Nechte dřevo zestárnout, získejte materiál s charakterem Zobrazit fotky zobrazit 7 fotek

Omlazovací kliniky jsou dnes sice v trendu, ale ne všechno se dobírá kvalit skrze věčné mládí. Třeba dřevo nesoucí stopy opotřebení má v bytovém designu mnohem větší potenciál, než fádní fošna bez příběhu. Jak tedy cíleně urychlit jeho stárnutí?

Dřevo patří mezi těch pár materiálů, které s přibývajícími léty doslova zrají. S postupem času totiž získává unikátní patinu, ve které se zrcadlí příběhy minulosti. Zatímco jinde bychom ohmataný nebo zašlý povrch nejspíš nedocenili, u dřeva je to jiné. Podlaha s historií dodává domu nevšední kouzlo, a vůbec přitom nevadí, že zbytek interiéru je laděný do moderny. Při pohledu na staré dřevo se obdivujeme řemeslné dokonalosti i přirozeným stopám opotřebení. Vidíme charakter, originální a osobitý produkt. Je to jako pokračování důvěrně známého příběhu. 

Proto nebývá staré dřevo zrovna levnou záležitostí, ale spíš známkou luxusu a vytříbeného vkusu. Pokud jste ochotní věnovat tomu nějaký čas a energii, můžete si takové staré dřevo sami vyrobit. I čerstvému kousku se totiž dají přidat léta. Úplně snadné to není. Chce to trochu modelářského citu pro detail a fantazii. Přidružených nákladů se obávat nemusíte: většinu potřebného vybavení už máte dávno doma, jen o tom zatím nevíte. Nejdříve si vyberte, jak staré by nakonec dřevo mělo po vašem zásahu vypadat. To rozhodne o způsobu úpravy.

Textura odpovídající letopočtu

Počátek 19. století? Tehdy se dřevo ve velkém zpracovávalo na pilách, a nařezané fošny tedy na svém povrchu často nesly opakující se stopu po zubech rotujících kotoučů. Něco ještě staršího? Tehdy bylo chemické ošetření dřeva neznámé, takže se k povrchovému narušení jistě přidali i červotoči. Nebo naopak něco novějšího? Pak pravděpodobně bude patrné mechanické opotřebení, vlysy a otlaky, po dlouhém skladování. A budete simulovat letité dřevo, které na svou příležitost čekalo někde pod střechou, nebo bylo vystaveno nepřízni počasí? To vše hraje roli. 

Podstatný je i výběr materiálu. Tvrdé dřevo dubů, s vysokou hustotou dřevní hmoty, tak nějak z principu narušení odolává. Mnohem snáze se pracuje se dřevem měkkým. Z borovice, břízy, buku. S těmi se dobře manipuluje mechanickými způsoby. Hodně měkké dřevo lípy zase lépe reaguje na chemickou úpravu. Ta pak dává „zestárnout“ i jinak tvrdému dřevu ovocných stromů. A jak tedy správně potrápit nové dřevo, aby vypadalo patřičně věkovitě?

Je to jako plastický obraz

Nejprve okraj a profil: pomocí dláta můžete vytvořit vrypy a záseky. Jakoby vytržené kusy na okraji zarámují celý kus dřeva do historického kontextu. Následuje zvýšení plastičnosti povrchu. Toho dosáhnete poklepů hranou kladiva, vedených s různou intenzitou. Nezapomeňte, neroztloukáte nýt, ale vytváříte novou nepravidelnou texturu. Nepravidelnost můžete vylepšit přikládáním a přiboucháváním tvarově nepravidelných objektů. Třeba článků řetězu, které se decentně vmáčknou do povrchu. Někdy můžete sáhnout po hoblíku, ale ten je příliš čitelný. 

Někdy ale potřebujete „hlubší kaz“. Ten můžete vytvořit přitloukáním hrany vrutů šroubků různých velikostí. Netlučte to nich ale příliš silně, protože pravidelnost replice neodpovídá. Linie vytvoříte třeba zednickou špachtlí, užitečná může být i palička na maso. Je to práce, která bouchá. Plošné zářezy vytvoříte s pomocí pilky, podélné vrypy se dělají nejlépe dláty různých šířek. Zaútočte pak znovu na okraje, a zbavte se pravidelnosti. S pomocí hrubé brusky je zkuste zahladit a zakulatit. Staré dřevo má jen zřídka ostré a přesné hrany.

