Opravdu si važte luxusu, kterého si dnes užíváme na toaletách! Zobrazit fotky zobrazit 11 fotek

Kdy byl poprvé používán splachovací záchod a kde svou potřebu vykonávali lidé dříve? Vždyť ještě moje babička měla na zahradě latrínu, i když již nefunkční, protože byl dům krátce před mým narozením vybaven odpady, rozvody vody a samostatnou toaletou v samostatné malé místnůstce obložené dlaždičkami. Prababička měla pro změnu ve své staré chalupě latrínu v samostatné místnosti domu, tedy záchod prkenný, s kulatým otvorem. Při cestě do Maroka jsme si pak od zhruba jihu Španělska „užívali“ záchody turecké.

Trocha lingvistiky na začátek

Na začátek trochu lingvistiky dle wikipedie. Záchod (záchodové mísy či WC z anglického water closet, toaleta z francouzského toilette a také česky hovorově hajzl z německého Häusl – domeček) je zařízení určené pro vylučování lidských tělesných odpadů - výkalů, tedy především moči a stolice, ale i zvratků a pro jejich ukládání (tzv. suchý záchod), odvod (splachovací záchod) nebo i zpracování (chemický záchod). Slovem záchod označujeme samotné zařízení, ale i samostatnou malou stavbu nebo místnost, kde se záchod nachází.

Dnes tolik známé slovo toaleta (anglicky toilet) bylo převzaté spolu s jinými francouzskými zvyky a původně označovalo kadeřnictví a vůbec péči o tělo. V 18. století pak v anglicky mluvících zemích označovala toaleta dámský stolek přikrytý látkou, později pak bylo toto slovo převzato jako ušlechtilá náhrada termínu vodní klozet. Dnes jsou u nás obvyklými spisovnými synonymy slova toaleta WC, záchod, sociální zařízení.

Mezinárodní den toalet!

Ještě si počkáme 2 měsíce, ale 19. listopadu si vzpomeňte, že je MEZINÁRODNÍ DEN TOALET. Ano, i záchody mají svůj mezinárodní svátek! A že nás svět toalet povinně zajímá již od starověku, respektive od doby, kdy si lidé poprvé uvědomili, že „mohou i jinde než jen za bukem“. Dnes považujeme toaletu s měkkým prkénkem, splachováním, toaletním papírem a mnozí i s bidetem za naprostou samozřejmost, ovšem třeba u nás určitě nešlo o standard ještě ani v 70. letech minulého století. A bidety? Ty nejsou standardem ani dnes. Když jsem přišel začátkem 90. let na jihu Itálie na záchod a tam byly vedle sebe 2 toalety, ručník a žádný toaletní papír, byl jsem trochu zmaten, než jsem pochopil… A dnes u nás nejsou bidety dosud ve standardní výbavě ani u novostaveb bytových domů.

Za socialismu byla samostatná toaleta v bytě standardem až od 70. let

Splachovací WC se stala v ČSSR standardem až s masívní výstavbou panelových sídlišť a ta začala právě v 70. letech. Do té doby byly běžné společné toalety na patře činžovních domů s prkennými deskami s kruhovým výřezem.

Pákistánci nás předběhli o tisíce kilometrů toaletního papíru

Přitom o prvním splachování toalety jsou zmínky z Pákistánu již před 4500 lety. Tyto toalety byly mezi sebou spojené jednoduchou strouhou přikrytou cihlami, která představovala účinnou kanalizaci. Splachovacími záchody disponovali i staří Indové, Egypťané, Řekové a Římané. V té době byly toalety součástí lázní, byly pro všechny společné a chodilo se tam po skupinách. Zde se volně diskutovalo, uzavíraly obchody, řešila politika. Inu, „na trůnu“ to jde nejlépe…

Hygienicky temný středověk

To evropský středověk byl temný a zapáchající. Společný pobyt na toaletách byl zakázán církví a tato segregace panuje vlastně dodnes. Kamarád vyprávěl, že rekonstruoval rodičům své ženy koupelnu s toaletou a trval na vlastním návrhu, WC oddělil stěnou, ale odmítl sem dát dveře a to bylo povyku! Prostě vidět někoho na míse je pro mnohé nepředstavitelným traumatem, tedy upřesníme – když vidí někdo je. Ovšem ve středověku vlastně ani nebylo kde společně vysedávat, temná totiž byla vůbec osobní hygiena. V tu dobu se lidé vrátili k primitivním hygienickým návykům, což způsobil strach z vody. Domnívali se totiž, že přináší epidemie moru. A právě na to reagoval i církevní zákaz. O „morové bleše“ rozšiřované krysami tenkrát nikdo nic netušil.

Středověká nekultura vyměšování

Kultura vyměšování prostě v té době nebyla doslova žádná, venkované chodili na hnojiště i za silných mrazů, ve městech jste se při chůzi ulicemi nesměli pohybovat poblíž zdí. A zápach to tedy musel být ukrutný. To zlatý venkov! Bohatí lidé ve městech chodili na nočníky a jejich obsah pak vylévali z oken přímo před své domy. Na hradech byly pro tento účel zřízené takzvané prevéty, což byly výklenky v hradní zdi, jinak se jim též lidově říkalo „výsernice“. Obsah lidských útrob pak odsud padal přímo do hradního příkopu. Chudáci dobyvatelé!

I královna Alžběta I. odmítla splachovací záchod a vrátila se do „výsernice“

Skutečnou „světovou událostí“ ve WC hygieně se stal rok 1597, kdy sir John Harington vymyslel první moderní splachovací WC, které prý vyrobil na zakázku pro královnu Alžbětu I. A co udělala královna? I s celým svým dvorem se mu prý vysmála a zamířila do „výsernice“. Anglický dvůr v té době na hygienu také příliš nedbal. Harington však byl na svůj vynález tuze pyšný a dal mu dokonce jméno - The Ajax.

Vynález záchodového sifonu

O dvě století později byl Haringtonův model vylepšen Alexandrem Cummingsem, který přidal ke klasickému WC ze dřeva esovitou kličku. V ní se držela voda bránící návratu zápachu z kanalizace. A tento model vlastně používáme dodnes, byť nejčastěji v keramické podobě.

Čím se utíral Čingischán?

O to větší šok pro vás asi bude, že toaletní papír vymysleli Číňané již v šestém století našeho letopočtu. Sériově se však začal vyrábět až v roce 1857 v USA. V roce 1879 si jej pak lidé mohli koupit vůbec poprvé v roličce. Pozor však, v roce 1935 inzerovala firma Northern Tissue, že její toaletní papír je jedním z prvních „bez třísek“. Au!

WTO

Posledním historickým zlomem ve vývoji toalet se stal rok 2011, odkdy totiž mají toalety, záchody a WC svou vlastní světovou organizaci se zkratkou WTO (World Toilet Organisation). Jejím cílem je jakkoli zlepšovat hygienické podmínky a povědomí ve světě. A právě tato organizace přišla se světovým dnem toalet! Tak nezapomeňte - 19. listopadu každý rok!

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, bydlimekvalitne.cz, shutterstock.com, pixabay.com, wikipedia.org