1.1. Jakou chceme terasu?
1.2. Orientace, členění a výhled
1.3. Kde terasy zakládáme?
1.4. Materiálová a konstrukční řešení teras
1.5. Přírodní kámen
1.6. Druhy kamene a pokládka
1.7. Keramická dlažba
1.8. Dřevěné terasy
1.9. Bangkirai – vynikající exotický materiál
1.10. Nenáročný a odolný Woodplastic
1.11. Tepelně upravené dřevo - Thermowood
1.12. Přízemní terasy a zábradlí
1.13. Osvěživý polostín pod pergolou
1.14. Pergoly a nejen popínavé rostliny
1.15. Romantika v altánku nebo besídce
1.16. Volně postavené lavičky
1.17. Zimní zahrady

1.1. Jakou chceme terasu?
Pokládáme si však i další otázky. Chceme terasu alespoň částečně zastřešit, nebo bude zcela otevřená? Poslední otázka nás pak logicky přivádí k pergolám. Terasu můžeme zakrýt několika způsoby. Velmi častým řešením je právě dřevěná pergola, terasa však může být z části, ale i celá zakryta stříškou (plátěnou – jen na sezónu, zasklenými krokvemi, případně krokvemi s polykarbonátem), nebo jen částečně markýzou

Vedle terasy (třeba i s pergolou) ale můžeme na svém pozemku chtít na vhodném místě postavený i altán, který bude s domem a jinými částmi zahrady spojený jen úzkou cestou, nebo prostě bude obklopen opečovávaným trávníkem. Altán přitom může plnit stejné funkce jako zastřešená terasa, nebo zimní zahrada.

1.2. Orientace, členění a výhled
Podstatná je i orientace terasy ke světovým stranám. Nejčastěji využíváme orientaci jižní, běžné je však využití všech světových stran s výjimkou strany severní. Toto pravidlo ale samozřejmě platí pro naše geografické podmínky.

Důraz je též kladen na členění terasy. Je velký rozdíl mezi terasou určenou jen k relaxaci a terasou, která bude sloužit jako letní pracovna (v návaznosti na pracovnu v domě), nebo místo, kde bude některé práce provádět hospodyně (třeba v návaznosti na kuchyň a jídelnu).

Pokládáme si však i další otázky. Bude nám vadit, když nás budou při naší relaxaci na terase okukovat sousedi? Nebo naopak chceme mít my sami ze své terasy dostatečný výhled? Jak vidíte, přístup je při budování terasy stejně individuální jako my sami.

1.3. Kde terasy zakládáme?
Terasy mohou být uložené na terénu v rovině přízemí domu, mohou však být i napojené na první podlaží (například terasy vybudované na střechách garáží, přistavěných k domu, ale i jinak), nebo na střechách domů.

V druhém a třetím případě je konstrukční řešení terasy součástí výstavby domu a my už řešíme jen povrch její podlahy, zábradlí a případné obklady. Platí však, že jsou takové terasy obzvláště náročné na kvalitní izolace a precizní řešení podlah.

V prvním případě je terasa samostatným konstrukčním řešením a k dispozici máme mnoho možností. Jak konstrukčních, tak materiálových.

Taková terasa může dům dokonce z větší části obklopit a my tak získáme dodatečný obytný prostor, který zdaleka nemusíme využívat jen v klimaticky příznivých měsících roku.

Každou takovou terasu musíme založit nezávisle na domu a od něj ji dokonce oddiletovat. V opačném případě se nám terasa vlivem sedání od domu oddělí a vznikne nežádoucí spára. Ta bude navíc dál nekontrolovaně pracovat. Podloží pod terasou musí být dostatečně zhutnělé, nevhodný je přitom stavební odpad (suť), kdy se mohou vytvářet dutiny a podloží díky nim v budoucnu sedat.

Abychom umožnili dešťovým srážkám a tajícímu sněhu z terasy odtékat, a to co nejdál od domu, bude nás zajímat i její spád. Spád terasy od domu nemusí být větší jak 2 stupně (na 1 m délky 2 cm výšky). A platí ještě jedno pravidlo – úroveň terasy musí být vždy nižší, než je položena podlaha interiéru v přízemí (až 5 cm). Důvodem je opět srážková voda.

1.4. Materiálová a konstrukční řešení teras
Nejlevněji terasu pořídíme, pokud ji budujeme na rovinném terénu. Nebudeme-li trvat na dřevěné konstrukci, můžeme sáhnout po snadno dostupném přírodním kameni a případně i betonu. Taková terasa navíc nevyžaduje hydroizolaci, je jen třeba ji vhodně napojit na dům.

