Vše o ochraně přírody a ekologii v souvislosti s bydlením, stavbou a zahradou. Jak se chovat šetrně k životnímu prostředí, jak minimalizovat svůj dopad, jak bojovat se změnou klimatu?
Dukovanští energetici si položili otázku, jaký symbol (a dokonce rostlinný) zvolit pro jadernou elektrárnu stojící na pomezí Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina. A vysadili největší JADERNOU VINICI na světě. 2040 rostlin dnes dokonce symbolizuje aktuální instalovaný výkon čtyř bloků Jaderné elektrárny Dukovany.
Superlativy někdo zbožňuje, a je proto pravidelným zákazníkem bulváru. Jiní si jen odplivnou. Jenže když zrovna nejde o senzace z lidské říše, zájem klesá. Přitom je princip úplně stejný. Některá rostlina je v něčem největší, jiná nejmenší, některá nejstarší, jiná nejnebezpečnější. Nikdy se však nebudou zlobit, když o nich "jejich" pravdu někdo zveřejní. Prostě je to tak. A napořád, tedy dokud konkrétní druh nevymře. Které fantastické rostliny by určitě neměly ujít vaší pozornosti? Některé jsme pro vás vybrali.
PET lahve v zahradě, laciná náhražka skla, která vydrží velmi dlouho. Možnost využití odpadu povalujícího se v přírodě celého světa, vznášejícího se na vlnách oceánů a moří, proudícího řekami. Vtipná řešení, která si už vyzkoušelo mnoho lidí. Proto jsou také galerie využití PET lahví v zahradách velmi pestré a nápadité. Nejinak je tomu v našem případě.
Zemělodě (Earthship) brázdí krajinu jako zdivočelé koráby šíleného architekta. Američan Michael Reynolds, čaroděj zemělodí, se vzepřel systému a dokonce přišel na nějakou dobu o licenci architekta. Právě to však rozběhlo jeho kariéru. Budovy z použitých PET lahví, plechovek, pneumatik, skleněného odpadu, hlíny, starých okenních rámů a plechů vysloužilých automobilů začal učit stavět v oblastech postižených přírodními katastrofami.
Útlocitní čeští pejskaři a ochránci zvířat mohou “bouchnout šampaňské“, Jižní Korea právě zakázala chov psů na maso a konzumaci psího masa. Jenže je to jen vítězství Pyrrhy, tedy správně Pyrrhovo vítězství, jak zaznělo v cimrmanovském filmu Nejistá sezóna. V Evropě totiž dosud holdují konzumaci psího masa ve dvou švýcarských kantonech a v Asii pak psi nemají dosud vůbec na růžích ustláno. Spíše na oleji. A pozor, také u nás. Zabít si totiž doma svého psa a sníst není vysloveně zakázáno. I když, kdo by to dělal, že...
Že lesy vůbec nejsou jedním celkem dokazují vlastnická práva. Kromě větších vlastníků vlastní přibližně 300 tisíc lidí jako fyzické osoby (drobní vlastníci) kus lesa o výměře do 50 hektarů. Celkem jde o přibližně 350 tisíc hektarů lesů, jejichž majitelé se na své lesní pozemky dívají vlastní optikou. Anebo se často vlastně vůbec nedívají, případně jen trochu. Jak dopadl aktuální průzkum “Les očima drobných soukromých vlastníků“?
Do zahrady si je nepořídíte, jde o rostliny tropické, nemusíte proto mít strach, že by za rok překonaly plot mezi vámi a sousedem a porušily tak pravidla občanského soužití podle nového občanského zákoníku. Skutečně však chodící palmy existují, jen se vědci nemohou shodnout, proč vlastně chodí, tedy mění své stanoviště. Mnozí dokonce dosud nevěří, že vůbec chodí.
Rostlinu roku vyhlašuje Česká botanická společnost od roku 2021, kdy zvítězila vzácná zemní orchidej vstavač kukačka. V roce 2022 pak tento skvost zastoupil neméně krásný a vzácný hlaváček letní a letos zvítězil půvab z nejjemnějších- kociánek dvoudomý. Titulem rostlina roku chce ČBS upozornit širokou veřejnost na významné, ohrožené či jinak zajímavé druhy naší květeny. Určitě chce také vybízet k zájmu o rostliny, jejich sledování a praktické ochraně.
Ekolog Thomas Crowther dlouho počítal. Totiž stromy. A počítal tak dlouho, až se dopočítal ke známostem a nakonec i vědeckému týmu, který si dal za úkol spočítat stromy na planetě. Kolik je na Zemi stromů totiž nikdo nevěděl a dostupné údaje byly velmi zavádějící.
