Naučte se správně uskladnit palivové dřevo

Jak a kam uskladnit palivové dřevo, aby pořádně proschlo a při jaké vlhkosti je ideální dřevem vytápět?

Vědět, kde dřevo uložíme, bychom měli ještě předtím, než se pustíme do jeho přípravy. Možností a způsobů skladování dřeva je spousta a vlastně to vůbec není složité. Nakonec též stačí složit nametrované a naštípané dřevo na hranici a shora přikrýt plachtou.

Velikost prostoru, kde budeme dřevo skladovat, musí odpovídat našim potřebám. Každý spálí jiné množství dřeva. Pokud si jen přitápíme v krbu či krbových kamnech, mnoho dřeva nepotřebujeme, naopak starý kotel dřeva spolyká až neuvěřitelně mnoho.

Ideální je pálit dřeva alespoň 2, nejlépe však 3 až 4 roky proschlým. Mnohdy však pálíme i dřevem, které prosychalo jen necelý rok a mnohdy i dřevem čerstvým. I to však lze, pokud totiž stromy uschnou kvůli napadení broukem či suchu takzvaně „na stojáka“, získáme jejich pokácením často dřevo, které lze rovnou použít. Prostě záleží jen na obsahu vlhkosti ve dřevě. Pokud pak při uskladnění dřevo shora nepřikryjeme, vlhkost v něm bude kolísat. Kromě přikrytí shora je však též třeba, aby dřevo „větralo“, čili prosychalo ze stran.
Ale vraťme se k velikosti prostoru určenému k uskladnění dřeva. Jelikož máme skladovat dřevo ideálně až tři roky proschlé, vezměme roční potřebu, vynásobme ji třemi a máme výsledné číslo.

A jak může prostor pro uskladnění dřeva vypadat? Samozřejmě můžeme postavit zastřešený dřevník, kam dřevo vyskládáme, ovšem právě dřevník může vypadat různě. Navíc je třeba přihlédnout k faktu, že je vždy lepší místo pro uložení dřeva realizovat na míru konkrétním potřebám.

Aby navíc dřevo správně prosychalo, musíme zajistit dostatečnou cirkulaci vzduchu, nejlépe pak ze všech stran. Dřevo navíc nesmí být uložené přímo na trávníku či na hlíně. Podlahu však není nutné budovat, stačí na plochu položit třeba staré palety a nebo dostatečně široké kuláče, hranoly, překlady, pražce, cihly v řadách apod. Jinak nám sice bude dřevo ze stran prosychat, ale zespoda bude hnít.
Mezi dřevem a zemí je třeba nechat cca 15 až 20 cm volného prostoru. Pokud použijeme jako podklad dřevo (třeba palety), je dobré strhnout travní drn a vykopat alespoň cca 15 cm hlubokou jámu, kterou vysypeme štěrkem. Prodloužíme tak životnost palet a pod dřevem nebude zůstávat vlhkost – prosákne štěrkem. Ten má navíc i dobrou akumulaci tepla a proto i rychleji proschne.

Již jsme řekli, že zásadní je střecha dřevníku, ale můžeme si též pomoci z boků vyztužením například kari sítěmi, pletivem, dřevěnou opěrnou konstrukcí (např. trelážemi), čímž zajistíme dřevo proti sesuvu. Kdo ale umí dřevo dobře vyskládat, snadno postaví hromadu vysokou třeba až 3 metry, aniž by riziko sesunutí vůbec hrozilo. Je také třeba nechat trochu prostoru mezi střechou a dřevem, dýchat musí i střecha.

Vhodně též lze využít přesah střechy domu, pod který dřevo uskladníme. Kdo má stodolu, využije pak k uskladnění dřeva právě ji. Pozor ale, dřevo neskládáme přímo ke stěnám, opět první řadu podložíme a též dáme pozor, jestli střechou stodoly někde nezatéká.
K zakrytí dřeva shora se příliš nedoporučuje plachta, jelikož se pod ní sráží vlhkost, ovšem pokud vytvoříme jednoduchou konstrukci, na kterou plachtu ukotvíme, neměl by to být problém.

Kolik řad dřeva vyskládat, to již záleží na každém a na možnosti místa k uskladnění. Zpravidla se však staví hranice tak vysoká, abychom mohli dřevo odshora snadno sejmout. Pokud ale máme dostatek místa a dřevník je ze stran chráněn proti sesuvu, stačí na místo již jen naházet nařezaná a naštípaná polínka. Tedy pokud má dřevník podlahu.

Záleží i na orientaci dřevníku, pokud je orientován na jih, dřevo prosychá lépe, důležitý je také obvyklý směr dopadu deště. Záleží však i na druhu dřeva, déle schne dřevo tvrdé než měkké. A nakoec záleží i na době, kdy stromy kácíme, pokud již začnou na jaře natahovat mízu, bude z pařezu nich po poražení stromu u některých dřevin voda doslova vytékat proudem (např. oblíbená bříza). A takové dřevo pak bude logicky schnout déle.
Pokud skládáte více hromad dřeva (ideální jsou 3 samostatné oddíly podle let využití dřeva), není vůbec praktické mít jednu opřenu o druhou. Dřevo budeme na hromadách postupně obměňovat a pokud budou hromady nalepené na sebe, budeme se k nim obtížně dostávat.

Rychleji bude dřevo vysychat, pokud jej budeme skladovat naštípané. Použít můžeme kalač, klíny (kovové či plastové) a sekeru, ale též štípačku. A právě při štípání poznáme odlišné vlastnosti dřeva. Například tvrdé dřevo (buk, dub, javor, jasan, …) se štípe mnohem lépe než sukovité dřevo měkké (smrk, borovice, topol, jedle, …). Každé dřevo se liší svou strukturou, pevností a dalšími vlastnostmi. Načež právě tyto vlastnosti definují využití dřeva.
Třeba v krbu a krbových kamnech topíme především tvrdým dřevem včetně dřeva z ovocných stromů. Kdo však rád udí, moc dobře ví, že právě „ovocné“ dřevo musíme uskladnit právě pro tento účel, stejně jako dřevo bukové.

Tvrdé dřevo hoří pomaleji a zanechává velké množství žhavých uhlíků. Proto nás zahřívá dlouhou dobu. Měkké dřevo je pro změnu ideální k roztopení. Jinak ale hoří příliš rychle, je z něj více odpadu a uhlíky při hoření vystřelují kvůli vysokému obsahu pryskyřice. Měkké dřevo pak zanáší komín a hrozí riziko požáru právě od vystřelujících uhlíků. Kromě měkkého dřeva jehličnanů můžeme využít k roztápění i měkké dřevo listnáčů (břízy, lípy, kaštanu, topolu, vrby, akátu, akácie, …).
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com