1.1. Nezbytné schody
1.2. Základní parametry
1.3. Skladba schodiště
1.4. Podstatná kritéria návrhu schodiště
1.5. A co jiného, když ne schodiště?
1.6. Rameno, stupeň, stupnice, podstupnice
1.7. Zábradlí
1.8. Komfort
1.9. Konstrukce
1.10. Přímoramenná schodiště
1.11. Vřetenová schodiště
1.12. Páteřová a bočnicová schodiště
1.13. Kazetová schodiště, modulová a zavěšená
1.14. Výběr materiálu
1.15. Monolit z betonu
1.16. Železobetonový prefabrikát
1.17. Dřevěné obklady
1.18. Dlažba
1.19. Luxusnější materiály (ocel, sklo, kov, kámen)
1.20. Výběr schodiště
1.21. Co chtít od dodavatele

Dobré schodiště pak poznáme, pokud se na něm budeme pohybovat přirozeně, pohodlně a bez strachu. Trpíme-li strachem z výšek, určitě bychom neměli volit stupnice ze skla a zajisté bude zábradlí našeho schodiště plné.

1.1. Nezbytné schody
Schody se hojně používají už při vstupu do domu, nebo například na terasovitém pozemku ve svahu. Co se týká rodinného domu, bývá nutnost výstavby domu o více jak jednom podlaží daná buď cenou, nebo tvarem pozemku. A musíme-li schodiště vybudovat, musí se také stát nezbytnou součástí interiéru a od umístění, konstrukce i použitých materiálů schodiště se bude odvíjet i vybavení interiéru, respektive jeho styl.

1.2. Základní parametry
K dispozici máme celou paletu možností, jak schodiště do domu zasadit jako jeho neoddělitelnou a zároveň vkusnou komunikační tepnu. Ovšem nejen vhodné dispoziční a konstrukční řešení a celkový vzhled schodiště jsou podstatné. Jde nám zároveň o bezpečný a pohodlný provoz. Nahlédneme-li do stavebního zákona, zjistíme, že každé podlaží v rodinném domě (s výjimkou sklepa a půdy) musí být přístupné alespoň jedním hlavním schodištěm, jehož minimální šířka je 900 mm, sklon maximálně 35^o (41^o výjimečně), počet schodů v rameni max. 16 (18 výjimečně) a rozměr jednoho stupně 2v + š = 630 mm. Jelikož je ale výroba schodů velmi variabilní, jsou uvedené údaje nezávaznou směrnicí.

1.3. Skladba schodiště
Schodiště je složeno z nosné konstrukce, stupňů a zábradlí, přitom může být samonosné, nebo nesené svislými konstrukcemi. Schodiště dělíme na vnější a vnitřní, dál podle tvaru na přímá jednoramenná, dvouramenná, tříramenná a točitá a podle nosné konstrukce na schodnicová, vetknutá (do vřetene či po obvodu) a zavěšená. Schodiště se dál liší různými sklony a šířkami, odvislými od příslušných norem. Stejně tak se liší použitým materiálem, kterým může být kámen, železobeton, ocel, dřevo, ale i sklo či plast, přičemž se často setkáme s kombinací materiálů a například schodiště jen skleněné určitě nepotkáme. A pokud schodiště, nesmíme zapomenout ani na zábradlí, které by mělo mít minimální výšku 110 cm (snížená zábradlí 90 cm, běžných je ale i 100 cm) a světlost svislého členění 130 mm či plnou výplň. I zde je však variant víc. Výjimkou není ani pomocné zábradlí pro děti.

