1.1. Odložený hliník
1.2. Normované skříně
1.3. Postupná realizace elktrorozvodů
1.4. Návrh elektroinstalace v bytě
1.5. Členění elektroinstalací
1.6. Osvětlení interiéru
1.7. Spínače světla a zásuvky
1.8. Bezdotykové spínání světla
1.9. Jednopólové spínače (paralelní a sériové)
1.10. Ovládání rolet a žaluzií
1.11. Regulace teploty
1.12. Bezpečnostní zásuvky
1.13. Bezpečnostní systémy (EZS, EPS)
1.14. Specifika elektroinstalací v koupelnách
1.15. Přísné normy
1.16. Specifika vytápění koupelen
1.17. Kontrola provedené elektroinstalace
1.18. Revizní zpráva

1.1. Odložený hliník
V současnosti se už dávno ustoupilo od starých hliníkových vedení elektřiny, která byla jednoznačně nahrazena mědí. Hliník se totiž po čase vyhřeje a láme a jeho obecnými vlastnostmi jsou měkkost, křehkost, velká oxidace i odpor.

1.2. Normované skříně
Samozřejmě se neobejdeme bez normované skříně, umístěné tak, aby byla snadno dostupná a tedy mimo interiér domu. Zde jsou umístěné hlavní jističe a odsud je elektřina teprve rozvedena až do domu. Vzhledem k tomu, že se však takzvaná kaplička s normovanou skříní dnes nejčastěji umisťuje zcela mimo dům a ideálně pak na hranici pozemku, nevyhneme se rozvodům od kapličky k domu, vnitřnímu rozvaděči s jističi a odsud až elektřinu rozvádíme po celém objektu.

1.3. Postupná realizace elktrorozvodů
Realizace elektrorozvodů vždy probíhá postupně. Nejprve se do stěn instalují vodiče, poté se osazují a propojujeme konkrétní ´krabice´ a až nakonec, kdy jsou stěny pokryté omítkami a vymalované, se instalují dílčí zásuvky, vypínače a jednotlivá svítidla. Pro většinu z nás však zůstává elektroinstalace ukrytá pod omítkami a obklady a je velkou neznámou.

1.4. Návrh elektroinstalace v bytě
Elektroinstalace v našich bytech začínáme návrhem, který zpracuje projektant. Tento návrh bude součástí projektové dokumentace. Určitě bychom měli dbát na to, aby náš objekt měl dostatek zásuvek. Vyhneme se tak nepřebernému množství prodlužovacích kabelů, které budeme těžko ukrývat a o které budeme jen zakopávat. Stejně tak musíme počítat s dostatečným osvětlením interiéru. Nebudeme zde nyní hovořit o druzích svítidel, je však nutné zmínit, že dnes se opravdu vyplatí rezignovat na běžné žárovky a nechat se inspirovat progresivnějšími technologiemi, od halogenových bodovek, přes úsporné žárovky, až po led diody. Vývoj však stále postupuje. Obzvlášť je vhodné využít sádrokartonové podhledy k instalaci úsporných bodových světel.

Jednotlivé zásuvkové okruhy pak nesmí být poddimenzované, jinak nebudou schopné zvládnout nové zátěže. Jističe by nám pak vypadávaly a instalace by hořela. Pro správnou funkci elektroinstalace proto nejprve musíme mít vypracovaný kvalitní návrh. Bez projektu bychom nakonec ani nezískali povolení ke stavbě, ani by nám revizní technik nemohl provést revizi provedených instalací. Nakonec by nám ani elektrárny nemohly připojit elektroměr.

V takovém projektu je nutné mít navržené rozmístění zabudovaných zařízení (včetně zabudovaného nábytku) a spotřebičů. Každé zařízení i spotřebič potřebují pro svou funkci příslušná média, dokonce i nábytek často potřebuje zdroj elektrické energie (osvětlené vitríny, šatní skříně, chladicí bar atd…) Je proto nutné projektantovi nejprve sdělit , kde a jaké spotřebiče v domácnosti budeme užívat.

Kvalitně zhotovená elektroinstalace by nám měla zpříjemnit bydlení. Naše domácí spotřebiče musí dobře fungovat, pokud dostanou napětí, které nebude kolísat vlivem poruch či poddimenzováním rozvodů.

1.5. Členění elektroinstalací
Elektroinstalaci lze rozdělit do několika částí. Na vedení, rozvaděče, domovní spínače, zásuvky a přívod energie ke svítidlům a jiným zařízením. Jediná oblast, do které zde může zasáhnout stavitel – laik, je výběr stupně komfortu, designu a návrh rozmístění přístrojů a zásuvek. Každý si chce interiér vybavit podle sebe.

