1.1. Alchymie barev a jejich působení
1.2. Psychologie barev
1.3. Vymalování bytu svépomocí
1.4. Plánování a příprava
1.5. Jaké budeme potřebovat nástroje?
1.6. Možné problémy po malování
1.7. Speciální techniky při malování
1.8. Vyzkoušejte netradiční design stěn
1.9. Benátský štuk
1.10. Stěrkování a plastické dekorační efekty
1.11. Polystyrenové, polyuretanové a sádrové doplňky
1.12. Rozhodli jste se pro tapety?
1.13. Speciální druh tapet - bordury
1.14. Základní pravidla pro tapetování
1.15. Tapetujeme
1.16. Dekorační malby přímo na zeď
1.17. Malířské barvy

1.1. Alchymie barev a jejich působení
Při zařizování interiérů se stejně jako v jiných oborech uplatní takzvaná teorie ročních období. Každé z ročních období (jaro, léto, podzim i zima) zastupuje vždy jiná, ale vždy barevně sladěná škála barev. Jaro je vlastně zářivou paletou barev, léto tyto barvy zahalí do závoje (a tedy tlumí), podzim zastupují barvy syté, charakterizující zralou úrodu a pro zimu jsou typické barvy studené (ledové) a základní kontrast černé s bílou.

Každé roční období je pak zastoupeno jednou konkrétní barvou, a to vždy v typickém odstínu pro toto období. Pokud malujeme velké plochy rozlehlých místností, je vhodné kombinovat pouze doplňující se barvy příbuzných období (jaro + podzim, léto + zima). Pokud však malujeme malé místnosti, můžeme vytvořit vhodné menší kontrasty barvami protichůdnými (nepříbuznými).

V zásadě se používají 3 principy výběru barev. Prvním je odstupňování jedné konkrétní barvy do různých tónů - tón v tónu. Dále můžeme použít barvy příbuzné, čili různé barvy stejného jasu a intenzity ze stejné oblasti barevného kruhu a se stejným základem. A nakonec nejsložitější metodou je aplikace barev komplementárních (čili doplňkových barev barevného spektra). Například červenou doplňuje zelená, žlutou modrá a naopak zelenou červená a modrou žlutá.

Konkrétně je výběr barev samozřejmě postaven na empirických pozorováních (zkušenosti) v kombinaci se znalostí lidské psychologie. Malujeme-li jídelnu, měly by dominovat barvy jara až podzimu (v žádném případě zima), kuchyň a koupelnu zase zastupuje léto a zima, dětský pokoj by měl být neutrálnější, dnešní návrháři se zde však předhánějí v pestrosti, předsíň s chodbou i ložnice by měly být zastoupené podzimem a jarem a obývací pokoj s pracovnou nemají na barevnost žádné specifické nároky. Můžeme zde volit barvy a jejich odstíny odpovídající libovolnému ročnímu období.

Vše ovšem nestojí pouze na barvách. Důkležitá je i orientace vůči světovým stranám a osvětlení (charakter, typ a druh svítidel) včetně množství denního světla, které do místnosti během roku proniká. Barvy tedy vždy musíme ověřit na místě, stejně tak ovšem i textilie nebo tapety. Pro textilie i tapety platí stejná pravidla jako pro barvy vybírané k malbě stěn.

Platí přitom zásadní pravidlo, že čím větší je konkrétní stěna, tím tlumenější odstín použijeme a naopak. Čím menší je stěna, tím snáze si dovolíme petsrý či ostrý kontrast. Neutrální odstíny se tak snadno neokoukají a menší výrazná plocha zase místnost zvedne, přitom tuto plochu snáz přemalujeme. Nejsvětlejší odstíny (a nejčastěji pak bílou) volíme pro stropy. Logickým důvodem je potřeba dostatku přirozeného denního světla.

Světlo přitom ovlivní jak barvu, tak strukturu věcí. Jinak budeme barvy vnímat za přirozeného denního světla, jinak za intenzivního umělého osvětlení a úplně jinak v místnosti, která je jen přisvícena. Vybíráme tedy konkrétní odstíny a ty na stěny aplikujeme, ovšem světlo nám je dál mění.

