Kolega napsal: „Mohl bys, prosím, připravit nějaký trefný článek (a k němu kvíz) na téma současné české architektury?“ No jo, ale co je vlastně současná česká architektura? Architektů, dobrých architektů, je u nás spousta, ale jak všichni dobře ví, přece jen jsme „malý“ český plácek s omezenými možnostmi. A odkazovat se pořád na avantgardu 20. století a dokonce ještě starší architekturu, to už přece nemá smysl. Je současná moderna vůbec současnou, z čeho vychází a kam směřuje? Jak se vůbec dnes navrhuje a staví?
Pojem obecný, sahající až do začátku 20. století
Na současnou (moderní) českou architekturu panuje více názorů, ale v jedné věci se vesměs shodnou všichni. Jde o pojem obecný, který dnes zahrnuje mnoho více či méně samostatných architektonických stylů. Nelze tedy hovořit o stylu, ale směsici stylů, která má kořeny někde na začátku 20. století. Od té doby bylo zprvu revolučním jevem a později už běžnou, až průmyslovou praxí, zjednodušování forem a eliminace nadbytečných ornamentů.
)
Architektonické experimenty
Nově vzniklé Československo procházelo po roce 1918 velkorysým růstem a s tím souvisely i architektonické experimenty. Art deco a kubismus, konstruktivismus, funkcionalismus. Obzvláště Praha se stala významnou evropskou stavební metropolí, ovšem jedno z nejslavnějších děl tehdejší doby bylo postaveno v Brně. Vila Tugendhat navržená architektem Josipem Plečnikem, zapsaná na Seznamu UNESCO, je neustále skloňována. Jako by nebylo ničeho jiného. Ano, její autor posunul myšlenku o vztahu krásy a funkce na novou úroveň, jeho dílo tehdy porušovalo všechny dobové architektonické i společenské konvence. Jenže jedna vila v Brně, to přece není to hlavní z moderní české architektury. Natož architektury současné. Po téměř sto letech. Jaká je ale právě současná architektura?
)
)
Žádný hlavní proud...
Když si člověk položí tuto otázku a začne hledat odpověď, po čase zjistí, že svým způsobem žádná. Totiž v tom smyslu, že neexistuje žádný všeobecně uznávaný styl, natož revoluční, žádná hmota valící se ze školních lavic a přednáškových sálů až do našich měst a obcí, do krajiny. Prostě nic nového pod sluncem a nic hlavního, žádný hlavní proud. Něco se ale přesto děje a je toho dost. Současná architektura, to je funkcionalismus zároveň s brutalismem, ne náhodou jsou brutalistní stavby éry socialistického realismu dnes oprašovány, do polévky přidáme kubismus a art deco (rondokubismus), výše jsme je nevzpomněli náhodou, zapomenout nesmíme na konstruktivismus a bruselský styl. No a pak jsou zde různé odnože a přívlastky k těmto stylům. Polévka ale ještě stále nemá příliš chuti.
Dosolit, dopepřit
Proto přidáme všechny možné inspirace dovezené ze všech možných koutů světa. A často jde o inspirace přírodou, nikoli přímo architekturou. Pak je zde jedna ohromná masa, která si říká typová výstavba především rodinných domů. Nepopsatelné, nedešifrovatelné, najdete tam všechno i nic. Hlavní členění je na dřevostavby a domky zděné a nejdůležitější je většinou cena. Tomu odpovídá jednoduchý, kompaktní tvar, jednoduché dispozice, úspora užitné plochy i materiálů. A také úspora na plochách pozemků, které jsou nesmírně drahé. Odsud radši pryč, to většinou není současná architektura, ale řešení problémů s bydlením. Novodobé králíkárny na satelitech měst a domky vtěsnané na malé pozemky jako kůlny, v lepším případě chaty či zahradní domky.