Podstatný je i individuální přístup k rozvodům elektrické energie v různých místnostech. Specifická pravidla vyžadují instalace v koupelnách a v prostorech kolem kuchyňské linky, tedy všude tam, kde kromě elektřiny přicházíme do styku i s vodou.

1.6. Osvětlení interiéru
Platí pravidlo, že 80% všech potřebných informací získáváme zrakem. Přitom už jen obyčejná zářivka má oproti běžné žárovce pětkrát větší účinnost a vydrží až 8000 hodin (8 krát víc). Dnes se však hojně užívají i halogenová bodová světla a již staronovou novinkou jsou i led diody. Přitom barva tohoto ´nežárovkového´ osvětlení je podobná žárovkovému. Zapomenout ale nesmíme ani na úsporné žárovky. Naším cílem by mělo být, abychom jak rozmístěním osvětlení, tak výběrem zdrojů osvětlení s co největší intenzitou svítivosti a přitom s co nejnižší spotřebou energie dosáhli ideálního stavu.

Osvětlení interiéru přitom obecně členíme do tří skupin. Na bílé denní světlo, neutrální bílé světlo (s hodnotami kolem 4000 K) a teplé bílé světlo (s hodnotami kolem 3000 K). Důležitá je i schopnost osvětlení redukovat barvu. Ta se hodnotí indexem R. Pokud má osvětlení R = 100, pak se barvy v interiéru jeví naprosto přirozeně. Špatné je, pokud je tento index výrazně nižší. V určitých specifických místech interiéru však můžeme měnit atmosféru i osvětlením barevným. Počítat bychom však měli s tím, že půjde jen o doplňkové zdroje, které využijeme pouze budeme-li chtít.

Hodnotou, která opisuje potřebu osvětlení interiéru, jsou luxy. I při vysokém nároku na osvětlení konkrétní místnosti (budeme zde číst, psát, provádět titěrné ruční práce) si vystačíme s hodnotou 1000 luxů. Je to výrazně méně, než nám poskytuje sluneční světlo, za jasného letního dne dosahuje hodnot 100.000 luxů a v zimě pak při zamračeném nebi klesne až na 3.000 luxů.

1.7. Spínače světla a zásuvky
Spínače světla obvykle umisťujeme 110 až 120 cm nad podlahu. Zásuvky pak 20 až 30 cm vysoko. Důležité však není jen jejich umístění na výšku, ale i poloha vůči dveřím, oknům a vnitřnímu zařízení interiéru. Spínače a zásuvky tedy neumisťujeme bez rozmyslu, ale s jasnou představou o členění jednotlivých místností a jejich vybavení. Dalším podstatným faktorem při výběru zásuvek a spínačů je snadnost jejich čištění. Pokud zvolíme výrobky matné a z nerezu, budou téměř nezničitelné. Klasické bílé spínače by nás zase už předem měly varovat, že budou z mastnoty na vašich prstech věčně špinavé.

1.8. Bezdotykové spínání světla
Pro bezdotykové spínání světla v hygienických místnostech a na místech, kde se obtížně hledá spínač, se dnes běžně používají snímače pohybu. Snímače reagují na neviditelné infračervené záření, které lidské tělo produkuje. Exteriérové snímače pohybu se poté, co zaregistrují tepelné záření, automaticky zapnou. Usnadní pak orientaci a pohyb nejen v interiéru, ale i okolo domu a zároveň upozorní na nevítané návštěvníky. V nabídce firem s elektroinstalačním materiálem najdeme snímače s různým úhlem snímání a s nastavitelnými parametry.

1.9. Jednopólové spínače (paralelní a sériové)
Zapomenout nemůžeme ani na jednopólové spínače, které slouží k zapnutí či vypnutí jednoho světla, případně skupiny světel zapojených paralelně. Sériový přepínač pak má ovládání rozdělené na dvě části. Pomocí něho je možné zapínat dvě světla z jednoho místa nezávisle na sobě. Variant však existuje více a záleží jen na stupni komfortu, jakého chceme dosáhnout. Běžné jsou dnes i úsporné spínače, regulující intenzitu osvětlení a tedy i spotřebu energie.

1.10. Ovládání rolet a žaluzií
Součástí domů dnes již běžně bývají i předokenní rolety a interiérové žaluzie. Pro jejich ovládání se navrhují jednoduché mechanické nebo složitější programovatelné elektronické spínače. Náročnější uživatelé přivítají možnost bezdrátového řízení činnosti žaluzií, kdy se používá rádiový signál. Centrální ovládání žaluzií, markýz a rolet nám bez potíží může spolupracovat i s dalšími přístroji.

