Drcené sušené a čerstvé listy stévie (Foto: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 5 fotek

Stévie sladká (Stevia Rebaudiana) je neuvěřitelným přírodním sladidlem, ideální náhražkou cukru, ale i léčivou rostlinou, kterou dříve využívali indiány. A využívá se takto dosud. A jelikož pochází z And, snáší dobře i pěstování v chladnějším klimatu, nikoli však mrazy.

Historie, zdravotní účinky a využití stévie

Stévie sladká (Stevia rebaudiana), je také nazývána stévie cukrová, sladká tráva a nebo medové lístky. Tato rostlina kvetoucí drobnými bílými kvítky je světlomilná a pochází z tropických a subtropických oblastí Jižní a Střední Ameriky, kde však roste v nadmořských výškách až do 6000 metrů nad mořem. Ceněna je pro své léčivé účinky a především pak vysokou sladivost, pro kterou se stala oblíbenou náhražkou cukru, která je oproti cukru téměř nekalorická, nepřispívá k tvorbě zubního kazu a hodí se ideálně pro diabetiky.

V listopadu 2011 byly látky extrahované ze stévie (steviol-glykosidy) v Evropské unii schváleny jako přidatná látka do potravin pod označením E 960. Očekávalo se, že toto rozhodnutí může mít výrazný dopad na trh s cukrem a sladidly. To však ukáže až budoucnost.

Ve vyšší koncentraci má stévie lékořicovou příchuť. Samotný rod Stevia přitom zahrnuje okolo 150 druhů bylin a keřů a většina se nevyužívá. Jde o „sladkou trávu“ pocházející z Paraguaje, kde právě roste v nadmořských výškách od 300 až do 6000 metrů nad mořem, což jasně deklaruje její odolnost chladnému počasí. Pokud ji tedy chcete zkusit pěstovat zrovna ve své zahradě, žádný problém, stačí slunnější a závětrné stanoviště. Jelikož však nesnese mráz, je třeba sáhnout na podzim k zazimování.

V Roce 1971 začali stévii pěstovat v Japonsku, kde dnes produkují cca 3000 tun sladidla ročně právě ze stévie. Pěstují ji však také například v Číně, Vietnamu, Thajsku, Korei, USA, Izraeli a z evropských zemí v Bulharsku (známé sladidlo Marumilon). V USA je legální prodávat tuto rostlinu v jakékoli formě, pokud není označena jako potravinový doplněk. To samé platí i pro Kanadu, Austrálii, Nový Zéland a dříve platilo i v Evropské unii (do roku 2011).

Jako první využívaly rostlinu kmeny Guaraní v Paraguayi a Brazílii. Sladily si s ní maté a používaly ji také v přírodní medicíně (pálení žáhy, cukrovka, ale i jako ústní vodu). V roce 1931 izolovali francouzští chemici glykosidy dodávající rostlině sladkou chuť a jejich izolované složky byly pojmenovány steviosid a rebaudiosid. Tyto glykosidy jsou 200 až 300 krát sladší než sacharóza, jsou stálé i za tepla, nekvasí a nemění se jejich pH. Bylo prokázáno, že rostlina má antibakteriální, protivirové a protiplísňové účinky. Vyrábějí se z ní proto žvýkačky a ústní vody (steviosid likviduje patogenní bakterie ústní mikroflóry a právě steviosid obsahuje celá rostlina kromě kořenů).

Ve 20. století oblíbená umělá sladidla (cyklamáty a sacharin) se ukázala býti karcinogenními a proto se začala japonská firma Morita Kagaku Kogyo Co., Ltd zabývat možností použít stévii jako náhražku cukrů v nápojích a dalších produktech potravinářského průmyslu. Na japonském trhu s umělými sladidly má stévie dnes podíl 40%. 

Popis stévie a množení

Stévie dorůstá výšky 50 až 100 cm. Má drobné sytě zelené listy, které jsou vstřícné a kopinaté. Jemné úbory bílých květů tvoří koncové okolíky. Již na první pohled jde o zajímavou rostlinu, původně jednoletou, ovšem vyšlechtěnou do formy víceleté. Dnes je propracována její technologie pěstování v jednoletém i ve víceletém cyklu, jakož i technologie vegetativního množení pomocí zelených řízků, kořenových řízků, odnoží a dalších vegetativních částí rostlin (včetně metody in vitro).

Dostupnost a pěstování stévie v ČR

Po schválení použití v Evropské unii roku 2011 si můžeme koupit sladidlo v tabletách na bázi stévie běžně v lékárnách i obchodech s potravinami. Také je možné koupit stévii v sušené formě v obchodech se zdravou výživou nebo bylinkářstvích. Zahradníci navíc prodávají stévii v jarních měsících jako venkovní rostlinu.

Pěstování je v našich podmínkách doporučováno v květináči nejlépe na východním parapetu, případně u okna, ve skleníku, ale i v zahrádce. Sladké látky se v rostlině tvoří více, pokud má dostatek světla a tepla. Na léto se doporučuje nechat rostlinu venku a na zimu ji schovat před mrazem, nemusí to ale být nutné. Můžete vyzkoušet například zimní ochranný zákryv z chvojí. Stévie lze dobře tvarovat řezem, přičemž vždy snadno obrážejí. Listy můžeme užívat v čerstvém stavu, zmrazené i sušené.

Pokud budete rostliny pěstovat například ve skleníku v květináčích, které na zimu ukryjete před mrazem, nechte je vždy narůst do cca až 50 cm, zkraťte na polovinu (listy samozřejmě využijte) a rostliny opět rychle obrazí a dorostou do původní výšky. Takto intenzivním sklízením dosáhnete dostatku listové hmoty pro jakýkoli způsob využití. Určitě je to lepší, než neustále otrhávat lístky a to až do stavu malé asimilační plochy. Rostlina pak roste pomalu a výtěžek je minimální. Samozřejmě ale platí, že pokud chcete dosáhnout většího množství listové hmoty, je třeba pěstovat více rostlin.

Pokud chceme rostlinu používat jako přírodní sladidlo, nesmíme ji přehnojovat a nejlepší je přímo hnojení půdy organickými hnojivy před sezónou, případně výsadba do květináče se směsí kvalitního kompostu a zahradní zeminy s pytlovaným substrátem.

Stévie nám budou dobře zimovat za teplot cca 5 až 13 °C a při omezené zálivce. Zimování v bytě při pokojové teplotě by byl určitě problém. Volíme proto raději chladnou, nevytápěnou chodbu, verandu apod. Při výsadbě na zahradu bychom neměli příliš spěchat, jarní mrazíky by mohly rostliny poškodit. Klidně počkáme až na začátek června, do skleníku však můžeme vysazovat i dříve a v případě potřeby rostliny zabalíme do bílé netkané textilie.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wuikipedia.org, shutterstock.com