Klanostěnky rostou od Himálaje až po Tchaj-wan a Japonsko. Jsou to opadavé popínavé keře, které se přichytávají k oporám svými vzdušnými kořínky. Listy mají vstřícné, jednoduché, zubaté či celokrajné a dlouze řapíkaté. Květenstvím je zploštělý chocholík a jednotlivé květy jsou malé, bílé a fertilní nebo sterilní. Plodem je tobolka.
Třeba již jen tím, že květy těchto opadavých dřevin vyrůstají i z kmene a starších větví. Velkou variabilitou tvarů koruny, časným kvetením, měnícími se barvami jednoduchých, ale velmi pěkných listů. A nebo také tím, že rostliny blízce příbuzné dnešním zmarlikám byly nalezeny v třetihorních fosíliích a jde o nemnohé zkameněliny bobovitých rostlin z té doby.
Co mají tyto tři rostlinné druhy společného? Dlužely jsou totiž kříženci dlužich a mitrovniček, což jsou ovšem rostliny dvou různých rodů, nikoli druhů jednoho rodu. Dlužichy zná určitě spousta zahrádkářů, ale mitrovničky již patří mezi méně známé rostliny. Jejich půvab je však nepřehlédnutelný. Začněme ale mezirodovým křížencem. Dluželou.
K čemu se ve světě pěstuje skořicovník, je nasnadě. Bez oblíbeného koření jménem skořice si nelze představit různé pokrmy a potravinářské výrobky. Tedy především ty sladké. Pojďme si udělat malou exkurzi do světa skořicovníků.
Stačí jediná čárka nad samohláskou ve stejném slově a význam slova je zcela odlišný. A vlastně tam v některých případech ani nemusí být. Tak je tomu ve slově ambrozie. Pro botaniky, zahradníky a zahrádkáře jde o rostliny a to dokonce dosti nebezpečné ve dvou ohledech. Pyl ambrozií je metlou alergiků, rostliny samotné dovedou zároveň být silně invazní.
Hrachory jsou krásné popínavé letničky i rostliny vytrvalé, které dovedou ozdobit plot, rozzářit balkón, ale dovedou vyniknout i ve váze. Zástupce rodu najdeme v Evropě, Asii, Africe, Severní Americe i Austrálii. Celkem rod nabízí cca 150 rostlinných druhů.
Hlaváč kavkazský, trvalka, která dorůstá výšky 0,5 až 0,6 metru (i 0,9 metru). Tvar rostliny je trsovitý, rozvětvený a vystoupavý, zelené listy mají tyto hlaváče celokrajné, kopinaté a vstřícné, krásné květy jsou pětičetné a fialovomodré se světlejším středem, uspořádané ve dvou až tří centimetrových strboulech. Zajímavostí je, že jsou okrajové květy obvykle až dvakrát větší než ty středové. Plodem rostliny je nažka zajímavého vzhledu.
Zářivé slunečnice otáčející se za sluncem pro Ukrajinu. Za svou národní květinu si Ukrajinci zvolili právě zlatavě žlutou slunečnici. A této veselé, optimistické rostlině velmi vyhovuje teplé letní klima jižní Ukrajiny. V hlavním městě Kyjevě si slunečnice koupíte podél obou hlavních městských ulic a dokonce jsou tyto květiny pokládány k nohám Vladimíra Velikého, jehož sochy najdete po celé Ukrajině.
Jesenec okrouhlolistý, jinak též zimokeř. Keřovitá ovíjivá liána s nenápadnými květy, které se ukrývají v úžlabí listů je tak trochu kouzelník. Nejkrásnější je, když se svleče, tedy když pustí své listy. Z jeho nahoty vykouknou hrozny žlutooranžových tobolek s červenými kuličkami plodů.
Svídina obecná je ovíjivá opadavá liána, která vyrazí dech svými neobvyklými květy. Nejsou sice příliš velké, ale opravdu zaujmou a překvapí. Rostlina vykvétá svými svrchu nejčastěji fialově nahnědlými kvítky uspořádanými ve vrcholících od června do července.
