Pokud máte v zahradě dost místa a ideálně pak možnost pnutí těchto dvou příbuzných lián, dosáhnete jejich kombinací v době kvetení žluto-modrého, respektive žluto-fialkového zázraku. Vyrůst přitom mohou až do monstrózních rozměrů, jako by vás chtěly zardousit. Ovšem s jejich výsadbou vedle sebe to nemusí být až tak snadné.
Dva příbuzní
Vistárie (Wisteria) je dokonce označována za jednu z nejkrásnějších popínavých lián světa. Ovšem štědřenec (Laburnum) si s ní v mnohém zadá. Tito dva blízcí příbuzní čeledi bobovité (Fabaceae) dovedou doslova rozsvítit každé místo, kde jsou vysazeni. Tedy v ten pravý čas. V obou případech jsou hlavní ozdobou převislé hrozny květů. U vistárií nejčastěji modrofialových (mohou však kvést i bíle, purpurově a růžově), u štědřenců sytě žlutých, pro které se rostlině také říká zlatý déšť.
)
Druhy vistárií
Vistárie (Wisteria) je rod listnatých opadavých a popínavých dřevin (lián). Pochází ze Severní Ameriky a východu Asie a známo je asi více druhů, z nichž některé jsou v Evropě pěstovány od roku 1816. Na našem území se rostoucí vistárie poprvé objevila v roce 1913. Dnes se u nás nejčastěji pěstuje vistárie čínská (Wisteria sinensis), vistárie japonská (Wisteria japanensis), vistárie křovitá (americká) (Wisteria frutescens), vistárie květnatá (Wisteria floribunda), vistárie vznešená (Wisteria venusta) a vistárie velkokvětá (Wisteria macrostachya). Kromě zmíněného štědřence odvislého (Laburnum anagyroides) je dalším příbuzným vistárií náš dobře známý invazní strom, bíle kvetoucí trnovník akát (Robinia pseudoacacia), jehož nové výsadby již nejsou doporučovány. Velmi agresivně dovede zabrat rozsáhlé plochy.
)
Známé rekordmanky i vášeň Japonců
Vistárie patří mezi rekordmanky, které se těší mimořádné pozornosti v Japonsku, jinak zemi sakur (okrasných třešní). Zde je vistárie oblíbeným námětem malířů i básníků a obzvláštní úctě se těší mohutné staré vistárie v parcích japonských měst. Za největší japonskou vistárii je považován strom ve městě Ashikaga 80 km severně od Tokia, jejíž věk je odhadován na více jak 140 let a jejíž výhony zabírají plochu větší jak 2 000 m2. Botanická zahrada Kawachi Fuji v japonském městě Kikakjúšů pak nabízí 150 vistárií. Tato sbírka čítá 20 různých druhů a barev květů vistárií. Některé rostliny jsou i stoleté. Největší atrakcí jsou vistáriové tunely dlouhé 80 a 220 metrů. Stěny tunelů tvoří vistárie, které se pnou po ocelové konstrukci. Nejkrásnější je tato botanická zahrada od konce dubna do poloviny května a poté na podzim, kdy se začnou listy vistárií vybarvovat.
)
To ale není zdaleka vše. Vistárie květnatá (Wisteria floribunda), konkrétně kultivar Macrobotrys, byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů s květenstvím dlouhým 180 cm. Nejčastěji však květenství tohoto druhu dosahují délky “pouze“ 1 metr.
Tísňová linka je při otravě nezbytná
Stejně jako štědřence jsou i vistárie jedovaté a to všechny jejich části. Nejvíce pak semena, kde je vysoké riziko záměny se semeny příbuzných fazolí. V případě otravy je třeba okamžitě přivolat pomoc. Obrátit se lze na odborníky z Toxikologického informačního střediska (TIS), kde získáte důležité informace o první pomoci. Tato nepřetržitá lékařská služba finguje na telefonních číslech 224 919 293 a 224 915 402.
)
Jedovaté vistárie v kuchyni a průmyslu
I přes vysokou jedovatost se používají v čínské kuchyni květy vistárií. Ty se důkladně omyjí a vaří, případně se z nich pečou lívance (u nás to děláme s květy černého bezu a pokrmu říkáme kosmatice). Listy vistárie jsou v Číně dokonce tradičně uznávanou náhražkou čaje. Vlákno stonků vistárií se navíc používalo k výrobě papíru žlutohnědé barvy, z kůry se dosud vyrábějí lana a sandály, z větví židle nebo košíky.
)
Podivná chyba ve jméně
Vistárie se ochotně pnou po poskytnuté opoře, vyrostou však i solitérně, tedy bez opory. To samé platí i pro štědřence. Počítejte však s tím, že postupem času budou oba druhy potřebovat spoustu místa a nejlepší bude pravidelná údržba konkrétně vistárií řezem. Navíc v takovém případě bohatěji pokvetou. Štědřence řez tak dobře nesnáší.
Rod vistárie (Wisteria) byl pojmenován po Casparu Wistarovi (1761–1818), anatomovi, chemikovi, lékaři a prezidentovi americké filozofické společnosti. V angličtině a latině je používán chybný název Wisteria, tato chyba však byla všeobecně zavedena a chybný název je používán jako správný. Proč jméno zapsal přítel pana Wistara, botanik Thomas Nuttall z Harvardu, jako Wisteria, není známo.
)
Tyto liány dorůstají výšky 8 až 12 metrů, mají ovíjivé kmeny i větve. Jejich listy jsou střídavé, lichozpeřené a květy typicky motýlokvěté, vytvářející působivé převislé hrozny. Ty jsou obvykle dlouhé až 50 cm, výše jsme ale pospali extrémy a zápis do Guinessovi knihy rekordů. Květní pupeny se zakládají na krátkých postranních výhoncích staršího dřeva a rozkvétají buďto postupně a nebo současně. Většinou pak dříve, než se rozvinou listy.
