Pokud to náhodou nevíte, lasagne jsou typicky neapolské široké těstoviny. A využívají se nejčastěji pro přípravu stejnojmenného pokrmu – lasagna – který vypadá tak trochu jako tradiční české šunkafleky, jež vyrobil kuchař s obsedantně kompulzivní poruchou. Případně jako známé zapečené francouzské brambory stejného původu.
V té italské chuťovce jsou totiž velmi úhledně srovnány vrstvy těstovin, bešamelové omáčky a mletého masa (potažmo jiných přísad). To pravidelné vrstvení je ale pro tenhle pokrm charakteristické.
Ptáte se, co to má probůh společného se zahradničením? Jedním z horkých trendů, který se připomene časně na jaře, je totiž výsadba na lasagnový způsob. Třeba do tzv. lasagnového záhonku. Zní to podivně, ale podobně jako ta italská chuťovka to obojí má velmi stravitelný a vizuálně perfektní výstup.
)
Záhonek pro ty, co rádi pořádek
Začneme od toho lasagnové záhonku, v němž se názvu navzdory nenachází žádné těstoviny. Je to celé o přípravě plochy pro výsadbu, která vzniká vrstvením různých druhů organického materiálu. Vše se postupně rozkládá, takže se ta půda průběžně vyživuje. Metoda nevznikla na dohled Neapole, ale na severu Ameriky. Vychází z postupů, které v praxi aplikovali tamní indiáni. A celý postup nesmírně v roce 1955 proslavila etnografka a zahradnice Ruth Stoutová.
)
Napsala o něm totiž knihu s chytlavým názvem: Jak zahradničit bez bolavých zad. V ní poměrně úmorně popisuje proces vrstvení organického materiálu stále dokola, takže se tomu o čtyřicet let později zasmál další propagátor alternativního zahradničení, Pat Lanza. A v nadsázce to nazval lasagnovým zahradničením. Název se, pro svou názornost, docela zažil. Stejně jako tahle metoda, která slibuje zahradničení téměř bez okopávání, kypření. A hlavně bez pletí.
Že by se v lasagnovém záhonku nedržely plevele? Ano i ne, zní odpověď. Finta je v tom, že v půdním substrátu, ve formě semenné banky, vždycky nějaké ty semínka plevelů zanesená jsou. Ale lasagnový záhonek vytváří takové podmínky (převážně činností rozkladných bakterií, mikroorganismů, hub, enzymů), že plevelům nedají šanci vyklíčit a prorazit. Když se už-už chystají na povrch, přijde zahradník a nastaví na záhonek další lasagnovou vrstvu.
Tedy vrstvy. Existují totiž tři základní typy vrstev.
)
Velmi pravidelné vrstvení
Nejprve něco, co udusí trávu a plevel. Ta první je obvykle tenká vrstva obyčejných „papírových“ novin, papírů ze skartovačky či papírové lepenky. Nic s velkou gramáží anebo lakovaným papírem. Pokud saháte po kartonu, neměl by to být karton s hladkým povrchem. Vážně se neptejte, kde zrovna tohle indiáni sháněli.
Druhá vrstva je o organické hmotě. Proto se jí také říká dusíkatá. Většinou je to několikacentimetrová síla nasekané trávy, čerstvého listí, zbytků, hnoje. Mohou to být i odpady z kuchyně, jen prý tedy bez masa. A třetí vrstvou je organická „uhlíková“ vrstva. Sušené listí, sláma.
Tuhle svatou trojici lasagnového záhonku můžete vrstvit do omrzení. V přibližně 50 centimetrech vrstvení by se každá z těch tří vrstev měla opakovat alespoň pětkrát. Papírový předěl je vždy třeba dobře zalít. A až je to celé hotové, nechává se to šest měsíců zrát. Na příští jaro tedy zakládáte už na podzim.
A až je připraveno? Máte lasagnový záhonek, ve kterém neraší plevele. Máte úživný substrát, který průběžně regeneruje živiny. Dobře drží vlhkost, a díky rozkladu organické hmoty taky trochu „přihřívá“ odspoda. To znamená, že je záhonek způsobilý k časné výsadbě.
)
Nabízí se otázka, jestli je lasagnový záhonek podobný německé hügelkultur. Zastánců lasagnových záhonků ale tuhle otázku raději neklaďte, cítili by se dotčení. Samozřejmě, že je to něco úplně jiného! V hügelkutur se pracuje se dřevem, a průřez tím německým vrstveným záhonkem jasně ukazuje, že se směrem k vrcholu průměr větví zmenšuje. Je to od velkých klád po větvičky. Zatímco poctivý lasagnový záhonek je bez dřeva, a jeho vrstvy jsou na průřezu složené z přesně a pravidelně vrstveného materiálu.
A co o tedy je to výsadba na lasagnový způsob?
)
Je to cesta, jak si pojistit, že vám na jarním záhonku pořád něco pěkného pokvete. Na tom samém místě se postupně prostřídá hned několik druhů mimořádně krásných jarních rostlin. Které budou postupně vyrážet z cibulek. Načasované k růstu tím, jak je navrstvíte na sebe.
Představte si v hloubce deseti centimetrů nasázené cibulky krokusů. Krása, že? Jenže pět centimetrů pod nimi jsou už nachystané cibulky tulipánů. A v poslední vrstvě, o dalších pěti centimetrů hlouběji (tedy ve dvaceti centimetrech) jsou uchystané cibulky narcisů. Jak to funguje? Perfektně!
Na jednom místě vám totiž vzejdou ty nejkrásnější jarní květy, které spolu budou dobře růst – ale jinak by se kvůli odlišné době květu „minuly“. Dá se to dělat i s hyacinty, modřenci. Z plochy jednoho záhonku tak vytěžíte maximální efekt. Když budete sadit na lasagnový způsob.
Zdroj: ČeskéStavby.cz, FamilyHandyman.com, TheSpruce.com, Miracle-gro.com
