Mech patří do přírody stejně jako cokoli jiného. A též naše zahrady jsou kousky přírody, byť zcela uměle vytvořenými. Mechem může být porostlá zahradní zídka, kameny ve stínu, spáry mezi dlažebními kostkami. Mech může být usazen na skalce, ale též může být součástí zelené střechy. Neodmyslitelně patří k bonsajím, ale i zahradním jezírkům, respektive jejich břehům. Ani na cestách a pěšinách není třeba s mechem úporně bojovat a pokud jej máte na staré eternitové střeše, dokonce je nebezpečné jej strhávat či smývat tlakovou vodou, jelikož drží nebezpečný azbest takzvaně „pod pokličkou.“
Mech je neobyčejná rostlina
Mech nemá hluboké kořeny a jeho kořeny slouží pouze k uchycení, výživu získává celým svým povrchem, neodnožuje, ovšem krásně kvete jemnými kvítky, nejčastěji preferuje stinná a vlhká stanoviště a výrazně zadržuje vodu. Má zcela specifický cyklus rozmnožování, který je v rostlinné říši ojedinělý – takzvanou rodozměnu - a nelze jej „vysadit“ jako jiné rostliny. Každý lístek mechu vznikl z jediné buňky. Například v Českém krasu najdeme bohaté převisy mechorostů, které se jako živá složka podílejí na stavbě travertinových kaskád. Naši předkové pro změnu používali mech jako přírodní krytinu svých hliněných obydlí, jelikož vrstva mechu dobře izolovala vodu.
Mechorosty patří mezi výtrusné rostliny. Dělíme je na hlevíky, játrovky a mechy. Nemají plně vyvinuté cévní svazky a výrazně u nich převládá gametofyt nad sporofytem. Známo je cca 10 000 druhů mechů v 700 rodech a jde o nejpočetnější oddělení vyšších rostlin hned po krytosemenných. Stélka mechu se skládá z kořínků, příchytných vláken (rhizoidů), lodyžky (kauloidu) a lístků (fyloidů). Mnohobuněčné rhizoidy fixují rostlinu k podkladu. V zelených lístcích probíhá fotosyntéza. Na vrcholu lodyžky vyrůstají pohlavní orgány (gametangia). Rostliny mají oddělená pohlaví. K oplození může dojít pouze v dostatečně vlhkém prostředí, třeba za deště. Mechy nemají cévní svazky, jejich schopnost rozvádět vodu je omezena, což je příčinou jejich malého vzrůstu. Vodu přijímají celým povrchem stélky a rozvádějí ji vodivými pletivy (specializovanými buňkami hydroidy, kapilárními prostory uvnitř stélky), nebo po snadno smáčivém povrchu rostlin.
Mechem obrostlá kamenná pěšina
Jak vysadit mech?
Za prvé je třeba uvědomit si, že mech nevysazujeme. Buď se uchytí a nebo ne. Ovšem dostat mech na kamennou či cihlovou zídku a nebo na kameny skalky, to není vůbec jednoduché. Lesní mech potřebuje především stinné stanoviště s vlhkým či lépe mokrým podkladem. A právě proto není pro uchycení na zídkách vhodný. Ovšem mech se na takových zídkách chytá postupně sám, chce to ale trpělivost a spoustu času. Všimněte si starých a rozpadajících se budov, kam sáhnete, tam je mech. Urychlit můžeme proces častým kropením zídky, tím však postupně degradujete stavební konstrukci a výsledek vůbec není zaručen. Na zahradě chalupy máme vlhké kamenné stěny a mech na nich nikdy nebyl. Zato se zde uchytí divizna, vlaštovičník, máta, bříza atd.
Jsou ale i druhy mechů, kterým se daří na osluněných kamenech, rozpálených střechách a na holé půdě, na chodnících a stěnách. Je to například suchomilný (xerofytní) prutník stříbrný (Bryum argenteum). Nasbírejte jej, kde se dá (všude kolem nás je ho dost, stačí se jen rozhlédnout) a vyzkoušejte – uvidíte sami.
Mechem obložená střecha srubu
Různé druhy mechu
Úrazníkem ozdobená bonsaj
Mech na střeše - prutník stříbrný
Vedle toho lze mech rafinovaně nahradit bonsajisty hojně používanou skalničkou jménem úrazník (Sagina subulata). Jde o zcela perfektní náhražku mechu, kterou snadno umístíme na skalku a chytne se zde, přičemž rychle poroste velké plochy. Úrazník se též používá při aranžování. Pokud úrazník pravidelně zaléváme, bude se mu dařit a nevadí mu dokonce ani pravidelné sešlapávání. Hodí se též například do spár mezi kameny – třeba v zahradní kamenné dlažbě. Pokud chcete v zahradě tiše našlapovat do měkkého přírodního koberce, vsaďte na úrazník.
V zahradnictvích je běžně k dostání rašeliník – ovšem není to náhodou, k jeho těžbě je třeba zvláštní povolení, jelikož je přísně chráněn. A pokud byste při jeho těžbě byli přistiženi, hrozí vám značná pokuta. Vůbec mnoho druhů mechů je chráněných a proto je odebírání mechové skladby z lesa nezákonné.
Vhodným řešením je též sebrat mechem porostlé kameny či jiné přírodní artefakty a ty uložit na vhodné místo. Dokonce jsem jednou v lese našel mechem tak neuvěřitelně krásně obrostlou starou bohu, že mech vlastně držel její tvar a samotná bota (její materiál) nebyla vidět. Umístili jsme ji na skalku a vydržela zde velmi dlouho. Bohužel zrovna tomuto druhu mechu se zde nedařilo a tak po čase skončila v popelnici.
Mech ve spárách dlažby
Mech na zídce
Jak se mechu naopak zbavit?
Mech se často objevuje v trávnících a má dokonce schopnost trávu časem téměř vytlačit. Pokud ale o trávník pravidelně pečujeme, nemůže se to stát. Především je třeba provzdušňovat půdu, obzvláště půdu vlhkou a jílovitou. Další příčinou je nevyhrabávání trávníku po posečení. Mulčování posečenou trávou je vhodné pouze v propustných, písčitých půdách. Příčinou může být i přílišná zálivka, lepší je zalévat méně často, ale vydatně. Pokud mech v trávníku najdeme, je třeba použít vertikulační hrábě, případně motorový vertikulátor, pokud ošetřujeme větší plochu. Těžké půdy je dobré zlehčit použitím směsi písku a rašeliny. Dobré je též použít hnojivo se složkou NPK, třeba Cererit. Na jaře lze trávník pohnojit za sucha ledkem amonným. Co je však nejdůležitější – pokud trávník pravidelně sečeme, dobře odnožuje a houstne. A pokud vše ostatní selže, lze použít i chemický přípravek (např. Mogeton) a to časně zjara. Po týdnu vyhrabeme z trávníku mech zčernalý, suchý.
Pokud chceme mech definitivně odstranit ze střechy, je třeba použít tlakovou vodu a poté vhodný ochranný nátěr, který navíc vytvoří dojem „nové střechy.“ Pozor ale na eternit. V jeho případě nás mech naopak chrání před šířením nebezpečného azbestu. Eternitovou střechu nechte raději vyměnit a určitě se do toho nepouštějte sami. Její demontáž a následné uložení eternitu na skládce není možné provádět svépomocí a jakkoli.