1.4. Podstatná kritéria návrhu schodiště
Pokud si necháme navrhnout schodiště, jsou zásadními kritérii požadovaná (a zároveň i možná) velikost schodiště a jeho pozice v prostoru. Ideální je, pokud je naše schodiště pohodlně přístupné z většiny místností jednotlivých podlaží, ložnice a dětský, případně hostinský pokoj jsou však situované tak, aby nás provoz schodiště ve spánku nerušil. Podstatným kritériem, podle kterého jsou stavěné i normy, je manipulace s nábytkem. Není však výjimkou, že takové hlavní schodiště může být doplněné i dalším, například segmentovým schodištěm (středová ocelová schodnice + stupně ze dřeva, skla či jiných materiálů), umístěným třeba v hlavní obytné místnosti. Tudy se pak budou ve svislém směru přesouvat pouze obyvatelé domu, zatímco hlavní schodiště poslouží i při stěhování nábytku. Zároveň bychom měli vědět, že schodiště končí V DÍŘE VE STROPU a vytváří tedy takzvaný komínový efekt. Umisťovat pak schodiště blízko zdroje tepla, například krbových kamen, je krajně nevhodné.

V podstatě existují 3 možnosti, jak schodiště umístit. Buď přímo do obytného prostoru (pokud máme dostatek místa, může být zakončeno i galerií), nebo zasunuté do chodby a zázemí, nebo vytažené ven z domu a tvořící pak jakousi svislou verandu. Pokud schodiště umístíme do obytného prostoru, musí být kladen důraz na kvalitu návrhu, design schodiště a naprosto perfektní zpracování výrobcem. Neméně důležitý je pak požadavek na snadnou údržbu schodiště, jelikož ho budeme používat denně. Nakonec určitě není vhodné pod schody umístit třeba jídelní stůl či sedačku nebo křesla, jelikož by na nás při jídle či odpočinku mohly padat různé nečistoty a prach.

Bez dodržení platných předpisů schodiště nelze navrhnout. Požadované jsou konkrétní rozměry (viz. výše), tvar, bezpečnost, atd. Pokud by měl stavební úřad při kolaudačním řízení nařídit odstranění závad a stavbu by kvůli nevhodnému řešení schodiště neměl zkolaudovat (povolit její užívání), mohla by být dodatečná investice značná.

1.5. A co jiného, když ne schodiště?
Ti movitější zajisté neopovrhnou osobním výtahem, který může být, stejně jako schodiště, vnější či vnitřní. Výhody výtahu ocení především s přibývajícím věkem, ovšem sníží se i riziko pro jejich potomky, z výtahu těžko vypadnou. S výtahem se v běžném rodinném domě však většinou nesetkáme, i když člověk při pohybu po schodech spotřebovává 7 krát víc energie, než při běžné chůzi. Naopak, pro mnohé je pohyb po schodišti velmi zdravý a například na porodních odděleních nemocnice bývají schodiště dodnes nezbytnou předporodní pomůckou.

Naopak, pokud nemáme podkrovní prostory vybudované pro stálé obývání (například hostinské pokoje), vystačíme si i s žebříkovými schody, které nám po dobu, kdy bude podkroví neobývané, nebudou překážet. Stejně tak nemá valný smysl se příliš rozmáchnout v případě schodů do sklepa, i když výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo a třeba útulnému sklípku s kvalitním vinným obsahem pěkné schodiště také jistě sluší.

1.6. Rameno, stupeň, stupnice, podstupnice
Jeden konkrétní stupeň schodiště, čili schod, je tvořen stupnicí a podstupnicí. Přitom stupně tvoří ramena schodiště a jedno rameno musí mít minimálně 3 a maximálně 18 stupňů. Stupnice, to je ta vodorovná část schodu, na kterou při pohybu našlapujeme, podstupnice je svislé či šikmá část pod stupněm a není podmínkou, aby součástí schodiště byla. Schodiště mít podstupnici nemusí. Dosáhneme tak lehkosti a vzdušnosti, nevýhodou je větší prašnost. Schodiště bez podstupnice najdeme nejčastěji právě v obytných prostorách. Pokud schodiště nemá podstupnice, bývají jeho stupnice především ze dřeva či skla, ale i kovu.

