Příprava svátečních oslav, vykřesávání té správné nálady ze zimní ne-nálady, může být někdy dost vyčerpávající. Fyzicky i psychicky. Občas se proto vyplatí, v zájmu zachování nekonfliktně pohodové atmosféry a zdraví ostatních členů domácnosti, trochu zvolnit tempo a dopřát si zklidnění. Třeba nad šálkem bylinkového čaje.
Spěch se nevyplácí, ale ne vždy je důvod čekat. Sklizeň vydatné úrody si můžete dopřát v rekordní rychlosti, pokud včas vysadíte ty správné plodiny. Které patří k těm, co přirůstají skutečně závodní rychlostí?
Hledíky nikdy nezklamou a pokud plánujete pro příští sezónu něco nového, co jste ještě nevyzkoušeli, hledíky určitě nic nepokazíte. Lze je pěstovat na trvalkových i letničkových záhonech, ale i v mobilních nádobách. Pokud si chcete připadat jako herec na jevišti, hlediště vám množství hledíků vytvoří dokonalé. A z jak pohledných diváků!
Kdo by řešil rajčata v prosinci! Teď už jedině koupit, případně využít zavařené čatní, lečo a jiné způsoby konzervace této lahodné zeleniny (spolu s jinou), která je mnohými zaměňována s ovocem. Však se také plodům ne nadarmo říká rajská jablka, což evokuje synonymum “jablka z rajské zahrady“. Jenže právě rajčata můžeme sklízet ještě nyní i bez vytápěného skleníku a přesto, že denního světla je minimum, ostatně nejkratší den v roce se blíží tempem sprinterským. Jak listopadové a prosincové sklizně rajčat dosáhnout?
Aby pěstitelé dosáhli sklizně vanilky, musí rostliny kvítek po kvítku opylovat ručně. Najatí pracovníci dovedou za jednu směnu opylovat až tisíc kvítků a to s notnou dávkou jemnosti a trpělivosti, i když to na první pohled vypadá trochu brutálně. Květ je třeba poškodit.
Vlaštovičník větší, v zahradách plevel, přitom vlastně báječná léčivá bylina. I když zároveň i nebezpečná. Tak je to ale se všemi drogami, v míře více než hojné ublíží, v míře rozumné pomohou. S vlaštovičníkem a takzvanou „vlaštovčí vodou“ se však pojí i jedna zajímavá stará pražská pověst až faustovského charakteru.
Svazenka vratičolistá, modrofialově kvetoucí a příjemně vonící květina, která se do Evropy dostala již na začátku kolonizace amerických kontinentů. Původně byla rostlinou okrasnou, ale jak se stalo u více druhů amerických krásek, dnes je doslova pokladem zemědělským. Proč?
Uživit celou domácnost, vlastní rodinu, jen z toho co vydá úroda na zahradě? Ještě donedávna to znělo jako sen, bukolická pohádka, romantizující návrat k přírodě a kořenům.
Oměj podzimní kvete od konce léta až začátku podzimu a podívaná je to opravdu báječná. A když svážete tyto vytáhlé rostliny do trsu, aby se nepovalovaly v listopadu po jinak již téměř holém trvalkovém záhonu, vytvoří iluzi, že zima je opravdu ještě hodně daleko. Pozor však, právě oměje jsou prudce jedovaté a to všechny druhy.
Zatímco v nákupních centrech už loví z hudebních archivů kulisu koled a veselých zimních písní, a na radnici usilovně přemýšlí, kam tentokrát rozvěsí výzdobu světelných řetězů, vy můžete najít klid na zahrádce. I v listopadu se totiž můžete potěšit úrodou.
Vlastně tak trochu obyčejný bodlák, tedy jen na první pohled, to je bělotrn. Ovšem krásná modrá barva rozvitých květů vynikne jak v zahradě, tak v suché vazbě, pokud bělotrny usušíme. A co víc, když je v zahradě necháme do jara, sice již nebudou hýřit barvami, ale tvary. A třeba ojíněné jinovatkou anebo zasněžené budou vypadat zajímavě opravdu až do jara.
Libavka (jinak také líbavka) je vřesovištní rostlina, která upoutá vaši pozornost v zahradách, truhlících i na hřbitovech. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné keře, jiné se hodí do truhlíků a další zase do skalek. Navíc jde o rod zahrnující mnoho půdokryvných druhů.
Dělají radost, voní a chutnají. Jenže co s bylinkami v záhoncích a květináčích, když se přihlásí podzim? Opravdu se jich musíme všech zříct? Ne. Některé mohou zimu přečkat, jiné se musí přestěhovat za teplem. A všechny si zaslouží poděkování péčí.
Stalo se to před rokem. Blížily se Dušičky neboli Halloween a my jsme se rozhodli s dětmi vydlabat a vyřezat strašidelné dýně. Vydlabané zbytky zůstaly na kompostu. A na jaře nás čekalo překvapení.
Otázka zní, jak to zařídit, aby práce vložená do vydlabávání dýně a její vyřezávání nepřišla vniveč, a vydržela nám krásně strašidelná co nejdéle. A to už se vyplatí hledat radu tam, kde mají s Halloweenem letité zkušenosti.
Píchoše řadíme k nejatraktivnějším, ale také v přírodě nejohroženějším cykasům. Jejich velké, zpeřené a tvrdé listy připomínají tuhý plast. Některé druhy pak mají listy působivě namodralé barvy. A ano, listy jsou tím hlavním, čím jsou píchoše zdobné, zdaleka však ne tím jediným. Ostatně stejně jako všechny cykasy.
Chutí připomínají stopky dužistopky sladké rozinky, nejchutnější jsou pak usušené. Navíc tento strom odhalil jedno své velké tajemství. Obsahuje látku, která (dle pokusů na laboratorních zvířatech) snižuje pocit libosti spojený s alkoholem. Vědci si proto slibují, že by mohl být vyvinut lék pro závislé na alkoholu. A testy na lidech začaly již před přibližně deseti lety.
Ceníme si je pro jejich bujný růst, zajímavé listoví a květy, vysokou pokryvnost, popínavost, chutné plody, odolnost, nenáročnost. Jenže přirůstají tak rychle, že za chvíli už kolem nich není k hnutí. Nejsou to vyloženě nezvané druhy, přivandrovalci. Vysadili jsme je sami, těšily nás. Ale teď jich je prostě moc.
Šípky jsou zázrak domácí lékárny, na který se letos vyplatí nezapomenout. Aby si vámi sesbírané a usušené šípky uchovaly co nejvíc ze svých kvalit, je třeba dodržet pár jednoduchých pravidel.
Trávník zde není trávníkem, krása tu v sobě vždy nese pořádnou a kalorickou porci užitku. Vše nadosah je jedlé. Nabízí se potěšení pro chuťové pohárky i naše zdraví doslova na každém kroku.