Skarifikace i stratifikace zní už jen na poslech jako dost nepříjemné věci. Jako něco, co sami zažít nechceme. Ale nebojte, je to docela v pořádku. Semena některých vysévaných rostlin se bez nich dost často neobejdou, potřebují je. V obou případech jde o žádoucí proces, který má – odlišnými způsoby – narušit obal semen, a tím jim usnadnit a urychlit klíčení.
Narušení, oslabení, nalomení, změkčování anebo jiná proměna soudržných vlastností semenného obalu, která se zpravidla provádí mechanickou cestou. To je skarifikace. Česky bychom to nazvali zjizvení, což zní opravdu děsivě. V praxi je to ale o tom, že pevný obal, plášť semene, musí být něčím nahlodán, obroušen, změkčen, aby zárodek rostliny mohl vyrazit do světa.
Platí to převážně pro semena stromů (habru, ořešáku), nebo třeba tuhá semena vlčího bobu, skalníku. Pro rostlinu je takový tuhý obal užitečná a dobrá pojistka proti předčasnému klíčení. Má už tak nějak evolučně propočítáno, jak dlouho se bude obal přes zimu rozkládat, a že k tomu nedojde dřív než na jaře, nebo třeba až přespříští sezónu. Pro zahradníky z toho ale mohou plynout problémy.
Chtějí totiž, aby vysévané rostliny vzcházely stejně, pohromadě, a odolnost té semenné schránky to může narušit. Lidé sice mohou vědět, že jaro už začalo a zima se nevrátí, ale semeno s pevným obalem je zkrátka pořád naprogramováno tak, že začne klíčit třeba až v květnu. Proto se – dnes už o něco méně často – semenům uměle pomáhá skarifikací.
)
Jde to s i bez
Co se stane, když budete semena skarifikovat? Dosáhnete vyrovnanějšího poměru klíčení u celého výsevu daného druhu. A tím, že klíčení uspíšíte, dost možná získáte zdravější a silnější rostliny. Je ale třeba doplnit i druhou část. Co se stane, když semena skarifikovat nebudete? Dohromady nic. Vyklíčí vám nižší procento celkové výsadby, rostliny budou vzcházet pomaleji.
Pokud ale bylo osivo kvalitní, vzejdou zrovna tak. Drtivá většina hospodářsky využívaných plodin dnes už skarifikaci nevyžaduje. Jsou vyšlechtěna k tomu, aby ji nepotřebovaly. Takže se už ve své podstatě potřeba skarifikace omezuje jen na některá semena lučních květin, semena stromů a keřů.
Jak na to? Zpravidla se mechanické obroušení tuhého povrchu semene provádí pilníčkem na nehty anebo s pomocí jemného smirkového papíru. Drhne se jen v jedné části semene, na hranu jádra ale nikoliv za ni. Skutečně jde jen o oslabení povrchu. Chce to trochu cviku.
Skarifikaci nemusíte provádět jen mechanicky – manuálně, ale také „chemicky“. To už je trochu rozšířenější způsob, a možná jej sami děláte, aniž byste si to uvědomovali. Řešit změkčení tuhých obalů totiž můžete vodou. Tím, že je properete ve vodě, a vyplavíte z nich inhibitory klíčení. Hodí se to pro hrášky, dýně, špenát, fazole, mák. A z okrasných užitečných květin třeba slezy a měsíčnice.
Efektivnější je provádět proprání semen vlažnou až teplou vodou, a poté jejich ochlazení vodou studenou. Otázkou samozřejmě zůstává, jestli to má smysl. Tím propráním klíčení urychlíte a čekání na první z hlíny vykukující rostlinky skutečně zkrátíte, ale asi tak o 2-3 dny. Jestli vám to stojí o práci navíc, to už záleží na vaší chuti.
)
Specialitky a chuťovky
Chemická skarifikace – teď už vážně chemická – v octových (tedy kyselých) či naopak zásaditých roztocích se vyplácí jen u semen hodně speciálních druhů. Třeba takových, které pochází z vřesovišť, a potřebují si chvilku poležet v kyselé lázni. Chemická skarifikace se také využívá pro hygienizaci semen. Ale to se děje spíš na průmyslové bázi.
V kronikách z různých kontinentů by se daly dohledat záznamy o skarifikaci teplotní. Při ní bývala semena spařována ve vařící vodě, nahřívána na pánvi anebo na kamenech u ohnišť. To, že sáček se semeny zakopete na týden pod táborové ohniště, samozřejmě dává smysl jen u rostlin, které musí k vyklíčení projít žárem ohně. Nic pro naše domácí podmínky.
Urychlit klíčení semen s tuhými obaly skrze skarifikaci tedy můžete, ale ne nutně musíte.
Když bez zimy není jaro
A co je to ta stratifikace?
V podstatě jde o druhou chytrou pojistku semen rostlin proti předčasnému klíčení. Jsou nastavena tak, že nečekají na jaro, ale na pořádnou zimu. A teprve až projdou pořádným mrazem, spustí se jim stopky k odpočtu, kdy mají začít klíčit. Asi by se slušelo říct přesněji, že chlad v těchto semenech odbourává inhibitory klíčení, a tudíž teprve po správném počtu dní chladu dojde k jejich odstranění.
Ke stejnému výsledku se tak ubírají podobně jako semena s tlustými obaly, ale jinou cestou. Když jim ale tu pořádnou zimu a mráz nedopřejete, do klíčení se jim chtít nebude. Přeskočit tuhle fázi znamená, že z výsadby nebude nic. Znovu a opět je to záležitost spíše stromů a keřů. Stratifikaci mrazem potřebují například jehličnany, šípkové růže, jeřáby, semena popínavých plaménků, jinanu, jabloně, meruňky, broskvoně, lísky, hlohu, buku.
Stratifikace se dá zařídit relativně snadno. Buď semena necháte přes zimu v chladu nevytápěné místnosti – klidně i v kůlně, která promrzá – naložené v bedničce s pískem. Anebo, trochu úsporněji a efektivněji, v sáčku doma v ledničce nebo mrazničce. Chce to pochopitelně vědět předem, zda si semínka žádají ke stratifikaci jen chlad anebo mráz, a také, jak dlouho má tato etapa trvat.
A samozřejmě, důležité je načasování. Když totiž stratifikovaná semena vytáhnete, bude se jim chtít klíčit hned. Musíte je zasadit včas.
Zdroj: TheSpruce.com, AmericanMeadows.com, Gardenary.com