1.2. Psychologie barev
Psychologie barev, neboli jak barvy působí na vnímání člověka a jeho nálady, je základem současné reklamy, designu a tedy i vybavování interiérů včetně finálních úprav stěn. Všimněme si, že v případě jídelny se preferují barvy jara a podzimu. Pokud tedy zvolíme kombinaci žluté a červené, zvýší se nám chuť k jídlu (dokázala to svým logem například síť McDonalds).

Barvami však kromě navození pocitů a nálad měníme opticky i prostor. Nízké místnosti dokážou barvy zvýšit a naopak. Z malé temné chodby vytvoříme světlou a opticky prostornější a podobě.

Mnozí z nás však ve svých příbytcích přesto zůstávají u tradiční barvy bílé, protože se barev a hlavně jejich výběru obávají. Pokud se ale s barvami rozhodneme experimentovat, můžeme svůj každodenní život obohatit, ovšem nemusíme být s výsledkem vždy spokojeni. Potom bude vhodnější, rozhodneme-li se požádat o radu odborníka.

Největší kouzlo přitom spočívá v kombinaci různě odstíněných stěn v jedné místnosti. Tmavší zadní stěna pokoj zkracuje, tmavší boční stěny jej zase prodlužují. Barevný strop pokoj opticky snižuje a naopak světlý (ideálně bílý) zvyšuje. Tmavší pokoje umístěné na sever prosvětlíme použitím světlých barev (odstínů smetanové, bílé, žluté). Pokoje, které zase působí studeným dojmem, snadno proteplíme oranžovou, oranžovo červenou, žlutou, vzorovými dekoracemi a podobně.

I přes individuální rozdíly našeho vnímání barev, sahající až k našemu dětství, ale i genotypu a pohlaví, lze jednotlivým barvám přidělit jejich vlastní charakteristiku a působení na člověka. Základním dělítkem je rozdělení barev na studené a teplé. Lékaři experimentem zjistili, že v zeleně a modře vymalovaných pokojích nám začne být zima dříve, než v pokojích vybarvených do žluta, oranžova a červena.

Studené a teplé barvy je vhodné dávat do kontrastu. Místnost, která je vybavena nábytkem ve studených barvách (modré, zelené, modrofialové a fialové), zútulníme použitím odstínů červené, oranžové a žluté jak v doplňcích, tak v barvách stěn. Zelená je barva naděje a klidu. Díky jejímu uklidňujícímu efektu je její využití vhodné v lékařských ordinacích, ale i v pracovnách a místnostech určených pro relaxaci.

Široké spektrum odstínů nám pak umožňuje vytvořit různé efekty. Světlá, žlutozelená je mladistvá a veselá barva, naopak tmavší smrkový odstín pomáhá vytvořit slavnostní atmosféru.

Modrá barva stejně jako zelená uklidňuje, osvěžuje, uklidňuje tep. Světle modrá vyvolá pocity svěžesti, rozšiřuje prostor, podporuje soustředění. Své využití najde především při optickém zvětšování prostoru, ale i v dětských pokojích, pracovnách a ve světlejších odstínech v ložnicích.

Červená je zase barvou ohně a vášně, dráždí, povzbuzuje, vybízí k aktivitě. Zrychluje dýchání, zvyšuje krevní tlak. Její použití je vhodné pouze na menší plochy, například pro dekorativní malby na stěnách.

Žlutá barva nás zase povzbudí, navodí optimismus a pocit odlehčenosti. Působí vesele, harmonicky a otevřeně. Světlejší odstín pokoj prosvětlí a proteplí. Naopak sytější odstíny žluté přitahují hmyz a mohou být až rozčilující. Ne nadarmo se říká, že sytá žlutá barva je barvou žárlivou. Sytou žlutou si proto určitě nedávejte třeba do ložnice.