)
)
Rekonstrukce se svázanýma rukama
Další ohromnou skupinou jsou rekonstrukce budov, především těch historicky cenných. Ty mnohdy přináší skvělé nápady a citlivá řešení, o přelomovou architekturu však nejde a ani nemůže jít. O to více se však autoři často vyřádí v interiérech. Jenom škoda, že u nás neplatí například portugalské pravidlo památkové péče, kdy musíte při rekonstrukcích a přístavbách buďto pečlivě dodržet všechna tvarová i materiálová specifika lokální architektury, nebo se musíte naopak vydat cestou přísného kontrastu. A máte volné ruce! Velmi citlivé především vůči mladým lidem, kteří požadují změny.
Reflexe globálních trendů
Současná česká architektura, to je vlastně reflexe globálních trendů včetně politického a úředního diktátu klimatické změny. Hovoří se o udržitelnosti, ekologii, minimalistickém designu, funkčnosti, čistých liniích, velkých prosklených plochách a využití obnovitelných zdrojů. Od postkomunistické transformace jsme se posunuli k něčemu, co se dá nazvat inovativními projekty. Odborně se hovoří o kombinaci tradic s nejnovějšími trendy, ale nemohu si pomoci, stále mi to zní hodně socialisticky.
Věhlasná jména
I tomu se však někteří architekti svým způsobem vymykají. Například dnes uznávaní architekti Eva Jiřičná, Jan Kaplický, Josef Pleskot a Martin Rajniš. Když si posvítíme na tato jména blíže, Eva Jiřičná je považována za průkopnici skleněné architektury známou svými inovativními návrhy schodišť a interiérů, Jan Kaplický pro změnu založil Future Systems a je autor futuristických návrhů inspirovaných přírodou, bohužel však byl do své smrti v Čechách uznáván spíše teoreticky a jeho Blob ani Rejnok nespatřili světlo světa. Vlastně v Česku nepostavil skoro nic. Proč? Na to se dá odpovědět jenom těžko. Ovšem v říjnu 2008 Kaplický odmítl přijmout cenu od ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury „za mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma i v zahraničí“. V dopise tehdejšímu ministru Jehličkovi uvedl: „ … vaše ministerstvo i vláda znemožňují prosadit můj příspěvek k české kultuře a architektuře…“
)
)
A pak je zde Josef Pleskot, který je známý citlivými rekonstrukcemi historických budov a Martin Rajniš, specialista na současnou bytovou architekturu. Tito čtyři významní a stále skloňovaní autoři (včetně Wikipedie) nemohou spolu vytvořit jeden architektonický proud. A víte co? Ono je to vlastně dobře. Žádnou obdobu řeky Nil nepotřebujeme.
)
)
Zaměření na materiály a technologie
Česká architektura, tedy ta současná, je především o zdařilých ojedinělostech, jako celek je velmi vitální, tvořivá a snaživá, ale žádné světoborné výstřelky nečekejte. Tedy až na výjimky. I ty jsou však již často historičtějšího charakteru. Když se někde píše o architektuře a vile Tugendhat, píše se obvykle i o pražském Tančícím domě, ale to již byl rok dokončení 1996 (29 let). Z hlediska člověka, který právě slaví třicítku, jiná generace.
Současná moderní česká architektura se vlastně hodně zaměřuje na materiály a technologie. A snaží se dohromady spojovat a navzájem doplňovat logické protiklady: sklo a transparentnost (hlavně skleněné fasády), konstrukční ocel a beton spolu s přírodními materiály (dřevo, kámen a hlína). Takto je to v módě a vlastně to má logiku.
A když se začnete zabývat tím, kam vlastně současná česká architektura směřuje, narazíte na pojmy Smart buildings (chytré domy – technologie), adaptace na klimatické změny (opět z velké části především technologie) a městské regenerace s důrazem na obnovu brownfieldů a revitalizaci zanedbaných městských oblastí. A ano, přesně u třetího bodu je prostor pro neobvyklou architekturu. Nikdo se tam příliš nedívá, je to stranou dění a proto je možné se odvázat, rozvázat si ruce a vzlétnout. Hlavně to ale nepřehánět s technologiemi. Dlouhodobě funkční a jednoduše geniální věci stojí na základní myšlence, nadčasové konstrukci a dlouhodobě trvalých řešeních. Přitom ale mohou vzniknout perly, když se odváže i investor.
