Nezapomeňte v zahradě na zázračně zdravý křen

Křen (Armoracia) je rodem z čeledi brukvovité a zahrnuje pouze 3 druhy. Křen je ve volné přírodě rozšířen v Evropě a Asii, kde je pěstován jako pochutina. Odsud se rozšířil do dalších netropických oblastí Eurasie, severní Afriky, Severní Ameriky, ale třeba i na Nový Zéland. Na našem území roste jediný druh, a to právě křen selský (Armoracia rusticana). Za oblasti původu křenu je považována Moldávie a jižní Ukrajina. Zde roste v úvalech větších řek. V Evropě též najdeme křen velkoplodý (Armoracia macrocarpa), což je panonský endemit, který se vyskytuje na jihovýchodě Slovenska, v Maďarsku, Rumunsku a Srbsku. Třetí druh Armoracia sisymbrioides je rozšířen v západní a východní Sibiři a na ruském Dálném východě. Ve volné přírodě ČR roste křen selský nejčastěji v hlubokých půdách na vlhkých i polostinných místech, nejčastěji podél vodních toků nebo nádrží, kde jsou v půdním profilu silné nánosy výživného bahna.

Zmíněné druhy křene se liší velikostí květů, plodů (šešulek) a kořene. Křen selský má menší květy i plody a jeho kořen je ostře pálivý (rozmnožuje se vegetativně), kořen křenu velkoplodého je pro změnu sladký až mírně pálivý, načež se tento křen rozmnožuje generativně (semeny).

Křen selský je pěstován jako kořenová zelenina (resp. pochutina), či je v přírodě jeho kořen vykopáván. Kořen má palčivou chuť (obsahuje mnoho hořčičných silic, sinigrin) a používá se jako ideální příloha k masitým pokrmům, případně k přípravě omáčky. Nastrouhaný křen však funguje i na špatně se hojící rány a zanícené klouby, pomůže též při chřipce a zápalu plic, ale funguje i jako prevence rakoviny. Pro vysoký obsah vitamínu C byl námořníky využíván proti kurdějím, navíc je snadné kořen křenu oproti jiné zelenině a oproti ovoci dlouho uchovat čerstvý. Křen je též cenným zdrojem vitamínů skupiny B a minerálů (draslík, fosfor, vápník a železo). Křen též potírá žaludeční a střevní infekce, ozdravuje střevní mikroflóru a prospívá trávení.

Obzvláště v kypré, lehčí půdě, nám křen vytvoří dlouhé, rovné a silné kořeny. Určitě je rychlejší křen vysazovat, než pěstovat ze semen. K výsadbě nám stačí kus kořene, případně i jen malý kořenový řízek, který musíme vysadit vždy širším koncem vzhůru. Celý kořen přitom musíme ve svislé a nebo mírně šikmé poloze zahrnout půdou. Za sucha je třeba dopřát křenu pravidelnou zálivku, jinak se nám neujme. Každé rostlině přitom poskytneme plochu alespoň 30 x 30 cm. Křenu také prospívá mulčování.

I když křenu nejlépe prospívá kyprá, lehčí a výživná půda, dařit se mu bude prakticky v jakékoli půdě. Chceme-li však velké a dlouhé kořeny, musí být vrstva kypré půdy silná alespoň 30 cm a těžké půdy je třeba zlehčit pískem. Každé rostlině též prospěje alespoň kyblík kompostu. Další hnojení již není třeba, jelikož by podpořilo pouze bujnější růst listů a kvetení, nikoli však růst kořene.

Co se týká světelných podmínek stanoviště, křen snese plné slunce i polostín, čili umístění v tmavším koutu zahrady není problém. Počítejte navíc s tím, že křen se bude poměrně rychle šířit do okolí své výsadby, jde o tvrdošíjnou invazivní rostlinu.

Kořeny křene jsou vždy silnější, pokud pravidelně odstraňujeme květenství. Rostlina pak nemůže tvořit a nechat dozrávat semena a s o to větší vervou a energií se pustí do rozšiřování vegetativního, čili bujnému růstu kořenů. Na druhou stranu ale zase až o tak zásadní rozdíl nejde a pokud máte křenu v zahradě již dost, má i pěkné květy. Necháme-li, zastřihneme je až poté, co uvadnou.

Zcela nejbohatší sklizně dosáhneme tak, že kořeny nejlépe na začátku léta poodhrneme, ořežeme postranní kořínky a odkopneme postranní výhony, čili necháme jen jeden hlavní kořen. Mohutné trsy listů křenu rostou rovnou z kořene.

Pokud vysadíme kořeny křenu na jaře, do podzimní zabijačky nám vyrostou a zesílí. Kořeny sklízíme až po prvním mrazíku, kdy mají teprve ten správný říz. A to je právě období podzimních zabijaček. Stejně tak mají velkou sílu kořeny „masopustní“, tedy kořeny vykopané v době předjarních masopustních veselic a zabijaček. A proč zabijaček? Bez křenu si prostě nelze představit ochutnávku ovaru. Ovar, křen, případně sůl a čerstvý chléb. Nic víc není třeba!

Vykopaný křen, tedy jeho kořeny, nám navíc vydrží v chladném a vlhkém sklepě i několik měsíců jako čerstvý. Je jej jen třeba uložit do mírně vlhkého písku. Křen však prostě můžeme jen nechat na svém stanovišti, kde se mu bude dařit roky, přičemž sklizeň je vhodná i v zimě za vhodného počasí.

Křeny jsou vytrvalé rostliny s mohutným dužnatým kořenem válcovitého tvaru. Z hlavy kořene vyrůstá více lysých lodyh, které dorůstají do výšky 50 až 120 cm. Lodyhy jsou přímé, na průřezu oblé, uvnitř duté a podélně rýhované. Ve větší výšce se lodyhy obvykle větví. Dlouze řapíkaté listy u báze lodyhy jsou silně nahloučené a dorůstají obvykle do délky 20 až 50 cm a do šířky 7 až 20 cm. Výše postavené lodyžní listy jsou střídavé a mají jen krátké řapíky, případně jsou přisedlé, po obvodě bývají celistvé nebo různě dělené a často jsou zvlněné. Veškeré listy jsou lysé.

Ve vyšších částech lodyh vyrůstají na tenkých stopkách drobné bílé oboupohlavné květy, které tvoří bohatá hroznovitá květenství. Ta se postupně (spolu s tvorbou plodů) prodlužují a rozvolňují. Zelené kališní plátky jsou vejčité nebo podlouhlé a mají blanitý lem, bílé korunní plátky jsou delší než kališní, obvejčité, podlouhlé a nebo obkopinaté. Šest jen mírně nestejně dlouhých tyčinek nese na mírně ztloustlých nitkách podlouhlé prašníky, u báze tyčinek najdeme nektarové žlázy. Čnělka květu je krátká, blizna hlavatá, celistvá a nebo dvoulaločná.

Plody křenu jsou zploštělé, elipsovité a nebo okrouhlé pukavé šešulky. Ty obsahují až 25 hnědých, oválných a matných semen, která jsou uložena ve dvou řadách. Křen se samovolně ochotně rozmnožuje semeny a rozrůstáním kořenových výběžků. Navíc lze rostliny snadno dělit, případně množit kořenovými řízky.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, ireceptar.cz, shutterstock.com, pixabay.com