Oranžová barva místnosti stejně jako žlutá prosvětlí a proteplí. Výrazněji však navodí pohodu. V sytějších odstínech působí slavnostně a používá se v obývacích pokojích, ve světlejších odstínech se hodí do pokojů orientovaných na sever, které je nutné prosvětlit a proteplit.

Okrová, krémová, světle hnědá a růžová navozují pocity klidu a pohodlí. Těmito barvami vymalujte například kuchyň, jídelnu a dětské pokoje. Do dětských pokojů se i přes současné moderní trendy nehodí odstíny příliš syté. Ty je vhodnější najít na nábytku a bytových doplňcích, případně různých hračkách včetně plyšových mazlíčků.

Bílá barva je, byla a bude moderní. Je sice náchylná na ušpinění, má však výborné krycí schopnosti a lze ji použít do jakékoli místnosti. Velice oblíbená je kombinace výrazné syté barvy právě s bílou, čímž dokonale docílíte optických kouzel.

Černá a bílá, protiklady se odjakživa přitahují. Nedoporučujeme však vymalovat celou zeď černou barvou. Ideální kombinací je bílá zeď a výrazné černé doplňky interiéru. Originální volbou je i bílá zeď s černou doplňkovou kresbou, tato varianta dodá interiéru na atraktivnosti a zajímavosti.

Velice oblíbené a často používané jsou pak barvy neutrální. Výhodou je jejich všestranná použitelnost a možnost kombinace s jakýmikoli interiérovými doplňky, ale i kontrastními stěnami z výrazných sytých barev. K nejpoužívanějším patří například takzvaný naturalistický styl dohněda laděných stěn s masivním nábytkem. Zajímavě však vypadají i světlé odstíny khaki barvy s odstíny třeba fialové. Zvětší prostor a dodají místnosti slavnostní a přitom harmonický tón.

1.3. Vymalování bytu svépomocí
Říká se, že každý z nás má v sobě ukrytu duši umělce. Jde jen o to ji správně probudit. Bez praktické zkušenosti bychom však marně probouzeli cokoli, natož v sobě, proto je nejsnazším řešením pokusit se sami vymalovat svůj byt. Na sobě v praxi testovat účinky míchaných barev a sami si pak konkrétní odstíny vybrat. Pravda, ne každý to nakonec skutečně dokáže a ne každý si na takovou práci najde či je vůbec ochoten najít dostatek času. Za pokus to ale určitě stojí. Alespoň v jedné, dvou místnostech.

Malováním a tapetováním svůj byt vždy oblečeme do nového kabátu. Přitom navodíme pocit čistoty a skutečně tak stěny a stropy bytu i dezinfikujeme. Přitom nejde o nepříjemnou práci, malování bytu se pro nás může stát vítanou změnou a zábavou.

1.4. Plánování a příprava
Proces plánování bychom určitě neměli zanedbat. Správným rozvrhnutím všech prací, které jsou s malováním spojené, můžeme vše usnadnit a vylepšit. Především však ušetříme peníze i čas. Je třeba zvážit všechny možnosti, které jsou v našem případě vhodné. Při samotném malování můžeme změnit nejen barevný odstín stěny, ale pomocí různých technik může interiér získat i zcela jiný, nový rozměr.

Při volbě barevného odstínu se ale nenechte ovlivňovat módními trendy. Vše, co je takzvaně IN, nemusí být právě ve vašem případě vkusné. Barvy vybírejte takové, které se právě do vašeho interiéru hodí a z kterých máte dobrý pocit.

Před samotným malováním je třeba zajistit dostatek prostoru v místnosti. Jedině tak nám práce půjde lépe od ruky. Nejlepším řešením je veškerý nábytek z místnosti vyklidit. Pokud to však není možné, musíme ho zabezpečit tak, aby se při malování nepotřísnil barvou. Ze stěn ale v každém případě sejmeme obrazy, plakáty, police a další. Stejně tak odtsraníme garnýže a bytové textilie a koberce. Lehký nábytek vystěhujeme a těžší nábytek, se kterým lze jen těžko manipulovat, přikryjeme fólií nebo alespoň novinami.

