Znáte staré odrůdy ovocných dřevin? Zobrazit fotky zobrazit 8 fotek

Mezi staré odrůdy ovocných stromů řadíme ty druhy, které pěstovávaly a jejichž plody zpracovávaly již naše prababičky. Na které z nich dnes již běžně nenarazíte?

Ano, opravdu existují ovocné dřeviny, které se dříve hojně pěstovaly a jejichž plody byly oblíbené, dnes však na ně narazíme v zahradách již jen zřídka. Přitom by právě tyto dlouhými roky ověřené staré odrůdy ovocných dřevin fungovaly úplně stejně i dnes. Patří mezi ně například kdouloně, mišpule a ryngle.
Kdouloň obecnou či dříve kdouloň podlouhlou (Cydonia oblonga dříve též Pyrus cydonia) si nesmíme plést s okrasným kdoulovcem, jehož plodům se též říká kdoule, ovšem jde o malvice, které jsou pouze podobné kdoulím nebo jablkům. Kdouloně jsou ovocné keře a nebo stromy, které mohou mít jablkovitý a nebo hruškovitý tvar plodů. Plody jsou typické svou silně aromatickou vůní, ale též značnou tvrdostí a životností. Jde o jednu z nejstarších kulturních plodin, jejíž plody byly využívány především k přípravě marmelád, kompotů a želé. Syrové kdoule nejsou jedlé. Kdoule dozrávají až na začátku října, přičemž kdouloně vyžadují mnoho tepla a jsou náchylné na holomrazy. Dostatečně vysoké teploty vyžadují i ke správnému dozrávání plodů. Z kdoulí lze vyrobit i pálenku.
Mišpule (Mespilus) jsou též keře či stromy, pochází z orientu a nejčastěji se roubují na hrušně, použít však lze mnoho různých podnoží (kdouloně, hloh, …). A mišpule se opravdu nejčastěji množí roubováním, stejně jako ryngle (viz další odstavec). Podle zvolené podnože mají mišpule rozdílné nároky na půdu, nejčastěji však preferují půdu lehčí, vápenitou a hlinitou. Plody mišpulí sklízíme až poté, co přejdou mrazem, kdy jsou již měkké, aromatické a vhodné i pro přímou konzumaci. Jinak se z nich ale vyrábí džemy, kompoty, vína a likéry. Mišpule řadíme do čeledi růžovité.
Ryngle se k nám dostaly až v 18. století a ze zmíněných tří druhů ovocných dřevin jsou dnes dosud nejrozšířenější. Jejich plody zelené barvy jsou chutné a šťavnaté, vhodné k přímé konzumaci, ale i k výrobě moučníků, ovocných knedlíků (nahradí švestky, blumy či špendlíky), džemů a do kompotů. U cizosprašných odrůd je třeba zajistit opylovače, množení je též ideální roubováním a nároky na půdu se též liší podle podnože jako u mišpulí. Ryngle jsou plody druhu slivoní nazývaného slivoň renklóda (Prunus domestica).
Všechny 3 zmíněné druhy ovocných dřevin vysazujeme na podzim od půlky října až do prvních mrazů. Výsadbu provádíme stejně hluboko, jako byly stromky zasazené ve školce. Dřevinám při výsadbě pomůžeme opěrným kůlem, který umístíme na jižní stranu. Chráníme tak kmínek před prudkým sluncem. Samozřejmostí je v prvních letech pravidelná zálivka. Mišpulím vyhovuje i chladnější prostředí, ryngle nesmí pomrznout v době květu, stejně jako kdoule, proto vyžadují chráněné stanoviště. V případě rynglí platí nejvyšší možná nadmořská výška pro odolné odrůdy 450 metrů nad mořem.
Kromě zmíněných zajímavostí našich prababiček se však setkáme i se starými odrůdy dnes stále běžně známého ovoce. Například jabloní. Je však nejprve třeba ujasnit si pojmy. Za staré odrůdy jsou považované takové, jejichž vznik a šíření patří do období před Druhou světovou válkou. Po ní totiž nastává velký rozmach cílevědomého šlechtění. Dále používáme pojem krajové odrůdy (ty odrůdy, jejichž vznik a rozšíření jsou datovány a umístěny do jednoho konkrétního kraje). To však znamená, že krajové odrůdy nemusí být vůbec staré! Se starými odrůdami se v krajině setkáme dosud častěji než v zahradách. Mnohé z těchto dřevin již zplaněly, například v pohraničí, kde byly opuštěné celé usedlosti a vesnice a o sady nikdo nepečoval, načež volně přešly v les, kde tu a tam narazíme nejčastěji na kamenné zbytky staveb. Onehdy jsme těžili dřevo v boletické oblasti a náhle koukám – mezi listnáči (nejčastěji břízami) a jehličnany uprostřed lesa malá jablíčka na stromě, nález zbytků základového zdiva na sebe nenechal dlouho čekat. Zde les zřejmě pohltil samotu.
Dalšími frekventovanými pojmy jsou odrůdy místní a lokální. Jde o odrůdy, které byly rozšířené často jen v rámci jedné vesnice. Tyto odrůdy nejsou většinou ani nikde popsány, svého času však měly velký lokální význam. Postupně však byly tyto odrůdy vytlačené jinými. Místní a lokální odrůdy sice většinou nedosahují kvalit tradičních odrůd (proto byly ostatně vytlačené odrůdami tradičnějšími), ovšem jako zajímavost určitě stojí alespoň za zkoumání. Navíc platí, že každá doba má svůj ideál ovoce i stromů samotných. Například bujný růst a velký vzrůst ovocných dřevin je dnes vnímán naopak negativně, zatímco dříve byly tyto vlastnosti zcela neodmyslitelné. Čím větší jabloň, tím lépe! Tím větší úroda! To prostě platívalo! Dnes již však neplatí. Hlavní požadavky jsou dnes kladené na vzhled, velikost a chuť ovoce, přičemž právě jablka se pěstují na tenkých vřetenech, jejichž doba obmytí je nejvýše 20 let. A to samé platí třeba i pro hrušně či meruňky.

Zajímavý seznam starých odrůd hrušní, jabloní, meruněk, slivoní, třešní a višní najdete ZDE.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, wikipedia.org, stareodrudy.cz