Z šedé odpadní vody dešťovka. Český vynález již čistí odpadní vody na jihu Evropy

Z šedé odpadní vody dešťovka. Český vynález již čistí odpadní vody na jihu Evropy

Že budeme muset čistit a znovu využívat všechny odpadní vody, to se ví už dávno. Bohužel právě u nás dosud chybí cílená podpora recyklace odpadních vod. Přitom hlavně v průmyslu a zemědělství by odpadní vody našly již dnes široké uplatnění. Pozadu ale nezůstali čeští vědci, kteří našli zajímavé řešení a již je dokonce exportují na jih Evropy. Odpadní voda totiž není odpadem a v jihoevropských státech, kde mají s dostatkem vody problémy, to dobře vědí.

Desky z nápojových kartonů. Z nepotřebného odpadu žádaný stavební a konstrukční materiál

Desky z nápojových kartonů. Z nepotřebného odpadu žádaný stavební a konstrukční materiál

Odpady dnes v naší zemi třídí až 70 % obyvatel a jednotlivé obce se papírově předhánějí, která že je v tom nejlepší. Je však možné využít vše, co do kontejnerů a popelnic vyhodíme? Mnohý odpad totiž skončí na skládkách a ve spalovnách. Právě nápojové kartony čeká ve většině případů tento osud a míří do spaloven. K dalšímu zpracování a recyklaci se dostane pouhá čtvrtina „tetrapaků“.

AI a ochrana přírody. Pomůže nám umělá inteligence napravit, čeho jsme se dopustili na přírodě?

AI a ochrana přírody. Pomůže nám umělá inteligence napravit, čeho jsme se dopustili na přírodě?

Zapomeňme nyní na predikce katastrofických scénářů, že umělá inteligence ovládne lidský svět, zotročí a částečně vyvraždí lidstvo, nebo že vezme většině lidí práci a ti pak budou živořit na ulicích jako dominantní bezdomovecká masa. Nahlédněme raději pod ruce pragmatickým vědcům i byznysu, jak si představují využití AI v ochraně přírody a jak tím plánují ochranu přírody zlepšit. Ano, na úkor příliš pomalé, zdlouhavé lidské práce.

Zahrádka k pohledání. Krajinný pavilon určený k záchraně vymírajícího druhu léčivého keře guajak

Zahrádka k pohledání. Krajinný pavilon určený k záchraně vymírajícího druhu léčivého keře guajak

Latinsky je znám jako Guaiacum coulteri, česky se mu říká guajak. V San Isidro Llano Grande se mu ale přezdívá spíše KEŘ ŽIVOTA. Endemická nevysoká dřevina s nafialovělými kvítky tu platí za univerzální léčivku. Tedy, platila. Tento druh guajaku ze zdejší krajiny prakticky na přelomu nového tisíciletí vymizel. Prý kvůli nešetrnému hospodaření, kácení a vypalování, klimatickým změnám.

Proč jehličnany žloutnou? Nesnáší sucho a potřebují živiny, jen ze vzduchu neporostou

Proč jehličnany žloutnou? Nesnáší sucho a potřebují živiny, jen ze vzduchu neporostou

Blíží se Vánoce a mnozí z nás si pěstují živé vánoční stromky v květináčích. Aby ale byly v dobré kondici, na první pohled zdravé a krásně zelené, potřebují dostatek zálivky a živin. Především nedostatek hořčíku, draslíku, ale i vápníku a fosforu způsobují žloutnutí jehličnanů. A to všech, a že jich ve svých okrasných zahradách pěstujeme. Jde o velmi oblíbené okrasné dřeviny.

Mýty o listí v zahradě. Proč nevadí na listí rez hrušňová a proč kompostovat i listí ořešáku?

Mýty o listí v zahradě. Proč nevadí na listí rez hrušňová a proč kompostovat i listí ořešáku?

Každý rok je to stejné, spadané listí z opadavých listnáčů je nezbytnou součástí koloběhu živin v přírodě. A v zahradách je to stejné. Když budeme pozorovat přírodu, uvědomíme si, že listí slouží i jinak než jen jako zdroj živin. A právě těchto předností této cenné hmoty, nad kterou mnozí perfekcionisté každý podzim láteří, bychom měli využít. Je zdarma, všude po ruce a je to hmota naprosto ekologická.

Žížaly jsou užitečnější než včely. Jen nemají takovou reklamu

Žížaly jsou užitečnější než včely. Jen nemají takovou reklamu

To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.

Recyklace je v mnohém jen mýtus, přesto má třídění odpadu smysl

Recyklace je v mnohém jen mýtus, přesto má třídění odpadu smysl

Současný pojem recyklace má mnoho podob. Jednou z nich je podoba grafická, tedy reklamní, marketingová. Zelené logo na plastovém obalu výrobku a vše je na první pohled v pořádku. Tento obal se snadno zrecykluje. Nemusí to tak ale být. Ona vůbec problematika recyklace často jen formuluje plané sliby a ulehčuje našemu svědomí bombardovanému pocity viny, jaké jsme se dopustili na přírodě. Nic víc. Přesto však má třídění odpadu a jeho recyklace ohromný smysl. Když v třídění vytrváme, časem zmizí i zhoubné nádory byznysu s odpadem. A ten, který zůstane, bude dávat smysl. Možná jsem jen zbytečný optimista, ale jinou cestu prostě nevidím.

