Kdy vlastně nastává pověstná špička v odběru elektřiny a co to znamená

Celou elektrizační soustavu si můžeme s větší porcí fantazie představit třeba jako kouzelnou krabici, do níž na jedné straně někdo (výrobce) vloží elektřinu, a my (odběratelé) si ji od tam zase nabereme. Komplikace do toho vnáší to, že elektřina nemůže v této pomyslné krabici vyčkávat, až si ji někdo vezme. Zpravidla musí být odebírána v přímé návaznosti na to, jak je vyráběna a spotřebovávána. Krabice přitom nemůže „přetéct“ neodebranou elektřinou, ani by nikdy neměla být prázdná. Tedy, je zapotřebí vyrovnaná výkonová bilance sítě.

Pokud je odběr z krabice vyšší, než výroba, může ji výrobce teoreticky začít plnit z jiného zdroje, od jiného výrobce nebo z jiné sítě. Ale protože je to neočekávané a neplánované, zaplatí za to hodně. Stejně tak se může zbavit přebytků z krabice, tím, že je dodá jinam. Ale ne zrovna rentabilně. Tyhle nepředpokládané skoky v bilanci pak většinou zvýšenou cenou elektřiny doplácí sami odběratelé, pokud to rovnou neskončí výpadkem sítě. Výrobce přitom musí bedlivě sledovat, jak moc se v průběhu dne mění odběr ze sítě (z krabice), aby věděl, jak moc ji má plnit. A tady už je lepší příklad s krabicí opustit, protože už přestává stačit.

Do hry totiž vstupuje například celková kapacita možné výroby elektřiny, kapacita přenosové soustavy anebo jen prostá nepředvídatelnost koho, kolik a kdy nejspíš budou odběratelé elektřiny chtít. Za dlouhé a tmavé zimy nejspíš víc, než v horkém létě. Na druhé straně, když se v létě zapnou všechny ty klimatizace a ledničky…Právě na rozdílech mezi létem a zimou se tak nějak laicky dá odtušit, že v průběhu roku, ale i v rámci jednoho týdne či dne budou existovat rozdíly v tom, kolik elektřiny je koncovými odběrateli poptáváno.

Představit si můžete to, jak se život probouzí každé ráno ve vaší vlastní domácnosti: začne to ukřičeným zvonkem budíků, po nich už spínají průtokové bojlery ohřívající vodu ve sprše, v kuchyni bublá rychlovarná konvice s vodou na čaj, ledničku někdo snad podesáté znovu otevírá, zatímco toustovač pálí tousty. A k tomu třeba ještě zapnuté rádio nebo ranní zprávy v televizi. Záleží pochopitelně, kdy vstáváte, ale rozdíl mezi spotřebou elektřiny vaší domácnosti řekněme ve čtyři ráno (kdy všechno ještě klidně spí) a šestou - sedmou hodinou (kdy už je všechno na nohou) je propastný. A tento trend je vlastní i zbytku světa kolem nás.

Nejpozději na osmou už v kancelářích jedou počítače, ve fabrikách už dávno duní elektřinou hnané stroje výrobních linek, svítí a topí se ve školách a školkách, městem krouží tramvaje a trolejbusy. Že té elektřiny už nemůžeme potřebovat víc? Nenechte se mýlit: kolem desáté se totiž začíná vařit, a ani chaos hromadného přesunu lidí mezi přestávkami na oběd, provoz myček… zkrátka a dobře, neskončí to ani s pozdním odpolednem, kdy se lidé rozjedou z práce domů. Aby zasedli k večeři, do vany, k televizi. Zhruba od deváté večerní spotřeba klesá, a po půlnoci už je zase na té mírné úrovni, na níž setrvá až do zazvonění prvního budíku.

V krátkosti: minima v odběru elektřiny jsou obvykle zaznamenávána mezi 21.00-6.00, mezi 8.00-18.00 je odběr vysoký a víceméně konstantní, proložený dvěma vrcholky kolem oběda a večeře. Za špičku se považuje celé období zvýšeného odběru, s tím, že ony odběrovou situaci ještě povyšující vrcholky jsou zvláště kritické. Odhadovat spotřebu energie jen podle modelu jednoho průměrného dne by ale bylo krajně ošidné. Dost výrazně se totiž liší dny pracovní od víkendů. Soboty a neděle sice zpravidla nedosahují výše odběru/spotřeby průměrného pracovního dne, ale jsou víc roztažené v čase (vstává se později, déle se kouká na televizi).

