povrchy jsou ještě náchylnější obzvláště vůči vlhkosti. Častěji je proto musíme opravovat a do míst, kde hrozí časté potřísnění podlahy vodou vosk vůbec nepatří. Laky (byť již dnes dominují vodou ředitelné) nejsou pro dřevěné podlahy tolik vhodné, jelikož ošetřený povrch dřeva uzavřou a to nedýchá. Navíc též nepropustí případnou vlhkost působící zdola.

Nejlepší je čištění dřevěných podlah na sucho, obzvláště těch ošetřených voskem. Při použití laku či oleje však není problémem ani čištění mokré. V každém případě ale vždy platí, že příliš vody škodí každé dřevěné podlaze. Ideální je proto kombinace mytí podlahy a vysavače na mokré vysávání, použít však lze i parní čistič. Ideální je, pokud je podlaha po mytí co nejdříve suchá. Suché čištění se provádí vysavačem a nebo jednokotoučovým strojem s připevněnou sací jednotkou a zařízením pro sprejování. Ovšem všechny tyto složitosti samozřejmě snadno nahradí kvalitní ždímací mop, který si pořídíme do tisícikoruny. Vytíráme jím takzvanými „osmičkami“, kterými stahujeme nečistoty blíž k sobě.

Je dobré si stanovit den, který budete pravidelně věnovat čištění dřevěných podlah. Alespoň jednou za 3 měsíce je to vyloženě nezbytné, ovšem záleží na způsobu užívání místnosti a rozsahu pravidelného znečišťování. Například podlahu v pracovní zóně v kuchyně budeme čistit i častěji než jednou týdně. Proto se právě sem dřevěné a třeba i korkové podlahy příliš nehodí.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, pixabay.com