Kočičky - kvetoucí větvičky vrb (Foto: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 9 fotek

Vrby jsou rychle rostoucí stromy a keře v přírodě typické pro břehy řek a rybníků, mokřiny, vlhké louky, strouhy, lužní lesy, rašeliniště a záplavové oblasti, některé druhy se však budou pěkně vyjímat i v zahradě. Prodávají se přitom i druhy zakrslé a plazivé, ze kterých nevyrostou „obludy“ stínící celou zahradu.

Vrby (Salix) jsou v naší přírodě charakteristickými dřevinami, které utvářejí naši krajinu. Najdeme zde 25 původních druhů, z nichž jsou všechny plně mrazuvzdorné a téměř všechny mají jedno společné – lásku k vodě. A to především s výjimkou druhů horských. Vrby obvykle milují vodu, potřebují jí dostatek a dovedou si ji vytáhnout i z větších hloubek. Kromě horských druhů vrbám též vyhovuje rovinatější krajina. Zakrslé druhy pak preferují kamenitější podklad.

Vrby mohou být plazivé, keřovité, ale i 20 metrů vysoké stromy, na jaře jsou obalené krásnými kočičkami, vzrůstem mohou být úzké i rozložité. A nebo právě Ladovské, tak trochu připomínající vrbu z Harryho Pottera, která byla schopna každého svými větvemi utlouct. Vrby jsou na jaře prvními z kvetoucích dřevin a také symbolem Velikonoc. Pomlázka z vrbového proutí je prostě nepostradatelná, stejně jako košíky. Vrby přitom zdobí místa, kde jsou vysazené, po celý rok. Ty vzrůstnější pak poskytují v létě i dostatek stínu.

Kvůli schopnosti tahat vodu i z hloubky není vhodné vysazovat vrby například poblíž studny. Za většího sucha by nás zbavovaly i té zbylé vody, co ve studni ještě je. V suchých oblastech pak většina vrb naopak uschne, neplatí to však pro všechny druhy. Za nepříznivých podmínek pomůže vrbě mykorhiza, čili houby. Mykorhiza doslova zachrání vrbu v těžkých dobách a to dokonce dvěma způsoby. U prvního jde o to, že houba tvoří okolo kořene hyfový plášť a neproniká až do kořene, u druhého houbová vlákna do kořene pronikají. Rostlina dodává houbám uhlík a energii, ty naopak rostlině poskytují vodu a některé i minerály.

Vrby jsou v přírodě navíc doslova zázrakem. Věděli jste, že odvar z kůry vrb má nejen léčivé účinky (používá se proti revmatismu, při neuralgiích a ke snížení teploty při nachlazení), ale také dal přírodní salicin obsažený v kůře vrb vzniknout známému léku jménem Acylpyrin? Na rozdíl od něj však vrbová kůra nedráždí žaludek a nemá žádné vedlejší účinky. Vrby jsou také významným medonosným rostlinným druhem. Včely i včelaři vrby prostě milují. Jejich stinnou stránkou je naopak silně alergenní pyl a chmýří z květů. Na zahrady alergiků nemůžeme vrby doporučit.

Známé druhy vrb

V České republice jsou známé tyto druhy: vrba bílá, babylónská, křehká, Matsudova, pětimužná, trojmužná, trojmužná pravá, trojmužná různobarvá, ušatá, slezská, bledá (patrně již vyhynulá), černající, dvoubarvá, hrotolistá, jíva, košíkářská, laponská, laponská pravá, laponská krkonošská, lýkovcová, nachová, plazivá, popelavá, rozmarýnolistá, šedá, špičatolistá, ušatá, velkolistá a náhrobní (smuteční). Vrba smuteční dokonce roste na našem území v 35 hybridech. A právě tato vrba je nejoblíbenější v našich zahradách.

Vrba košíkářská (Salix viminalis): po dlouhá staletí se z ní pletou košíky, pomlázky, misky a další předměty denní potřeby, ze získaných řízků nám v zahradě vyroste stínění pískoviště, plot a nebo třeba altán, zasadit lze dokonce i pomlázku a v dostatečně vlhké půdě se nám chytne.