1.11. Regulace teploty
V nabídce moderního elektroinstalačního zařízení najdete i regulátor teploty, který porovnává požadovanou nastavenou teplotu s reálnou teplotou v místnosti a díky spínacímu prvku odevzdává signál zařízení na topení. Nedochází nám tak k přetápění a regulujeme tak spotřebu energií.

1.12. Bezpečnostní zásuvky
Pokud pak vyžadujeme dokonalejší ochranu před úrazem elektrickým proudem, použijeme takzvané bezpečnostní zásuvky. Jakmile zabudovaný proudový chránič zjistí, že z obvodu uniká proud, který by mohl být nebezpečný, napojení se okamžitě vypne přímo v zásuvce. Použití takových zásuvek je vhodné především v koupelně, dětském pokoji a kuchyni, ale i v garáži, dílně či na terase. Přes proudový chránič by měly být k síti připojené spotřebiče jako jsou pračka, myčka, elektrický sporák (dnes se již standardně zapojují do běžné elektrické sítě), ale například i drtič odpadů.

1.13. Bezpečnostní systémy (EZS, EPS)
Pokud budeme elektroinstalace rozvažovat do důsledku a zároveň budeme myslet i na další instalace v domě, neměli bychom zapomenout ani na systémy protipožární ochrany a systém zabezpečení objektu před nechtěnými návštěvníky. Dopředu promyšlené a aplikované rozvody nás v budoucnu uchrání před finančně náročnými stavebními úpravami, nebo dražší bezdrátovou technologií.

1.14. Specifika elektroinstalací v koupelnách
Bez elektrických rozvodů se pak samozřejmě neobejde ani žádná moderní koupelna. Ovšem právě zde představuje elektrický proud absolutně největší nebezpečí. Jakékoli zásuvky v domě lze ochránit před dětmi zaslepením z plasto, které se v případě potřeby malým klíčkem zase snadno vyjme. Ovšem právě v koupelnách je nutné se řídit zpřísněnými pravidly a předpisy.

Elektroinstalace v koupelně (ve vlhkém prostředí) má svá konkrétní specifika. Za prvé by měly být zásuvky v předepsané výšce a vzdálenosti jak od vany, tak od vodovodních kohoutků. Máme-li doma děti, je více než vhodné myslet i na bezpečné umístění vypínačů a doporučuje se uzemnit pračku případně plechovou vanu. Na elektroinstalaci je zapotřebí nechat vypracovat revizní zprávu, která posléze slouží k vyřízení případných pojistných událostí a díky níž jste z obliga.

Proto je dobré raději upustit od laického provedení a obrátit se na odborníky. Doufat v to, že se nemůže nic stát, se nevyplácí. Snadno může dojít k nepříjemné události jako je například prasknutí trubek v podlaze či zkrat a poškození elektrospotřebičů. Nemáte-li revizní zprávu, pojišťovna vám s největší pravděpodobností dokonce odmítne vyplatit pojistné plnění.

V koupelně je také velmi praktické snížení stropu sádrokartonem. Do takto vzniklého volného prostoru pohodlně skryjeme elektroinstalaci či vzduchotechniku. Výborně poslouží také k zabudování spořivého osvětlení v podobě halogenových reflektorů a led diod.

1.15. Přísné normy
Rozmístění elektroinstalací v koupelnách upravují zvláštní předpisy. Z důvodu bezpečnosti nelze ve vlhkém prostředí rozmisťovat zásuvky a svítidla libovolně. Osvětlení koupelny může být celkové či místní, například v prostoru nad umyvadlem zabudované nad zrcadlem a doplněné halogenovými reflektory v sádrokartonovém snížení stropu. Další přívody elektrické energie jsou pak závislé na vybavení koupelny. Je nutný samostatný přívod pro pračku, elektrické topení v podlaze, žebříčkový radiátor, masážní vanu či odvětrání koupelny. Navíc některé spotřebiče vyžadují i samostatné jištění.

Pro elektrické rozvody v prostorách nad vanami a sprchami platí zvláštní požadavky vyplývající z ČSN 33 2000-7-701. Tato norma pak klasifikuje jednotlivé zóny:

• Zóna 0 – vnitřní prostor koupací nebo sprchové vany
• Zóna 1 – prostor nad zónou 0 do výšky 2,25 m nad podlahou, zahrnuje prostor i pod vanou
• Zóna 2 – sahá vodorovně do vzdálenosti 0,6 m od zóny 1, nachází se nad zónou 1 a tedy ve výšce 2,25 m nad podlahou a sahá až do stropu
• Zóna 3 – navazuje na zónu 2 až do vzdálenosti 2,4 m od zóny 2

V zóně 0 nesmí být umístěny elektrické rozvody (nejedná-li se o bezpečné napětí 12 V) a nesmí být instalován žádný spínač. Může zde být použité pouze upevněné zařízení používající elektrický proud a určené jen do této zóny.

