Předpěstované sadby a připravené rostlé sazeničky na nás s příchodem jara vykukují z regálů i v těch obchodech, kde bychom je nečekali. Prodávat napůl hotovou práci je totiž skvělý byznys. Lidé si je rádi kupují, mají totiž pocit, že tím šetří místo, čas a peníze. Ne vždy je to pravda.
Po shlédnutí příspěvků v diskusi pod článkem pana Dohnala o lišejnících, kterým autor vyvrací všeobecně zaběhlý a po internetu rozšířený mýtus, že lišejníky škodí dřevinám, parazitují na nich a mohou je i zahubit, jsem se rozhodl napsat pár řádků. Začnu ale ovocnými dřevinami, o lišejnících navážu níže. Vypadá to totiž, že na lišejníky se svádí kdeco prostě již jen proto, že na mnoho lidí nepůsobí pěkně, a že jsou prostě vidět. A obávám se, že v některých případech jde až o nenávist. Chudáci lišejníci...
Škodí lišejníky stromům? V krátkosti - ne. Nemají to zapotřebí. Na stromy, skrze jejich povrch, kůru, nejsou nijak interně napojené. Žijí přisedlé na jejich povrchu, to ano, ale necítí potřebu nějak pronikat do hloubky. Ostatně, nemají ani čím. Nemají totiž žádné kořeny, vlášení a kořínky, kterými by se mohly nějak napíchnout. Jen se přidržují jejich zbrázděné plochy svými stélkami, jako podložky.
Drobnička je vodní rostlina, která měří pouze 0,6 x 0,3 mm (nejmenší druh) a okolo 1 mm (největší druhy). Když pak drobnička kvete, jsou její kvítky ještě menší, drobnější a hlavně silně redukované vlastně jen na pohlavní orgány. Je příbuznou nechvalně známého okřehku, toho prevíta, který při svém přemnožení omezuje okysličování vody ve stojatých vodních plochách, nejčastěji pak v okrasných zahradních jezírkách.
Slon nebo nosorožec, kterého zastřelil pytlák. Jen proto, aby se někdo o tisíce kilometrů dál mohl pochlubit soškou ze slonoviny, potažmo aby si někdo roh nosorožce nastrouhal do pití na podporu potence. Nenahraditelnost zvířete, zabitého fakticky jen z hloupého rozmaru, pochopitelně dráždí. Zvlášť když taková jednostranná poptávka po klech a rozích vede k vymírání celých živočišných druhů.
Různé zdroje, různé názory, různí lidé, různé pohledy. Objektivně musíme říci, že je velmi sporné označit nějaký rostlinný druh jako nejohroženější na světě. Je to ta anebo ona anebo obě podobně? Navíc by se kriticky ohroženým rostlinám určitě nelíbilo, že v souvislosti s nimi soutěžíme v anketě o nejohroženější druh. Skoro by to navádělo k tomu, aby někdo zlikvidoval poslední exempláře svého favorita a nechal na planetě pár posledních kousků. Třeba jen kvůli zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Anebo ceně za sazenice, na které vlastní monopol.
Pěstovat million bells není vůbec složité. Možná jste se tisíci barevnými zvonky inspirovali třeba při svých cestách po rakouských Alpách anebo po Bavorsku. Naši jižní a západní sousedé totiž tuto letničku, minipetúnii, doslova milují a musí ji mít skoro každý.
Květy orchidejí jsou zřejmě tak krásné a křehké zároveň, že si mnoho z nás vůbec nedovede představit, že by takovou jemnou a nedotknutelnou nádheru dokázali udržet při životě. Omyl, tyto epifytické rostliny jsou ve skutečnosti stejně tak nenáročné jako člověk, kterému by k přežití stačil chléb a voda. Zapomeňte na mýty o orchidejích, zaplašte falešné představy a s ledovým klidem si orchidej doneste domů.
Věděli jste, že ibiškový čaj je egyptským národním nápojem, kterému se říká karkade? Že květy ibišku se především na blízkém východě kandují nebo nakládají do cukru? A že je ibišek nazýván „květinou z Havaje“, kde se stal pro svou krásu národní rostlinou? Přečtěte si další zajímavosti o ibišku včetně jeho nároků na pěstování.
