Výsledky testu životaschopnosti semen vodou trochu připomínají ordály (ordálie), tedy boží soudy s údajnými čarodějnicemi. Také totiž odsuzuje nevinné. Celá metoda má nejspíš nějaký praktický základ v historii, ale správný postup provedení si už nikdo dávno nepamatuje.
Možná to znáte taky. Obvykle v tom není záměr, spíš drobná chyba propočtů, komunikační šum a náhoda. Mohli jste zapomenout, že už jste ho koupili, a tak jste nakoupili dvakrát. Nebo jste ho koupili vy, a vaše žena nezávisle na vás taky. Třeba jste od příbuzných dostali další, anebo jste si z přerostlých kousků ze zvědavosti nasbírali vlastní. Ono stačí, že v jednu sezónu nespotřebujete všechno.
)
Výsledkem nicméně je, že vám na konci každé sezóny zůstane trocha osiva. Nebo spíš větší hromádka, podle situace. Nějaká ta mrkev, kterou jste už nestačili vysadit, trocha směsi semínek nejrůznějších bylinek, pórek, na který mezi záhonky nakonec nevybylo místo. Je škoda to vyhodit, stálo to peníze. A tak to bezpečně uložíte, skladujete. S tím, že třeba další sezónu… samozřejmě zase zapomenete.
Na konci toho procesu je krabice plná polootevřených sáčků, pytlíků a krabiček s tolika semeny, že by to k osetí vaší zahrady stačilo desetkrát. Často jsou tam tak archivní kousky, u nichž musíte hádat, co jsou vlastně zač.
Otázka se spoustou odpovědí
Když tuhle krabici plnou pokladů objevíte, přirozeně vás bude zajímat, jestli jsou ta nastřádaná semena pořád ještě nějak k užitku. Jestli jsou po těch letech skladování dostatečně funkční na to, abyste vystačili s nimi a letos nemuseli žádné nové kupovat. Tím se dostáváme k jádru pudla. K testu životaschopnosti, který je pro takové situace nahodile doporučován. Zkoušce vodou.
Je to rada z receptářů babiček i nápad, který koluje internetovými návody. Teorie je zhruba taková: naplňte sklenici do dvou třetin vodou, a vysypejte do ní semena druhu, o němž si nejste jistí, zda jsou ještě k užitku. Ty, co se ponoří na dno, jsou těžká. Budeme jim říkat třeba potápky. Z těch prý něco ještě vyroste. A ta lehká, co plavou na hladině? Z těch už žádný užitek nekouká, sadit je nemusíte.
)
Nejdůležitější slůvko na celém tom popisu je ono „prý“. Protože tohle není zrovna metoda, která by garantovala úspěch. Záleží totiž na detailech postupu. K té teorii si totiž někdo přimyslel, že nestačí semena na hladinku jen tak vysypat, ale že tou sklenicí pak musíte pořádně zatřepat, aby pravda vyšla najevo. A jak dlouho mají ta semena na hladině plavat, aby se vědělo? To je jen další záhada.
Někdo tvrdí, že stačí 15 minut. Jiná rada zmiňuje, že alespoň hodinu. A další pak, že semena máte nechat do druhého dne, potažmo čtyřiadvacet hodin. Asi není třeba zmiňovat, test trvající patnáct minut bez protřepání a čtyřiadvacet hodin s protřepáním vám dají dočista odlišné výsledky. Vlastně, každý z těch testů vám nabídne odlišné výsledky. Někdy je potápek plná sklenice, jindy jich je jen hrstka.
Tím to ovšem nekončí. Chytráků jsou plné sociální sítě, a od nich zaznívá, že tahle metoda nefunguje pro všechna osiva. Jen pro semena paprik a rajčat. Hned druhým dechem zase jiní experti dodávají, že funguje jen pro melouny, okurky a dýně. Anebo jen pro semena trav. A aby toho nebylo málo, jiní zase dodávají, že to celé je špatně – protože to funguje jen pro semena čerstvá. Nikoliv tak v suchém stavu, která máte uložená v krabici.
Pořád to není všechno. Protože existují i varianty, které k tomu doplňují – aby to fungovalo, ta voda musí být doslazená cukrem. Prý proto, že se ocukrováním sníží napětí hladiny. To samo o sobě pravda je, ale kolik že toho cukru má tedy být? Lžička, dvě, anebo budete rovnou zadělávat na sirup? To už se z dobře míněných rad nedozvíte.