Platí pravidlo, že všechny stupně v rameni mají stejnou výšku a pokud jde o rameno přímé, pak i šířku. Stane-li se nám, že potřebujeme, aby mělo jedno rameno více jak 18 stupňů, pomůžeme si podestou, která je do ramene vložena. Její délka musí činit 63 cm (násobek délky kroku) + násobek šířky stupně. Optimální rozměry profilu jednoho stupně jsou 29 cm šířka a 17 cm výška. Nejsnáz tedy budeme po schodišti stoupat, pokud splňuje vzorec 2*17+29=63 cm a podesta (nástupní a výstupní plocha schodiště) pak má 92 cm. V reálu však součet vzorce bývá od 60 do 63 cm a setkáme se i s výjimkami. Průchozí šířka schodiště pak činí minimálně 90 cm a užitná šířka ramene schodiště alespoň 80 cm (užitná šířka představuje ten rozměr, do kterého nezasahuje vůbec žádná překážka, včetně zábradlí). Důležitá je i podchodná výška, která musí od stupnice ke stropu činit alespoň 210 cm.

1.7. Zábradlí
Madla zábradlí musí být umístěna alespoň 90 cm nad hranou každého schodu, ideálně pak 110 cm (běžně se používá průměr, 100 cm). Ovšem hloubka prostoru nesmí při 90 cm přesáhnout 3 metry, při hloubce volného prostoru 3 až 12 metrů musí být madlo vysoko právě alespoň 100 cm. Z důvodů bezpečnosti dětí se používá ještě takzvané dětské madlo, které umisťujeme ve výšce 40 až 70 cm. Je velmi důležité, aby žádné madlo nemělo ostré hrany či různé výstupky a pokud je možné, aby madlo nebylo po celé délce schodiště přerušené, dosáhli jsme ideálního stavu. Zábradlí odolává zatížení shora i ze stran. Jeho výplň by měla být plná, mřížová, sloupková či tabulová a mezery mezi jednotlivými svislými díly (pokud není zábradlí plné) by neměly být větší jak 12 cm. Zábradlí může být úplně samostatné, může ale také být připevněné ke stupňům či nosné konstrukci. Určitě bychom však pro zábradlí měli vybrat stejné materiály a jejich kombinace, jako pro schodiště. Kýč lze vždy vyrobit velmi snadno.

1.8. Komfort
Abychom svým schodištěm dosáhli vysokého komfortu jeho užívání, nesmí jeho hlučnost překračovat požadované normy pro stavební akustiku. Celý prostor schodiště by měl být dobře osvětlený a také větraný. Měli bychom se vyhnout schodišti kluzkému a ostrým hranám. Vysoké pak samozřejmě jsou i nároky na řemeslné zpracování schodiště (výrobu) a kvalitu použitých materiálů včetně jejich dostatečné odolnosti. O designu schodiště nemluvě.

Ideální také je, pokud schodiště umístíme tak, že je ve dne osvětleno přirozeným světlem. Stejně však potřebujeme i osvětlení umělé, jelikož po schodech budeme chodit i po soumraku a před rozbřeskem. Umělé osvětlení můžeme umístit shora, z boku či tak, že osvětlíme přímo jednotlivé stupně. Stupně osvětlíme buď zabudováním světel do zdi nízko nad nimi, nebo umístěním světel do podstupnic. Myslet však potom musíme na odběr elektřiny a nevyhneme se světlům bodovým či ideálně LED diodám.

1.9. Konstrukce
Schodiště musí odpovídat stylu, v jakém byl vystavěn dům, pokud je pak umístěné přímo v obytném prostoru, budeme se tvarem schodiště i použitými materiály naopak řídit při vybavování interiéru. Plocha, kterou pro schodiště běžně potřebujeme, činí 4 – 5 metrů. Samotná konstrukce schodiště je buď zakomponovaná do prostoru, nebo se stane přímo stavební součástí našeho domu (schodiště betonová a železobetonová či kamenná). Pokud počítáme se schodištěm, které bude v prostoru zakomponované, budeme při stavbě muset nejprve vytvořit schodiště provizorní a teprve až při finálních úpravách nainstalovat své schody navržené. Montáž pak proběhne velmi rychle a vlastně i čistě.

