Strava bohatá na ovoce a zeleninu, to je základ správné životosprávy a dobrý předpoklad uchování zdraví. Jenže pozor, nemusí to platit pokaždé. Silně přešlechtěné druhy, hybridy, mohou být v určitých specifických případech silně závadné. Toxické. Jen pozor na poplašné zprávy a zbytečné senzace. Má to všechno docela rozumné vysvětlení.
Kdo si pospíšil s rychlením paprik již v zimě, právě nyní se může těšit prvními pravými lístky, které vyrůstají. Období klíčení a růstu prvních dvou děložních lístků bylo dlouhé. Jenže právě nyní jsou tyto teplomilné a vůbec po všech stránkách choulostivé rostliny nejháklivější. Ne že by se vám snad do interiéru, vytápěné zimní zahrady či vytápěného skleníku, který si ostatně dovolí opravdu málokdo, dostali zrovna slimáci, veškerou sadbu však dovedou zaručeně zničit i titěrné mšice, molice a další škůdci. Hrozí též houbové choroby a onemocnění virová i bakteriální. Papriky to zkrátka nemají vůbec snadné a jejich pěstitelé jakbysmet.
Ředkvičky jsou každoročně právě tou plodinou, kterou z jarního výsevu ochutnáváme mezi prvními. Jejich pěstování není nic náročného, rostou skoro samy. I jednoduché věci se ale dají dělat o něco lépe, a právě na ředkvičkách vysévaných na začátku sezóny si můžete nejlépe vyzkoušet výhody doprovodných rostlin.
Vztah, který má lidstvo s bramborami, už trvá dobře 10 000 let. Není to tedy žádná krátkodobá aférka. A za tu dobu jsme se už o lilku bramboru (též nazývaném brambor hlíznatý) stačili ledacos dozvědět. Od doby, kdy s jeho pěstováním začali domorodci z And, se totiž zase tolik nezměnilo.
Každé rajče, paprika nebo okurka vzniká v klíčku, který si proráží svoji cestu půdou ven. Pokud si své rostliny pěstujete sami, máte úplnou kontrolu nad celým procesem pěstování.
Snaha postarat se o hladký vstup rostlinek do života od samého počátku, tomu rozumíme. Péčí je chceme zaplavovat už od semínka. Čemu se ale rozumět nedá, to jsou vyhřívací podložky a rohože, využívané při klíčení. Ne že by nefungovaly. Jen jsou zbytečné.
Výsledky testu životaschopnosti semen vodou trochu připomínají ordály (ordálie), tedy boží soudy s údajnými čarodějnicemi. Také totiž odsuzuje nevinné. Celá metoda má nejspíš nějaký praktický základ v historii, ale správný postup provedení si už nikdo dávno nepamatuje.
Skarifikace i stratifikace zní už jen na poslech jako dost nepříjemné věci. Jako něco, co sami zažít nechceme. Ale nebojte, je to docela v pořádku. Semena některých vysévaných rostlin se bez nich dost často neobejdou, potřebují je. V obou případech jde o žádoucí proces, který má – odlišnými způsoby – narušit obal semen, a tím jim usnadnit a urychlit klíčení.
Období raných výsevů především teplomilných rostlin nastává. V únoru obvykle začínáme paprikami včetně těch pálivých, vysít můžeme třeba i lilek. Předjarní a jarní výsevy rychlených rostlin se však nemusí podařit, jak jsme si představovali. Semínka nám nemusí vyklíčit. A pokud již vyklíčí, může dojít k padání klíčních rostlin a je po sadbě! Jakékoli dodatečné zásahy bývají neúspěšné. Proč? A jak tomu můžeme předejít?
I když je letos podle meteorologických měření nejteplejší únor za posledních sto let, výsevy na venkovní záhony ještě nejsou vhodné. Stejně tak studené skleníky ještě nejsou pro pěstování rostlin tím pravým, jedině snad výsev rané zeleniny a zakrývání bílou netkanou textilií. Sázkou na jistotu jsou však teplá pařeniště.
Zelenina a ovoce pro psa? Zbláznili jste se? Vůbec ne, stačí pozorovat. Kdo pejsky chová a to dost dlouho a už mu pod rukama prošla celá řádka psích osobností, určitě si vypozoroval, že mnozí rádi louskají vlašské ořechy a dobývají z nich na tuky bohatá jádra, jiní šílí po přezrálých švestkách spadlých na zem, někteří se dokonce zakousnou do jablka a hrušky. Co ale dělají všichni, to je občasné okusování travního porostu a po čase tuto hmotu zase vydáví. Proč to dělají? Pomáhá jim při trávení. Jde o zvyk zakódovaný v jejich genetice.