Dobrým pomocníkem je papírová lepenka, s jejíž pomocí můžeme snadno oblepit hůř dostupná místa. Třeba lišty plovoucích podlah či dveřní zárubně… Ušetříme tak čas, který bychom museli strávit nad mytím zaschlé barvy. Nezapomeňme také na podlahu. Koberec sice snadno svineme, ale co s drahou podlahovou krytinou? Ideální je podlahu pokrýt například starými kusy prostěradel, ovšem i novinami nebo fólií.

Následně musíme zkontrolovat povrchy stěn a stropů. Musíme se přesvědčit, zda je povrch stěn hladký, jedině tak bude celkový efekt dokonalý. Každá nerovnost či hrbol mohou být novou dekorací stěn jen zvýrazněny. Pokud je pak stará malba místy popraskaná, nezbude nám nic jiného, než se pustit do nejnepříjemnější práce celého procesu.

Starou malbu seškrábeme špachtlí a nerovnosti zatmelíme (sádrou či některým z moderních tmelů, ty však tuhnou 24 hodin i déle, sádra okamžitě). A pokud je popraskaná celá místnost a při odtsranění malby zasáhneme i do štuků, je lépe přivolat odborníka. Často se pak nevyhneme ani novému přeštukování prostor ještě předtím, než se pustíme do malování.

V každém případě ale musíme opravit veškeré trhliny, nerovnosti, otvory po skobách a jiné. Trhliny a otvory pomocí ostrého předmětu (např. technický nůž) očistíme tak, aby se z nich dál nevydrolovala omítka nebo štuk. Teprve pak díry, rýhy a trhliny vyrovnáme sádrou či jiným tmelem. Pokud použijeme tmel, místa po jeho zaschnutí přebrousíme dohladka brusným papírem.

Praskliny na stěnách je nutné poklepat a pokud zní dutě, omítka by se mohla časem odlupovat nebo by již při samotném malování mohla opadávat. Právě takovou omítku seškrabeme špachtlí a vyspravíme sádrou či štukem. V případě štuku povrch upravíme hladítkem. Následně jej necháme důkladně zaschnout a poté upravíme dohladka brusným papírem.

Zkontrolovat musíme i okolí oken a vchodových dveří, jestli zde není plíseň. Problém může být zvenčí budovy, ale i uvnitř. Plísně způsobuje kondenzace vodních par a velký problém je to obzvláště v panelových domech a u domů starší zástavby obecně. Ideální je pak v zimě topit a neopomenout pravidelné větrání.

Plíseň je nutné vydesinfikovat (třeba prostředkem zvaným Savo). Stěny poté omyjeme vlhkým hadrem a necháme důkladně vyschnout.

1.5. Jaké budeme potřebovat nástroje?
Podstatné je neudřít se a zároveň brát v úvahu, co jednotlivé povrchy stěn vyžadují. Každá z malířských pomůcek má své výhody i nevýhody, které nakonec stejně pocítíme sami. Někdy se vyplatí sáhnout hlouběji do kapsy, abychom si ušetřili práci. I tady platí pravidlo ceny versus kvality.

Nejpoužívanějším nástrojem při malování je štětec. Štětce jsou rozmanité co do tvaru, velikosti a materiálu, z kterého jsou vyrobené. Nejkvalitnější jsou štětce z přírodních vláken, i když se ty ze syntetických materiálů stále zlepšují. Skutečně kvalitní štětec poznáte tak, že nepouští štětiny. Různorodost tvarů a velikostí nám dává možnost používat štětce pro veškeré druhy a plochy stěn. U stěn velkých rozměrů je však lepší sáhnout po válečku. Při malování přebytečná barva obvykle stéká po štětci, nebo cáká všude kolem. Pomocí štětce je jen málo pravděpodobné, že interiér znečistíme minimálně.

