Jaká bude reakce architektury na pandemii, co je pandemický design

Roušky chránící ústa, ze kterých ledabyle vykukují nezakryté frňáky, už z českých ulic mizí. Lidé na ně rádi zapomínají i tam, kde by je podle nejrůznějších nařízení ještě nosit měli, a vůbec se zdá, že celá ta pandemie covid-19 byla jen takovým nehezkým novoročním snem, ze kterého jsme už s nastupujícím létem konečně procitli. Napovídají tomu i docela hodnověrné statistické zdroje, zveřejňované na Worldometers. Podle nich je zřejmé, že koronavirová ještě úplně nevyhasla, ale její těžiště se přesunulo jinam. Námi obývaný svět se tedy vrací zvolna do normálu, k čemuž patří i oblíbený národní sport: obviňovat se a hádat, kdo za to mohl, co kdo udělal nebo neudělal, případně měl udělat lépe.

Architekti a designéři, ať už čeští, evropští nebo rovnou ti světového formátu, se ale podobných vyhrocených debat neúčastní. Ze dvou důvodů: koronavirová pandemie je totiž zachytila takříkajíc se staženými kalhotami, a v poněkud nehezké nahotě odhalila, že sekce designu a architektury s pojmem možných pandemií poslední desítky let vůbec nepracovala. Druhým důvodem pro jejich mlčení je to, že se to nyní snaží napravit a dohnat. Dá se totiž předpokládat, že pandemie covid-19 asi nebyla tou poslední, se kterou se lidská civilizace v následujících dekádách potká. A že architektura měst, veřejných prostranství, designu ulic, případně do detailu i materiálů a zpracování projektu jednotlivých domácností, na to bude muset nějak smysluplně zareagovat. Jak?

Výrazným trendem architektury posledních let byl „otevřený plán“ interiérů, vytváření kontinuálních komunikačních ploch, spojitých/pozvolných přechodů, vzdušná prostranství. Například apartmánové byty s minimem dělících stěn, aby došlo ke znásobení využívaného prostoru a dosažení pocitu velkolepého obydlí. Pandemická reakce architektury blízké budoucnosti naznačuje, že je s tím konec. Byt v otevřeném plánu, maximálně tak s oddělenou koupelnou/toaletou je sice super, ale nikoliv, když v něm máte strávit karanténu nebo omezení vycházení spolu s partnerem, dětmi, nebo nedej bože, s celou rodinou. Dá se očekávat, že naroste poptávka po projektech bydlení, které budou v daleko širší míře reflektovat soukromí jednotlivých obyvatel bytu či domu.

Mít svůj vlastní pokoj, a dveře, kterými se aspoň na chvilku můžete oddělit od zbytku domácnosti, je totiž k nezaplacení. Státem a hygieniky naordinované domácí vězení se neblaze projevilo na pohodě lidí, žijících pospolu. Oddělené pokoje získávají na významu i tam, kde jeden člen rodiny skutečně musí setrvat v karanténních podmínkách. A dveře do pokoje jsou zapotřebí pro všechny, kteří se pokoušeli umrtvení pracovní docházky nahradit poctivým home-office režimem. Někdo jistě při práci z domova podlehl prokrastinaci a zahálení, ale spoustě lidí se to jistě zalíbilo. Dá se tedy čekat, že se podobnou nezbytností jako třeba garáž u domu může stát i stabilní „pracovna“. Ať už ateliér nebo kancelář. Protože práce z domu je ohromnou úsporou peněz a času, když to umíte.

Ještě nedávno vychvalované open-space kanceláře a administrativní prostory, vyplněné kukaněmi pro zaměstnance, teď budou mít smůlu. Už dlouho se praktikové pouštěli do toho, že tyhle nahloučené systémy sice zlepšují komunikaci mezi jednotlivými zaměstnanci, ale ubírají jim na celkovém výkonu (karavana je totiž jen tak rychlá, jako její nejpomalejší velbloud) a napomáhají šíření nemocí. Když celé účetní oddělení lehne na chřipkovou virózu, je to nepříjemnost. Ale pokud dojde k pandemickým scénářům? Je to katastrofa. Takže open-space už nebude v oblibě, a důraz bude znovu kladen na oddělené (byť nejspíš prosklenými stěnami zprůhledněné) boxy pro jednotlivé zaměstnance. Firmy si také spočítají, kolik je provoz administrativních budov a jejich zázemí stojí, a možná upřednostní u svých zaměstnanců onen home-office.

