Stinné zahrady jsou velkou výhrou v létě za největších veder. A když už ne celé zahrady, pak alespoň stinné kouty zahrad. Po zbytek roku jsou ale spíše pro zlost. Co když navíc chcete, aby byla vaše zahrada stále zelená a přitom pestrá? Nejen odstíny, panašováním a tvarovými projevy své zeleně, ale i květy? Co v ní pěstovat? Možností se nabízí nečekaně mnoho.
Stinné zahrady a stinné kouty zahrad vlastně nejsou žádnou pohromou. Když pomineme přednost stínu a chladnějších míst na pozemku za největších letních veder, je možné vytvořit i ve stínu nádherná zákoutí, okrasné záhony a jiné okrasné prvky, dokonce i bohatě kvetoucí. Spousta rostlinných druhů totiž stín nebo polostín preferuje. A dokonce na stinnějších stanovištích mnohé rostliny dovedou i bohatě vykvést.
)
Nějaký stín potřebujeme, jindy ale může být v zahradě stínu až příliš
Ještě předtím, než začnete výsadbu ve stinné zahradě plánovat, je třeba pořádně promyslet, kde je stínu nejvíce, kde méně, jak je zahrada orientovaná vůči světovým stranám a co zahradu z které strany nejvíce stíní. Bez pozorování to nepůjde a klidně si tvar zahrady zakreslete na papír a vytvořte si zóny. Samozřejmě si na papír také vyznačte světové strany a mějte na paměti, jak se slunce pohybuje vůči vaší zahradě po obloze. Důležité je také zohlednit vysoké letní slunce a nízké zimní. Proč? Protože třeba severně orientovaná zahrada, která je od jihu stíněna kusem lesa, bude v zimě doslova temná. A temnější zákoutí se stanou ještě temnějšími. Možná by právě takové zahradě prospělo temná zákoutí úplně zrušit. Naopak zahrada přímo vystavená na mírnějším svahu směrem k jihu by kvůli letním vedrům potřebovala, abyste nejstinnější místa vytvořili. Čili není to jen o stinné zahradě, ale také o tom, že nějaký stín potřebujeme a o tom, že jindy může být v zahradě stínu až příliš.
)
)
Nesmrtelným břečťanem to začíná, ale zdaleka nekončí
Vlastně ne břečťanem, ale mechem a kapradinami. Ne kvůli pohádkám z mechu a kapradí, ale jednoduše proto, že na dostatečně stinných a vlhkých místech se mechu a kapradí báječně daří. A vy si s jejich pomocí vlastně vytvoříte kousek pravé přírodní divočiny. Kdyby vás náhodou napadlo ohrnout nos třeba nad mechem, navštivte Japonsko, zemi mechoznalců. Přejde vás to. Přidáte ještě nějaké konifery (nižší okrasné jehličnany), zajistíte dostatečně kyselou půdu a malý kousek miniatury lesa je na světě. Když to celé ještě umocníte jedním či více vzrostlými jehličnany, jejichž průběžně padající jehličí bude stabilně okyselovat půdu, vytvoříte místo, kam se schováte v létě za největšího vedra. A pozor, pokud chcete pěstovat kapradiny, nestříhejte jim odumřelé listy. Proč? Na jaře chrání mladé výhony a v létě nahrazují mulčovací vrstvu.
A co zmíněný nesmrtelný břečťan? Na místech s trvalým stínem je břečťan (Hedera) ideální. V jakékoli podobě listů včetně panašování. Navíc dovede dost rychle obrůst i vysoké nevzhledné stěny, po stromech se šplhá až do korun, břečťan je u nás mezi liánami (popínavými rostlinami) králem stínu. Lián jinak existuje spousta druhů, ale pro naše klimatické podmínky se většina z nich nehodí. Liány tropů jsou v našich zahradách nepoužitelné, pěstovat je lze leda tak v bytech v květináčích.
)
)
Břečťan je navíc naprosto nenáročný, sice má rád humózní půdu, ale nepotřebuje ji, dojde si svými kořeny pro vodu a výživu i na rumišti. Jediné, co mu vyloženě vadí, je půda příliš suchá. Přesto ale zřejmě poroste i na takovém stanovišti. Po stálezeleném břečťanu navíc nezbývá ani mnoho odpadu. A to, co z rostlin průběžně opadává, se rychle přemění na mulčovací vrstvu a později na humus, živiny. Po břečťanu prostě není třeba uklízet. Břečťan je navíc i půdokryvný, proto se může stát řešením na místech, kde neroste trávník a rychle se zaplňuje mechem. Pokud takový povrch břečťanem poroste, můžete po něm bez výčitek svědomí chodit, břečťanu neublížíte. Na výběr je přitom obrovské množství různých kultivarů, ze kterých si můžete namíchat hodně pestrou břečťanovou směsici. Břečťany mohou být velkolisté, drobnolisté i s miniaturními listy, jejich listy mohou být temně zelené, světle zelené, panašované bíle či zlatě. Mohou být rychle i pomalu rostoucí.