Zmatek v tom mohou udělat prázdniny a státní svátky (třeba takové Vánoce nebo silvestrovská noc jsou z hlediska spotřeby špičkové). Dosud také platí, že velmi výrazný rozdíl byl i mezi zimou a létem. Letní maxima jsou obvykle běžným zimním průměrem. Ale v posledních letech se už do toho zapojují právě ty klimatizace, světla předzahrádek a zapnuté chlaďáky, které letní spotřebu navyšují.

Ostatně, ze srovnání meziročních průměrů plyne, že spotřeba/odběr roste vlastně neustále. Špatně to úplně není, je to jen nepřímý ukazatel, naznačující něco o rostoucí ekonomice a vyšším životním standardu.

Zajímavostí, vcelku logicky odvoditelnou, přitom je, že to co nám přijde „normální“ – tedy že období mimo špičku bychom hledali 21.00 - 6.00 – nemají všude na světě. Směrem k rovníku (nebo aspoň Středozemnímu moři) se „klid v síti“ posouvá až do pozdních předpůlnočních hodin, a ráno trvá o něco déle. Jejich odpolední siesta je také výraznější nižším odběrem energie, než naše hektické odpoledne. Směrem na sever se zase špičková zimní spotřeba a topná sezóna objevuje mnohem dříve, než u nás. Může se to zdát jako úplná prkotina, ale vzhledem k propojené energetické síti napříč Evropou je třeba s takovými regionálními odchylkami počítat.

Do budoucna by s tím ještě pořádně mohly zamávat třeba elektromobily (které bychom po nocích nabíjeli doma v garážích, a tím asi citelně plošně zvyšovali odběr v jinak ne-špičkových hodinách). A neplechu by mohly dělat i nediverzifikované obnovitelné zdroje energie. U špinavé a čmoudící uhelné elektrárny totiž můžeme kontrolovat, kolik elektřiny se dává do krabice. Ale už nemáme pod kontrolou to, jak jinde bude foukat nebo nefoukat vítr a svítit sluníčko.

Ve špičce, tedy v době, kdy je přenosová síť nejvíce vytížená a využívá ji nejvíce odběratelů, je obecně elektřina nejdražší. Prvním krokem, jak začít šetřit za energie, pak může být snaha přeorientovat a přesunout elektřinu-spotřebovávající aktivity mimo špičku. Jinými slovy, nespotřebovávat elektřinu tehdy, kdy ji spotřebovávají i ostatní. Úplně to nejde, protože kvůli téhle teorii nezačneme svítit přes den a vařit oběd po půlnoci. Ale můžeme zapínat myčku na nádobí před spaním, nechat pračku, ať si v koupelně vrní do noci, a s míchačkou si hrát až o víkendu. A pokud jste šťastným majitelem továrny, můžete vést (kvůli levnější elektřině) jen noční směny. Jenže je to celé zase o něco složitější.

Někdo je prostě z principu svého fungování větším odběratelem elektřiny. Třeba domácnost, která elektřinou nejen svítí a vaří, ale také s ní topí a ohřívá vodu. A ty pak mají pochopitelný zájem zařadit se s lepší cenou do nějakého vlastního tarifu. Hodí se to všude tam, kde už mají jasno v tom, v kolik zapínají přímotop, kdy ohřívají vodu a kdy perou. Rozdíl mezi tarify si můžeme připodobnit třeba tak, že někoho stojí elektřina v kteroukoliv denní či noční hodinu stejně (stejně hodně), a někoho zase elektřina stojí v různých částech dne jinak (někdy levněji a jindy dráž).

Pro někoho je výhodné, že platí stabilní cenu čtyřiadvacet hodin denně a nemusí nic řešit, někomu se spíš vyplatí to, že spotřebovává víc jen v určitých fázích dne, za ty pak platí méně, a když náhodou začne odebírat elektřinu mimo svůj tarif, tak bude platit více (více než ten, kdo to má celý den stejnou cenu). Nastavit si takový tarif, který vám více sedí, je další dobrá cesta, jak ušetřit. Což se teď, kdy ceny energií včetně elektřiny dávno probouraly strop, určitě hodí.

Stejně jako šetřit tam, kde to dává smysl. Ne vždy se totiž dá utáhnout kohout spotřeby, ale dá se zatočit se zbytečnými výdeji.