Přinášíme vám inspiraci půvabnou a silně aromatickou bylinkou svatolínou Zobrazit fotky zobrazit 1 fotku

Svatolína (Santolina) tvoří jemná květenství, která pak suchá zdobí záhony i na podzim a v zimě. Říká se jí také bavlněná levandule a skutečně vypadá báječně právě vedle levandulí. A báječně i voní.

Svatolína je neobvykle dekorativní, voňavá bylina se stříbřitými listy. Kvete drobnými, žlutými (až zářivě žlutými) květními úbory a právě díky nim v kombinaci se stříbrnými listy se tato bylina stane ozdobou každého místa, kde bude vysazena. Jde o druh rostlin z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).

Svatolína má poléhavě vystoupavé větvičky, listy střídavé, jemně peřenosečné, hřebenovitě uspořádané a stříbřité. Bylina kvete od června do srpna žlutými knoflíkovitými úbory, které jsou složené pouze z trubkovitých květů. Květenství jsou umístěna na dlouhých vzpřímených větvičkách, jež jsou pokryté plstnatými chlupy. Svatolína pochází ze Středomoří, kde její porosty tvoří součást nižší suchomilné křovinaté vegetace. Není znám přesný původ tohoto rostlinného druhu, protože existuje řada morfologických typů považovaných dnes za samostatné druhy.

Santolína patří do rodiny vytrvalých, dřevnatějících, původně středozemních bylink. Vyžaduje slunné stanoviště a lehké půdy, což jim můžeme umožnit i v našich zahradách. Nejčastěji v zahradnictvích narazíme na svatolínu cypřiškovitou (Santolina chamaecyparissus). Její keříky jsou vysoké a široké cca 40 až 60 cm. Ideálně se tato bylina hodí do bylinkových zahrádek, případně na skalky mezi suchomilné trvalky.

Jak jsme již zmínili, svatolína vyžaduje co nejvíce slunce. Půdu je ideální vylehčit drobným štěrkem či pískem, živin vyžaduje minimum, poroste proto třeba i ze suchých zídek. Pokud by tato bylina měla nadbytek dusíku, sice bohatě poroste a bude zelenější, ale méně voní. Jako hnojivo se doporučuje pouze dolomitický vápenec a dřevní popel. Pokud svatolínu vysazujeme, je dobré přidat trochu vyzrálého kompostu, ovšem smíšeného se štěrkem a nebo pískem.

Keříky svatolíny udržujeme pěkně kompaktní sestříháváním brzy na jaře. Ustřižené větvičky potom snadno využijeme v uchycení řízků a tedy množení této byliny. Jelikož mohou v zimě svatolínu poškodit holomrazy, měli bychom ji před zimou zakrýt například chvojím, listím, slámou či netkanou textilií. Ovšem za oblevy je třeba zákryv odhrnout. Lze též rostliny zakrýt pletivem, na ně uložit izolaci a na ni aplikovat opět pletivo. Potom se v zimě nemusíme zabývat žádnou další péčí o svatolínu. 

Svatolíny lze pěstovat i jako půdokryvné dřeviny, stejně tak se hodí na zelené střechy, ploché i šikmé. Hodí se do výsadeb poblíž cest, ale i na obruby záhonů, štěrkové lavice apod. Listy santolíny na podzim neopadávají a dlouho do mrazů vydrží i zmrzlé květy. Rostlina se používá i jako sušená květina a doplňkový materiál pro aranžování květin.

Arabové a Řekové používali tuto bylinu v lidovém léčitelství. Léčili jí choroby pohybového aparátu, záněty kloubů a revmatismus, též jí vyplachovali oči. Aroma svatolíny též funguje jako repelent proti hmyzu a molům, rostlina zabírá i na střevní parazity. Svatolína se též využívá v aromaterapii a jako vykuřovadlo. V tomto směru jí byly přisuzovány magické účinky.

Svatolínu lze množit řízky i semeny. Jarní řez rostliny brání jejímu vyholování, další řez lze provádět až po odkvětu.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pixabay.com