Nakolik si považujete květy vámi vypěstovaných rostlin? Jak vysoce stavíte hodnotu jejich relativně pomíjivé krásy a kolik jste ochotni zaplatit za to, že si do své sbírky pořídíte nějaký naprostý botanický unikát?
Kde se poprvé „potkali“ Oldřich Nový, Nataša Gollová a režisér Martin Frič? Ta otázka, která na první poslech připomíná filmový kvíz o uvolněných komediích stříbrného plátna, může nad očekávání silně rezonovat i mezi zahradníky. Jak totiž sami dobře víte, ve filmu Eva tropí hlouposti jsou herci až ti druzí. Jde tu hlavně o růže. A ne jen o nějaké obyčejné růže, ale růže továrníka Záhorského, na jejichž pěstování prý má existovat nějaký tajemný recept.
Stranou ponechme, jak dobře nebo špatně je ta komedie zpracovaná. Jisté je, že své diváky si našla. Také proto, že jim námět nějaké „vzácné a nevšední“ rostliny k pěstování přišel blízký. Češi, ať už to přiznávají či nikoliv, jsou totiž pravověrným národem zahradníků. A byť nám minulost nenadělila zámořské kolonie, odkud bychom si mohli zavážet exotické rostliny, vždy jsme usilovali o to, že chceme mít ve své vlastní sbírce nějakou tu botanickou mimořádnost. Něco, co roste jenom nám. Něco, s čím se můžeme chlubit před méně šťastnými nebo méně úspěšnými sousedy.
Geografická poloha Česka, zasazeného uprostřed evropského kontinentu, nás ale uchránila od většiny historických zahradnických trendů a mánií, které k nám většinou dorazily se značným zpožděním. Nikdy jsme tak nezažili opravdovou horečku shánění tulipánových cibulek (která položila ekonomiku Nizozemska); šílenství kolem orchidejí (vedoucí k boomu energeticky nehospodárných skleníkových zahrad v klimaticky nevlídné Británii) nebo přírodu devastující sběratelskou mánii kaktusovou či masožravkovou. Jsme tedy pořád relativně normální. I proto vám nejspíš přijdou následující zkazky o nejdražších květinách světa k neuvěření.
Milionová růže
Na světě totiž skutečně existují lidé, co jsou schopni za opravdu šílené peníze pořizovat ty nejnemožnější rostliny k pěstování. Byť by se z jejich krásy měli pyšnit jen jednu sezónu, pár dní nebo třeba jen jedinou noc. Ty naše neexistující filmové Záhorského růže by se mezi nimi asi neprosadily. Přišly by jim až příliš obyčejné. Minimálně třeba ve srovnání s odrůdou růží zvanou Juliet.
Ty byly vůbec poprvé představeny šlechtitelem Davidem Austinem v roce 2006. Když byly slavně uvedeny, s neuvěřitelnou pompou, na květinářské výstavě v Chelsea, byly světu prezentovány jako vyústění jeho patnáctileté mravenčí práce. Ne že by byly ošklivé, to určitě ne. Jejich meruňkově zabarvené okvětní lístky působily roztomile. Z jejich ceny ovšem přecházel zrak víc.
Šlechtitel Austin totiž vyčíslil, že ho „vývoj“ růží Juliet přišel za ta léta v přepočtu na tři miliony liber. V přepočtu skoro pětaosmdesát milionů korun. Pochopitelně, že z toho chtěl něco mít. Své křížence, podobně jako ten náš filmový recept, nakonec odprodal v aukci za 10 milionů liber. Tedy zhruba 285 milionů korun.
Varieta Juliet se tehdy stala nejdražší vyšlechtěnou krasavicí, tou nejdražší růží celého světa. A do značné míry to o ní platí dodnes. Pokud byste o ni snad sami měli zájem, jedna podnož vás přijde na 6000 liber. Asi 170 000 korun. O tom, že jí k transportu do vlastní zahrádky budete muset zaplatit i speciální přepravní kontejner, doprovod a letenku, nepochybujte.
Růže Juliet je příkladem rostliny, která neslouží jako doprovod daru v podobě šperku. Například zásnubního prstenu. Ale je to květ, který vzhledem k jeho ceně můžete doprovodit šperkem. A ten prsten s kamínkem budou v tom páru lacinější, než růže samotná.
Orchidea vytvořená člověkem
Zkazka o předražené růži samozřejmě udělala ve světě pořádné tsunami a pěstitelé se najednou začali předhánět v tom, kdo nabídne ještě dražší a exotičtější rostlinnou krasavici. A pochopitelně, že se nenechali zahanbit ani milovníci orchidejí.
Zprávám o tom, že se někteří zvláště náruživí pěstitelé orchidejí neštítí zorganizovat celou expedici do pralesů, jen aby získali svůj vytoužený exemplář, nenechali nic dlužní. Jejich odpovědí na astronomickou cenu růže Juliet se totiž stala Shenzhen Nongke. Co to je?
Orchidea, kterou nevytvořila příroda v tradičním slova smyslu, ale lidé. Přesněji řečeno čínští výzkumníci z univerzity v Šen-čenu. Prokřížená varieta, kombinující vlastnosti celé série orchidejí. Její „vývoj“ – musíme říkat vývoj, o pěstění to selektivní šlechtění zase tolik nebylo – zabralo týmu badatelů osm let. A výsledek?