Váleček oceníme především tam, kde máme volnou a dostatečně velkou plochu bez záhybů a rohů. Zejména pomocí velkých válečků můžeme pokrýt povrch stěn velmi rychle. Zde nám váleček ušetří práci a především se vyhneme námaze, kterou bychom museli vynaložit při použití štětce. Válečky se vyrábějí ze syntetických materiálů a z ovčí kůže, která je nejkvalitnější.

Pomocí polštářků taktéž docílíme s minimální námahou nátěru velkých ploch. Polštářky jsou navíc na rozdíl od štětce schopné nanášet barvu rovnoměrně po jednom tahu. Patří mezi nejčistší techniku nanášení barvy na stěny. Malovat však můžeme i stříkačkou, která je opět ideální pro rychlé nanesení barvy na velké plochy. Před stříkačkou však většinu z nás odradí velké množství vzniklých nečistot v okolí aplikace barvy.

Nakonec po vymalování (ale i před každou delší pauzou) nezapomeňte nástroje důkladně vymýt vodou nebo ředidlem a nechat vyschnout. Jedině nezanedbaná údržba po malování nám dovolí nástroje využít příště, v opačném případě pak budeme muset pořizovat nové.

1.6. Možné problémy po malování
Po malování můžeme objevit jisté nepřesnosti, které však ještě lze napravit. Zaschlé kapky stékající barvy, puchýře či prach a nečistotu odstraníme tak, že je pomocí škrabky seškrábeme, přebrousíme a povrch znovu natřeme. Vždy se vyplatí si zbytek barvy ponechat při ruce. Těžko namícháme stejný odstín znova. Pokud se pak stěna nějak poškodí nebo zašpiní, můžeme vše snadno napravit, budeme-li mít barvu po ruce.

1.7. Speciální techniky při malování
Pokud rádi experimentujete, určitě vás osloví nejrůznější speciální techniky malby. Použitím zvláštních nástrojů jako jsou houby, šablony, hadříky, kartáče a jiné pomůcky vytvoříme vzhled zcela odlišný od hladkého povrchu. Pro vytvoření efektů těmito pomůckami je vhodné použít transparentní laky neboli lazury. Lesk se nanáší na stěnu pomocí nástroje nebo opačným způsobem se z natřeného pozadí jemně navlhčeným nástrojem ve vodě jakoby roztírá. Obvykle se náhodně mění úhel přikládání nástroje, aby byl výsledkem nepravidelný vzorek.

1.13. Speciální druh tapet - bordury
Bordury jsou papírové proužky, které slouží jako doplněk tapet - k ukončení či předělení tapetované plochy. Velmi často se také aplikují samostatně jako linka umístěná pod stropem. Ta může sloužit k čistě dekorativním účelům, nebo i k optickému snížení výšky místnosti. Podobně jako minerální tapety se bordury nejprve nalepí na stěnu a poté se přetřou zvolenou akrylátovou barvou, aby vzor na borduře vystoupil.

1.14. Základní pravidla pro tapetování
Při nákupu tapet musíme dbát na to, zda mají jednotlivé role stejný vzorek a stejné výrobní číslo a zda jsou opatřené údaji o kvalitě, způsobu lepení a údržbě.

Pokud chceme tapetovat všechny stěny v místnosti, začneme stropem. Stěny pak tapetujeme vždy od zdroje světla, aby spoje nevytvářely stíny. Vzniklé vzduchové bubliny nakonec odstraníme propíchnutím a přitisknutím tapety ke zdi. Plastické tapety přitiskujeme raději hadříkem, abychom kartáčkem nepoškodili strukturu.

1.17. Malířské barvy
Disperzní malířské barvy jsou odolné proti otěru za sucha, vynikají soudružností a bělostí (respektive udržením barev) a lze nanášet více vrstev přes sebe.

Vinylové barvy se vyznačují vysokou kvalitou a komfortem při natírání, výborně kryjí a roztírají se a lze přes sebe aplikovat mnoho nátěrů. Výtěžnost barvy je přitom vysoká.