)
Architektura dopravní infrastruktury
Pak je zde ještě architektura související s dopravní infrastrukturou, kde je však architekt spíše projektantem. Dostanete k dispozici obrovskou plochu a prostor pod širým nebem a hlavním cílem je dokonalá funkčnost a zároveň maximální životnost. Vyřádit se pak mohou architekti především na mostech a vjezdech do tunelů. Výsledné dílo mají ocenit především řidiči všeho možného.
)
Budoucnost české architektury
Budoucnost české architektury vlastně nemusí být vůbec špatná, nesmíme ale čekat, že bude někdo za každou cenu objevovat již objevené, psát již napsané a kreslit nakreslené. Naštěstí však máme daleko od toho, abychom si po vzoru Číňanů stavěli třeba repliku Hongkongu nebo Zakázaného města. Především jde o současnou „mladou“ českou architekturu (architekty), která se neslévá do mohutných proudů, která může jen obtížně najít zaběhlé obchodní cesty a penězovody, a která hledá své uplatnění především za dveřmi menších investorů. Mladá architektura nikoli jen ve smyslu věku autora, ale i myšlení. Šedesátiletý mladík může vždy konkurovat třicetiletému starci.
)
)
Ona třeba taková malá kaplička uprostřed polí ukrývající Matku Boží s Ježíškem může mít větší duchovní rozměr než Sagrada Família. A loď opírající se o bytový komplex může vypadat lépe než kaskádovitá jehla Burdž Chalífy. Od české architektury bychom neměli čekat světové megalomanství, ale naopak pokoru a zádumčivost místní krajiny a lidí. Mladá současná architektura je roztříštěná, různorodá, originální i tradiční. Dovede si k řešení dojít zkratkou i dlouhými výpravami po světě, je přemýšlivá, nebojí se materiálů ani kontrastů, nebojí se výtvarného umění, musí však oproti světu obvykle počítat s menšími rozpočty. Určitě bych se nebál, i když současnou českou architekturu nejvíc ocení až další generace. Největším problémem jsou úřední a politické překážky spolu s přízemností české lidové masy. Masaryk měl ve své dlouho utajované zprávě rozhodně pravdu. Hádat se je třeba!
)
)
Jak si ale například vedla česká architektonická díla v nejvýznamnější evropské architektonické anketě Mies van der Rohe Award? Ceny uděluje každé 2 roky Evropská komise společně s barcelonskou Nadací Mies van der Rohe, první ročník proběhl už v roce 1988. Budete se divit, ale do finálové pětice se české architektonické dílo dosud nikdy nedostalo, celkem 7 staveb se ale probojovalo na shortlist třiceti až čtyřiceti nejvýznamnějších staveb ze stovek nominovaných. Jaké stavby to jsou? Připomeneme si je v kvízu pod článkem.
Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, EARCH, Wikipedia, ceskatelevize.cz, Archiweb, czechdesign.cz, STAVBA ROKU, Česká cena za architekturu, Mies van der Rohe Award, eumiesawards.com
Kvíz: Jaké současné české architektonické počiny uspěly v nejvýznamnější evropské anketě?
Ceny Mies van der Rohe Award jsou udělovány od roku 1988 Evropskou komisí spolu s barcelonskou Nadací Mies van der Rohe. Například v roce 2024 zvítězil studijní pavilon v kampusu TU Braunschweig Gustav Düsing podle návrhu studia Max Hacke, v roce 2022 městský dům kingstonské univerzity od Grafton Architects. Z českých nominací se v historii ankety umístilo na shortlistu třiceti až čtyřiceti nejvýznamnějších staveb 7 počinů. Poznáte, jaké to jsou?
