Kvetoucí orsej jarní (Zdroj: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 11 fotek

Orsej jarní neboli babí pysk je bylina, která dříve léčila kurděje, bradavice a hemeroidy, později se však upustilo od její aplikace na pokožku, protože mohla způsobovat nepříjemné puchýřky. Nedoporučuje se dokonce ani trhat. Stejně tak se upustilo od konzumace, protože je prostě jedovatá. Od středověku se tato rostlina používal jako účinný prostředek pro zastavení krvácení, proto také fungovala pro svou svíravou schopnost právě na hemeroidy. V každém případě jde však o krásně kvetoucí bylinku s pohlednými vejčitými listy, ke které se ale musíme sklonit hodně nízko, stonky nemá vyšší jak 15 cm. 

Možné jarní záměny

Orsej jarní (Ficaria verna), babí pysk, ale také iskérka, zlatníček a májíček. Každoročně tato bylinka z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) rozkvétá na jaře na vlhčích místech smíšených lesů, luk, parků, ale i zahrad. Splést si ji lze s kvetoucím blatouchem bahenním (Caltha palustris), sasankou pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides) a při pohledu hodně z dálky i s kvetoucí smetánkou lékařskou (Taraxacum officinale) či vlaštovičníkem větším (Chelidonium majus). Zlatavého kvítí jara je prostě vícero. Nejpodobnějším druhem orseji jarní je orsej blatoucholistý (Ficaria calthifolia), který má však nekořenující lodyhy a neolistěné květní stopky.

Blatouch bahenní (Zdroj: Shutterstock)
Blatouch bahenní (Zdroj: Shutterstock)
Sasanka pryskyřníkovitá (Zdroj: Shutterstock)
Sasanka pryskyřníkovitá (Zdroj: Shutterstock)
Vlaštovičník větší (Zdroj: Shutterstock)
Vlaštovičník větší (Zdroj: Shutterstock)
Smetánka lékařská (lidově pampeliška) (Zdroj: Shutterstock)
Smetánka lékařská (lidově pampeliška) (Zdroj: Shutterstock)

U nás se orsej jarní objevil v zahradě sám od sebe, stejně tak ženě na kraji zahradnictví v záhonu s levandulemi, kde se bylině zalíbilo a rychle se rozšířila. Byť nejde vůbec o místo s vlhčí půdou, pouze byla dobře zamulčovaná. Opodál kvetou vzácné žluté petrklíče hned vedle sasanky hajní, blatouchu okolo potoka ústícího do rybníčku a také fialek. Okus dál vykvetl letos už podruhé na utužené půdě podběl a samozřejmě si říkají o místo na slunci zlatavě kvetoucí pampelišky. Ty právě začínají na loukách a trávnících dominovat spolu se sedmikráskami.

V USA a Kanadě invazní druh

Drobnější zlatavé kvítky orseje vyrůstají na stoncích z velkého množství samostatných, lesklých a vejčitých listů. Stonky nebývají delší jak 15 cm (obvykle jen 6 až 10 cm), jde tedy o bylinku drobnou, s mnoha žlutými okvětními lísky, která tvoří často husté koberce. To je také důvod, proč tuto rostlinu vnímají v USA a Kanadě, kde není původním druhem, jako invazní, vytlačující některé místní druhy. Na severoamerický kontinent se orsej dostal jako okrasná rostlina, velmi rychle však překročil hranice zahrad a parků. V Evropě je ale orsej jarní včetně našeho území bylinou původní. Navíc zde nepáchá mnohé zlo, ke konci května mizí květy s lodyhami a nakonec i listy a trvalka se zatahuje do malých hlízek, v jejichž podobě přečká do dalšího jara.

Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)
Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)
Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)
Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)

Mouka nebeská

Obzvláště po silných deštích se hlízky někdy objeví na povrchu země. Barvu mají špinavě žlutou a tvar obilného zrna. Proto vesničané říkali dříve těmto hlízkám obilí spadlé z nebe, v době hladu a drahoty je sbírali a vyráběli z nich mouku bohatou na škrob, ze které pekli chléb. Říkalo se též "mouka nebeská" a svého času byla plnohodnotnou náhradou mouky obilné.

Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)
Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)

Přirozeně rozšířen po celé Evropě

Orsej jarní je přirozeně rozšířen téměř po celé Evropě, od Islandu až po Malou Asii a Kavkaz. Na našem území roste od nížin po podhůří, v horách je již vzácný. Nejčastěji se vyskytuje ve vlhčích typech listnatých lesů, ale i na loukách, v křovinách, parcích a zahradách. A vězte, že když vám v zahradě náhle vykvete, už zde pravděpodobně zůstane. A zcela zadarmo.

Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)
Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)

Jedovatá je bohužel celá rostlina

Zajímavé je, že největší jedovatosti rostlina nabývala podle tradičních pověr až s květem, čerstvé jarní výhonky a listy byly dlouho vnímány jako bezpečné. Listy mají navíc vysoký podíl vitamínu C, což byl právě důvod přidávání do jarních salátů v podobě prevence kurdějí. Dnes však již víme, že jedovatý glykosid ranunkulin obsahuje celá rostlina a stále, byť v proměnlivém množství. Ten působí dráždivě, při požití způsobuje záněty ústní dutiny a při větším objemu konzumace může vést až k zástavě dechu a smrti. Konzumaci proto nelze díky novým poznatkům vůbec doporučovat. Ovšem kochat se v zahradě či při toulkách přírodou krásnými zlatavými kvítky, to nikomu neublíží. Naopak vlije po zimě radost do mysli a život do žil.

Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)
Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)

A když si vyrazíte ven třeba s přáteli a někdo řekne: „Hele, tady kvete blatouch,“ snadno rozeznáte, že jde právě o orsej jarní, protože mezi mokřinou a vlhčí půdou je velký rozdíl, stejně jako mezi blatouchem a orsejem. Akorát může jít též o orsej blatoucholistý. Když tedy své poznávací schopnosti zredukujete na slovo orsej, chybu neuděláte. A pozor, slovo orsej je rodu mužského neživotného.

Zdroj: Wikipedia, kvetenacr.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, medium.seznam.cz, botany.cz

Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)
Orsej jarní (Zdroj: Shutterstock)