Kapradiny sice nejsou zdobné nádhernými květy a ani neochutnáte chutné plody, ovšem svěží zeleň a proměny jejich listů vnesou do zahrady jemnost a svěžest. A to i tam, kde mnoho rostlin neporoste, protože by zde nepřežily. A právě nejčastěji vlhká a kyselá půda, kterou milují, nebo naopak vápencové skály, jsou tím důvodem. Na druhou stranu je to pro nás limitující faktor, protože v opačném případě se kapradinám nebude v zahradě dařit. Pokud jim ale poskytneme ideální podmínky, nemusíme se o ně vůbec starat, na vhodném stanovišti nebudou potřebovat příliš zálivky, pokud vůbec nějakou a stejné je to i s hnojením. Občas akorát utrhneme uschlé listy.
Na planetě najdeme okolo 10 000 druhů kapradin, ovšem v interiérech a v našich zahradách lze pěstovat jen některé. V naší přírodě se vyskytuje více čeledí kapradin. Patří mezi ně například hadilkovité (Ophioglossaceae), hasivkovité (Hypolepidaceae), kapradiníkovité (Thelypteridaceae), sleziníkovité (Aspleniaceae), papratkovité (Athyriaceae), kapraďovité (Aspidiaceae), žebrovicovité (Blechnaceae) a osladičovité (Polypodiaceae).
Kapradiny v naší přírodě
Hadilkovité (Ophioglossaceae) – do této čeledi patří několik druhů drobných kapradin, které rostou vzácněji hlavně v mokřadech – ohrožená hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) a na jalovcových podhorských pastvinách – ohrožená vratička měsíční (Botrychium lunaria).
Hasivkovité (Hypolepidaceae) – u nás najdeme například hasivku orličí (Pteridium aquilinum), statnou kapradinu rostoucí v kyselých, písčitých půdách, kde působí invazivně.
Kapradiníkovité (Thelypteridaceae) – patří mezi ně třeba vzácný mokřadní kapradiník bažinatý (Thelypteris palustris), pérnatec horský (Lastrea limbosperma) a bukovinec osladičovitý (Phegopteris connectilis) rostoucí na vlhkých stanovištích horských a podhorských lesů.
Thelypteris palustris
Sleziníkovité (Aspleniaceae) – tato čeleď zahrnuje vápnomilné druhy, konkrétně např. sleziník routnička (Asplenium ruta-muraria), sleziník červený (Asplenium trichomanes) a vzácný sleziník severní (Asplenium septentrionale).
Papratkovité (Athyriaceae) – patří mezi ně vzácná horská kapradina papratka vysokohorská (Athyrium distentifolium), jedna z nejhojnějších kapradin papratka samice (Athyrium filix-femina), ale i již vyhynulý puchýřník sudetský (Cystopteris sudetica) a ještě rostoucí puchýřník křehký (Cystopteris fragilis).
Kapraďovité (Aspidiaceae) – kapradiny této čeledi rostou ve stínu horských a podhorských vlhkých lesů. Najdeme zde kapradinu laločnatou (Polystichum aculeatum), vzácnou kapraď plevinatou (Dryopteris pseudomas), kapraď rozloženou (Dryopteris dilatata) a bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), které rostou v bučinách, kapraď osténkatou (Dryopteris carthusiana) vyskytující se i v nižších polohách. Bohužel již zřejmě vymizela vzácná kapradina Braunova (Polystichum braunii).
Žebrovicovité (Blechnaceae) – tyto kapradiny najdeme v podhorských a horských smíšených a jehličnatých lesích – například vzácnou a dekorativní žebrovici různolistou (Blechnum spicant).
Osladičovité (Polypodiaceae) - osladič obecný (Polypodium vulgare) roste v naší přírodě hojně, najdeme jej na stinných a mechem porostlých skalách a kamenech.
Athyrium filix-femina
Asplenium trichomanes
Jaké kapradiny můžeme pěstovat v zahradě?
Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) má mohutné, dekorativní, zpeřené listy. Tyto listy v dospělosti připomínají pštrosí péra. Listy rostou z kmínků vodorovného podzemního oddenku několik cm od sebe. Bohatě rozvinutá růžice listů nesoucích výtrusnice má průměr 40 až 150 cm, na podzim žloutne a odumírá. Na jaře prudce vyrazí nové růžice z neasimilujících listů, které přečkaly zimu. Pérovník pštrosí je rozšířenou kapradinou, která roste v mokřadech, na březích řek, vlhkých lesních srázech a hlinitopísčitých náplavách. V zahradě vyžaduje vlhké stanoviště a kyselou, ovšem humózní půdu. Pozor ale na invazivní schopnosti této kapradiny. Hodí se vedle pěnišníků a jehličnanů, dobře vypadá i jako monokultura na větší ploše. Na jaře nám poskytne svěží, sytou zeleň, na konci léta získá zlatavý odstín, který si drží až do podzimu a v zimě nás překvapí jinovatkou pokreslené výtrusnicové listy. Listy se též často používají do květinových vazeb.
