Jeden z mnoha trpaslíků ve vratislavských ulicích (Foto: Petr Pojar) Zobrazit fotky zobrazit 10 fotek

Dnes jsou oblíbenou turistickou atrakcí, kdysi dělali vrásky komunistickým pohlavárům. Malí trpaslíci z polské Vratislavi mají za sebou nečekaně velkou historii. Zrodili se z protestu proti cenzuře a nesvobodě. A dokázali zesměšnit režim, který si jinak na legraci příliš nepotrpěl.

Co v článku najdete

Jak vyjádřit odpor?

Demonstrovat proti režimu? To by se vám v 80. letech v sousedním Polsku nemuselo vůbec vyplatit. Rány gumovým obuškem od orgánů by sice bolely pořád stejně, ale zdejší totalita byla ještě o něco tužší než u nás. S velmi nepříjemnými následky pro ty, co se jí statečně příčili. Přesto se tu odpor vyjadřoval. Neoficiálně, protože jinak to nešlo.

Společnost svazovala cenzura a projevit veřejně názor mohlo velmi snadno skončit vaším zatčením. Proto se také nespokojenost a protest vyjadřovaly jiným způsobem. Třeba nápisy na nárožích domů a podél chodníků, které nesly různá „protistátní“ hesla. Rozmanité popisky a výkřiky, kritizující komunistickou vládu, hospodaření, stav školství a zdravotnictví. Nesvobodu.

Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Fallaner /CC BY-SA 4.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Fallaner /CC BY-SA 4.0)
Trpaslíci, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Tomasz Moczek / CC BY 3.0)
Trpaslíci, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Tomasz Moczek / CC BY 3.0)

Pomerančová alternativa

Tyto nápisy na počmáraných zdech pochopitelně nikdy nezůstaly dlouho. Stranické úřady se vždy pohotově postaraly o jejich zamalování. V Polsku o tom kolovala i řada vtipů, že nejsnazší způsob, jak si nechat zadarmo obílit fasádu, je napsat na ni pár takových hesel. A ve Vratislavi (Wrocław) to celé posunuli ještě o notný kousek dál. Vzniklo zde zvláštní hnutí, zvané Pomarańczowa Alternatywa. Oranžová nebo též Pomerančová alternativa.

Na to, aby se nazývali přímo politickou opozicí, si troufnout nemohli. Byli to spíš recesisté, kteří se proti útlaku snažili bojovat vtipem. V tom se nadhled a humor Poláků od našeho zase tolik neliší. Členové zmíněného hnutí se rozhodli bojovat proti režimu nikoli násilím, ale humorem a absurditou. Jak? Například na ta samá místa, kde úřady přetřely protivládní nápisy, začali malovat veselé oranžové trpaslíky.

Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Mach240390 / CC BY 3.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Mach240390 / CC BY 3.0)

Tady něco bylo

K čemu to bylo dobré? Fakticky to jen upozorňovalo na místa, kde byl předtím nějaký ten protirežimní nápis. Něco jako: „Koukejte, i tady bylo napsané něco, co se komunistům moc nelíbilo.“ Oranžoví trpaslíci se starali o to, že místa, na nichž byl vyjádřen odpor, nezůstanou ojedinělá a zapomenutá. Oranžový trpaslík tak byl tím nejvýmluvnějším svědectvím o cenzuře a potlačování odlišných názorů.

Po pár takových pokusech už musely velké stranické hlavy řešit malé trpaslíky na ulicích. Jak to ale po stranicko-politické linii interpretovat, že? Je to snad popíchnutí, že trpaslíci zamalovávají protistátní nápisy? Je snad policista se štětkou a kbelíkem vápenné běloby v očích rozvracečů režimu trpaslíkem? Kdo je tu k čertu trpaslík! „Čmárají nám tu soudruzi nějací kontrarevolucionáři trpaslíky po zdech…ale co to znamená?“

Vtipné to bylo

Vtipné to bylo. A hlavně, za to, že jste někam k čerstvě nabílené zdi přimalovali trpaslíka, vás státní orgány moc popotahovat nemohly. Protože jak by asi vypadalo vaše obvinění? Že jste vandalizovali bílý nátěr pohádkovou postavičkou? Byl to geniálně jednoduchý nápad. Když policie odstranila politický slogan, dala tím najevo, že potlačuje nesouhlas. Ale zatknout někoho za namalování trpaslíka?