V zóně 1 mohou být umístěné pouze elektrické rozvody nezbytné pro napájení pevných elektrických zařízení, umístěných v zónách 0 a 1. Nesmí se zde instalovat žádný spínač a zásuvky s výjimkou obvodů napájených 12 V. V této zóně může být instalován pouze ohřívač vody a sprchové čerpadlo.

V zóně 2 mohou být instalovaná následující zařízení – ohřívač vody, sprchové čerpadlo, ventilátory, svítidla, otopná zařízení a jednotky pro vířivé vany. Nesmí se zde instalovat žádný spínač a zásuvky s výjimkou jednotek napájejících holicí strojky.

V zóně 3 je možné instalovat zásuvky vybavené proudovým chráničem.

1.16. Specifika vytápění koupelen
Vytápění koupelen je možné řešit neelektricky ústředním topením, další možností je nástěnný infrazářič o příkonu 600 nebo 800 W. Moderním a stále častěji používaným způsobem je pak podlahové vytápění. Topidla se mohou instalovat v zónách 1, 2 a 3 za předpokladu, že jsou zakryta uzemněnou kovovou mříží. Ostatní typy elektrických topidel potom lze instalovat pouze v zóně 3.

1.17. Kontrola provedené elektroinstalace
Elektroinstalace je po řemeslnících velmi těžké kontrolovat. Jelikož však jde o vedení velmi choulostivé na bezpečnost (od elektrického vedení můžeme utrpět úraz proudem, ale můžeme i vyhořit), obvykle svou práci elektrikáři odvádějí svědomitě. Jinak by od stavby odcházeli s rizikem pozdějších sankcí, ale i trestně právního řízení.

Obecně se doporučuje ještě před zakrytím rozvodů omítkami důkladně projít stavbu a požádat elektrikáře, aby vám do důsledku vysvětlil, jak rozvody fungují, co se bude odkud zapínat a vypínat a kudy rozvody vůbec vedou. Samozřejmě, že rozvody elektřiny (ale i další) jsou nám už před stavbou objasněny projektantem, ovšem laik si takové údaje nemůže zapamatovat a často ani pochopit. Vhdoné také je nechte si zdokumentovat a podrobně rozkreslit všechna důležitá vedení kabelů, nejlépe dokonce i s fotodokumentací. Tím se v budoucnu vyhnete všem možným problémům, jako je například navrtání kabelu při interiérových úpravách.

1.18. Revizní zpráva
Projektová dokumentace a následná realizace rozvodů elektrické energie podléhá příslušným závazným normám. Po provedení by měla být elektroinstalace přezkoušena a shledána jako funkční a bezpečná. Poté je vystavena revizní zpráva, která je nutná pro jednání s úřady a distributory elektrické energie. Nepostradatelná je ale i při řešení pojistných událostí při vzniku škody. Podle nařízení příslušné normy by pak měl majitel i nadále provádět pravidelné revize.

Nutnost pravidelně kontrolovat rozvody elektřiny není žádnou novinkou, ani nesmyslem, který by nám měl život jen ztížit. Je sice pravdou, že s přibývajícím počtem zařízení, která jsou v našich domácnostech napájena z elektrické sítě, se význam takových revizí ještě víc prohloubil. Ovšem hovoříme zde o jednom ze dvou nejnebezpečnějších rozvodů v domě (druhým je rozvod plynu).

Platí i zásadní pravidlo, že výrobce sice může deklarovat, že právě jeho výrobek je absolutně bezpečný, nikdo však už nemůže ručit za to, že i konečná sestava všech výrobků, napojených do vašeho rozvodu elektřiny, se bude chovat tak, aby nebyl jakkoli ohrožen váš majetek, nebo dokonce zdraví či život. Obecně platí, že nezávislý revizní technik by váš dům měl navštívit alespoň jednou ročně. Ten vždy zkontroluje správnou funkčnost celé elektroinstalace v souladu s požadavky a doporučeními, vyplývajícími z platných norem a nařízení. A pozor, právě tato pravidla podléhají změnám. Pravidelnými revizními prohlídkami nakonec získáte i přehledně zpracovanou evidenci všech svých spotřebičů.