Pro udržení psychické pohody je zapotřebí kontakt s přírodou. To není žádná novinka. Novinkou nejspíš bude, jakým způsobem ji zprostředkovat domácnostem ve městě. Dá se očekávat, že významně naroste podíl zeleně v interiéru (třeba té designové, v podobě vertikálních zelených stěn), a z dosud opomíjených plošek předzahrádek a lemů trávníků před domy vzniknou mnohem propracovanější vegetační jednotky. Architektura nejspíš znovu objeví uzavřené dvorky a patia v rodinných domech, které obyvatelům nabídnou kontakt s přírodou, anebo aspoň nebe nad hlavou. Protože i pouhé dva týdny v šedivém bytě bez výhledu jsou pro náš mozek dost pekelnou zkušeností.

Pravděpodobně se také promění vztah obyvatel k dosud neutrálnímu prostoru čel jejich nemovitostí a podoby ulice. Bude je víc zajímat, co se děje na jejich zápraží. A snažit se o to, aby to mělo nějaký promyšlený design. Období vynucené nečinnosti Čechům připomnělo, že jsou národem kutilů a zahradníků. Jali se zvelebovat těsné okolí svých domácností, místo, které jim nabídlo aspoň minimální vyžití. Svět tento trend také přijal za vlastní. Důležité se tak do budoucna stanou takové nemovitosti, které nějaký podobný prostor pro realizaci budou nabízet. Protože i v budoucnu se bude moci stát, že dál než k silnici před vlastním domem vycestovat nebudete moci.

Zásadní bude i proměna veřejných prostranství, bulvárů pro pěších, náplavek a náměstí. Dosud byla patrná tendence natlačit co nejvíce lidí na jednotku plochy. Od toho se zjevně teď bude ustupovat, a projeví se spíše snaha po nepřímé regulaci počtu osob. Jak lidi „navíc“ vytlačíte z náměstí třeba vysazenými stromy, uměleckými skulpturami nebo reklamními boxy, tak, aby se živých duší na metr čtvereční nacházelo co nejméně. Očekávat můžeme i jistý vpád do soukromí, protože snaha po větší bezpečnosti a hygienickém trasování zvýší podíl instalovaných monitorovacích systémů. Dozor Velkého bratra na veřejných prostranství půjde ruku v ruce s proměnou komplexního materiálového uspořádání veřejných staveb. Co to znamená?

Snadno hygienizovatelné, omyvatelné a čistitelné povrchy chodníků a zdí. Takové, které nebudou poskytovat místo pro šíření závadných látek, virů a bakterií, a budou moci být fumigovány nebo ošetřovány desinfekcí. Snadno čistitelné povrchy začnou dominovat interiérům prodejen, bank, obchodů. Míst, kde v průběhu dne projde hodně lidí. Skutečné trable pak po technické stránce čekají na systémy hromadné přepravy osob. Ty se totiž ukázaly být zrovna tak zdrojem problémů, jako nezbytným nástrojem pro udržení chodu měst. Tedy více velkokapacitního čištění a dekontaminace, vyšší důraz na zajištění standardu bezpečnosti přepravovaných pasažérů.

A dál? Spousta drobných detailů. Například zvýšení počtu prvků, ovládaných lidským hlasem. Ve výtahu se nebude chtít nikomu sahat na ohmatané knoflíky, a u automatů s kávou nebo na výdej lístků to může být podobné. Dveře, kde nemusíte sahat na kliku? Fotobuňka se o to postará. Špatné zprávy z toho plynou pro rekuperační systémy, protože re-cirkulace potenciálně zavirovaného vzduchu je v uzavřených prostorách problém. Očekávat se dá přepracování krizových plánů, které do sebe zahrnou pohotovostní režim velkokapacitních budov (což je dobrá zpráva pro sportovní haly a tělocvičny, protože se možná dočkají nějaké dotace na opravy), coby potenciálních nouzových nemocnic. Naroste význam dočasných, modulárních staveb.

Ubude zájem o bytové projekty, které nabízejí více sdíleného prostoru s ostatními nájemníky, bude se maximalizovat podíl plochy, kterou může sdílet jen omezený počet osob, mnohem větší důraz teď bude kladen na zeleň ve městě (která by případný pobyt v nich činila snesitelnější). Z hlediska kompletního masterplanningu měst dojde k oddělení „skutečných“ obyvatel měst a těch, kteří jen zajíždí do centra za prací (důslednější oddělení průmyslových a rezidenčních zón, včetně příjezdových koridorů), vyšší občanské obslužnosti na předměstích (aby byly nezávislejší na centrech). Dá se říct, že architekti a designéři neměli moc co dodat k průběhu a řešení pandemie covid-19, ale do blízké budoucnosti teď budou mít jejich projekty hlavní slovo.