Nádherná orchidea s jemnými křehkými kvítky. Oči nadšením se vám nejspíš, pokud sami nejste pěstitelé orchidejí, rozzáří až při zmínce o její ceně. Na aukci byla přeprodána v přepočtu za 1,7 milionu juanů. Necelých 5,5 milionu korun. Stala se – od kusu – tou nejdražší prodanou rostlinou vůbec.
Pochopitelně, že byla a stále je vnímána spíš jako „investiční“ rostlina. Symbol společenského postavení. Když už něco takového doma budete mít, nebudete to rozdávat na potkání, jako můrovníky nebo motýlovky. Je to něco, co máte ve speciálním dobře zabezpečeném skleníku, stará se o to tým zahradníků a ukazujete to nanejvýš přátelům během banketu.
K unikátnosti Shenzhen Nongke navíc přispívá to, že skutečně rozkvete jen jednou za čtyři až pět let. Takže si na potěšení z jejího plného květu musíte ještě hezky počkat.
Nabídka s ručením omezeným
Shenzhen Nongke přitom utekla o řádný kus v pořadí od dosud druhé nejdražší (přírodní, člověkem nešlechtěné) orchideji, pocházející z Malajsie. Paphiopedilum rothschildianum. Ta je nazývána Zlatem z Kinabalu, a „k dostání“ byla pouze na území národního parku Kinabalu.
Časy, kdy jste si ji nějakým záhadným způsobem mohli sehnat na internetu, v přepočtu za 140 000 korun, jsou už dávno pryč. Její vývoz z chráněného území je přísně zapovězený. Pokus ukrást ji z chráněné a ostře sledované přírodní lokality, nebo snaha propašovat ji z Malajsie ven, může dnes snadno vyústit v této zajímavé zemi v doživotní kriminál a/nebo trest smrti.
Takže se počet Zlatíček z Kinabalu, která jsou někde v oběhu, dá považovat za přísně limitovaný.
Což ale šroubuje její sběratelskou cenu hodně vysoko. Dá se totiž odtušit, že těchto orchideí se mezi sběrateli nachází jen omezené množství, a to se navíc meziročně snižuje, spolu s tím, jak staré nebo nedostatečně opečovávané rostliny odchází na věčnost.
Protože jde o ohrožený druh, oficiálně se s nimi už moc obchodovat nedá. A tak se o současné hodnotě této botanické specialitky dá jen spekulovat. Už to nebudou statisíce, spíš asi miliony korun.
Kaktusáři vrací úder
V soupisce těch nejdražších květů nám pochopitelně nesmí chybět ani „Rostlina z Kadupulu“. O níž se často píše jako o „květině s nevyjádřitelnou cenou“.
Co to je? Krása nesmírná a kaktus v jedné podobě. Latinsky se nazývá Epiphyllum oxypetalum, a v českém taxonomickém systému bychom ho řadili někam mezi listokvěty nebo fylokakty. Podivné kaktusy bez trnů, které mají ploché listy.
Doma je tahle rostlinka v pralesích Srí Lanky, kde si roste epifyticky, přisedlá na kmenech stromů. Co ji činí tak unikátní? To, že kvete. A že ty bělavé kvítky jsou moc hezké. Navíc vonící lehce opojně, po jasmínu. Ale jak už asi tušíte, jen to by jí ke slávě nestačilo. Titul Královna noci si Rostlina Kadupulu vysloužila proto, že ty kvítky se objevují pouze jednou. A to v čase přibližně mezi desátou noční a půlnocí. Celá ta paráda netrvá déle než hodinu.
Hodina jí prostě k životu stačí. Poté odkvete a seschlý květ za úsvitu odpadne. Ale těch přibližných šedesát minut, to je prý jako dotek božské dokonalosti. Vyvrcholení rostlinných (a též zahrádkářských) fantazií. Symbol ideálu. S hlubokým kulturním přesahem: Ve srílanských a buddhistických tradicích je tento květ považován za posvátný, ztělesňující božské požehnání a duchovní probuzení.
A jak se to tedy má s její nevyjádřitelnou cenou? Ta pramení z toho, že celá rostlina je příliš křehká na to, aby se dala odstřihnout, naroubovat nebo přesadit jen tak někam jinam. I když je její šíření možné, mimo srílanské pralesy většinou nekvete. A když už kvete, tak opojně nevoní. Existuje řada napodobenin, kvetoucích, ale originály to nejsou. A ten originální květ je tak prchavý, nekonzervovatelný, že je nemožné jej nějak komerčně zpracovat, uchovat.
Pokud podstoupíte nemalé strázně a dobrodružnou výpravu s průvodci do pralesů, se štěstím můžete Královnu noci uvidět kvést v jejím přirozeném prostředí. Ale jen na chvíli. Tu chvíli si můžete zapamatovat na celý život. Ale nemůžete ji vlastnit. A to činí květ Rostliny z Kadapulu tím vůbec nejvzácnějším. Je to zážitek. Pomíjivá krása, na kterou se nedá nalepit cenovka.
Zdroj: DarceyFlowers.com, rosaholics.com, serenataflowers.com