Vápenné nátěry se používají v omezené míře tam, kde se uplatní jejich prodyšnost. Ve vlhkém nevětraném prostředí můžeme použít pouze vápno. Používají se též na předchozí vápenné nátěry nebo na nové omítky.

Omyvatelné nátěry zase mají vyšší odolnost než předchozí nátěry, mohou se umývat i nešetrným způsobem. Vyznačují se však nízkou prodyšností a obtížným odstraňováním. Speciální barvy pak mají třeba protiplísňovou přísadu a známe i nežloutnoucí barvy na ústřední topení a další.

Sortiment malířských barev je velmi rozmanitý a všechny uvedené nátěry lze podle potřeby tónovat pomocí tónovacích past či míchacích automatů. Nevybírejte však barvy sami a důkladně jejich výběr zkonzultujte s odborníkem.

Při lepení bordur musíme zvážit, zda je tapeta hladká nebo strukturovaná. U hladké tapety je to snadné. Bordura se přilepí přes tapetu na předem vyznačené místo. U velmi vzorovaných tapet bychom měli nalepit borduru jako první a teprve k ní přidat z vrchu nebo ze spodu pásy tapet. Pro čistá zakončení tapet u stropu, podlahy nebo ve výklencích se nejlépe osvědčila zařezávací lišta se speciálně formovaným profilem. Ten umožňuje přesné přiložení a vyrovnání výškových rozdílů.

1.16. Dekorační malby přímo na zeď
V dětských, ale vlastně jakýchkoli pokojích vyniknou dekorační malby, které zruční malíři ručně namalují přímo na zeď. Konkrétní motivy můžete vybírat buď z existujících katalogů, či se domluvit na zpracování vašeho specifického nápadu. Můžete ale chtít i umělcův originál. Chcete-li udělat radost svým ratolestem, jistě uspějete, pokud jim do dětského pokoje necháte namalovat například oblíbené pohádkové postavičky.

Stejně tak ale uděláte radost sobě třeba v obývacím pokoji, pracovně či kanceláři, ale i kuchyni jídelně a ložnici. Možné je v podstatě cokoli, podstatný je jen vkus a zručnost řemeslníka – umělce, který bude vaše dekorační malby realizovat.

Tapety začínáme lepit vždy od okna. Pro nalepení prvního pásu si nejprve pomocí olovničky a tužky vyznačíme svislou rysku. Pás pokládáme s přesahem u stropu. Když pás správně sedí, vyhladí se tapetovacím kartáčem odshora dolů a ze středu do krajů. Pro lepení textilních tapet se používá váleček z mechové pryže. V rozích by přesah tapety neměl být větší než 1 až 2 cm a měl by se navíc několikrát nastřihnout.

Při tapetování okenních výklenků postupujeme tak, že tapetu u nadokenního rámu a u parapetu necháme přečnívat a přesah následně odřízneme. Při lepení přes zásuvky a vypínače vypneme elektrický proud, odstraníme krytky, přelepíme tapetou a pak (až po úplném vyschnutí) zásuvkové a vypínačové krabice opět vyřízneme.

Strop se nejlépe tapetuje ve dvou. Zatímco jedna osoba tapetu lepí a přitlačuje, druhá zbylou, ještě srolovanou část tapety přidržuje ve výšce smetákem. Po přiložení prvního pásu se tapeta pokládá směrem od okna.

Před tapetováním je nutné důkladně upravit podkladový povrch, zbavit jej nečistot a výrazných nerovností. K samotnému tapetování budeme potřebovat štafle, kbelík na lepidlo, váleček, čistý smeták, štětec s umělým vláknem na nanášení lepidla, kartáč na uhlazování tapet, škrabku, pravítko, metr, tužku, nůž, nůžky, vodováhu, houbu a hadr.

Pokud se na tapetování necítíte, využijte služeb specializované firmy. Obvykle je potom cenově výhodnější zadat práci včetně materiálu, než si tapety kupovat samostatně. Každý odborník má svého osvědčeného dodavatele, materiál odebírá ve velkoskladu a navíc většinou ušetříte i na DPH. Ovšem za práci si samozřejmě zaplatíte navíc.