1.10. Přímoramenná schodiště
Absolutně nejvýhodnější pro konstrukci hlavního schodiště je schodiště přímoramenné. Jeho služby oceníme jak při vlastním pohybu po něm, tak především při stěhování nábytku větších rozměrů a hmotnosti. Estetický dojem z takového schodiště však nemusí být zrovna nejlepší. Rameno schodiště však můžeme zakřivit či lomit do tvarů písmen U, J nebo L, zatočit do oblouku či dokonce kruhu.

1.11. Vřetenová schodiště
Stupně vřetenových schodišť kotvíme jednostranně do takzvaného vřetene – čili nosného středového sloupu. Ten je vyroben buď ze železobetonu, nebo kovu, dřeva, ale i zdiva. Samotné schodiště pak vřeteno obtáčí a výsledek takového návrhu také nazýváme schodištěm točitým. Vřetenová schodiště jsou vzdušná, na dojem lehká a v zásadě se hodí přímo do interiéru, ovšem pro stěhování objemnějších předmětů nejsou vhodná. Výhodou takového schodiště však je, že jeho minimální poloměr činí 220 cm a zabere tedy velmi málo místa.

1.12. Páteřová a bočnicová schodiště
Páteřová schodiště mají nosník z betonu, oceli či dřeva. Tento nosník probíhá pod středem ramene po celé délce schodiště.

Bočnicová schodiště mají své stupně kotvené do bočnic, umístěných po obou stranách ramen.

1.13. Kazetová schodiště, modulová a zavěšená
U těchto schodišť mohou jedna, nebo i obě bočnice, být tvořené stěnou. Samotná schodiště těchto kategorií se pak vyrábějí ze dřeva, kovu i betonu. Každou stupnici kazetového schodiště tvoří samostatný rám a ten je připevněný k zábradlí. Kámen, keramika, sklo či dřevo, jsou materiály vhodnými pro výplň takového rámu.

Modulová schodiště se vyrábí jako samonosné konstrukce, kde se jednotlivé díly navzájem spojují pohyblivými čepy.

Oproti tomu u schodišť zavěšených jsou pak stupně kotvené vždy z jedné strany do stěny a ze strany druhé na strop. K tomu se používají buď lanka, nebo ocelové tyče a každý stupeň takového schodiště je kotven samostatně.

1.14. Výběr materiálu

Výběr materiálu pro konkrétní schodiště vhodného závisí na typu konstrukce, jaký jsme zvolili, což je patrné už z předchozích odstavců, kde jsou pro jednotlivé typy konstrukcí uvedené konkrétní používané materiály.

1.15. Monolit z betonu

Schodiště, které je betonovým monolitem, se odlévá do připraveného dřevěného bednění, do kterého vkládáme ocelovou výztuž. Výroba takového schodiště probíhá přímo na stavbě a bednění se odstraňuje poté, co beton zatvrdne. Tvar monolitického schodiště může být v podstatě libovolný (při dodržení technických, konstrukčních norem), přitom dosáhneme ohromné odolnosti. Vůbec není pravdou, že by beton byl nevhodným, dokonce snad nevzhledným materiálem, ba naopak. Tvary, jakých můžeme monolitickým betonovým schodištěm dosáhnout, jsou velmi pohledné a dynamické.

1.16. Železobetonový prefabrikát
Oproti monolitickému schodišti z betonu se železobetonové schodiště vyrábí mimo stavbu a na místo přiveze a dílce se musí smontovat. Takové schodiště pak můžeme obložit dřevem, keramikou (dlažbou), kamenem, ale i kobercem nebo dokonce moderními plasty. Sáhnout můžeme i po pohledovém betonu, který můžeme opatřit barevným nátěrem, ale i dřevěným obkladem (masiv či materiály vrstvené).

