Místo věčného spočinutí, klidu a tichého rozjímání. Zhruba to si se hřbitovy spojujeme. Jenže hřbitov na floridském Key West se tomu dost vymyká. I když navenek vypadá jako jiné hřbitovy, tady se živí návštěvníci při chůzi mezi náhrobky často neubrání silně nepietním výbuchům smíchu. Co za tím stojí?
Malé město s úzkými uličkami
Tento dvouhektarový hřbitov byl založen v roce 1847 poté, co hurikán v říjnu 1846 spláchl starý hřbitov, který se nacházel poblíž pobřeží. Poté byl tady, na nejvyšším bodě Key Westu, postaven nový hřbitov. A staré hroby, které hurikán přežily, byly přemístěny sem. Jinak kvůli vysoké hladině podzemní vody a hrozbě sezónních záplav leží většina zdejších hrobů nad zemí v klenutých strukturách, hrobkách, což hřbitovu dodává vzhled malého města s úzkými uličkami a řadami obílených obdélníkových „krabic“ hrobů.
)
Definice epitafu
Nejprve suchopárná definice toho, co je to vlastně epitaf. Ze slovníku na nás vyskočí, že „epitaf je stručný nápis, báseň nebo pamětní text, který připomíná zesnulou osobu“. Ten termín jinak pochází z řeckého epitaphios, které je složeninou slov „nad hrobem“. Zkrátka každý, kdo se „nad hrobem“ zastaví, si z toho krátkého popisku či citátu na náhrobku hned dá dohromady, kdo že tu leží za nebožtíka a co to asi bylo za člověka.
Neúspěšné pokusy s epitafy
Asi si ještě ze školních lavic vybavíte třeba slavný veršovaný epitaf, který si pro sebe napsal velký český umělec: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let.“ To zkrátka dojme, chytne za srdce a současně poodhalí poetickou zklamanou duši velkého poety. Ne každý má ale Wolkerův dar vyjádřit tak málo slovy něco tak hlubokého. Což ale neznamená, že by to lidé občas nezkoušeli.
Ale to už nás vážně pomaličku přivádí ke hřbitovu na Key West. Ten je totiž svými „neúspěšnými pokusy s epitafy“ proslulý.
)
Dojemné i jízlivé, upřímné až příliš
Jeden z nejznámějších hrobů na hřbitově patří jakési zesnulé paní B. P. Robertsové. Nápis na něm zjevně neskrývá výčitky, které jdou až ze záhrobí. Epitaf na jejím náhrobku totiž lakonicky konstatuje: „Říkala jsem vám, že jsem opravdu nemocná“. Člověk, který jde náhodou okolo, si jen může domýšlet, jaký příběh za tím asi stojí. Ale není to jediný takový náhrobek, který by upoutal pozornost. Jen o pár kroků vedle totiž najdete náhrobek Glorie M. Russelové, který uvádí: „Jen nechávám odpočinout své oči“.
Určitě zaujme i náhrobek jistého Thomase Romera. Jestli jste obeznámeni s pirátskou historií, neunikne vám, že tenhle Romer je „ten Romer“. Obávaný bahamský korzár 19. století, přezdívaný též Krvavý nebo Rudý Romer. Jeho epitaf to v zásadě nepopírá. Stojí na něm, že „Po pětašedesát let svého 108letého života byl dobrým občanem“. Co se dělo těch třiačtyřicet let mezi, to už se pro jistotu nepíše.
Že některé lidi neopouští soutěživost ani po smrti, to tu dokládá věčný souboj mezi zesnulou Edwinou Larizovou, podle epitafu „tou nejlepší výrobkyní flanů“. To jsou karibské piškotové koláče. Jenže jen co zajdete o pár uliček hřbitova dál, najdete i náhrobek Marthy M. Perezové, která byla „ještě lepší výrobkyní flanů“.
Už na konci 19. století měl hřbitov na Key West pověst docela vtipného místa, na což vlastně reaguje i nápis na náhrobku Alana Dale Willcoxe, který říká: „Pokud tohle čtete, zoufale potřebujete nějaký koníček“. Ironií, jízlivostí a na hřbitov neotřelým humorem se tu nešetří ani jinde. Dokládají to epitafy jako: „Vždycky si budu pamatovat své takzvané přátele“ nebo „Vždycky jsem snil o tom, že budu vlastnit malý dům v Key West“.
)
Místo, kam si lidé chodí číst náhrobky
Na tradici z 19. století pak začaly navazovat i hroby řekněme čerstvější. Epitaf na náhrobku George Aversy říká: „Ježíši Kriste, tihle lidé jsou hrozní.“ Tato slova zvolila jeho manželka, která uvedla, že její manžel to často říkával, když spolu chodili na společenská setkání.
Jinak je hřbitov na Key West hřbitov jako každý jiný. Nachází se tu památník obětem USS Maine, která se potopila v havanském přístavu koncem 19. století, a část místa je tu věnovaná těm, kteří zemřeli během kubánské revoluce. Je zde také pohřben první floridský milionář William Curry. Jsou zde také hroby tří yorkshirských teriérů a domácího jelena jménem Elfina.
)
Pozornost si tohle místo věčného klidu vysloužilo ale právě tím, jak kousavě a vtipně některé nápisy na zdejších náhrobcích působí. Vlastně to asi není úplně špatné řešení. Epitaf nemusí nutně vyznít poeticky, tklivě a jímavě, jako u našeho Wolkera. I tady totiž dokáže pár slovy napovědět o charakteru pohřbené osoby mnohé.
Zdroj: kellykazek.com, wlrn.org, neatorama.com