1.15. Tapetujeme
Nejprve tapetové pásy nastřiháme pro daný prostor. Délku jednotlivého pásu nám určí výška místnosti plus 5 cm přídavek nahoře i dole na prořez. Vrch tapety si označíme tužkou, aby nedošlo k otočení vzoru. Poté natřeme pásy lepidlem, jejich vrchní díl přeložíme do dvou třetin, spodek do zbývající jedné třetiny a potištěnou stranou dovnitř je srolujeme, aby lepidlo nevysychalo. Tapety se pak nechávají po určitou dobu (uvedeno v návodu) provlhnout (přibližně 5-7 minut).

Velmi elegantním dojmem pak působí různé tapety textilní. Na papírovém základu mají nakašírované pleteniny z vlny, juty, bavlny, lnu či dokonce hedvábí. Výborně se hodí především do klasických interiérů a to nejen na celé stěny, ale také na menší plochy, jako například na pozadí knihoven a regálů nebo na předsíňové sestavy.

Vysoké kvalitativní nároky splňují také takzvané tapety speciální. Ty jsou opatřené například povrchem odpuzujícím vodu (vhodným do kuchyní a koupelen), kovovou fólií nebo dokonce korkem, dřevěnou dýhou, pískem či travinami. Speciální samolepicí tapety jsou nejvhodnější na menší plochy (nábytek, dveře a různé bytové doplňky). K zakrytí nerovností a prasklin ve zdi se zase výborně hodí takzvané perstrukty. Ty jsou tvořené dvěma pásy papíru, mezi kterými jsou v různé hustotě rozsypané dřevěné úlomky.

1.12. Rozhodli jste se pro tapety?
Současné tapety disponují opravdu rozsáhlou nabídkou barev, vzorů a motivů a tím umožňují docílit zajímavých konečných efektů. Na rozdíl od nátěrů dokážou tapety zakrýt nerovnosti povrchu a mohou částečně působit i jako protihluková bariéra. Svou oblast uživatelů si již našly takzvané minerální dekorační tapety, jejichž součástí je vzorovaný minerál. Tyto tapety jsou nejprve bílé, po nalepení na stěnu se však přetřou zvolenou barvou, díky které vzor z tapety vystoupí. Běžné ale jsou i dávno známé tapety papírové a velmi efektně působí tapety textilní, které však nepatří k nejlevnějším řešením.

Tapetováním lze rychle, cenově výhodně a velmi efektně změnit či oživit tvář interiéru, ale i dodat nový lesk staršímu nábytku. Rozsáhlá nabídka barev a vzorů tapet pak umožňuje docílit zajímavých optických efektů. A pokud vás stávající tapeta omrzí, není nic jednoduššího, než ji jednoduše přetapetovat.

Spíše než v papírnictvích nebo drogeriích bychom měli tapety nakupovat ve specializovaných obchodech. Proškolený personál by nám měl podat všechny důležité informace o vlastnostech jednotlivých druhů tapet, o způsobu jejich lepení a také jejich údržbě. Podle struktury rozeznáváme 2 základní druhy tapet - jednovrstvé a dvouvrstvé.

Jednovrstvé tapety jsou tvořené pouze jedním pásem papíru nebo plastické fólie. Dvouvrstvé se skládají ze dvou k sobě slepených pásů, přičemž spodní vrstva je vždy papírová a horní je z různých materiálů. Vytištěné vzory na tapetách jsou buď plastické (tedy ražené) nebo ploché neražené.

Cenově nejdostupnější, ale zároveň nejméně odolné, jsou jednoduché papírové tapety. Lepší verzí papírových tapet jsou pak právě dvojité tapety, takzvané duplexy. Nenáročné na údržbu a odolné proti oděru jsou tapety vinylové (tedy plastové).