Pokácení statného stromu, který z nějakého důvodu překáží, případně je vyloženě nebezpečný, není často vůbec snadnou záležitostí. Obvykle není možné postupovat jako při kácení stromů v lese, čili složit na zem celý strom naráz. Navíc to nemůžeme bez povolení provádět, kdykoli se nám zlíbí.
Kdykoliv se začne hovořit o udržitelnosti měst; resilienci/odolnosti lidských sídel vůči nečekaným výkyvům a změnám; budoucí soběstačnosti narůstající městské populace na zdrojích a energiích - zkrátka, když se popustí uzda fantazii a nadšeně se vedou futuristické řeči o městech budoucnosti – rázem tahle města v představách snílků vypadají jako z reklamy na Domestos.
Alergii na pyl se také lidově říká senná rýma a způsobují ji pylová zrnka. Ta se podle rostlinného druhu od sebe liší velikostí i tvarem, některá způsobují alergikům vážné problémy, jiná jsou téměř neškodná. Která a proč?
Tu úvodní scénu z milé komedie Adéla ještě nevečeřela si jistě ještě pamatujete. Šílený botanik, hrabě von Kratzmar, při ní hraje na housle, aby přiměl rostlinu k pláči. A heuréka, podařilo se! Je něco alespoň vzdáleně podobného možné i ve skutečnosti?
Mýty o tak nebezpečných stromech, ke kterým se nesmíme ani přiblížit, jsou staré jako lidstvo samo. Většinou ale zabíjelo něco, co bylo na stromě či ve stromě ukryté, tedy nejčastěji něco živočišného. Jenže mancinela obecná, která roste při pobřeží tropické Ameriky, je opravdu extrémně nebezpečná. Proč?
20., nebo 21. března? Který den oficiálně začíná jaro bez ohledu na aktuální počasí? Někdo se totiž učil, že 20.3. a jiní, starší, že 21.3. A obě skupiny školáků vlastně mají pravdu, tedy ti starší měli. A jednou ji zase budou mít ti nejmladší, když řeknou, že je to 21.3. Záleží totiž na tom, jaký rok právě je.
Květy klitorie skutečně připomínají to, co nese rostlina ve svém názvu. A nejen to. Sušené květy rostliny navíc dovedou měnit barvu nápojů do modra či fialova a mají i velice zajímavé léčivé účinky.
Fleur de lis znamená květ lilie, tedy alespoň v překladu z francouzštiny. Té květiny, která symbolizuje čistotu, panenství, krásu a duchovní obnovu. Symbolika královské lilie je ve Francii používána francouzskou královskou rodinou od 12. století, načež se stala znakem Francie symbolizujícím moc, suverenitu a loajalitu. Ale také zmíněnou čistotu, pro kterou bývá symbol spojován s Pannou Marií. Té podle legendy snesl anděl (posel Boha) zlatou lilii.
Před klejichou, tedy konkrétně klejichou hedvábnou, která je jedním z až 200 druhů klejich, varují nejen ochránci přírody z Pálavy. Ohroženy jsou celé teplé oblasti jihu Moravy. Tato původem výhradně americká kvetoucí kráska si dovede velmi razantně podmanit lokalitu, na které se vyskytne. Půvabně kvetoucí a přesto agresivně invazní druh. Nezabírá přitom vůbec nic, jedině herbicidy, ty však zahubí i další rostlinstvo v místech aplikace.
Zkušení skalničkáři dionýsie moc dobře znají. Vlastně se v těchto půvabně kvetoucích rostlinách, jejichž květy zcela obalí téměř mechové polštářky, ze kterých vyrůstají, snoubí vše, co je pro atraktivní skalničky typické. Skalničkáři doslova hovoří o atraktivních bocháncích obalených květy, pod kterými se droboučké listové růžice téměř ztrácejí. A proč se dionýsiím vyhýbají začátečníci? Jsou náročné na pěstování!
Jarní cibuloviny jsou pojmem, který má vlastně dva zcela odlišné významy. Rozlišujeme dva druhy jarních cibulovin. Ty, které v předjaří a na jaře kvetou a ty, které se na jaře teprve vysazují, aby nám vykvetly mnohem později.