Latinské jméno získala pouštní růže (Adenium) podle jemenského přístavu Aden, ovšem původem pochází obecněji z afrických polopouští, odkud doputovala do Thajska, Vietnamu a Laosu, kde začala zdobit buddhistické chrámy. Nakonec zdomácněla v celé jihovýchodní Asii, až se rozšířila do Evropy a dnes ji běžně koupíme i v našich květinářstvích.
Ve volné přírodě tvoří tato rostlina stromy či keře, přičemž báze stonků má výrazně zdužnatělé (kaudex), což je patrno i u „pokojových“ přírůstků. Kaudex je pro pouštní růži zásobárnou vody, kterou využívá za dlouhých období sucha. Za srážek si zde rostliny vodu nahromadí a pak ji využívají. Pouštní růže má dužnaté listy, které jsou lysé, úzké a kopinaté, či vejčité. Ovšem teprve květy jsou skutečnou chloubou pouštní růže. Vzhledem k tomu, že jde o sukulentní rostlinu, má květy neobvykle velké a výrazné, nejčastěji jsou světlé až tmavě růžové. Křížené hybridy však mají květy ve velmi široké škále barev včetně červené, fialové, oranžové a žluté.
Pěstujeme pouštní růži
Stanoviště miluje tato rostlina slunné, na plném slunci, aniž bychom museli jakkoli stínit, naopak za nedostatku světla se rostlina vytahuje a naklání na jednu stranu, navíc jí snadno ublíží houbové choroby. Při zazimování a na balkónech a terasách vždy volíme pokud možno jižní stranu, případně západní a východní. V interiérech vyžaduje teplo (stačí běžná pokojová teplota), ovšem hodí se do suchých panelákových bytů, jelikož není náročná na vzdušnou vlhkost. Zaléváme jen mírně a opatrně, v žádném případě nepřeléváme, jelikož bychom rostliny zlikvidovali. Stejně tak volíme i mírné hnojení – nejvýše jednou za 14 dní. Používáme roztok hnojiva vhodný pro kaktusy a sukulenty, případně ale můžeme sáhnout i po velice slabém roztoku hnojiva určeného pro běžné pokojovky. Škůdci napadají tyto rostliny jen výjimečně, nakonec pochází odjinud a místní škůdci nejsou na likvidaci pouštní růže vybaveni. Naopak nás ale mohou trápit různé choroby, které se mohou objevit již ve výsevech. Dospělé rostliny jsou náchylné především na hnití krčků, proto se nejchoulostivější odrůdy roubují na podnože oleandru.
Pouštní růže ve volné přírodě
Pouštní růže v mobilních nádobách
Pouštní růže
Pouštní růže
Pouštní růže
Pouštní růže
Vypěstujte si pouštní růže ze semínek
Na rozdíl od jiných pokojových rostlin si právě pouštní růži snadno vypěstujeme ze semínek, která se také prodávají, ovšem je třeba semínka vysít bezprostředně po koupi, jelikož rychle ztrácejí svou klíčivost. Výsev provedeme do nižších misek, dobré je použít misku s víkem, semínka zarosit a misku zakrýt, aby se uvnitř udržela vlhkost a teplo – klíčky a semenáčky navíc nesnáší průvan. Dáváme přitom pozor na použitý substrát, který musí být sterilní a smíšený s pískem a nejlépe i kokosovými vlákny. Semena pouze nasypeme na povrch substrátu, orosíme a čekáme – vyklíčí za 3 dny až týden. Pozor – semínka klíčí pouze na světle, čili zatlačením do substrátu je zničíme. Po vyklíčení semínka postupně otužujeme a větráme jim, bez víka necháme rostlinky až poté, co si vytvoří první pár lístků a až po vytvoření několika pravých listů můžeme rostlinky pikýrovat a umístit v květináčích co nejblíže k oknu na nejsvětlejší stanoviště v bytě. Prvních květů se dočkáme za dva roky od výsevu.
Semenáček pouštní růže
Venkovní stanoviště
Na venkovní stanoviště umisťujeme rostliny až za teplého počasí, kdy již nehrozí mrazíky, ale ani nižší teploty. Nijak jim nestíníme, volíme nejslunnější možné místo a to i za extrémně horkého počasí. Se zálivkou a hnojením je to stejné jako v bytě, ovšem za trvajících dešťů je dobré rostliny ukrýt, přemokření (obzvláště dlouhodobější) prostě nepřežijí.
Pozor na jed
Pouštní růže patří k nejjedovatějším rostlinám, některé druhy této rostliny jsou dokonce domorodými kmeny používány k napouštění šípů jedem. Opatrně tedy – pořízením pouštní růže získáte nebezpečnou „jedovatku.“