Pokud ale hledáme řešení bez zanášení nečistot do interiéru a požadujeme rovinnou plochu (bez různých nerovností daných nebroušeným surovým kamenem), sáhneme po jiných materiálech. K dispozici v zásadě máme dlažbu keramickou, dřevo, nebo betonovou zámkovou dlažbu.

1.5. Přírodní kámen
Pokud položíme placaté kameny do vrstvy písku a kamenné drti přímo na zhutnělý násep, pořídíme si nejlevnější možnou terasu. Spáry nám navíc zarostou trávou a terasa je tak se zahradou spojena i zelení. A budeme-li kameny ukládat opravdu precizně, můžeme takovou plochu přejet zahradní sekačkou, aniž bychom ohrozili její nože.

V opačném případě nám pak nezbude nic jiného, než použít sekačku strunovou. Použít ale můžeme i kamenné dlažební kostky, položené různými způsoby (pravidelně nebo v mozaikách).

Na druhou stranu však není žádný problém uložit přírodní kámen do cementového potěru, stejně jako třeba keramickou dlažbu.

1.6. Druhy kamene a pokládka
Nejčastěji prodávanými horninami (přírodními kameny) jsou u nás PORFYR, ANDEZIT, PÍSKOVEC a VÁPENEC. Poohlédnout se ale můžeme i po běžně dostupných čedičích, žule, rule a břidlici (břidlice je však velmi křehká a častěji se používá k obkládání). Nejčastěji se stavitelé rozhodují pro nepravidelné tvary, ze kterých skládají mozaiky. V poslední době se ale zvyšuje zájem i o pravidelné tvary kamenné dlažby.

Venkovní dlažbu můžeme pokládat do volného terénu, nebo na stávající či nově vybudovaný betonový podklad. Stávající beton ale nesmí vykazovat žádné větší poruchy. Na betonový podklad naneseme cca 2 cm malty a ještě před položením každý jednotlivý kámen očistíme od prachu a jiných nečistot. Kameny pokládáme a pomocí gumové palice je usazujeme do stejné roviny.

Pokud kámen pokládáme bez stávajícího betonového podkladu, musíme nejprve v potřebné ploše odkopat zeminu až do nezámrzné hloubky. Vykopanou plochu zavezeme štěrkem a zhutníme. Tloušťka následné vrstvy betonu závisí na uvažovaném zatížení plochy. Platí, že veškeré pochozí plochy mají doporučenou tloušťku podkladního betonu 8 až 10 centimetrů a doporučuje se beton vyztužit KARI sítí.

1.7. Keramická dlažba
Keramickou dlažbu ukládáme do cementového potěru na betonovou desku (slabě vyztužený nebo prostý beton), vybudovanou na stěrkopískovém polštáři zhutnělého podkladu. Tloušťku betonové desky zásadně ovlivní typ zeminy v podloží. Terasa s povrchem z keramické dlažby dosáhne kvalit dlažby položené v interiéru. Záležet bude už jen na výběru konkrétní dlažby a jejího povrchu. Nejdůležitějším kritériem přitom zůstane odolnost materiálu.

Možná je i kombinace dlažby a kamene, ukládaných do cementového potěru. Vzniknou tak zajímavé mozaiky, využívající kontrastu přírodního kamene a geometricky pravidelné dlažby. Mozaiku ale můžeme vytvořit i z jednoho druhu dlažby, za pomoci řezačky a své fantazie. Trváme-li však na geometricky přesných rozměrech, můžeme dlažbu vůči stěnám nanejvýš položit diagonálně (nakoso).

1.8. Dřevěné terasy
Dřevěná terasa dobře vynikne jak u moderního domu, tak venkovské chalupy. Dřevěné terasy jsou konstrukčně i provedením mnohem náročnější, než položení kamene či dlažby. Běžná dřevěná terasa je konstruována z dřevěného nosného roštu, opřeného o ocelové konzole, které jsou ukotvené ve stěně domu. Po obvodu takové terasy jsou buď základové terče, nebo betonové patky. Běžným řešením jsou však i cihlové či trámové podpěry, na které jsou položené nosné trámy.

Samotný povrch dřevěné terasy je z hoblovaných fošen, mezi kterými jsou patrné úzké mezery (alespoň 1 cm široké), jimiž odtéká voda. Používají se ale i protiskluzová podlahová prkna nebo čtvercové či obdélníkové palubkové podlahové dílce, které se dají sestavovat do různých vzorů.