Matteuccia struthiopteris
Osladiče (Polypodium) patří do široké rodiny kapradin s hustými plazivými oddenky, čítajících ve světě cca 200 druhů. Často roste na mechem porostlých skalách, ale i jako epifyt na starých trouchnivějících kmenech. Členité listy mají často zubaté okraje, které směřují do středu listu k hlavní žilce. Na zahradu si můžeme koupit více kultivarů a některé jsou vhodné i pro pěstování v interiéru. Do zahrady se osladiče hodí pro svůj menší vzrůst hlavně na skalky, můžeme jim ale najít i starý pařez, nebo je dáme na větší plochu v kombinaci s většími druhy kapradin. Osladiče snesou i větší teplo, jelikož zkroutí listy, čímž se brání odpařování vody.
Polypodium
Sleziníky (Asplenia) zahrnují více druhů. Na zahradu můžeme umístit sleziník lékařský (Asplenium ceterach) a sleziník jelení (Asplenium scolopendrium). Sleziník lékařský najdeme též volně v naší přírodě, jde o skalní rostlinu (miluje vlhčí skály) malého vzrůstu (okolo 15 cm) s členitými listy, jejichž lístky mají zakulacené okraje a vyrůstají z čepele střídavě. Listy jsou kožovitě tuhé a na rubu silně obrůstají plevinami. Tato kapradina je stálezelená a vápenomilná. V zahradě se uchytí na terase a kamenné zídce v závětrných, vlhkých místech. Na skalce je dobré chránit sleziník lékařský v zimě chvojím. Sleziník jelení se od ostatních kapradin liší tvarem listů, které nejsou ani zubaté, ani zpeřené, nýbrž hladké. Listy jsou samostatné a kopinaté, s rovnými okraji. Výtrusnice na spodní straně listu se žilkovitě sbíhají k hlavnímu žebru. I tento druh sleziníku je stálezelený, dorůstá délky až 40 cm a šířky až 6 cm a též jde o vápnomilný druh rostoucí v přírodě na vlhkých vápencových skalách, ovšem i v listnatých lesích a ve starých lomech. Určitě vyžaduje zásaditou půdu, vápencové kameny a vyšší vlhkost.
Asplenium ceterach
Netík znožený (Adiantum pedatum) je původně tropickým rodem kapradin, ovšem postupně se rozšířil až k polárnímu kruhu a do velehor. Dorůstá výšky až 60 cm z podzemních oddenků a najdeme jej v různých prostředích – v půdách a skalách zásaditých i kyselých. V zahradě vynikne ve svažitém terénu, kde tvoří krásné trsy. Je citlivý na změny počasí, nesnáší mrazy, ovšem na jaře rychle obrazí – podzimní oddenky zimu přežijí bez problémů. Tato lesní kapradina vyžaduje vlhké prostředí a stín. Je náročná i na rosení listů.
Adiantum pedatum
Onoklea citlivá (Onoclea sensibilis) je nenáročným druhem kapradiny s listy dlouhými až 50 cm, které vyhání na delších stoncích. Listy má bronzové až žlutozelené, zpeřené, na okrajích vroubkované, rostoucí z plazivého oddenku. Onoklea je citlivá na mráz a její listy proto uvadají již na konci srpna, kdy zároveň vznikají výtrusnice a ty přečkají zimu. Kapradina roste v koloniích ve stínu i na slunci, ovšem na vlhkém stanovišti (lužní lesy, rašeliniště, bažiny). V zahradě je ideální na okraj vodní nádrže, ovšem i jako hojně zavlažovaná půdokryvná rostlina.
Onoclea
Podezřeň královská (Osmunda regalis) je zcela typickým druhem vlhkých evropských lesů a rašelinišť, hojná je také v olšinách, u nás již ale volně neroste. Tato mohutná kapradina dorůstá z dlouhého šikmého oddenku až jednoho metru. Její opadavé listy mají neobvyklý tvar (lze přirovnat k akátu). Když se podezřeň na jaře větví, tvoří stočené mladé listy, v létě se jejich konce barví dohněda, na podzim jsou zlatavě žluté. V zahradě vyžaduje mírně kyselou, vlhkou půdu. Ideálním stanovištěm jsou okraje jezírek, kde podezřeň obsadíme mechem. Pokud ji chceme pěstovat ve skupinách, vykopeme jámu, vyložíme ji fólií a naplníme kyselou rašelinou. Najdeme polostinné místo, pokud má ale dost vláhy, snese i přímé slunce.
