Rozkvetlé podzimní hvězdy

Hovoříme o rostlinách, kterým se říká hvězdnice a jde o drobnokvěté vytrvalé astry z řádu hvězdnicotvaré (Asterales), čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Celkem řád hvězdnicotvaré zahrnuje 11 čeledí. A právě druh hvězdnice patří mezi jedny z nejpozději kvetoucích květin v zahradách.

Obecně platí pro většinu druhů řádu hvězdnicotvaré, že tvoří drobné květy seskupené v úbory, listy mají jednoduché nebo složené, někdy ale též redukované. Plodem je nažka opatřená chmýřím nebo štětinami (trichomy). Semeník je spodní s jedním pouzdrem. Ve všech částech jsou hvězdnicotvaré prostoupeny mléčnicemi. Hvězdnicotvaré se pěstují jako užitkové rostliny (čekanka, slunečnice), okrasné rostliny (hvězdnice, jiřiny atd.) a jako rostliny léčivé (podběl, heřmánek). Najdeme mezi nimi i známé plevele, například bodlák a pcháč.

Pěstování těchto rostlin je vesměs velmi nenáročné, přičemž platí právě výše zmíněný fakt, že jejich květy bývají vidět na konci léta a během podzimu, byť některé druhy vykvétají již na jaře (např. podběl je vůbec jednou z nejdříve kvetoucích bylin).
A právě nejpočetnější skupinou hvězdnic neboli drobnokvětých vytrvalých aster jsou podzimní druhy, které vykvétají od srpna a kvetou až do prvních mrazů. Na záhonech tyto rostliny tvoří trsy s bohatě rozvětvenými lodyhami, které jsou v horní části drsně chlupaté a zespoda dřevnaté. Vrcholky těchto rostlin jsou obsypány drobnými květy se žlutým středem a s okvětními lístky v mnoha barvách. Typická je barva modrofialová, světle i sytě fialová, ale najdeme i barvu bílou, růžovou, červenou a modrou.

Hvězdnice jsou rostliny půdokryvné i velice vzrůstné, některé dosahují výšky až 2 metry. Vesměs preferují slunná stanoviště a dostatek vláhy. Čím kvalitnější půda, tím lépe, ovšem snesou i půdy méně výživné. Pokud však chceme dosáhnout bohatého květu, je vhodné na jaře hnojit kompostem, případně rychleji se rozkládajícími organickými hnojivy.
Nejčastěji pěstovaným druhem je hvězdnice novoanglická. Ta tvoří 50 až 200 cm vysoké trsy s výraznými květy. Nejraději má lehčí půdu a vyžaduje častou zálivku. Dále též hvězdnice novobelgická, která dorůstá výšky 80 až 150 cm a jejíž kultivary se dosti liší velikostí, plností a barvou květů.

K nižším druhům hvězdnic patří hvězdnice keříčková, která dorůstá výšky od 15 do 50 cm a v trvalkových záhonech (rabatech) je vysazována do popředí. Využití též najde na skalkách, může kopírovat okraje záhonů, ale můžeme ji pěstovat i v nádobách na balkóně či terase.

Nejranějším druhem hvězdnice (tedy nejdříve kvetoucím) je hvězdnice chlumní, kterou vysazujeme na skalky a suché zídky. Nejraději má (na rozdíl od ostatních hvězdnic) vápenaté podloží, načež začíná kvést již na začátku srpna.
Pěstovat lze i mnohé další druhy hvězdnic, například hvězdnici vřesovcovitou či hvězdnici pokřivenou, ale tyto druhy najdeme spíše u sběratelů a znalců.

Základní péčí o hvězdnice je zkrácení rostlin o třetinu ještě před květem, čili někdy v červnu, čímž dosáhneme bohatších a kompaktnějších trsů. Až na výše zmíněné výjimky je hlavním obdobím květu říjen.

Z chorob a škůdců je nejnebezpečnější verticiliové vadnutí, které poznáme podle řídkého olistění a odumírání kořenů, které černají. Listy žloutnou a usychají, stonky jsou hranaté a najdeme na nich oválné, šedé a nahnědlé skvrny, na řezu stonků najdeme hnědé, ucpané cévní svazky. První příznaky tohoto napadení houbami rodu přeslenatka Verticillium najdeme na rostlinách již v květnu, přičemž napadení se šíří od kořenů po stoncích směrem vzhůru.

Objevíme-li známky této nemoci, seřízneme rostliny u země a zlikvidujeme, pčičemž je ideální jejich pozdější přesazení. Jako prevence této nemoci též funguje přesazení jednou za tři roky. Přesazujeme podle počasí v březnu či dubnu, přičemž trsy vždy rozdělíme.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com