)
)
Další půdokryvné rostliny místo trávníku
Řešení do stínu je i pro tento případ spousta. Mnohé půdokryvné rostliny zároveň zpevňují půdu ve svazích. Pěstovat můžete místo trávníku například mechovec (Cotula squalida), bedrničku (Acaena), barvínek (Vinca minor), tlustonitník (Pachysandra terminalis), úrazník šídlovitý (Sagina subulata), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), hluchavky (Lamium maculatum), škornice (Epimedium), třezalku kalíškatou (Hypericum calycinum) a jiné skromné krásky, kterým nevadí, že se spíše krčí při zemi.
)
Co patří pod stromy? Rododendrony!
Stín sice chtějí spíše mírnější, ale nevadí jim i stinnější stanoviště. Nejlépe se jim však daří pod korunami obrovských, statných, starých stromů. S řidšími i hustšími korunami. Řeč je o pěnišnících (Rhododendron), respektive rododendronech, azalkách. Všechno jsou to synonyma, ale česky je správný oficiální název pěnišník a slovo rododendron jsme si počeštili z latiny. Rododendrony se v zahradě stanou nejvýraznějšími jarními dřevinami, ale pozor, vyžadují pro své pěstování rašelinu a mladé rostliny je třeba bohatě zalévat. Pokud pak začnou okolo nich vylézat ze země květy sněženek, bledulí, krokusů (šafránu), tulipánů, narcisů a dalších na jaře kvetoucích cibulovin, bude to opravdová pastva pro oči. Cibuloviny totiž na jaře kvetou v době, kdy nejsou opadavé dřeviny nad nimi olistěné. A to znamená, že právě cibuloviny mají pro své kvetení dostatek sluníčka. Díky sluníčku se rozzáří a v něm se budou jejich květy lesknout. Do polostínu se spolu s pěnišníky hodí také čemeřice (Helleborus) a vilíny (Hamamelis), které pokvetou ještě v zimě.
)
Rostliny do stínu
Psát bychom o nich mohli spousty řádek, stránek, knih. Proto jenom krátký a hodně neúplný seznam. V polostínu určitě neuděláme chybu s plicníky (Pulmonaria), konvalinkou vonnou (Convallaria majalis) a kakosty (Geranium), což jsou vlastně luční květiny. V plném stínu se bude výborně dařit bergéniím (Bergenia), jejichž tuhé listy se na podzim částečně vybarví do krvavě rudé barvy. Určitě nesmíte zapomenout na bohyšky (Hosta), které i působivě kvetou, stejně jako na něžně kvetoucí sasanky (Anemone), moc pěkné jaterníky (Hepatica), vlhkomilné čechravy (Astilbe), ale i modře kvetoucí alpské hořce (Gentiana).
 a náprstník (Zdroj: Shutterstock))
Navíc můžete trvalky doplnit i kvetoucími letničkami v nádobách, třeba fuchsiemi (Fuchsia), lobéliemi (Lobelia Erinus), begóniemi (Begonia) a také durmany (Datura). I když právě durmany stačí na zimu seříznout, dát do teplejšího prostředí a na jaře zase obrostou.
Z kapradin si můžete vybrat stálezelenou žebrovici různolistou (Blechnum spicant), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), nádherný pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), podezřeň královskou (Osmunda regalis), sleziník (Asplenium scolopendrium) a osladič obecný (Polypodium vulgare).
Z dalších rostlin můžete sáhnout po kontryheli měkkém (Alchemilla mollis), prvosence bezlodyžné (Primula vulgaris), kopytníku evropském (Asarum europaeum), zvoncích (Campanula spec.), fialkách – resp. violce vonné (Viola odorata), liliích (Lilium), orlíčcích (Aquilegia), kamzičníku (Doronicum orientale) a dymnivce (Corydalis lutea). Z okrasných travin neuděláte chybu třeba s ostřicemi (Carex).
Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, idnes.cz
)
