Stavbu silnice můžeme snadno přirovnat k stavbě běžného domu či jakéhokoli jiného stavebního objektu. Silnice má své základy, jednotlivé vrstvy a nakonec vrstvu finální z jemného asfaltu – řekněme plochou střechu. A pokud je špatně vybudované podloží a tedy všechny nezbytné práce na vrstvách pod černým asfaltem, je k ničemu sebelepší materiál. S čím vším je tedy pří výstavbě silnic nutné počítat?
, nová a rozbitá asfaltová silnice)
Co je silnice?
Dopravní stavba, která umožňuje nekolejovou pozemní dopravu na větší vzdálenosti, tak říká Wikipedia. V češtině má toto slovo původ už z dob císaře Karla IV. Tehdy rozhodl o zesílení hlavních dopravních tras. Výraz silnice tedy pochází ze spojení slov „silná cesta.“ Pozor však, Moraváci nadále používají výraz „cesta“ a slovo „silnice“ ignorují. Silnice může tvořit i povrchy staveb určených k překonání překážek, především mostů a tunelů.
Časem si však čeština pojem silnice přesunula do jiné kategorie, dnes je silnice jedním z typů pozemních komunikací (dál známe třeba dálnice, ulice, účelové a místní komunikace, …). První silnice stavěly už starověké civilizace. Významné jsou například silnice římského impéria, které byly dlážděné. Všeobceně v Evropě platilo ještě před nástupem průmyslové revoluce, že silnice musí být v co nejhorším možném stavu, protože tak zbrzdí případný vpád nepřítele do země. Tolik Wikipedia.
Dnes ale nejsou silnice u nás zničené proto, že bychom se snažili odolávat náporům cizáků. Především se k nim my chováme nepřátelsky a navíc v minulosti nikoho nemohlo napadnout, jaká vůbec bude dnešní autodoprava. A dalším kritériem jsou samozřejmě i peníze. Pokud chtěla stavební firma či investor uspořit (vydělat), byly použité nekvalitní materiály, což se nyní zásadně projevuje, ale to je už téma na úplně jiný článek, jinak zaměřený. V zásadě platí, že hustá doprava způsobuje častá stání na asfaltu, který je ovšem určený především k pojezdům. Všimněte si varhan na křižovatkách měst, které způsobuje těžká automobilová doprava.
, výstavba silnice)
V 19. století byly stavěné štěrkové silnice, 30. až 60. léta 20. století byla érou silnic dlážděných (symbolický návrat k starému Římu) a za Hitlera se objevily první dálnice z betonu. Až teprve na konci 60. let začalo současné zlaté období asfaltu.
První úvahy o nové silnici
Je navrhována trasa nové silnice, která je při rekonstrukci silnice stávající nejčastěji již předem daná. My musíme uvažovat o hustotě (frekvenci) dopravy na plánované silnici, především pak té nákladní, která silnice poškozuje nejvíc. A nakonec je třeba uvažovat i o klimatických vlivech konkrétní lokality, kde budeme silnici stavět.
V mnoha případech dokonce připadá v úvahu i volba materiálů. V některých památkově chráněných lokalitách se prostě nevyhneme kamenné dlažbě (takzvané kočičí hlavy), jinde lze použít beton, například betonovou dlažbu, ale i svazované betonové panely. Ne vždy je ideálním a dokonce i povoleným materiálem asfalt.
, výstavba silnice)
Z čeho je asfalt složen?
Asfaltová směs se skládá z 95% kameniva. To pak dá nové komunikaci barvu. Samotný asfalt představuje pouhých 5% hmoty. Je tedy pouhým pojivem většinového kameniva. Stejně jako třeba cement a vápno jsou pojivy tradičních omítek.
Průzkum a plánování
Po prvních úvahách a náčrtech je nutné provést geologický průzkum celé trasy. Důležité je znát stav a složení podloží a množství vody v podloží. Jde především o to, aby podloží bylo schopné novou silnici a její zátěž vůbec unést.
