Téma sociálního bydlení a bezdomovectví úzce souvisí s bytovou krizí, chudobou i fungováním státu a obcí. V této kategorii najdete články o dostupném bydlení, systémových řešeních i konkrétních osudech lidí v bytové nouzi nebo bez domova. Píšeme o příkladech řešení z praxe u nás i v zahraničí. Věnujeme se sociálnímu bydlení, vyloučeným lokalitám, bytové politice i iniciativám, které se snaží vracet bydlení jeho základní smysl – důstojný život pro každého.
Svět je plný inspirace. A proto nabízí i dostatek dobrých příkladů toho, jak se vlastně dá řešit bezdomovectví. Pro inspiraci se teď ale podíváme na opačnou stranu spektra, na ty příklady, které ve světě moc nefungují. A zkusíme pochopit, proč selhávají.
Mají města právo zakázat vyhláškou lidem jen tak si pospávat na veřejných místech? Tahle podivná otázka a odpovědi na ni momentálně otřásají Spojenými státy americkými. To téma je až tak výrazně živé, že se nyní dostalo před tamní Nejvyšší soud. Kde se bude nepřímo rozhodovat o tom, jak se budou dál odvíjet osudy statisíců lidí.
Na úvaze, že učit by se měl člověk od nejlepších, asi chyby není. Teď jen, kde ty nejlepší v Evropě hledat. Řešení bytové krize se totiž neblíží nikde kolem nás, a na vysoké ceny bytů, předražené hypotéky a nízké mzdy se brblá všude. Tedy, skoro všude.
20. ledna letošního roku byla Platforma pro sociální bydlení oceněna v anketě World Habitat Award za úsilí o systémovou změnu v oblasti bydlení a řešení bezdomovectví. Toto ocenění zamířilo do ČR vůbec poprvé, tedy celosvětová „zlatá“ cena World Habitat Award, která je udělována ve spolupráci s UN-Habitat (program OSN pro lidská sídla). Do soutěže bylo přihlášeno více jak 100 organizací z celého světa.
Nepotřebují dům, jsou stále na cestě, při které se ale dovedou uživit. Díky technologiím. To je pokus o zobecnění jakéhosi povědomí o nomádském způsobu života v digitální době. Jenže digitálních nomádů ve světě nejenže přibývá, ale tito lidé také mění styl své existence i práce. V navštívených destinacích zůstávají déle, vybírají si klidná místa s nízkými životními náklady, vyhýbají se turisticky přetěžovaným oblastem, pracují hodně v noci a stále častěji jde o zaměstnance na plný úvazek. A Bali? To už jim rozhodně nestačí.
Praha může zvláště v letní turistické sezóně působit přeplněně, ale ve světovém měřítku je její hustota obyvatel spíš průměrná. Existují totiž místa, kde na ploše menší než fotbalové hřiště žijí stovky lidí. Jedním z nich je nenápadný ostrůvek Migingo uprostřed Viktoriina jezera. Ano, v Africe.
Když kanadský milionář Marcel LeBrun odešel po čtyřicítce do důchodu, zjistil, že ho zahálka nebaví. V rodném Fredericton proto začal stavět dřevěné mikrodomy pro lidi bez domova. Z jednoho skromného přístřeší se stal projekt, který mění životy i pohled na řešení bezdomovectví.
Slovo „sociální“ bývalo někdejším šéfem jedné české politické strany zakazováno. Nevíme, jestli se za něj tehdy dávaly prsty zlotřilců do palečnice, nebo se pohlavkovalo a fackovalo plácačkou na mouchy, ale soudě podle myšlenkových deformací některých osob se používaly tresty mnohem drakoničtější. O to více asi překvapí, že na západ od nás, přímo v historickém srdci městečka Augsburg, funguje model sociálního bydlení pojmenovaný Fuggerei již 500 let. Dodnes. Za drobné a modlitbu. Jak se to mohlo stát?
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