1.17. Dřevěné obklady
Dřevěný obklad můžeme i později upravovat, přebrousit, přelakovat či znova nalakovat. Použijeme lak, který působí protiskluzově. Můžeme však pro povrchovou úpravu použít i speciální podlahové oleje, díky kterým vynikne kresba dřeva. Pokud pak vybíráme dřevo pro obklad schodiště, vždy sáhneme po dřevu tvrdém. Dřevo měkké je zde nevhodné už jen z toho logického důvodu, že budeme po schodišti chodit a materiál tedy bude pravidelně zatěžován. A nakonec není žádnou výjimkou, že je schodiště vyrobené ze dřeva celé.

1.18. Dlažba
Podstatnými jsou pro dlažbu protiskluzové vlastnosti. Proto se pro potřeby obložení schodiště vyrábí speciální dlažba s protiskluzovými prvky.

1.19. Luxusnější materiály (ocel, sklo, kov, kámen)
Kamenná schodiště dnes většinou známe ze starých domů. Kouzlo kamenných schodů je v takových stavbách nezaměnitelné a životnost ohromná. Opět však musíme počítat s protiskluzovými prvky. Stejně tak ale i u skleněných stupnic, které se používají u schodišť bez podstupnic. Takové sklo je vyrobené z několika vrstev skla tvrzeného a zdobit ho můžeme matováním, pískováním, nebo různými metodami barvení včetně rozličných motivů a vzorů. Ovšem čisté sklo a čistý kov jsou nejčistším řešením. A když hovoříme o skle, nemůžeme opomenout právě ani kov. Jejich kombinace je dnes téměř posvátná. Elegantní kovová schodiště ze stupnic ze skla a právě bez podstupnic jsou velmi oblíbená. Můžeme se i setkat se schodišti, která jsou z kovu celá a která vyrobil umělecký kovář. Taková schodiště se vždy stanou neopakovatelnými originály interiéru a zasunout je někam do ústraní určitě není vhodné.

Pokud je schodiště z nerezové ocele, opět je možné ji povrchově upravit až do výsledné podoby (leštění, pískování, kartáčování). Pokud pak materiály kombinujeme, neměly bychom opomenout zásadní pravidlo, že na jedno schodiště je nevhodné použít víc jak 2 materiály.

1.20. Výběr schodiště
Materiálů je však ještě mnohem víc, konkrétně výraz kov představuje širokou škálu možných materiálů, ostatně i ocel je dnes už samostatnou vědou. V zásadě si můžeme vybrat mezi schodišti typovými či navrženými a vyrobenými na zakázku, která jsou samozřejmě určena náročnějším klientům.

Je nutné brát při výběru schodiště ohled na tvar, konstrukci a použitý materiál. Ovšem i ukotvení (jeho způsob), řemeslné detaily, počet stupňů včetně jejich rozměrů i možnosti osvětlení. Nelze doporučit, aby si zákazník vybral schodiště jen podle svého vkusu. Investice to není zanedbatelná a proto už každý celkem oželí prostředky vložené do služeb architekta. Navíc je nutné si uvědomit, že na prvním místě je bezpečnost provozu takového schodiště a pokud je skloubena s pěkným designem, dosáhneme teprve ideálního stavu.

1.21. Co chtít od dodavatele
Vámi zvolený dodavatel schodiště by vám měl poskytnout nákres včetně určení materiálů a jejich povrchových úprav. Určitě se neobejdete bez kalkulace (rozpočtu) a nezapomeňte v ní ani na montáž a dopravu, termín montáže, její dobu a způsob, jakým bude provedena. Určitě by vás měla zajímat i záruka a její podmínky.

Odborná konzultace:
Ing. Břetislav Eichler (www.schody-dna.cz)