I tam, kam nemůže přímé sluneční záření, můžeme úspěšně vysadit keře, tedy dřeviny, ale jen některé. Především jde o stinné pozemky s vysokou budovou a zdmi, velkými stromy, ale i severní části zahrad. A právě stínomilnými keři snadno oživíme právě ta zákoutí, kam prostě slunce nemůže, nebo kam zasvítí jen na chvíli. Mohou působit jako solitér v popředí stinného místa, nebo doplnit jeho pozadí, mohou však také tvořit živé ploty, vytvořit zajímavé zákoutí, místo k odpočinku ve stínu, oživí stinné kouty zahrad.
Výběr keřů vhodných pro stinná místa je přitom velmi široký. A pokud vybrané druhy ještě podsadíme vhodnými kvetoucími trvalkami či letničkami, dosáhneme báječného vzhledu a rovnováhy. Zvolené trvalky a letničky přitom musí mít podobné nároky jako stínomilné keře. Pozor musíme dát také na volbu keřů s jedlými plody, které chceme umístit pod ovocné stromy ošetřované postřiky proti škůdcům. Některým druhům mohou tyto postřiky škodit.
Půdokryvné keře
Půdokryvné keře zakryjí holé plochy, například pod stromy, přitom však pomohou udržet v půdě vláhu a to prospěje nejen jim samým, ale právě také stromům, jež se nad nimi tyčí. Volba půdokryvných rostlin má kořeny ve volné přírodě, a je proto ideální pro takzvané přírodní zahrady. Vždyť například v lese rostou pod stromy nekonečné trsy půdokryvného borůvčí.
Mezi vyšší stínomilné druhy patří pěnišníky (Rhododendron), tisy (Taxus), ptačí zoby (Ligustrum), meruzalky (Ribes), zimostrázy (Buxus), tavoly (Physocarpus), pustoryly (Philadelphus L.), lísky (Corylus), jedlovce (Tsuga).
Půdokryvné borůvčí
Půdokryvný skalník
Mobilní nádoby
Stinná místa, která jsou vydlážděná či vybetonovaná, můžeme osadit zelení pomocí mobilních nádob. Na výběr máme mrazuvzdorné druhy, kdy je třeba před zimou nádobu pouze obalit (tepelně izolovat, aby nepromrzaly kořeny), nebo druhy choulostivější, které je třeba zazimovat.
Jak vybírat stínomilné keře
První otázkou je, zda chceme ve stinném koutě zeleň stále a nebo jen přes sezónu. Opadavé druhy budou vypadat v době vegetačního klidu smutněji, prostě se budeme dívat jen na opadané větve. Čímž se dostáváme k vzhledu zvolených keřů. Ty mohou být zdobné listy, květy, ale i plody. Stálezelené druhy budou svým listím či jehličím zdobit zahradu celoročně, ty opadavé nám pro změnu dopřejí nádherné podzimní barvy opadávajících listů. Je také třeba zaměřit se na nároky rostlin na půdu a také nároky na péči. Pokud nechceme zahradě věnovat příliš času, volíme druhy, které po nás nebudou nic chtít.
Stálou klasikou, která nikdy neurazí, jsou stálezelené jehličnany. Například různé druhy tisů, jalovců a zeravů, nebo konkrétně Picea glauca 'Alberta Globe', Cryptomeria japonica 'Bandai-sugi', Tsuga caroliniana, mertensiana, Tsuga canadensis 'Jeddeloh', 'Pendula' či 'Prostrata'.
Pustoryl
Mahónie
Jinou možností jsou jehličnany, mezi nimiž najdete také dost vhodných druhů se zajímavým zbarvením. Doporučujeme například tyto: Cryptomeria japonica 'Bandai-sugi', Picea glauca 'Alberta Globe', Tsuga canadensis 'Jeddeloh', 'Pendula' či 'Prostrata', Tsuga caroliniana, mertensiana či různé druhy tisů.
Nejvíce však bude stinné místo prozářeno výběrem bohatě olistěných keřů s dlouhým obdobím kvetení. Zvolit můžeme například hortenzie a pěnišníky. Na méně stinná stanoviště se hodí třeba kalina, tavolník, fuchsie, pustoryl. A pokud si také chceme pochutnat na něčem dobrém, sáhneme po borůvkách a brusinkách.
Ovšem naprostou klasikou stinných stanovišť je buxus. Počínaje zimostrázem obecným, otužilým Buxus microphylla původem z Japonska, a konče zakrslými formami zimostrázu. Zimostrázy mají drobné listy, tuhé a vejčité, tmavě zelené. Ve stínu vypadají smutněji a proto jsou vyšperkovávány vhodným řezem. Zimostráz lze báječně tvarovat, přičemž to dokáže i začátečník. Vybrat též lze druhy zimostrázu s barevnými listy, třeba se žlutými lemy.
Barvou listů oživí stinné kouty také dřišťály. Opadavé dřeviny volíme i podle zbarvení listů na podzim. Není nad to, když se listy na podzim zbarvují například šarlatově. Velmi pěkně vypadají také panašované skalníky.
V pozadí stojí ve stínu buxus
Dřišťál
Polostín, stín a tma
Stinné místo neznamená, že rostliny zde vysazené nepotřebují vůbec žádné světlo. Vždy by se mělo alespoň z jedné strany či shora k rostlinám dostat. Jinak se větve potáhnou za světlem, budou chudě olistěné, rostliny nepokvetou a vůbec už nemají šanci plodit. Na velmi temná místa se proto hodí pouze druhy s minimálními nároky na světlo. A co se týká svažitých stanovišť, pak druhy s malými nároky na vláhu. Do mokřin a pod svahy se naopak hodí druhy vlhkomilné. Nízké nároky na vláhu má například dřišťál, meruzalka a skalník.
Péče o stínomilné keře
Většina těchto keřů nemá značné nároky na péči. Většina z nich je mrazuvzdorných, pouze za silnějších mrazů přijdou o nejmladší výhony. Jinak běžně vydrží teploty i – 20 oC. Nízké nároky mívají i na půdu, rostou i v půdě kamenité a málo úrodné, i když to ovlivní vzhled keřů, a to v obou směrech. Některé druhy donutí chudá půda k nasazení květů (brání se špatným podmínkám), jiné zde naopak vypadají chudě. Důležitá je však půdní reakce. Například hortenzie, borůvky, brusinky a pěnišníky vyloženě vyžadují kyselou půdu. A například právě hortenzie se nám za ni odmění nádhernými modrými květy, pokud je ale tato půda dostatečně humózní. Naopak třeba zimostráz, ptačí zob a dřišťál vyžadují půdu zásaditou. Kaliny a lísky neutrální.