)
Pravotočivě i levotočivě vystoupavá liána
Pravotočivě i levotočivě vystoupavá liána dovede při dostatečně vysoké opoře vyšplhat dokonce až do výšky 20 metrů nad zem a rozprostírá se až do šířky 10 metrů. Listy jsou dlouhé 15 až 35 cm a mají 9 až 19 lístků. Asijské druhy kvetou na jaře (těsně před nebo po olistění), Wisteria japonica a americké druhy v polovině roku na konci léta. Květy jsou složeny z pětizubého kalichu, člunku a pavézy, což je typické pro bobovité rostliny. Květy některých druhů jsou vonné. Plodem je stopkatý a chlupatý lusk dlouhý 7 až 15 cm, který obsahuje 1 až 3 semena. Lusk puká zvolna, postupně.
)
Pěstujeme vistárie
Vistáriím je dobré vybrat slunné, teplé a před severním větrem chráněné stanoviště. Obvykle pohledově nejzajímavější místo v zahradě. Vistárie vyžadují propustnou, hlinitou a výživnou půdu, nejlépe při výsadbě vylepšenou humózním kompostem s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Vyloženě nevhodná je půda s vyšším obsahem vápníku jak 5%. Listy by silně žloutly, čili trpěly by chlorózou. Vistárie proto přihnojujeme výhradně kyselými hnojivy. Výsadbu provádíme dál ode zdi, aby rostlina netrpěla suchem. Opora musí být dostatečně nosná a stabilní. Může jí být pergola, na stěně pevně ukotvený rošt apod.
)
Štědřenec odvislý
Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), je známý jako "pravý" zlatý déšť. Chybně se tento výraz používá u zlatice. Štědřence jsou nenáročné okrasné stromy nebo keře s trojčetnými, opadavými listy a převislými, mohutnými květenstvími žlutě zbarvených květů. Za květu vypadají štědřence opravdu báječně. Velmi dobře působí v kombinaci s jinými kvetoucími keři, jehličnany a nebo jako solitéry. Pro svou vysokou jedovatost je třeba se jim radši vyhnout, pokud máte doma malé děti. Semena v luscích připomínají fazole, jedovatá je navíc úplně celá rostlina včetně květů, a to prudce. Příznaky otravy se projevují do půlhodiny po pozření silnými žaludečními a srdečními problémy. A obzvláště nebezpečná jsou právě semena.
)
Druhy štědřenců
Dřevo štědřence odvislého patří k nejtvrdším v Evropě. Bohatost květů roste s dobrým zakořeněním, čili nejvíce vykvétají již dospělé keře s bohatým kořenovým systémem, podobné je to právě i u vistárií. Ze štědřenců (Laburnum) si můžeme vybrat zmíněný štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), štědřenec alpský (Laburnum alpinum) a štědřenec Watererův (Laburnum Watereri). Štědřenec odvislý je však u nás nejčastější volbou. Je to keř střední velikosti s rozložitou korunou, který dorůstá výšky tří až pěti metrů.
)
Jeden vápnomilný, druhý kyselomilný
Štědřenec odvislý má tmavě zelené, lesklé listy, které se podobají jeteli. Převislé hrozny jeho žlutých květů jsou dlouhé až 30 cm a na keřích se objevují od května do června. Tvrdé, pevné, ale zároveň i pružné dřevo je velice dekorativní a vyrábějí se z něj například díly hudebních nástrojů. U nás tento keř někdy i zplaňuje.
Štědřenec odvislý je na rozdíl od vistárie vápnomilný, preferuje stanoviště sušší, kamenitá a slunná. Mrazuvzdorný je až do -29 °C. Obejde se bez řezu, provádět jej však můžeme a to brzy na jaře a nebo ještě v zimě. Nikdy ale neprovádíme řez hluboký. Oblíbenými kultivary tohoto druhu jsou 'Pyramidale' a 'Yellow Rocket'.
)
Vápnomilnost a odlišné nároky na půdu činí poněkud problematické pěstování obou druhů (štědřenců a vistárií) vedle sebe, pokud však jednomu z nich upravíme půdu, dáme je dostatečně daleko od sebe a zvolíme odlišné hnojiva, problém lze vyřešit. A řešení je ještě jedno, štedřenec alpský (Laburnum alpinum) vyžaduje stejně jako vistárie půdy kyselé. Dorůstá výšky 5 metrů a kůru má světle zelenou až žlutozelenou. Pochází z jižní Evropy, Francie a Sedmihradska a nejčastěji se setkáme s kultivarem 'Aureum', který má po celou sezónu žlutě zbarvené listy. Oblíben je také kultivar 'Lucidum' se zelenými a velice lesklými listy a malými žlutými květy, ovšem opravdu dlouhými hrozny. Kultivar 'Pendulum' má pro změnu větve s tendencí růst převisle a dorůstá až šesti metrů. Jeho květy jako bonus voní po vanilce.
)
Množíme většinou ze semen
Štědřence i vistárie množíme téměř výhradně ze semen, která musíme před výsevem krátce spařit. Přistoupit však lze i k roubování a nebo letnímu očkování na štědřenec odvislý. Štědřenec Watererův lze dokonce množit i dřevitými řízky, získanými v první polovině října. Na podnože štědřence odvislého (ale i alpského) přitom můžeme roubovat i jiné dřeviny (např. čilimník a hlodáš).
Zdroj: wikipedia.org, zahrada-centrum.cz, zahrada.cz
)
