Vypěstujte si vlastní mandarinky, oblíbené plody oblíbených citrusů Zobrazit fotky zobrazit 7 fotek

Pokud máte rádi mandarinky, zkuste se potěšit z vlastních výpěstků. Bude to sice nějakou dobu trvat, naberete však zkušenosti a výsledek bude opravdu stát za to. Víte, odkud mandarinky pochází a jak vznikl jejich název?

Mauritius Mandare mandarín

Mandarinky bývaly dříve dováženy z ostrova, který se dnes jmenuje Mauritius. Čili tento ostrov není proslaven pouze poštovními známkami nesmírné hodnoty. Mauritius se totiž v tu dobu jmenoval Mandare. Mandarinky přitom pochází Z Číny a Japonska, ovšem se slovem „mandarín“ opravdu nemají nic společného.

Stálezelené keře ideální pro naše interiéry

V létě, do zahrady, po zbytek roku v teple bytu, zimní zahrady a nebo vytápěného skleníku, to je základní pravidlo pro úspěšné pěstování mandarinek v našich zeměpisných šířkách. Tyto keře dosahují výšky až tří metrů, jejich listy jsou poměrně úzké a obsahují žlázy s vonnými silicemi. To platí pro všechny citrusy, proto nám byt provoní, aniž by vůbec plodily. Květy se na rostlinách objevují na jaře a plody dorůstají a zrají na začátku podzimu.

Podmínky pěstování mandarinek

Abychom dosáhli chutných plodů, je třeba pěstovat odrůdy, kterým se v našich podmínkách dobře daří, například Citrus deliciosaCitrus reticulata. Zcela ideální jsou pro pěstování mandarinek vytápěné, nestíněné skleníky, ovšem tuto možnost má na své zahradě málokdo. Ovšem zimní zahrady se u nás množí jako houby po dešti a ty vytápěné, které se stávají prodlouženou rukou interiérů, jsou pro citrusy zcela ideální. Pozor ale na průvan, ten tyto rostliny absolutně nesnáší. Naopak milují vyšší vzdušnou vlhkost, což pro změnu odporuje našich přetápěných bytům se suchým vzduchem. V takovém případě je třeba vzduch zvlhčovat a rostliny stále rosit. Zároveň mají rády stálé stanoviště, myslete na to. Obvykle je však na léto přesouváme ven, pokud je dostatečně teplé a teprve ke konci srpna opět ukrýváme pod střechu, tedy nejlépe „pod sklo“. A také to přežijí. Nejraději se však přesto přizpůsobují stálému stanovišti. Plody mandarinek )a citrusů obecně) tedy stále cestují po celém světě, ale samotné rostliny milují „své stálé a jisté“. Počítat prostě musíme s tím, že každé přemístění rostliny vyvolá šok, a tomu se tyto „zápecnice“ nemusí přizpůsobit.

Stejně tak mandarinky vyžadují tristně vegetační klid. Ten jim trvá přibližně od půlky listopadu až do druhé poloviny února. V tuto dobu by se měly teploty pohybovat mezi 0 až +10°C. V tuto dobu též rostliny téměř vůbec nezaléváme. Na jaře je pak třeba, aby se teplota postupně zvedala od 12°C až do 15 až maximálně 22 °C v době kvetení. V létě pak nesmí mít rostliny ve skleníku větší horko jak 38 °C. Zároveň vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost a hojnou zálivku. Proto je třeba skleníky stínit od dubna do srpna, obzvláště mladé rostliny jsou na sluneční úpal háklivé.

Mandarinky vyžadují substrát s velkým podílem živin, minerálů i stopových prvků. Buďte však v klidu, v zahradních centrech a zahradnictvích se běžně prodávají substráty určené právě pro citrusy. Češi si citrusy prostě oblíbili. Tyto směsi jsou lehké, výborně zásobené humusem a mají slabě kyselé pH. V létě je třeba hnojit jednou za 14 dní polovinou dávky speciálního tekutého hnojiva určeného pro citrusy. Hnojivo rozpustíme ve vodě a aplikujeme v podobě zálivky. Několikrát za sezónu je též dobré přidat například Cererit, čili především prvky N (dusík), P (fosfor), K (draslík).

Vzhledem ke značnému růstu rostlin je třeba pravidelně přesazovat vždy do větších nádob. Citrusy totiž potřebují stále přizpůsobovat kořenový systém své výšce (mohutnosti). Ideální je přesazování na jaře, kdy neměníme veškerý substrát, abychom rostliny nepoškodili, ale přesazujeme do nové nádoby doplněné novým substrátem.

Množení mandarinek a pravidelný řez

Oč méně jsou mandarinky náročné a snáze se pěstují, o to náročnější je jejich množení. Můžeme z mateřské rostliny odebrat vrcholové řízky, které pak pěstujeme v teplém substrátu (20 - 25°C). Ovšem šance na úspěch jsou bez zkušeností nízké. Ještě těžší je pěstování ze semen, navíc musí být rostliny, od kterých vyžadujeme plody, roubované. Proto je ideální pořízení mladých, již roubovaných rostlin, přímo v zahradnictví. Jako podnož pro rouby se často používá kubánský pomeranč, který lépe snese teplejší prostředí našich interiérů. Po naroubování je navíc obtížné vypěstovat novou korunku, což se provádí zaštipováním a řezem. Dosáhneme tak rozvětvení, které nám bude teprve plodit. Pokud si proto raději koupíme již připravenou sazenici, udržujeme její korunu řezem vzdušnou.

Hlavní řez se provádí zásadně v předjaří (ideálně v únoru). Určitě při řezu šetříme jednoleté krátké výhony, jelikož právě ty nám ponesou květy. Je to tedy opačné než například u řezu jabloní. Řežeme pouze odplozené větvičky a to vždy za druhým pupenem. Navíc ale můžeme během každého roku zkracovat příliš dlouhé výhony a to cca o jednu třetinu.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com