Anebo ještě lépe - pokud by policie toho vzdorného trpaslíka zamalovala, nepůsobilo by to pak ještě směšněji? Je starostí mocného státu, úřadů a policie bojovat s trpaslíky?

Zkrátka, z těch malých oranžových postaviček se tak postupně stal symbol odporu proti nesvobodě.

Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Olgierd Rudak / CC BY 3.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Olgierd Rudak / CC BY 3.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Mach240390 / CC BY 3.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Mach240390 / CC BY 3.0)

Pochod trpaslíků

Student a aktivista Waldemar Fydrych, hlavní tvář té Oranžové alternativy, měl ale podobných nápadů spoustu. Nezůstali jen u malování na zdi. Její členové začali pořádat stále bláznivější happeningy, při nichž se vysmívali absurditě komunistického systému. Vrchol přišel 1. června 1988, kdy se ve Vratislavi konal slavný Pochod trpaslíků.

Do ulic tenkrát vyšly tisíce lidí, mnozí s trpasličími čepicemi na hlavách. Z obyčejného města se najednou stalo místo plné pohádkových bytostí, které si očividně utahovaly z režimu. Policie se ocitla v absurdní situaci.

Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Pnapora / CC BY 3.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Pnapora / CC BY 3.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Pnapora / CC BY 3.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Pnapora / CC BY 3.0)

Měla zakročit proti lidem, kteří se převlékali za trpaslíky? A jak by asi vypadaly zprávy o tom, jak těžkooděnci buší do Kejchala, Šmudly a Stydlína, zatímco Dřímala táhnou do policejního antonu?

Bylo to celé absurdní. Na stranickém sjezdu nemohli skalní komunisté tvrdit, že se bojí trpaslíků. Že jim Prófa a Bručoun kazí reputaci socialistického ráje. Právě o to organizátorům šlo. Ukázat, že režim, který se tváří jako všemocný a neomylný, může být ve skutečnosti úplně směšný. A že humor může být někdy silnější zbraní než strach.

Oranžová alternativa se postupně rozšířila i do dalších polských měst a stala se jedním z originálních projevů občanského odporu.

Trpaslíci, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Pnapora / CC BY 3.0)
Trpaslíci, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Pnapora / CC BY 3.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Pnapora / CC BY 3.0)
Trpaslík, Vratislav, Polsko (Zdroj: Wikipedie, Foto: Pnapora / CC BY 3.0)

Na věčnou památku malých bojovníků

V roce 1989 komunistický režim v Polsku padl. Trpaslíci ale z paměti Vratislavi nezmizeli. V roce 2001 město odhalilo na ulici Świdnicka první pomník trpaslíka, známého jako Papa Krasnal, tedy něco jako Táta trpaslík. Připomínal Oranžovou alternativu a dobu, kdy se obyvatelé města dokázali postavit nesvobodě pomocí humoru.

O čtyři roky později, v roce 2005, dostal sochař Tomasz Moczek za úkol vytvořit pět malých bronzových trpaslíků. Mezi nimi byli například šermíř, řezník nebo dva trpaslíci společně valící těžkou kouli. A lidé si je zamilovali. Brzy začaly přibývat další postavičky. Každý trpaslík dostal vlastní povolání, charakter nebo příběh.

Někteří představovali místní řemesla, jiní odkazovali na významná místa, instituce nebo události.

Do jejich vytváření se zapojily také obchody, restaurace, firmy a další organizace. Z původně politického symbolu se postupně stala hravá součást identity města.

Dnes už se ve Vratislavi nachází přes tisíc (podle některých zdrojů až 1400) těchto malých obyvatel. Jsou rozesetí po historickém centru i dalších částech města a jejich hledání se stalo oblíbenou zábavou místních i turistů. Existují speciální mapy a aplikace, díky kterým se můžete vydat na skutečný lov trpaslíků.

Některé najdete snadno, jiní se schovávají v nenápadných zákoutích, u dveří, na parapetech nebo podél chodníků.

Každý z nich vypráví svůj malý příběh. Dohromady ale vytvářejí jednu velkou „pohádku“, která se odehrává přímo v ulicích města. Tihle malí trpaslíci nesou velké poselství. Pro ty, kteří znají jejich historii, jsou připomínkou odvahy, svobody a lidské vynalézavosti.

Připomínají dobu, kdy se lidé nebáli zesměšnit mocný režim. A kdy obyčejná kresba trpaslíka dokázala vyjádřit nesouhlas a kdy se smích stal formou protestu.

Zdroj: atlasobscura.com, Wikipedia.org, AmusingPlanet.com