Aby nedošlo k mechanickému poškození tohoto materiálu, vždy se pracuje s velmi tenkou vrstvou stěrky. Vytvořené výstupky nejsou vyšší než 2 mm a navíc jsou zaoblené. I přesto ale výsledný efekt působí značně plasticky. Využití takových dekoračních prvků opět najdeme téměř všude (restaurace, bary, hotely, podniky, ale právě už i domácnosti). Použití stěrky s plastickým efektem je dobré zvážit třeba v případě, že chceme jednu stěnu oproti jiným zvýraznit. Plastický dojem přitom nejlépe vynikne na stěně, která je nejvíc na očích, například prázdná stěna za sedací soupravou.

1.11. Polystyrenové, polyuretanové a sádrové doplňky
Zvolený design vašeho domova mohou doladit ještě další dekorační prvky. Rohové, lemovací či stropní lišty, rozety, sloupy i andílkové, se vyrábějí z polystyrenu, polyuretanu a sádry, v mnoha zajímavých variantách. Fantazii se zde meze rozhodně nekladou. Můžeme si vybrat z příslušných katalogů, nebo si požadovanou dekoraci nechat individuálně vyrobit na míru. Často tak zdobíme třeba i většinou kruhovou plochu nad lustry a podobně.

1.9. Benátský štuk
Benátský štuk je směs vápence a prachu z rozdrceného mramoru. Ztvrdnutá směs je velmi trvanlivá a odolává i vodě a plísním. Popularita benátského štuku však tkví především v jeho konečném vzhledu, který imituje mramor, případně leštěný kámen. Stěny s mramorovými efekty se výborně hodí do obývacích pokojů, kde své uplatnění najdou především kolem krbů a krbových kamen. Benátský štuk však stejně dobře vynikne kdekoli, i na celých stěnách. Je ale oproti klasickým omítkovým směsím mnohem dražší. Výjimkou není ani jeho aplikace místo obkladů do koupelen. Benátský štuk je levnější a praktičtější variantou mramoru, ovšem dražší variantou omítky. S cenou obkladů je srovnatelný. Další jeho výhodou je, že jej můžeme aplikovat třeba i na sádrokarton.

1.10. Stěrkování a plastické dekorační efekty
Kromě klasického vyhlazení štukové omítky sádrovou stěrkou se dnes hojně využívají i stěrky s plastickými efekty. U těchto speciálních typů stěrek se přitom nabízejí téměř neomezené možnosti. Plastické efekty je možné vytvořit mnoha různými technikami, například pomocí mořské houby, hladítka, štětky a podobně. Plastické efekty je po jejich vytvoření samozřejmě možné i barevně zdekorovat, aby výsledný vzhled ještě víc podtrhl design místnosti.

Pro velké plochy je vhodné třeba houbování. Jde o nejjednodušší techniku, jejíž pomocí lze dosáhnout téměř dramatických efektů. Další technikou je použití bavlněných smotků. Při ní můžeme na stěnách vytvářet nerůznější vzory. Nejobtížnější je potom technika mramorování, při které se snažíme napodobit přírodní materiály. Tato technika dodá interiéru nádech luxusu a elegance. Další možností je využití šablon či razítek, kdy vznikají vzory podle jednolitého formátu. Tyto pomůcky si můžeme zakoupit, ale i vyrobit sami. A zde můžeme obzvlášť zapojit fantazii svou či svých dětí, které práci pochopí jako hru. Pokud děti nenutíme k většímu výkonu, vždy pro ně bude práce hrou, o to víc pak práce kreativní. Pro zhotovení razítek můžeme použít různé materiály (korek, brambory, houbu, …). Podmínkou je, aby byl materiál schopný absorbovat barvu.

1.8. Vyzkoušejte netradiční design stěn
Současné trendy v oblasti výzdoby stěn spočívají ve využívání špičkových moderních designů. Originálním výstřelkem už nejsou jen barevné stěny. Ke slovu totiž přicházejí dekorační malby, nátěry se speciálními efekty, benátský štuk, ozdobné lišty, či různé plastické dekorace a interiérové doplňky.