Novou silnici či její rekonstrukci je následně nutné vyprojektovat. Důležitý je kvalitní projekt, jehož součástí musí být územně plánovací dokumentace, investiční záměr, studie, dokumentace pro územní rozhodnutí, dokumentace pro stavební povolení, dokumentace pro zadání stavby, realizační dokumentace stavby a nakonec i dokumentace skutečného provedení stavby, která je nezbytná pro její kolaudaci.
, geodetická měření)
Návrh komunikace musí být trvale udržitelný z hlediska dopravní kapacity a stavbu je nutné vhodně začlenit do krajiny nebo sídla. Je nezbytný minimální dopad nové komunikace na životní prostředí a investice musí být vynaložena efektivně.
S výstavbou nové komunikace samozřejmě souvisí i geodetické práce. Konkrétně terénní měření pomocí GPS, vytváření digitálních technických účelových map a digitálních terénních modelů, vytyčení hranic pozemků, vytvoření geometrických plánů, záborové elaboráty a majetkoprávní podklady pro výkupy pozemků a nakonec i nezbytný geodetický dozor na stavbě.
Začíná se stavět
V okamžiku, kdy máme zajištěny všechny dokumenty i finance, může se začít stavět. Nejprve je odstraněna a zvlášť uložena cenná ornice (platí pro novou komunikaci), nebo odstraněny nevyhovující vrstvy komunikace staré. Hovořme ale dál jen o komunikaci nové.
, hrubý asfalt)
Následně se musíme zbavit i nevyhovující zeminy, která má špatnou únosnost a kvalitu. Veškeré kroky výstavby, i tyto první fáze, je nutné průběžně kontrolovat a hodnotit. A od toho je stejně jako v případě stavby domu stavební dozor.
V členitých terénech můžeme vybagrovanou zeminu využít k vysypání náspů, čímž ušetříme za materiál i dopravu. Vybagrováním nepotřebné hlušiny a vytvořením násypů uzavíráme těleso vozovky, na které pak ukládáme vrstvy nezbytné jako podklad pod asfalt (hovoříme o asfaltových směsích) či jiný materiál.
Pokládáme nosné a svrchní vrstvy
Na podkladové vrstvy je ukládána nosná drenážní asfaltová vrstva, čili velmi hrubá směs asfaltu s mnoha mezerami. Až na ni ukládáme směs jemnou a teprve nakonec takzvaný obrus. Obrus je poslední a nejjemnější vrstva asfaltové komunikace, po které budeme jezdit.
, svrchní vrstva jemného asfaltu)
V sásadě je však úplně jedno, po čem jezdíme, zda po asfaltu či betonu. Mohutný celosvětový lobbing v zásadě skoro všude prosazuje komunikace asfaltové, beton je však naprosto adekvátním materiálem. Dokonce déle vydrží, jeho nevýhodou jsou však vyšší pořizovací náklady a náročnost realizace. A pokud dojde k poškození, je velmi náročná i oprava (s výjimkou betonové zámkové dlažby). Právě proto dnes vítězí asfalt.
Naprosto nemožné je použít beton jako povrch komunikace na mostech a můstcích, kde by promrzal a navíc by konstrukci příliš zatížil. Namrzáním by byl v zimě motoristům dokonce velmi nebezpečný.
Jaké známe třídy silnic?
V ČR rozeznáváme podle zákona o pozemních komunikacích tři třídy silnic. Silnice I. třídy především pro dálkovou a mezistátní dopravu, silnice II. třídy pro dopravu mezi okresy a silnice III. třídy určené k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace. Čtvrtou a samostatnou skupinou jsou pak dálnice. Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je v ČR stát. Silnice II. a III. třídy vlastní kraje a teprve místní komunikace vlastní obce.
, svrchní vrstva jemného asfaltu)
