Stromy ve městech umírají napříč planetou. Co děláme špatně a jak je zachránit?

Za nejčastější důvody úhynů stromů ve městech jsou považovány sucho, nemoci, nevhodné podmínky stanovišť a také posypové soli. Když tedy vynecháme přírodní katastrofy typu tornádo, hurikán, sopečná činnost a zemětřesení, požáry a tsunami, případně i silná krupobití, zůstanou nám úplně obyčejné věci. Jako třeba fakt, že v zimě sypeme komunikace solemi, aniž bychom brali na dřeviny ohled. Nebo že v kombinaci se suchem chybí stromům závlaha, což vede k jejich oslabení a větší náchylnosti vůči nemocem. Obecně přitom platí, že právě městské prostředí je pro stromy náročné. Jejich kořeny nemají dostatek prostoru, živin ani vody. A jelikož se stále častěji objevují intenzivní vlny veder a sucha, dopad na stromy je drtivý.

Úbytek stromů ve městech by přitom měl katastrofální ekologické důsledky včetně zhoršení kvality ovzduší a také zhoršení vzhledu měst. Ta totiž ožívají právě díky zeleni. A té stromy poskytují nejvíce. Svými rozměry se mnohé dovedou vyrovnat i kdejakým budovám. A základní ekologické funkce? Stromy nám ve městech poskytují stín, ochlazují vzduch, pohlcují prach a hluk, zadržují vodu a také podporují biodiverzitu. Méně stromů ve městech znamená přímou úměru zhoršení životních podmínek.

Aby toho nebylo málo, roli mohou hrát i přenosné infekce, kvůli kterým nyní například plošně umírají palmy na Floridě. Před patnácti lety sem totiž hurikán přinesl nákazu, která se rozšířila po celém poloostrově a jak se zdá, palmy nemají žádnou šanci. Je však otázkou, co by je mohlo nahradit? Chorobu rozšířily drobné kobylky (cikádky) Haplaxius crudus, které sem hurikán přivál. Ty sají šťávu z palmových listů a právě svými slinami rozšířily bakteriální nákazu, takzvané smrtící hnědnutí. Jde o fytoplazmatické onemocnění (bakteriální, fytoplazmy = bakterie), kdy listy palem začnou ztrácet barvu, nakonec odpadne vrcholový list a palma končí. Problém představují tyto cikádky pro celý Karibik.

Podnikat jakékoli smysluplné kroky k ochraně a podpoře městské zeleně, především pak stromů a keřů, je velice důležité. Hrají klíčovou roli pro zdraví, pohodu a komfortnější život obyvatel měst. Někteří odborníci bohužel dokonce tvrdí, že čas velkých stromů ve městech končí, pokud k nim nezměníme svůj přístup. Stromy vyžadují nad zemí i pod zemí mnoho prostoru, ten jim ale ve městech neumožňujeme. Pokud si někdo myslí, že stačí do výsadbového kruhu v chodníku o průměru pouhý jeden metr, který byl zasypán obyčejnou hlínou z výkopu, vysadit strom s ambicemi, aby z něj časem vyrostl velikán, trpí hlubokou iluzí. Stromy v betonových květináčích, nebo rostoucí ze zabetonovaných chodníků a pěších zón pak ještě navíc trpí sáláním rozpálených stavebních hmot. Voda se nemá kam vsáknout, kořeny se k ní nemohou dostat. I případné zavlažování je vlastně nemožné, není kam dávat vodu.

Problém se sice řeší zavlažovacími vaky, ty ale nedáte do ulic, mohou být za veder leda tak v parcích. K čemu jsou však dobré? Vlastně je vhodné pouze jejich jednorázové použití během suchého roku po výsadbě. Později již nemají valný smysl. Navíc poskytují pouze rychlou povrchovou závlahu, stromy ale ve skutečnosti potřebují menší, ale dlouhodobě dodávané množství vody přímo ke kořenům. Při výsadbách se s tím však nepočítá. Stromy jsou navíc přizpůsobivé, proto si vytvoří rychle kořeny v malé zavlažované oblasti a jinde již vodu nehledají. Přestanete pak vodu vakem dodávat a strom uhyne. Kvůli vakům si prostě stromy vyvinou nevhodný typ kořenového systému, který je těsně u povrchu. Strom pak nejenže rychle vyčerpá zásobu vody a schne, ale také není dostatečně stabilní.

Další problém, totiž posypové soli, brání přihrnování sněhu ke stromům. V zasolené půdě (už tak dost zasolené) stromy umírají. Zasolené půdy vyhovují jen úzké vybrané skupině rostlin. Stromy prostě ve městech trpí ve všech ohledech. Horko sálající z asfaltu, betonu i dlažebních kostek, všemožná chemie, nedostatek vody, která je sváděna do kanalizace, prostor a klid přitom stromy nemají ani pod zemí (hustý provoz, vibrace, sítě).