Ředkvičky patří mezi nejranější zeleninu, která nás po zimě osvěží a nadopuje zdravým. Vysévat lze semínka ředkviček ještě za chladnějšího počasí, výsevy můžeme provádět i pod netkanou textilii ve studených sklenících, stejně jako v pařeništích. Pestrost nabízených odrůd je přitom až neskutečná stejně jako chuťové variace.
Jedovaté alkaloidy v bramborách jsou důležitou součástí obranného mechanismu této zeleniny vůči predátorům. V naprosté většině případů však lidem tepelně upravené brambory nijak neublíží, ostatně jde o jednu z nejdůležitějších a nejčastěji pěstovaných zemědělských plodin na planetě. Přesto bychom se ale měli mít na pozoru. Určitě je dobré dodržovat konkrétní zásady. A určitě je také dobré brambory vařit správně. Už jen kvůli jejich chuti.
Doba časných výsevů především teplomilných rostlin je tu. Předjarní a jarní výsevy rychlených rostlin se však nemusí podařit. Semínka nám nemusí vyklíčit a pokud vyklíčí, může dojít k padání klíčních rostlin. A je po sadbě! Proč? A jak tomu můžeme předejít?
Nabídka současných skleníků se liší tvarem, provedením, velikostí, plochou půdorysu, ale i počtem větracích prvků, způsobem kotvení do terénu, konstrukcí, a především pak materiálem prosklení. Zvolit sklo, nebo polykarbonát? A co ostatní kritéria výběru?
Prověřit životaschopnost semen, která se vám za léta nastřádala v krabici od bot, není nic těžkého. Spolehlivou metodou, kterou můžete bez obtíží vyzkoušet doma, je test klíčivosti. Stačí na to ubrousek a uzavíratelný sáček. Tenhle experiment má svůj význam pokaždé, když chcete otestovat své osivo. Budete mít jistotu, že stihnete vysít včas, a jaká semínka je třeba raději dokoupit.
Brambory. Vedle pšenice, rýže a kukuřice jedna ze čtyř nejvýznamnějších zemědělských plodin. Pochopili to už i v Asii, kde dnes pěstují více jak 40 % světové produkce brambor. Tedy více než 160 miliónů tun ročně. Paradoxně je ale trend v naší zemi opačný, oproti roku 1990 není současná produkce ani pětinová. Přesto ale spotřeba brambor výrazně neklesá, vaříme je téměř denně, přidáváme do polévek, pečeme, upravujeme na tisíce různých způsobů. Přitom ale už jen obyčejné vaření brambor neprovádí většina z nás správně. Proč?
Lagenárie, na první pohled tykev, třeba cuketa či dýně, ve skutečnosti však zcela odlišný druh pouze patřící do čeledi tykvovité. Mylně se o této zelenině tvrdí, že pochází z indického subkontinentu a stejně tak mylně se jí říká indická okurka. Ve skutečnosti je to jedna z vůbec prvních domestikovaných plodin, kterou konzumujeme i používáme k výrobě předmětů denní potřeby již cca 10000 let. A možná i mnohem déle.
Možné je, že právě letos, kdy vás ukonejšil extrémně teplý podzim, jste po náhlém ochlazení přišli na zahradu a ta zelenina, kterou jste ještě nechávali dozrávat, prostě pomrzla. Nemusí to však ještě představovat problém, ale ne u každé zeleniny a ne vždy. A některou je opravdu lepší nejíst a vyhodit na kompost. Jinou však můžeme pěstovat celou zimu. Jakou?
Obdobu anglických skleněných zahradních zvonů známe i u nás, totiž pěti a třílitrové zavařovací sklenice, případně velké PET lahve a průhledné plastové kontejnery s uříznutým dnem či horní částí. A také naše tradiční pařeniště. Ale uznejte sami, uchopit jednou rukou ručně vyrobený foukaný skleněný zvon za skleněné madlo a jednoduše jím přikrýt rostlinu, kterou chceme ochránit před nepřízní klimatu, je velmi praktické a stylové. Však také jde o praktický zvyk, bez kterého se vyhlášení angličtí zahradníci neobejdou. A to již velmi dlouho. I když zrovna oni na tuto vychytávku nepřišli.