Ideálním řešením je konstrukci sešroubovat (nerezovými nebo poniklovanými šrouby), jelikož je potom rozebíratelná. Vruty a šrouby však musíme pravidelně kontrolovat a dotahovat, protože dřevo sesychá. Poškodí-li se nám kterýkoli díl terasy (třeba jedna fošna), snadno ji pak nahradíme jinou. Všechny dřevěné součásti terasy musí být ohoblované (strukturu dřeva tak uzavřeme) a impregnované chemickými přípravky proti hmyzu (dřevokaznému) a houbám. Ideální je impregnace tlaková, nelze jí ale ošetřit třeba smrk.

Nezbytné je dodržet podmínku, že žádný dřevěný díl se nesmí dotýkat terénu, nebo stát ve vodě. Pokud dřevěnou terasu uložíme třeba přímo na štěrk, bude její životnost mnohem kratší. Na druhou stranu však můžeme sáhnout po tropických dřevinách, které jsou vůči vodě mnohem odolnější (obsahují velký podíl pryskyřic a nemusíme je často ani impregnovat a povrchově upravit nátěrem).

1.9. Bangkirai – vynikající exotický materiál
Bangkirai nás zaujme příjemnou světle hnědou barvou, která může přejít až do žlutavého odstínu. Postupem času se ale barva dřeva mění do odstínů stříbřitých a šedých. Bangkirai je přitom o polovinu tvrdší materiál než dub a je extrémně odolný. Výborně odolává i přímému styku s vodou (často bangkirai najdeme v podobě mořských pilířů a mol). U nás se s bangkirai nejčastěji setkáme právě na terasách, pergolách a jiných zahradních konstrukcích a okolo bazénů.

Terasa z Bangkirai odolá veškerým rozmarům počasí bez problémů a újmy na kráse. A pokud od tohoto materiálu požadujeme barevnou stálost povrchu, ošetříme jej dvakrát ročně speciálním olejem. Tato impregnace je ale naopak vhodná i v případě, že si přejete změnu barevného odstínu dřeva.

1.17. Zimní zahrady
Většina zimních zahrad rozšiřuje půdorys rodinných domů. Zimní zahrada ale může stát i jako samostatný objekt, který k našemu domu přiléhá. Nejenže v zimní zahradě můžeme naplno rozvinout svou zahradnickou vášeň, ale stane nám i zelenou oázou pro ideální relaxaci a přinese našemu bydlení novou kvalitu.

Rozloha zimní zahrady by neměla být menší jak 10 čtverečních metrů a kromě prostoru pro různé rostliny bychom měli myslet i na nábytek, především pak nábytek určený k posezení, stolek a regály či skříňky určené pro pracovní zahradnické pomůcky, ale třeba i literaturu.

Přírodu by však v zimní zahradě neměly připomínat jen rostliny. Určitě se do ní hodí nábytek a regály ze dřeva (různé druhy tuzemského i exotického dřeva), přírodní kámen či keramická dlažba na místě podlahové krytiny. Musíme si přitom dát pozor, abychom zimní zahradu nevnímali jako další obytnou místnost, víc by měla připomínat skleník arboreta.

1.12. Přízemní terasy a zábradlí
Pokud naše přízemní terasa splňuje podmínky pro pochozí vyvýšené plochy s výškovými rozdíly většími jak 0,5 metru (pohybují-li se po ní děti, pak 0,3 metru), musí být zajištěna zábradlím nebo jinou zábranou. Musíme totiž zamezit možnému pádu.

Instalovat přitom můžeme i jednoduché zábradlí s horním madlem, vysoké 0,9 metru. Zábradlí ale může být nahrazeno i živým plotem, nebo přenosnými nádobami se zelení.

A nechceme-li výškový rozdíl řešit ochranou terasy zábradlím ani jinou zábranou, není problém jej eliminovat násypem v mnimálním sklonu 2:1. Zabráníme tak pádu malých dětí, které se z terasy prostě jen skutálí.

1.13. Osvěživý polostín pod pergolou
Pergola je jakési venkovní loubí, které je konstruované ze sloupů, nesoucích pouze trámce (nikoli střechu či přístřešek). Na trámce pak nejčastěji zachycujeme popínavé rostliny. Pergoly narozdíl od samostatně stojícího altánu většinou navazují přímo na dům či zděný plot a velmi často částečně zakrývají právě venkovní terasy.