„Stromy jsou vybavené genetickou informací, jakých rozměrů mají dorůst a za jakých podmínek vůbec mohou žít. Každý strom potřebuje určitý kořenový prostor pro svůj život. Platí, že čím větší strom, tím větší kořenový prostor potřebuje. Co se týká prostoru ve městech, tak člověk stromy neustále utlačuje a jejich životní prostor zmenšuje,“ řekl na téma docent Luboš Úradníček z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie.

Aleje stromů přitom dříve stály a ochlazovaly povrch i vzduch v městských ulicích ještě před rozvojem plynofikace, elektrifikace a internetu, dokonce i rozvodů vody a kanalizace. Ovšem dnes má každá inženýrská stavba technické infrastruktury své ochranné pásmo, ve kterém je výsadba stromů zakázána. Nové vedení je navíc často ukládáno v těsné blízkosti stromů, přímo v jejich kořenovém prostoru. Další důvod pro možný úhyn. A pokud stromy v daném místě uhynou, kvůli ochranným pásmům se už nemohou na místo vrátit nové.

Bohužel je pro správce sítí nejjednodušší a nejlevnější uložení veškeré infrastruktury do zeleného pásu, díky čemuž jsou stromy ještě více vytlačovány. Projekty osazování veřejných prostor vegetací jsou vždy až na posledním místě. A tak se nám za letních veder města rozpalují a zapáchají hnilobou, nemá je co ochladit. Kropicí vozy projíždějící ulicemi pomohou jenom chvilku. Správci sítí navíc nedovedou své práce koordinovat, proto je běžné provádění více výkopů místo jediného. Místo pro stromy prostě ubývá a nebude.

Nové výsadby stromů se dnes ve městech dožívají v průměru jen okolo deseti let. A stále žijící velké stromy jsou pozdravem minulosti, která postupně odchází právě se svými stromy. A jiné již nebudou. Vlastně jsou dnes stromy ve městech pěstované jako pokojovky. Vysoké nároky na péči včetně závlahy, omezená životnost. Stromy jsou vystavované mnoha druhům stresů, které se nabalují, až jsou dřeviny poškozené nemocemi. Čím většímu stresu jsou stromy vystaveny, tím jsou náchylnější na různá onemocnění, pomaleji se jim také hojí rány, kterých je ve městech více, a které jsou pak branami pro přenášení chorob. Stačí obyčejné sekání trávy strunovými sekačkami (křovinořezy). Z ovzduší se pak mohou do ran dostat spory dřevních hub a vzniknou hniloby, načež strom selže mechanicky.

Spory hub se přitom mohou dostat i do poškozených kořenů třeba při provádění výkopových prací. Na stromy nikdo nehledí. Ty přece vydrží všechno, jsou to stromy. Nevydrží. Dokonce se v souvislosti s výše zmíněným sekáním trávníků (a plevelů) hovoří o takzvané sekačkové chorobě. K ní dochází při ožínání mladých stromků strunovou sekačkou (křovinořezem). Rotující struny mechanicky poškodí kmínek těsně nad zemí a je zaděláno na problém.

Pokud se na problematiku podíváte ekonomicky, může stát statná sazenice stromku i mnoho tisíc korun, pokud ale do několika (nejvýše deseti) let uhyne, radnicím se nechce dál platit za něco až tak „netrvanlivého.“ A jsme v začarovaném kruhu, který je vlastně logický. Stromy se při zakládání měst nikdo nezabýval a dnes se problémy jenom kupí. I když se vysazují druhy z teplejších oblastí, druhy lépe odolávající exhalacím i zasoleným půdám, doslova ropáci mezi dřevinami. I oni ale uhynou, může to jenom trvat déle, ale nikdy ne tak dlouho, aby mohl vyrůst statný, vysoký strom. Nejvíce šancí mají stromy dosud v parcích a vnitroblocích, tam bychom se měli zaměřit a nikoli zde nesmyslně realizovat další a další výkopy pro inženýrské sítě. Navíc stromy v zápoji s keři, trvalkami a lučním porostem místo stále sekaných trávníků lépe prospívají. Bohužel však ani 3D technická digitální mapa krajů nemyslí na dřeviny. Nedej bože, aby se začalo více kopat právě i v parcích a vnitroblocích. Před vedrem nebude ve městech úniku a přírodní klimatizaci (stromy) bude muset nahradit výhradně ta drahá na elektřinu. A za tu cenu, že se zavřeme za čtyřmi zdmi. Jako do vězení.

Zdroj: iprima.cz, Wikipedia, ct24.ceskatelevize.cz, ČESKÉSTAVBY.cz