Smuteční bílá vrba (Salix alba ‘Tristis’): tento majestátní strom se obvykle sklání nad hladinami řek a rybníků, dorůstá výšky až 15 metrů a tvoří příjemný stín, listy má světle zbarvené, proto se v jeho jménu objevilo slovo „bílá“. Větve má převislé a korunu rozložitou. Pokud chcete tuto vrbu v zahradě, volte prostorné místo, kde požadujete časem dostatek stínu, ale kde je však též dostatek vody. Rychlost růstu této vrby je na vhodném stanovišti neskutečná.

Vrba jíva (Salix caprea) je známa pro své oblíbené „velikonoční kočičky“, které si pravidelně trháme do vázy. Její keřová forma se rozrůstá do šířky, stromová do výšky až 12 metrů. Tato vrba je světlomilná a velice odolná, snese dokonce i sušší stanoviště, naopak špatně snáší dočasné zamokření. Pro svůj silný kořenový systém je ideální pro zpevnění svahů a navážek.

Vrba zlatá (Salix erytroflexuosa) patří neodmyslitelně k zahradním jezírkům, výšky dosahuje okolo 2 metry a nabízí kompaktní korunu, která je tvořena pokroucenými, zlatorůžovými a svěšenými větvemi. 

Vrba nachová (Salix purpurea) je též charakteristická výrazným zbarvením výhonů, jde o středně velký keř tvořící metlovitou korunu. Prodává se i její zakrslá forma. Na rozdíl od vrby jívy vyžaduje vlhkou půdu stejně jako vrba zlatá.

Vrba pokroucená (Salix erythroflexuosa) má dekorativní, rozcuchanou korunu a žluté výhony. Jako jedna z mála vrb dobře snáší sucho, vystačí si s běžnou zahradní zeminou. Přírůstky této vrby jsou značné a rychlé, proto musíme provádět pravidelný střih.

Japonská vrba (Salix integra ‘Hakuro Nishiki’) patří mezi nepůvodní druhy. Její bílé a narůžovělé listy jsou na jaře v zahradách doslova nepřehlédnutelné. Korunu této vrby lze výborně tvarovat, ovšem mrazuvzdorná je pouze v roubované podobě, na svých kořenech vymrzá.

Plazivé vrby patří mezi nejmenší druhy vrb, rostou oproti jiným pomalu a potřebují vlhkou půdu, kterou si však zajistí svou půdokryvností. Plazivé vrby jsou chladnomilné, proto vyžadují za parného léta stín. Mezi plazivé druhy vrb patří vrba síťnatá, alpská, plstnatá a mateřídouškovitá (dříve bývala obvyklá na skalkách).

Středně velké vrby jsou především keřovité. V zahradě tvoří zajímavé tvary, patří mezi ně například vrba Smithova, vrba nachová a vrba japonská. Pokud navíc pravidelně tvarujeme řezem vysoké druhy vrb, udržíme si je též v keřovité podobě. Především převislé druhy pak vypadají nádherně. Pomaleji rostoucí zakrslé druhy vrb patří naopak do skalek jako jejich pozadí.

Velké vrby vyžadují bez pravidelného řezu velkou zahradu a vydatný zdroj vody. Nabídnou solitérní vzhled a přirozeně ladí k vodním plochám, pokud tedy máte doma například luxus velkého koupacího jezírka. 

Vrby ve světě

Vrby rostou téměř po celém světě, největší rozšíření však mají v mírném až subarktickém pásmu Evropy (cca 65 druhů), Severní Ameriky (cca 100 druhů), v Rusku (cca 120 druhů) a v Číně (cca 270 druhů). Vyskytují se pak také v Japonsku, Střední a Jižní Americe, Africe a na Středním východě. Nenajdeme je pouze v Austrálii, na Novém Zélandě, v Oceánii, jihovýchodní Asii, západní Africe a východní Brazílii. Vrby zřejmě pocházejí z hor východní Asie, ale s jistotou se to neví. Celkem dnes rod vrba zahrnuje asi 450 druhů (různé zdroje uvádějí 300 až 550 druhů, jelikož determinace druhů je velmi obtížná, genetická a morfologická variabilita vrb je ohromná, určovací znaky často nezřetelné a běžné je i mezidruhové křížení, dokonce i zpětné a násobné, vrby si prostě nehrají na „rasy“, proto také tento rostlinný druh nejenže přežil i dobu ledovou, ale rozšířil se téměř po celém světě).

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org