)
Metoda bez záruky
Těch zaručeně správných postupů jak udělat vodou zkoušku životaschopnosti semen, existuje spousta. Není žádný univerzální postup. A snad proto, že neexistuje žádný univerzální postup, neexistuje ani žádný univerzálně správný výsledek. Když se semeny jednu metodu vyzkoušíte vy, dostanete jiný poměr potápek těch druhých, než když tu samou metodu s těmi samými semeny vyzkouší vaše žena.
Zkrátka to vypadá, že to vůbec ale vůbec nefunguje.
Nejistota ale přetrvává. Když při detektivním pátrání po původu téhle metody zabřednete hlouběji do historie, zjistíte, že tenhle postup – pochopitelně v mnoha obměnách – tu s námi je už strašně dlouho. Celá staletí. A že by to celá staletí někdo dělal špatně? Zůstává tedy malinký stín pochybností, že dřív to dělali možná trochu jinak, a skutečně jim to fungovalo. Anebo tomu aspoň věřili.
Dost možná je to ale jeden velký mýtus, který se inspiroval u lesníků. Ti takhle totiž od nepaměti testují klíčivost v lese sesbíraných žaludů. A ano, u žaludů tahle primitivní metoda vcelku slušně funguje. Ne každý žalud je totiž plně vyvinutý, spousta jejich skořápek je nahlodaná nejrůznějšími červíky a larvami. Poměr potápek a těch druhých dává u žaludů poměrně přesnou představu o kvalitě osiva.
Je tedy možné – ale to je jen spekulace – že se před staletími nechali zahradníci pobláznit touhle žaludovou metodou, a volně ji převedli i na ostatní druhy naskladněného osiva. Semen, u kterých si zkrátka nebyli jistí, a ty těžké potápky považovali za lepší, hodnotnější a kvalitnější.
)
Utopte je všechny, Bůh si je přebere
Hezky experimentálně k tomu přistoupil profesionální britský zahradník Robert Pavlis.
„Měl jsem nějaká starší semínka červené papriky, vyzkoušel jsem na nich test vodou. Polovina plavala a polovina se potopila. Sesbíral jsem ty plovoucí a vyzkoušel to jen na nich znovu. Polovina plavala a přibližně polovina se zase potopila. Tu poslední skupinu plavajících semínek jsem pak zasadil. Osm z deseti jich normálně vzešlo.“
Skutečně to pak připomíná postupy středověké inkvizice, která při božích soudech topila čarodějnice v koších. I tam se výsledek testu neopíral o jistotu. Nebožačka, která utonula, byla vina, protože jí tížily pekelné hříchy. A ta, která neutonula? Té pomohl sám Ďábel, takže byla vina rovněž. Dalo se to interpretovat jakkoliv, stejně jako u semínek.
)
O tom, jak se to se „zkouškou vodou“ vlastně má, vypovídá i prakticky laděná americká studie, zaměřená na klíčivost pšenice. Plyne z ní, že úspěšně vyklíčilo 68 procent potápek, ale 72 procent těch, co plavaly na hladině. U čočky byl výsledek podobný. Z těch, co kleslo ke dnu, vzešlo 75 procent, z plovoucích čoček pak 86 procent. Takže vlastně přesně naopak, než by se od potápek čekalo.
Odborníci se tedy ve výsledku shodují na tom, že o potopení nebo nepotopení semene rozhoduje jeho hmotnost, charakter přírodního obalu, jejich tvar a struktura. Některá semena jsou přirozeně disponována k tomu, aby dobře plavala. Semena špenátu plavou vždy, bez ohledu na svou klíčivost.
A to je vlastně všechno. Metoda testování životaschopnosti semen vodou zkrátka není nic, na co by bylo spolehnutí. Možná má nějaký pravěký základ, opodstatnění. V tom případe ale její správný postup byl už dávno zapomenut. V současnosti se od téhle metody nedá očekávat, že vám přinese nějaký rozumný výsledek. Životaschopnost nastřádaných semen z krabice budete muset ozkoušet jinak.
Zdroj: eu.thenews-messenger.com, ResearchGate.com, DavidsGardenSeed.com, YouTube.com, GardenMyths.com