Za horkých letních dní nám pergoly nabídnou příjemný polostín a obrostlé popínavými rostlinami slouží i jako protipohledové stěny, chránící nás před větrem a slídivýma očima sousedů.

Nejčastěji se pergoly vyrábí ze dřeva, mohou však být i kovové, drátěné, nebo z provazu. Dřevěnou pergolu usazujeme na zpevněný povrch, který může být tvořen šterkem, dlažbou nebo betonem.

Konstrukce pergoly může být buď samostojná, nebo uchycená do kovových patek, zabetonovaných či zapuštěných přímo do země (existují i plastové vruty do země). Konstrukci pergoly nakonec opatříme dřevěnými truhlíky a ozdobnými mřížemi (ze dřeva, kovu či provazu – dle materiálu samotné konstrukce). Na ozdobné mříže se nám postupně uchytí rostoucí popínavé rostliny.

Pokud v altánku či besídce uvažujeme o dřevěné podlaze, nedoporučuje se je kvůli vzlínající vlhkosti usazovat přímo na zem, nýbrž na předem připravenou zpevněnou plochu. Například betonovou desku (o tloušťce 10 cm), vyztuženou armovací (kari) sítí. Konstrukci altánku k této desce nakonec připevníme ocelovými hmoždinkami.

Nejčastěji na konstrukce altánků a besídek používáme borové nebo smrkové dřevo a roli strešní krytiny nám výborně zahrají třeba štípané šindele, ale i šindel kanadský (asfaltový), klasické střešní tašky, měděný a jiný plech, nebo dokonce i sláma.

1.16. Volně postavené lavičky
Pokud však nechceme budovat ani terasu, altánek či besídku a nechceme se pouštět ani do pergoly, bohatě si vystačíme (obzvláště v zahradě s vysoko rostlými stromy) s lavičkou, umístěnou pod stromem, posezením u ohniště či venkovního krbu, nebo lavičkou kruhovou. Takové posezení na lavičce navíc můžeme kdykoli doplnit právě o pergolu, případně můžeme lavičku kdykoli snadno přesunout.

Ovšem najzajímavějším prvkem na naší zahradě může být právě kruhová lavička pod vzrostlým stromem. Taková lavička strom obepíná dokola a dokáže poskytnout stín i částečnou ochranu před deštěm několika lidem zároveň.

1.15. Romantika v altánku nebo besídce
Pokud máme to štěstí a disponujeme větší zahradou se vzrostlými stromy, výborně nám poslouží altánek (malá zahradní krytá stavba).

Altánek bývá uzavřený a pokud tedy preferujeme otevřenější stavbu, vybudujeme si zahradní besídku. Altánky i besídky jsou nejčastěji dřevěné a subtilní a poskytují soukromí i pohodlí. Přitom nás účinně chrání před slunečními paprsky, deštěm i větrem.

Altánky se prodávají už hotové (sériově vyráběné), koho ale baví práce se dřevem, postaví si altánek nebo besídku hravě sám. A zdaleka nemusí jít o dřevěnou stavbu, použitým materiálem může být i kámen, nebo třeba zdivo a známé jsou i altány kovové. Nejlevnější je však pořízení altánku nebo besídky za dřeva.

Konstrukce pergol by měla být výrazná a pevná, aby vydržela nápor silných pnoucích rostlin. Proto se na jejich stavbu většinou používá dřevo a kov, ale i bambus a pálená cihla. Materiály je přitom možné kombinovat. Materiál a rozměry pergoly je však třeba přizpůsobit domu a okolní výsadbě v zahradě, aby její konstrukce nepůsobila příliš dominantně.

Konstrukce pro upnutí popínavých rostlin může být pravoúhlá (pravidelná mříž z latěk či jiného materiálu), diagonální (vůči rovině nakoso), žebříčková (latě se střídají do žebříku), nebo na způsob harmoniky (latě nejsou horizontální, ale vytvářejí přepony). Setkáme se i s konstrukcemi z kruhové oceli a využít můžeme pro popínání rostlin kromě provazu i drát potažený plastem (za využití napínače drátu). Rostliny se však výborně popínají i na pletivo s oky různých tvarů a velikostí, zdivo, podpěry ve tvaru indiánského vigvamu, stanu pro fazole a jiné.

