Nejen sucho, ale také ničivé povodně představují jednu ze zásadních hrozeb. A jak nám bohužel připomněly čerstvé události ze Slovinska, ani vyspělé státy vůči nim nejsou imunní. Nicméně většina zemí, která se právem obává záplav, patří k těm nerozvinutým. Na ně pak dopadá vodní živel o to ničivěji, protože nemají prostředky k nápravě.
Platilo po léta, a to nejen ve Spojených státech amerických, že čím více parkovacích míst, tím lépe. Vypadalo to jako nějaká nevyřčená úmluva, na níž se shodl veřejný a soukromý sektor, přičemž plánovači měst tuto doktrínu naplňovali.
Spojení s přírodou, bez zbytečných kompromisů. Takový byl požadavek klientů na architekty, od kterých si přáli vytvoření rekreačního domu. Objektu, který je na mexické poměry možná „chatou“, ale nazvat si ji tak určitě netroufneme.
Skandální slova poradce premiéra Štěpána Křečka o archeologii vyvolala bouři. Zástupci archeologů reagovali otevřeným dopisem. Co jim na Křečkových slovech vadí a jak vidí budoucí spolupráci se stavebníky?
Je pro vaše zdraví, psychickou a fyzickou pohodu, lepší žít ve městě nebo na vesnici? Prostá otázka překvapivě nemá přímočaře snadnou odpověď. Hodně záleží na tom, co si z prostředí, v němž právě žijete, vlastně dokážete vzít.
Jejich rajónem jsou podvody na internetu, sezónou jim je čas dovolených. Spolu s tím, jak raketově roste obliba pronájmů krátkodobého ubytování pro turisty cestující do zahraničí, nastávají žně i pro nejrůznější podfukáře, kteří vás chtějí napálit a ošidit.
Zapomeňte na legendy o zlatokopech, hladových medvědech a psích spřeženích. Ketchikan je něco jako americká verze Riviéry Aljašky. Ve velkém se tu servíruje pohoda, přičemž nedotčené přírodní prostředí je tu uvolňující kulisou, která se drsným klimatem severu moc často nepřipomíná.
Areál Salori se nachází na kraji Hradce Králové poblíž Správčického písníku. Projekt zahrady tvořené komplexem několika saun je v České republice poměrně ojedinělý. První myšlenka na vybudování tohoto relaxačního a odpočinkového místa vznikla zhruba tři roky před jeho otevřením, ke kterému došlo v prosinci roku 2022.
Útulna pro turisty, která se nebojí odvážně proniknout do divoké přírody, a přitom nenarušuje její majestát. To je ambice, se kterou šli do realizace projektu „krajinného hotelu“ švédští architekti. Pro neutrální vyznění objekt pojali jako dřevostavbu, které do vínku dali dramatický výhled na údolí řeky Ljusnan.
Koridor vedoucí podél celého obvodu obdélníkového profilu je vlastně univerzální chodbou. Propojuje všechny místnosti v chatě, aniž by je nutil mít dveře. Je v tom i kus filozofie – když půjdete dostatečně dlouho, dorazíte zase na počátek své cesty. A k tomuto pomyslnému výchozímu bodu, místu kde všechno začíná a končí, se obrací Tjurpannan.
Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj, deklaroval ve svém vyjádření k novele stavebního zákona, že jejím cílem je zajištění rychlého, jednoduchého a transparentního stavebního řízení pod zásadou “jeden úřad, jedno řízení, jedno razítko”. Řízení, které bude pro běžného občana přehledné a srozumitelné. Tedy takové řízení, ke ke kterému se současná vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Co však s černými stavbami?
Jedna rodina, respektive postarší rodiče a jejich už odrostlé ratolesti s vlastními dětmi a rodinami. Zaměstnání a život je odvály od sebe, ale společně stráveného času se zřeknout nechtějí. I když od sebe tyhle odloučené rodinné buňky dělí průměrná vzdálenost 950 kilometrů, udělali si v mapě na půl cesty průsečík. Na hezkém místě, u jezera Ranco.
Vzdušný a příjemně volný styl, dokládající, že i ve Státech si umí vážit malebné krajiny, a projekty novostaveb jí dokáží podřídit. Rezidence z Woodlandu šetří pevnými předěly stěn, a okolní přírodu si dovnitř pouští proskleným pláštěm, jehož podpěry v kontextu okolí samy připomínají kmeny stromů.
O nesnadné rekonstrukci nedostupné chaty v Kanadě, která se pro svou další existenci a rozšíření inspirovala typicky českým chatařským prvkem? I takové příběhy píše světová architektura.
Luxusní dovolenkové resorty obvykle nepředstavují zrovna lákavý příklad podnětné architektury. Ovšem zařízení v Kaba-Kaba, poblíž městečka Tabanan na Bali, si zjevně zaslouží výjimku. Chválu na tento počin pějí média, veřejnost i odborné komise. Asi nejvýznamnější ocenění, Prix-Versailles, mu udělila rada UNESCO.
Nemusíte fandit instantní romantice ani výhledům do krajiny. Ale dřevostavba, která ve svých stěnách nenese žádný pevný spoj – obejde se bez stavebních lepidel, hřebíků a šroubů – si pozornost jistě zaslouží.
Stát plánuje investovat ihned stamiliony do podpory nájemního bydlení, pomoci přitom mají později i peníze z EU. Konkrétně Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo uvolnit právě na podporu nájemního bydlení do konce dubna letošního roku 800 milionů korun. O uvolněné finanční prostředky budou moci žádat obce, církve a další organizace a to i ve spojení se soukromými investory. V tomto týdnu by měla návrh schválit vláda. Ministerstvo pro místní rozvoj zároveň dokončuje návrh zákona o podpoře bydlení.
Autorem klubovny lyžařského oddílu je Ing. arch. Michal Rosa se svým týmem. Navrhl celodřevěný dvoupodlažní objekt s dvojicí pultových střech a modřínovou fasádou, která časem šedne a stále více se tak zapojuje do krajiny. Dodavatelem dřevěné stavby z křížem lepených panelů se stala místní firma KASPER CZ.
Asi nikoho nepřekvapí, že úlohou rodinného domu je primárně bydlení. Tu a tam narazíme na případy, že se do takových domů vměstná i nějaký pracovní program navíc: domácí kanceláře, ateliéry, dílny. Ale udělat si v rodinném domě kavárnu?
Architekti většinou přichází s vizí, pro jejíž naplnění pak dodatečně hledají ten nejlepší odpovídající stavební materiál. V případě tzv. mikroútočišť na březích Lac du Poisson Blanc tomu bylo naopak. Významný kanadský výrobce oken potřeboval realizovat projekt, jako názornou ukázku kvalit svého produktu.