Divočáci na Šumavě jsou radioaktivní a nemůže za to jen Černobyl. Proč se bude situace zhoršovat?

Divočáci na Šumavě jsou radioaktivní a nemůže za to jen Černobyl. Proč se bude situace zhoršovat?

Humbuk to byl velký, když se poprvé zjistilo, že divoká prasata na Šumavě jsou kontaminována radioaktivním zářením. Konkrétně bylo prokázáno cesium a za pachatele byla označena havárie Černobylu 26. dubna 1986 spolu s radioaktivními dešti a oblibou divočáků v konzumaci takzvaných jeleních lanýžů. Jenže je to ještě mnohem složitější a radioaktivita prasat se v nejbližších desetiletích bude dokonce zvyšovat.

Podzimní houby - lišky jsou ještě vonnější a chutnější než ty letní, musíte je vyzkoušet

Podzimní houby - lišky jsou ještě vonnější a chutnější než ty letní, musíte je vyzkoušet

Liška nálevkovitá a stroček trubkovitý, dva druhy hub, které řadíme mezi lišky, tedy hub patřících do čeledi liškovité. V prvním případě u nás teprve nedávno objevený skvost pro chuťové pohárky mas, v druhém případě dokonce staročeská klasika, která se přidávala do vánočního kuby. Recept byl jednoduchý: černá liška + vařené kroupy + vepřové sádlo + sůl a bylinky (nejlépe majoránka, případně i pepř). Zapéct v troubě a je hotovo. Dnes si leckdo myslí, že do kuby patří hříbky. Kdepak. Masovost hříbková je pověstná.

Jak zlikvidovat rez hrušňovou, houbové onemocnění způsobené naší oblibou jalovců?

Jak zlikvidovat rez hrušňovou, houbové onemocnění způsobené naší oblibou jalovců?

„Mámo, tady vysadíme ty jalovce a támhle budou jabloně a hrušně, čtvrtkmeny a polokmeny, jedna třešeň, několik švestek, aspoň 6 - kvůli slivovici, a hned vedle uděláme pruh s rybízy a angrešty...“ Každé plánování má něco do sebe, je šancí, nadějí, příslibem budoucna, tedy pokud není hned na začátku zásadní chyba. V tomto případě jalovce. Anebo hrušně. Rez hrušňová je totiž houba, která potřebuje dva hostitele. Hrušně a… jalovce. A čím blíže jsou u sebe, tím hůře.

Borovice rychle následují smrky, jejich problémem ale není kůrovec

Borovice rychle následují smrky, jejich problémem ale není kůrovec

Problémů mají naše původní borovice lesní více, než by se dalo předpokládat. Buď jak buď, začaly usychat, z části kvůli nevhodné výsadbě na nevhodných místech, z části proto, že již nedosáhnou svými kořeny na podzemní vody. Navíc jsou místně vytlačovány invazní borovicí vejmutovkou, která je na seznamu invazních druhů v ČR a skutečně dovede porostům tradičních borovic i jiných dřevin škodit. Mladé sazenice borovic, které měly nahradit monokulturní smrkové porosty, pro změnu likviduje klikoroh borový.

Nový český vynález ukládá energii do písku a zase ji z něj získává. Slibuje nulové provozní náklady

Nový český vynález ukládá energii do písku a zase ji z něj získává. Slibuje nulové provozní náklady

Čeští vývojáři vyvinuli unikátní řešení vytápění. A nejen vytápění. Nový otopný a energetický systém pro rodinné domy i velké průmyslové podniky funguje na principu akumulace tepla v písku. Takto akumulovaná energie prý dovede za určitých podmínek vytápět vnitřní prostory a ohřívat teplou užitkovou vodu prakticky za nulových provozních nákladů po dobu životnosti zařízení v délce padesát let. Ovšem počáteční investice není malá. Je otázkou, zda jde o další příspěvek v panoptiku možností, nebo o řešení, které obrazně řečeno dobude svět. Základní problémy má nyní dva: pořizovací cenu a... samotný písek.

Špačkobraní, každoroční bitvy bez vítězů. Bojiště jižní Morava, válka obranného charakteru

Špačkobraní, každoroční bitvy bez vítězů. Bojiště jižní Morava, válka obranného charakteru

Sotva jsme zaparkovali auto u první benzíny za Znojmem, vykřikl nejmladší syn: „Vidíte to hejno?“ Z pole se zvedala masa tělíček, která tvořila ve vzduchu stále se přelévající a měnící obrazce. Dokonale synchronizovaná živá hmota. Tu zase usedli a pak hned, jako jeden muž, sborově vzlétli. Tady ale zrovna nebyly v okolí žádné vinice a tak vládlo docela ticho, žádné dunění, jen špaččí štěbetání tisíců neuvěřitelně rychlých hlasivek. Prý stokrát rychlejších svalů než jaké ovládají lidské mrkání očního víčka. Sotva jsme ale zastavili ve vsi, kde jsme měli být týden ubytováni, pumelice za pumelicí, každých pár vteřin, někdy se zdálo, že každou vteřinu. Rány jako by se poblíž odvíjela lítá bitva na život a na smrt.