1.14. Pergoly a nejen popínavé rostliny
Nejčastěji používanými a nejoblíbenějšími pnoucími rostlinami jsou břečťan, popínavé růže a vinná réva. Vhodný je ale i chmel, ostružiník, vistárie, plamének, rdesno nebo zimolez. Nejen popínavé rostliny jsou však pro naše terasy s pergolami vhodné. Ozdobit svou terasu můžeme i různými exotickými rostlinami a samotná pergola najkonec nemusí být zrovna nezbytná.

Výborně se na terasách (ale i balkonech, lodžiích a v zimních zahradách) vyjímají rostliny jako granátové jablko, fíkovník smokvoň, citrusy, oleandr, levandule, rozmarýna, nebo třeba juka.

1.11. Tepelně upravené dřevo - Thermowood
Dalším velmi odolným moderním materiálem je Thermowood. Jde o dřevo tepelně upravené efektivním a ekologickým výrobním procesem. Kvalitní a dobře vybrané dřevo projde ve výrobě šesti tunely. V prvních třech se suší řezivo a připravuje pro další tepelné zpracování, které probíhá ve čtvrtém tunelu. V posledních dvou tunelech se dřevo chladí, zvlhčuje a provzdušňuje a nakonec normalizuje.

Normalizace dřeva probíhá v teplých a zastřešených komorách, pod tlakem a po dobu 24 až 48 hodin. Celý výrobní proces je přitom energeticky úsporný, jelikož průmyslová pára vzniklá při sušení a tepelném zpracování dřeva se využívá při předehřívání, sušení a konečném zvlhčování. Výpary jsou nakonec vyčištěné separací pryskyřice a dalších uvolněných látek. Thermowood se vyrábí z borovice, smrku, břízy a dalších dřev.

Takto technologicky upravené dřevo je rozměrově a tvarově stálé, odolné proti hnilobě a flexibilní při úpravě do rozličných forem a tvarů (snadno se třeba ohýbá). Má nižší hmotnost, větší pevnost, nižší absorpci vlhkosti (o 30 až 90%), lepší tepelnou odolnost (až o 30%) a sníženou rovnovážnou vlhkost (o 10 až 15%). Poslední zajímavostí je fakt, že dřevo při výše popsaném výrobním procesu rovnoměrně ztmavuje svou přirozenou barvu. A to je dnes žádoucí módní trend.

V porovnání s dlážděnou terasou nebo s kameny u bangkirai nedochází k přehřívání dřeva a chůze naboso je po něm příjemná i za velmi horkých letních dnů. A vezmeme-li v úvahu i násobně větší odolnost, než jaké dosahují dřeviny tuzemské, je terasa z bangkirai řešením na velmi dlouhou dobu. Problém nastane pouze při montáži, kterou bychom neměli provádět bez zkušeností s exotickými dřevinami.

A pokud terasu z bangkirai nějak zašpiníme, jednoduše ji opláchneme zahradní hadicí. A potřísníme-li ji mastnotou, použijeme běžný mýdlový roztok. Nároky na údržbu materiálu jsou tedy minimální.

Dalšími dřevinami vhodnými pro budování teras či pergol a jiných dřevěných zahradních prvků jsou MERBAU, IROKO, TEAK, BAMBUS a jiné.

1.10. Nenáročný a odolný Woodplastic
Novým materiálem je tazvaný Woodplastic (WPC). Terasy z WPC jsou naprosto odolné vůči mrazu, vodě, slunci, i mnohým chemikáliím (třeba chlóru a hodí se tedy i k bazénům). Woodplastic je z 60% složený ze dřeva a ze 40% z plastových komponent. Přitom ale dřevo připomíná vzhledem i pocitem (příjemný je i na dotek). Navíc získáte 25 letou záruku na dřevokazné houby, hnilobu a hmyz a povrch materiálu snadno omyjete jen čistou vodou. Woodplastic neobsahuje toxikálie, neklouže, nepraská a nesetkáte se s třískami. I barva materiálu zůstane dlouho neměnná.

WPC v sobě kloubí výhody dřeva i polymeru. Polymer materiálu poskytne odolnost proti vlhkosti, hnilobě a hmyzu, dřevo zase odolnost vůči UV záření, tuhost a vzhled kompaktního dřeva. Dřevitý obsah Woodplastic je zhotovený ze smrkových pilin, rozemletých na moučku a smíchaných tak, aby s polymerem vytvořily homogenní spojení.

Z WPC se vyrábějí podlahová prkna, vylisovaná do plného tvaru. Dalším použitím jsou prkna koncová, lišty a rohové obruby. Některá prkna z WPC mají povrch laděný do teaku, merbau, palisandru, ebenu či ořechu.