Mozaika fantazie a šrotu

Je to vlastně dost zábavné a hravé, protože na upravované dřevo postupně přikládáte a přiklepáváte nejrůznější předměty, a musíte nechat pracovat svou invenci. Co třeba hrst hřebíků a skob různých velikostí, zabalená do kusu hadru? Když ji párkrát naklepete na dřevu kladívkem jako řízek, získáte skutečně přepestrý a nenapodobitelně autentický vzor. Nebo že by snad struhadlo? Jisté kouzlo má i práce se železným šrotem a nejrůznějšími rezavými kousky náčiní: stopa kovové rzi se totiž „vpije“ pod povrch dřeva. Všechno to katrování, škrabání a tlučení má jeden smysl: cílem je vytvořit nesymetricky narušenou plochu. Jako vizuální předlohu a inspiraci můžete využít třeba vás ponk v dílně. Taky není všude stejně narušený a špinavý.

A ještě jednou do zteče: plošné povrchové rozrušení zajistí drátěnka a ocelový kartáč. Pokud rádi experimentujete, můžete zkusit i dílčí ožehnutí dřeva plamenem. Karbonizace (zuhelnatění na povrchu) dodá hodně zajímavý efekt. Hotovo? Vmáčknuté deprese a rozrušený povrch třepící se pilinami a třískami teď skutečně vypadá, jako by opravdu prošel těžkou zkouškou.  Je na čase zvolnit tempo.

Tady bydlel dřevokaz!

Je-libo červotoče? Jistě že ne živé, ty nemá nikdo rád. Ale jejich chodbičky a požerky můžete snadno vytvořit s pomocí jemného vrtáčku. Nezapomeňte, že jeho larvy nejsou širší než 1,5 milimetru, takže vyberte skutečně tenký vrták. Pro červotoče je také typické, že se drží jen v několika „létech“ vybraného dřeva. Vytvářet tedy budete nepravidelný shluk dutinek v jednom segmentu opracovávaného dřeva.

Z vašeho arzenálu je teď zapotřebí vybrat jemnější kousky. Jemný brusný papír, ovčí vlna, hrubý hadr. To vše zachová nerovnosti, ale vyhladí povrch a zbaví jej třísek. Někde můžete přitlačit více, jinde méně. Po této úpravě by už vám dřevo nemělo drhnout mezi prsty, ale jeho povrch by se měl dát takzvaně číst. Někdy je zapotřebí ještě doladit detaily bruskou, ale dejte si pozor, ať tím neshodíte svou dosavadní práci. Nyní už musíte jasně odpovědět na otázku, jak asi tohle „zestárlé“ dřevo trávilo pár desítek posledních zim.

Nezapomeňte na olejový finiš

Pokud bylo vystaveno slunci, působením UV záření tmavé dřevo zesvětlalo. Naopak působením vlhkosti i lehké dřevo ztmavne. Dřevo exponované slanému mořskému povětří zase získává lehce stříbrný, světlý nádech. To vše teď můžete vytvořit. Nakombinovat můžete nestejně nanesenou vrstvu barvy na dřevo, kterou doplníte o „cákance“. Část dřeva může být mokrá od vody, kterou nanesete běžným rozprašovačem. Tím se krásně doplní nekonzistentní barevný vzor: někde se barva vpije lépe a intenzivněji, jinde hůře. A ovlivníte tím i rychlost zasychání. Povrch pak bude vypadat, že zašlých nátěrů na sobě nese o poznání více.

Efekt „dřeva od moře“ zase vyrobíte s pomocí kousků rzi, poničené staré drátěnky a octa. Pokud je necháte rozcupovanou drátěnku odstát den na slunci v octové lázni, získáte originální „stříbrný“ nástřik na dřevo. Opět záleží na vás, jak moc si chcete hrát. Když budete směs nanášet štětečkem nebo starým kartáčkem na zuby, podpoříte onu nepravidelnost. Nápadů, jak dodat dřevu barevné vyznění vyzrálého materiálu je samozřejmě víc. Zkusit můžete skvrny od louhu, nebo nátěr velmi silným černým čajem. Barvy můžete kombinovat s běžným kuchyňským olejem, který se postará o nestejné vsakování barev.

A je to! Ještě je třeba zafixovat výsledný stav lakem nebo olejem, a máte splněno. Kus dřeva, který ještě před rokem rostli v lese, teď vypadá jako pamětník dávných staletí.

ČESKÉSTAVBY.cz

shutterstock.com

pixabay.com