Zájem o plynové kotle v naší české kotlině vůbec neopadá, naopak stále roste i přes energetickou krizi, kdy se vytápění plynem kdekdo rychle zbavoval, pokud mohl. Je to paradox rovnou dvojnásobný, ale má svou logiku. Na druhé straně se však připravuje jejich výrazné legislativní omezení, zákaz prodejů nových kotlů... a časem? Kdo ví, možná zákaz úplný. Nebude to hned, ale kdo právě investoval či investuje do moderního plynového kondenzačního kotle, ztrátu by pocítit mohl. Právě vytápění plynem navíc představuje pro mnoho domácností jedinou přijatelnou volbu. Proč?
Pěkně prodražit se nám může sběratelská vášeň, touha po zisku, ale i prachobyčejná neznalost (zákona), která samozřejmě neomlouvá. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů rostlin v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů ze zahraničí, ve druhém případě jde o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se ale může třeba i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s povolením pěstování určitého množství marihuany totiž vlastně vůbec není pravda. Mýty vedou a legislativa je v tomto případě prapodivná.
Především se Silvestrem a novoročními oslavami je spojeno určité megalomanství, kdy se nejen lidé mezi sebou, sousedé a známí, trumfují, kdo udělá větší ohňostroj, ale i velká města a celé země. Přitom kritici zábavní pyrotechniky nepatří do skupiny zapšklých mrzoutů, nýbrž jsou lidmi bubnujícími alarmující výstrahy podložené tvrdými fakty. Jenže jde o velký byznys a ten se jen tak nechce vzdát. Jak ten legální, tak nelegální.
Zájem o plynové kotle u nás neopadá, naopak stále roste. Je to paradox, jelikož se na druhé straně připravuje jejich výrazné omezení a dokonce snad i úplný zákaz. Nebude to hned, ale kdo dnes investuje do moderního plynového kondenzačního kotle, ztrátu by pocítit mohl. Bohužel však právě vytápění plynem představuje pro mnoho domácností jedinou přijatelnou volbu.
Ghana je v mnoha ohledech podobná evropským státům. Taky je z vyprodukovaných a použitých plastů schopna recyklovat jen zlomek. A evropské plastové odpadky často doslova končí na těch samých skládkách, jako ty ghanské. Africký stát s třiatřiceti miliony obyvatel už ale nechce být skládkou, a rozhodl se z platových odpadů vyrábět silnice.
Prodražit se může sběratelská vášeň, touha po zisku i neznalost. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů z dovolené, ve druhém případě o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se však může i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s tím "dovolením" totiž vlastně vůbec není pravda.
Dřív tu stál park se stín poskytujícími stromy a dětské hřiště, teď je tu vyasfaltované parkoviště nového nákupního centra. Na jeho střeše se lesknou dva solární panely, je tam také včelí úl a tři záhonky se sukulenty. Projektant hájí dílo tím, že je to celé udržitelné, ekologické. Jenže zrovna takhle bohužel vypadá greenwashing v praxi.
Než naplno udeří vánoční svátky, nastane čas ještě na jednu malou katastrofu. Předsváteční úklid. Ona je to sice aktivita všeobecně prospěšná, je dobře si udělat ve věcech pořádek, než si domů nanosíme další. Chybovat ale můžeme třeba s tím, kam ten nepořádek vlastně vyneseme. Typicky u skla, které vlastně sklem není.
Od roku 1900 se objem materiálů nahromaděných ve vystavěných budovách a infrastruktuře po celém světě zvýšil třiadvacetkrát. Badatelé soudí, že naše dostupné zdroje vyčerpáváme bezprecedentním a neudržitelným tempem. A prý bychom měli místo těžby ubývajících surovin z přírody začít využívat materiály dostupné. Je prý třeba začít kanibalizovat naše města.
Výroba betonu a cementu patří k největším znečišťovatelům naší planety. Velké stavební firmy a hlavně výrobci stavebních materiálů se tímto faktem musejí začít vyrovnávat. Speciální host našeho podcastu vidí obě strany mince a jeho pohled byl velmi přínosný a zajímavý. Co zaznělo v podcastu?
Bukové porosty, takzvané bučiny, tvořily kdysi až 40 % lesních porostů v naší zemi. Dnes buky představují jen cca 13 % všech dřevin v našich lesích a tradiční bukové lesy jsou často chráněné. Jenže současné klima nám návrat k někdejším pořádkům, tedy dominanci bukových porostů, zřejmě neumožní. Proč?