Trochu se podobá některým kultivarům břečťanu, o břečťan však v žádném případě nejde. Rod lunoplod zahrnuje bylinné liány, konkrétně 2 druhy. Lunoplod dahurský a lunoplod kanadský.
Eliška se před několika lety pustila do zvelebení plácku za domem. Bez znalostí a zkušeností, ale s elánem. Po 3 letech intenzivní práce vznikla neuvěřitelně útulná a členitá zahrada. Podívejte se na fotky proměny, kterou obdivují i na americkém zahradnickém YouTube kanálu.
Čeleď brukvovité nabízí mnoho druhů různé zeleniny, ale i rostliny okrasné. Typická je pro tuto čeleď dosti uniformní stavba květů a charakteristické plody zvané šešule. Na celém světě najdeme cca 4000 druhů čeledi brukvovité a hojně je zastoupena i na našem území. Ze zemědělského hlediska jde o čeleď velice významnou. Katrán přímořský však u nás mnoho lidí nezná, přesto se mu bude dařit i v našich zeleninových zahrádkách.
Mavuň červená, sličná trvalka, která se v sezóně rozrůstá až v keře a kvete dlouho, od května do září, respektive až do zámrazu. Přitahuje přitom včely a motýly, čímž ještě více nabývá na půvabu.
Bakopa je u nás méně známá letnička, která nese na svých dlouhých převislých stoncích drobné, vejčité, světle zelené a jemně zubovité listy. Stonky má listy poseté tak, že tvoří hustý zelený koberec. A právě tento koberec je dozdoben něžnými hvězdicovitými kvítky, které vyrůstají z listového paždí.
Chemický přírodní alarm, ale obrazněji lze říci, že stromy mluví, volají o pomoc. Nejznámějším tísňovým signálem v Morseově abecedě je známé SOS (3 tečky, 3 čárky a 3 tečky), celosvětově se stal standardem v roce 1908, kdy byl schválen státy účastnícími se námořní dopravy. Kdo mohl nejen v té době, ale ještě donedávna, tušit, že stromy mají svůj systém volání o pomoc. A to již hodně dávno, vytvořila jej evoluce.
Planika, menší stálezelený keř a nebo stromek, který dorůstá výšky 4 až 10 metrů, velmi půvabně kvete a vyloženě nadchne svými dozrávajícími plody, které chutnají jako jahody. A co víc, lze ji pěstovat i u nás, ovšem pouze v mobilních nádobách, přes zimu nesmí zůstat venku.
Co je sucho a co je stín, si asi představí každý. Ovšem není to až tak jednoduché. Jiný stín je pod opadavými listnáči, jiný pod stálezelenými jehličnany, jiný v zapadlém koutu zahrady a jiný na severně orientované části pozemku. Koruny stromů (obzvláště pak jehličnanů) tvoří i silný stín srážkový a to souvisí se suchem. Přitom i sucho má více stupňů. A aby toho nebylo málo, do hry vstupuje také pH a kořeny dřevin.
Začalo to řízkováním vinné révy ve staré Mezopotámii, v roce 1838 pak Matthias Jacob Schleiden označil buňku za elementární orgán rostliny a cesta byla biotechnologiím otevřena. Množení rostlin in vitro je založeno na pojmu totipotence rostlinných buněk, což znamená, že buňka z kterékoli části rostliny je schopna vytvořit za určitých podmínek celou kompletní geneticky totožnou rostlinu. Ovšem pro množení in vitro se využívá buněk meristémových.
Nenáročné na pěstování, ideální do smíšených trvalkových záhonů, dlouze kvetoucí, ale také vhodné k řezu do vázy. Kdo by na první pohled řekl, že právě jarmanky jsou blízkými příbuznými známé kořenové zeleniny, obyčejné mrkve, ale třeba i kopru a kmínu.