Jak udržet diefenbachie při životě a pro koho jsou nebezpečné Zobrazit fotky zobrazit 7 fotek

Pěstovat diefenbachií není vůbec bezpečné. Pokud máte doma malé děti a napadne je třeba olizovat listy, čeká vás neprodlený závod do nemocnice. Nebezpečné jsou však tyto pokojové rostliny i pro domácí živočichy, naopak však disponují schopností vázat na sebe škodliviny z ovzduší vašeho bytu. Diefenbachie = rozporné a nebezpečné romantičky krásného vzhledu.

Pěstované druhy diefenbachií

Difenbachie se prostě určitě nehodí do každé domácnosti. Přesto však stále patří k oblíbeným pokojovým rostlinám. Může za to především jejich impozantní vzhled (úctyhodná výška a ohromné listy) a malé nároky na pěstování. Jde o známé solitéry, které pokojovým rostlinám v bytech doslova dominují. Z jejich pevných stonků vyrůstají široké listy. Ty mohou být skvrnité, s bílými pruhy, panašováním, ale i narůžovělé v závislosti na volbě kultivaru. Nejčastěji se pěstuje difenbachie pestrá (Dieffenbachia seguine, syn. D. Picta) a difenbachie skvrnitá (Dieffenbachia maculata) a jejich kříženci a kultivary.

Rod čeledi áronovité pocházející z Ameriky

Difenbachie (Dieffenbachia) je rodem rostlin z čeledi árónovité, který zahrnuje cca 30 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Ameriky (od Mexika až po jižní Brazílii a severní Argentinu, některé ostrovy Karibiku). Tyto poměrně robustní byliny s přímým a nebo vystoupavým stonkem a jednoduchými, střídavými, různě skvrnitými listy, mají květy uspořádané do palice obalené toulcem. Plodem diefenbachií jsou bobule sdružené do palicovitého plodenství.

Jde o vytrvalé byliny, které při naříznutí či jakémkoli porušení roní mléčnou, ostrou šťávu, která nepříjemně páchne. Stonek mají masivní, přímý a nebo vystoupavý, s jizvami po opadlých listech. Stonek je zakončen olistěným vrcholem. Spodní bezlistá část rostlin bývá často poléhavá, vrcholová část roste nejčastěji vzpřímeně. Čepele listů jsou podlouhlé až vejčité, často rozměrné, se žíhanou žilnatinou, která je zpeřená. Postranní žilky jdou obloukovitě k okraji čepele a nejsou spojené sběrnou žilkou. Řapíky jsou dužnaté a poměrně dlouhé. Květy diefenbachií jsou jednopohlavné, dobře ohraničené, samčí květy jsou v palici oddělené od samičích holou zónou.

Jak získaly diefenbachie své jméno

Difenbachie byly pojmenovány po vrchním zahradníkovi vídeňské botanické zahrady a řediteli zámku Schönbrunn Josefu Dieffenbachovi (1796-1863). Po něm je však pojmenoval na jeho počest v roce 1829 Heinrich Wilhelm Schott. V současné taxonomii čeledi Araceae je rod Dieffenbachia řazen do podčeledi Aroideae a tribu Spathicarpeae.

Podmínky pěstování Diefenbachií

Diefenbachie Pochází z tropů, čemuž musí odpovídat i podmínky pěstování, čili stanoviště teplé a světlé, ovšem s rozptýleným světlem. Rostliny nesnáší průvan a stín, milují naopak vlhký vzduch. Pomůže proto pod květináčem třeba široká miska s kamínky naplněná vodou, ze které se voda stále odpařuje. Rostlinám prospívá výživná, dobře propustná půda, potřebují střední zálivku, kterou v chladné části roku omezíme. Zimní teploty by neměly klesnout pod 10 °C. Na příliš suchý vzduch a nedostatek vláhy rostliny reagují hnědnutím okrajů listů. Při zásadním nedostatku vláhy, příliš nízkých teplotách a nebo kolísání teplot mohou listy i opadat. Pokud se stane, že vaší diefenbachii opadají přes zimu listy, by´t o ni pečujete, obvykle stačí pouze seříznout stonek na výšku cca 10 cm nad substrátem (nad povrchem zeminy v květináči) a rostlina nám znova obrazí. To provádíme i v případě příliš vyholeného kmene. A co víc, odřezanou část můžeme využít k řízkování.

Jedovatost diefenbachií

Difenbachie jsou sice považovány za rostliny smrtelně jedovaté, ovšem museli bychom pozřít značné množství listů. Pokud pak do listu kousneme, bude nás v ústech natolik pálit, že v konzumaci pokračovat nebudeme. Dosáhnout tedy konzumací listů smrtelné dávky jedu je prakticky nemožné, dětem však stačí jen málo. Průběhy otrav jsou velice nepříjemné a vždy vyžadují lékařskou pomoc. 

Jed v rostlinách představuje šťavelan vápenatý, jehož krystalky pokrývají celou rostlinu včetně povrchu listů. Nebezpečné je proto i jen olizování listů a to platí jak pro děti, tak pro domácí zvířata. Šťavelan vápenatý způsobuje pálení, záněty trávicího systému, otoky sliznic a nakonec až udušení. Účinnou první pomocí je vypití roztoku jedlé sody, následuje okamžitý přesun k lékaři či přivolání záchranky.

Ze stejného důvodu provádíme též přesazování a vůbec jakoukoli manipulaci s diefenbachií pouze v rukavicích, šťavelan vápenatý totiž také leptá pokožku, čímž způsobuje nepříjemnou, svědivou vyrážku. A tu opět zmírňuji roztok jedlé sody s vodou.

A ještě jednou k jedovatosti diefenbachií. Indiáni na horním toku Amazonky přidávají difenbachii pestrou ke kurare na otrávené šípy. Domorodci v Karibiku rostlinu pro změnu žvýkají v malém množství pro dosažení dočasné neplodnosti. Ta trvá až 48 hodin.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com