Ten dům se nachází v Mindu, malém městě, které bychom našli na okraji deštných pralesů ekvádorských And, v oblasti známé jako „Chocó Andino“. Celý region se vyznačuje silnými a vytrvalými dešti a přitom teplým počasím. Jinými slovy, prostě je zónou s velmi vysokou vlhkostí vzduchu. Jak si s tím ale může poradit dřevostavba?
Všechno tady shnije
Faktor prostředí zde dost výrazně komplikuje jakoukoliv stavbu, natož pobyt či bydlení v ní. Protože každý materiál hned začne být v uzavřeném objemu stavby zpracováván houbami a plísněmi. Každý dům, který omezí svou prodyšnost, eliminuje průvan, se tím vlastně předem odsuzuje k zániku.
)
)
)
)
Když se architekti nebojí experimentů
Má to nějaké řešení? Architekti ze studia Taller General ve spolupráci s Jose María Sáez se ho pokusili najít ve výrazně odlišném konceptu, originálním pojetí celé stavby. Která novým způsobem vytváří vztah mezi přírodním a „umělým“ prostředím. Hledá novou rovnováhu. A kromě jiného také ukazuje, co vše je možné vytvořit ze dřeva, když se architekti (a klienti) nebojí experimentů.
Dům jako biodiverzitní kontejner
Dům, zvaný Casa Pitaya, byl koncipován jako biodiverzitní kontejner, který je vsazený mezi flóru a faunu divočiny. Sám nabízí vše potřebné pro své obyvatele, řešení každodenních potřeb svých uživatelů, jako jsou technologie, konektivita, volný čas a pohodlí. Ale počíná si přitom způsobem, který umožňuje a podporuje rozmanitost prostředí v jeho okolí. Což kromě jiného domu napomáhá dýchat a neuzavírat se do objemu.
)
Pokud jde o stavební materiál, bylo rozhodnuto pracovat s kusy CLT (křížově lepeného dřeva) upraveným borovicovým dřevem. Dílem proto, aby se podpořilo používání tohoto nově vznikajícího stavebního systému v Ekvádoru. Tady ještě platí za novinku, jejíž praktičnost se musí ověřit zkušenostmi z terénu.
)
)
Limity dostupnosti materiálu i konstrukce
Dodavatel materiálu pracoval jen se třemi optimálními rozměry, což se pochopitelně promítlo do omezeného formátu stavebních dílců, ale současně to taky snížilo náklady a zmenšilo vznik stavebního odpadu. Pro stavitele bylo omezené spektrum příhodné i v tom, že jim umožnilo práci bez těžké techniky.
)
)
Výstavba byla limitována logistikou, tedy tím, co se na místo stavby dalo přepravit a s čím se dalo manipulovat. „Trám“ delší než 9,5 metru tu nenajdete, protože by se na žádné nákladní auto v Mindu nevešel. Další podmínkou pro velikost kusů byla hmotnost, přičemž u nejdelšího kusu je to přibližně 145 kilogramů. Vzhledem ke složité dostupnosti na staveniště musela být montáž ruční; proto měly být kusy přepravovány týmem 6 lidí.
)
)
Maximální délka kusů navíc definovala výšku domu. Sloupy musely být dle požadavku souvislým kusem, takže maximální výška domu se rovná maximální délce. Tato podmínka neomezuje nosníky, protože tyto prvky mohly mít spoje. Co se týče základů, terén byl upraven tak, že vznikly dvě plošiny na různých úrovních. Na těchto plošinách byla podepřena systematická struktura z CLT kusů. Sloupy jsou zde vyrobeny ze dvou kusů standardního průřezu, které obepínají podélný nosník, což umožňuje podepřít příčný nosník.
)
)
Výsledná stavba je odpovědí na specifické podmínky v místě. Ať už jde o vlhkost, materiál nebo stavební postupy. Přesto, nebo možná právě proto, překvapuje.
Zdroj: Taller General
Foto: JAG Studio
